Násobky štěstí (Stránka 1 z 4)

Násobky štěstí I./2.
Nevěřil jsem vlastním očím! Ty dvě byly úplně stejné! Nenašel jsem jedinou odchylku. Teď stály obě vedle sebe a smály se zvonivým smíchem. Byl to krásný smích, ale běhal mi z něj mráz po zádech.
"Podívej, čumí jak datel na rampouch!" Prohlásila jedna Týna.
"Asi ještě neviděl dvojčata." Se smíchem opáčila druhá.
"A - ale to je podraz!" Opáčil jsem zajíkavě.
"Samozřejmě! Ale zmýlená platí, ne?!" Prohlásila jedna.
"Už dlouho jsme se na Tebe připravovaly. Neboj, vše je zařízeno. Od teď jsi naše živá hračka.
"Ale já se musím nahlásit na vojenské správě, jinak mě budou hledat."
"Nemusíš. Vše jsme zařídily. Neštěkne po tobě ani pes. Źe ano, máti."
"Samozřejmě!" Ozvalo se ode dveří. Ten hlas byl známý. Ozvaly se kroky a já poznal... Naši výkoňačku. Výkonnou praporčici naší roty. Na to, že nebyla nejmladší to byla moc pěkná ženská. A moc fajn. Když jsem měl průšvih, dostala mě z něj. Zatím jsem ji znal jen v uniformě a hlavně v létě jsem se na ni tajně rád podíval. Byla v prsou ještě větší, než Týna a Týna, ale odhadoval jsem je na pěkně pevné. Bříško jen malinké, že jí zvýraznilo zaoblení podbřišku a příjemně zaoblené boky. Prostě ženská jako kyrysar. Když vyrazila do army pro svačinku jen v košili a sukni, vykukovaly její dobře stavěné nohy a myslím, že spoustě chlapů na rotě vadila jen ta uniforma.
Teď tam stála jako bohyně v upnutých šatech a havraní vlasy, jindy svázané do copu, měla rozpuštěné. Nevěřícně jsem na ni zíral. Cítil jsem, jak mi pták, ochablý díky předešlému šoku začíná zase tvrdnout.
"Tak děvčata tě ulovila. A docela rychle. Odteď jsem pro Tebe Paní Gita a děvčata jsou Slečny Týna a Mína. Ty budeš dělat jen to, co ti poručíme a mluvit budeš pouze, když budeš tázán. Jasné?"
"Ano, paní Gito." Vykoktal jsem.
"Děvčata, odvažte ho. A ty nezkoušej žádné blbosti."
Mína a Týna mě odvázaly a přinutily vstát z postele. Bolely mě svaly. Pokusil jsem se o pár protažení.
"Ááá, pán potřebuje rozcvičit! No tak to s tím budeme muset něco udělat! Když pěkně klekneš a poprosíš o důkladnou masáž, možná ji dostaneš!"
Klekl jsem před ní a prosil o důkladnou masáž. Usmála se.
"No, když myslíš a když tak hezky prosíš, dostaneš masáž! Pojď za mnou!" Vyrazila ze dveří. Šel jsem za ní a brzo jsem nevěděl kde jsem. Statek byl zřejmě dost chytře postaven, takže se v něm nezvaný host brzy ztratil. Sešli jsme dlouhé schody a prošli okovanými dveřmi. Vešli jsme do klenuté místnosti, zařízené jako mučírna. Zarazil jsem se. Mína s Týnou mě nečekaně přistrčily k vysoké bedně a donutily mě položit se na ni hrudníkem a břichem. Cvakla pouta a já se nemohl ani hnout.
"Děvčata, připravte se na královskou masáž!" "A ty si vyber číslo od jedné do deseti pro každou z nás."
Vykoktal jsem tři náhodná čísla.
"Hmm, zajímavá volba!" "Takže já jedna, Týna čtyři a Mína devět? Jak chceš!"
Zřejmě to měly perfektně secvičené, protože ani jedna z nich nepromluvila a byly slyšet jen zvuky kroků a pokládaných předmětů. Potom vytáhly čás bedny na které jsem ležel a prkno pod hrudníkem se mi propadlo, takže jsem visel jen na břichu a ramenou. Uslyšel jsem zvuk koleček. Přivezly přede mě vozík. Pak nastoupily jako na přehlídku, všechny už zase v šatech. Paní Gita vytáhla papírek a četla: "Číslo jedna: elekrická masáž bradavek, číslo čtyři: masáž zadnice řemenem, číslo devět: masáž chodidel rákoskou. Jedna plus čtyři je pět, to celé krát devět je čtyřicet pět. Dostaneš čtyřicet pět sekvencí. Spokojen?"
Lapal jsem po dechu, neschopen odpovědi.
"Á, pán neumí poděkovat, přidáme pět sekvencí navíc!" Řekla a opět se usmála. Zase ten pocit mrazení v zádech.
Potom přišla ke mně blíž, podložila mi bradu stojánkem s poduškou a pohladila mě po vlasech. Sklonila se ke mně a vystavila mi pohled do svého výstřihu. Potom mi zašeptala do ucha:
"Já vím, že jsi po mně pokukoval, a že jsi obdivoval moje kozy, bavila jsem se tím. To co teď dostaneš je na přivítanou a jako odměnu si budeš moct přát masáž každý týden v tento den. Když na to zapomeneš, neboj, můj kalendář se nemýlí!"
Potom sáhla pode mne a cítil jsem, jak mi začala mnout bradavky. Pak na chvíli přestala a...
"Aůůůůůůů!" Zakňučel jsem bolestí, když se mi do bradavek cosi zakouslo.
Potom zvedla z vozíku krabici a já v ní poznal obyčejné trafo k modelové železnici. Sakra, co s tím chce dělat? Vytáhla dva tenké kabely a přišroubovala je do svorek.
"Vyzkoušíme, co sneseš." Pomalu otočila reostatem. V bradavkách mě píchlo a začalo to trochu brnět. Nebylo to tak hrozné. Otočila víc a brnění zesílilo, až k slabé bolesti. Když otočila potřetí, zaječel jsem leknutím. Jako kdyby mi někdo do bradavek zapíchl horkoé pulzující jehly!
"Docela slabota, ale nechceme si tě přece hned zničit." Řekla a otočila reostatem zpět.
Týna a Mína mi mezitím nějak vyzvedly nohy, že jsem je měl lehce pokrčené a má chodidla byla vodorovně.
Paní Gita si zatím donesla pohodlné lehátko až přede mě, sedla si do něho, položila si opěradlo do polosedě, vyhrnula si šaty a já jí civěl přímo na její pysky. Když jsem zdvihl oči nahoru, viděl jsem jí přes poprsí do bličeje. Trafo měla položené u levé ruky. Najednou, jako by si vzpoměla, na něj položila ruku a prudce otočila reostatem. Pevně jsem zavřel oči v očekávání bolesti, ale nic se nestalo. Otevřel jsem je a viděl, jak se jí prsa natřásají smíchem. Přestala se chichotat a zvážněla.
"Tak co, děvčata, můžeme začít?"
"Jasně, máti, už se nemůžeme dočkat!" Odpověděly unisono obě a zachichotaly se.
Paní Gita mi hodila nohy na záda, takžejsem měl hlavu mezi jejími koleny a pro něco se natáhla. Ukázala mi pogumovaný tlačítkový spínač na kabelu. Laškovně mi s ním zamávala před obličejem, jako s mrtvou myškou a potom tlačítko stiskla.
Zavyl jsem jako pes, odpovědí mi byl její smích. Impuls trval asi dvě vteřiny. Potom vše přestalo. Sotva jsem se stačil nadechnout, když přistála rána na má chodidla. Cukl jsem sebou. Rána nebyla příliš bolestivá, jen nepříjemně štípla. Výdech. Ta už štípla pořádně.
"No vidíš, padesátinu máš za sebou! Když budeš statečný, možná si dneska i zašukáš!" A zmáčkla tlačítko.
Připadal jsem si jako v hororovém snu. Bolestivé přívaly se střídaly. Mína s Týnou musely být hodně zkušené, skládaly rány vedle sebe. Za chvíli jsem měl bradavky v jednom ohni, zadek mě pálil a v chodidlech se po každé ráně rozbíhala silnější a silnější bolest. Zuby jsem měl zatnuté, a očima prosil o milost.
Paní Gita odněkud vylovila uměláka a drandila si s ním frndu. Najednou vše přestalo.
"Tak vidíš, polovinu máš za sebou, to chce oddech." S těmi slovy shodila ze mě nohy, vstala z křesílka, přidřepla ke mně a začala mi olizovat kapky potu a zlz z tváře.
"Ty jsi můj hrdina. Strašně mě rajcuje, když vidím jak se přemáháš a jak trpíš." Hladila mě po vlasech, po ramenou, po těle až...
"Áááááu, kurva, to bolí!" Zařval jsem bolestí, když mi sundala svorky z bradavek. Bolest byla snat nejhorší, co jsem kdy zažil. Kroutil jsem se jako had. Mína s Týnou mi zatím masírovaly bolavý zadek a chodidla. Paní Gita mi začalasilně mnout bradavky mezi prsty. Kňučel jsem jako týrané štěně. Pak přestala. Podívala se mi do očí a usmála se, tak krásně mile, že jsem se usmál unaveně taky.
"Tobě se líbí moje kozy?"
"Ano, Paní Gito, moc se mi líbí!"
"Tak si je hezky užij!" Řekla a přimáčkla mi je na obličej. Sotva jsem mohl dýchat, ale začal jsem se uklidňovat. Vtom přišla strašná bolest, protože mi na bolavé bradavky znovu připnula svorky. Křičel jsem a hýkal jako zabíjené zvíře, ale vše tlumily ty obrovské kozy.
Kolotoč bolesti začal znova. Bylo to horší a horší, myslel jsem, že mě chtějí zabít. Potom zase vše přestalo. Gita mi sundala kozy z obličeje a těžce dýchaje si přisunula křesílko až ke mně. Do pusy mi nacpala douhý silný kolík, který měl skrz díru provlečen řemínek, který mi zavázala pevně za hlavou. Kolík byl zřejmě kvůli dýchání dutý a měl několik otvorů po obvodu. Na druhý konec kolíku se nasunula kundou a potom mi nějaká zlomyslná ruka sundala opět svorky z bolavých bradavek a začala je brutálně týrat nehty, navíc někdo jiný mi natíral zadek a chodidla mastí, která strašně pálila. Mrskal jsem sebou jako kapr na such a vyl do roubíku. Ten byl zaražený v Gitině díře. Gita sebou najednou zaškubala a z kundy na mě vystříkl gejzír. O ženské ejakulaci už jsem slyšel, ale tohle byl výstřik přímo do obličeje. Zase byl klid. Tedy relativní. Týna s Mínou se chichotaly za mými zády a vše komentovaly, Gita se stále ještě chvěla a přerývaně dýchala po bouřlivém orgasmu a já se taky vydýchával. Přes kolík to šlo těžce a do pusy mi tekly Gitiny šťávy, ale už mi nikdo neubližoval.
Gita ze sebe vytáhla kolík a moje hlava těžce klesla bradou na podušku. Potom mi vytáhla druhý konec kolíku z pusy a škádlivě se usmála. Na celém těle i na obličeji jí perlil pot.
Uvolnila mi pouta na rukou a nohou a poručila mi, abych po kolenou přelezl na matraci položenou na zemi.
"Lehni si na záda a natáhni ruce za hlavu!" Udělal jsem vše, jak řekla. Zadek mě sice pěkně bolel, ale už jsem rezignoval.
Znovu mi upoutala ruce a nohy a napnula mě jako strunu. Objevila se nade mnou Týna. Aspoň jsem doufal, že to je ona. Už byla zase nahá. Klekla si ke mně a začala mi masírovat koule a ptáka. Za chvíli mi stál jako kůl. Odněkud vytáhla prezervativ a navlékla mi ho. Okamžitě jsem začal pociťovat pálení. Rychle si na mě nasedla jako na koně a ptáka si zarazila do roztoužené kundičky. Opět jsem kňučel bolestí a Týna na mě rajtovala, jako na hřebci. Za chvíli se prohnula jako luk, zaťala mi nehty do žeber a zvadla. Potom mě políbila, slezla ze mě a sundala mi prezervativ. Otřela mi ptáka osuškou a natřela jakousi mastičkou. Pták mi okamžitě zvadl, ale já byl pořád nadržený jako býk.
Paní Gita, která se zatím stihla kdesi osprchovat, mi oznámila, že udělat se budu moct až večer. Možná! Pak Mína přinesla něco jako malou klícku . Nejdřív mi koule i s ptákem sevřela do kovového kroužku, který se dal otevřít a zase zacvaknout. Pak na kroužek přicvakla klícku a očky protáhla malý zámek.
Uvolnily mi pouta a Týna mi poručila, abych si klekl. Kolem krku mi zapnula obojek ze silné kůže a připnula vodítko.
"Po čtyřech, Hafí!" Se smíchem prohlásila Mína.
Dovedly mě do prostorné koupelny. Byla celá vykachlíkovaná a na zdech byla v několika řadách oka, jaká se používají k přivázání dobytka ve stájích, až na to, že byla chromovaná. Začal jsem se třást strachy.
"Klid, Pejsánku! Tady se před námi pořádně osprchuješ. Jsi ulepený od potu až hrůza!" Paní Gita mi sundala obojek a s oběma dcerami pozorovala, jak se myju. Něco si mezi sebou šeptaly a hihňaly se. Pokusil jsem se postavit na nohy, ale chodidla děsivě bolela, takže jsem celou hygienu zvládl v kleče a v sedě. Dámy s tím asi počítaly, protože mi ručník položily na židličku a nepověsily ho na věšák. Když jsem se osušil, nevěděl jsem co dál, tak jsem se došoural po kolenou k nim a zůstal před nimi "stát". Paní Gita mi beze slova opět připnula obojek a cuknutím mi naznačila směr, kterým mám lézt. Po chvíli jsme se dostali do velké jídelny s vyřezávaným nábytkem a s malou stolní deskou, připevněnou asi 40 cm nad zemí a teď přiklopenou ke zdi. K desce mě Paní dovedla a poručila, abych si sedl tak, abych pod deskou měl nohy. Nebylo to snadné, zadek mě bolel a bál jsem se dalšího, ještě většího trápení. Ale nakonec jsem splnil její přání. Sklopila mi nad nohy desku a můj obojek spojila s asi metrovým řetězem, který visel na zdi.
Všechny tři ženy odešly a nechaly mě mým myšlenkám.
Po chvíli se vrátily už zase oblečené a začaly nosit na stůl jídlo. Zavonělo to a já ucítil, jaký mám hlad. Zakručelo mi v žaludku. Doufal jsem, že to neslyšely. Marně.
"Máš hlad, Hafí?" Otázala se mě Mína.
"Ano, Slečno Míno!" Opáčil jsem opatrně.
Sebrala ze stolu talíř, nabrala na něj rýži a omáčku s kousky masa, do druhé ruky vzala skleničku limonády s brčkem a donesla mi to. Ovšem bez příboru.
"Koukej to zbaštit a nenechat ani kousek! Ruce nech na zemi. Přece nebudeš žrát jako prase. Pěkně to spapej jako pejsek!"
Pustil jsem se do toho a nakonec jsem i talíř vylízal. Pak jsem čekal, až dojí dámy. Konečně byly hotové. Ještě jsem dopil limonádu a Paní Gita se zvedla od stolu. Zamířila ke mně.
"Tak napapanej, Pejsánku?"
"Ano Paní Gito, děkuji vám."
"Tak se půjdeme projít a já tě ubytuju." Na to mi podala složenou vojenskou teplákovku.
"Obleč si to a jdeme. Ty samozřejmě po čtyřech."
Odepnula mě z řetízku a na vodítku mě vedla chodbou k proskleným dveřím, které vedly na nádvoří. Přešli jsme nádvoří a zašli do krásně zdobených dveří. To byl byt Paní Gity. Zavedla mě nejdřív do malé koupelny se záchodem, kde jsem si došel na záchod a provedl večerní hygienu. Poté mě odvedla do ložnice sobrovskou postelí, napůl v klasickém povlečení, napůl v igelitu. Poručila mi, abych se svlékl a lehl si na záda a připoutala mi nohy a ruce k rohům postele. Ke kleci na ptákovi mi přicvakla karabinkou šňůru, kterou měla omotanou kolem ruky.
"Kdykoli za tu šňůru zatahám, tak chci od tebe slyšet větu: Jsem plně k vašim službám, nejvzácnější Paní!"
Potom se zavrtala do přikrývky a začala oddychovat. Také se mi začaly klížit oči a já usnul. Probudila mě bolest v koulích.
"Sakra, zatracenej čokle, jak dlouho budu ještě zvonit?" Začal jsem blekotat předepsanou větu.
"No to je dost, nemůžu spát. Potřebuju se trochu uvolnit. Pojď, ty můj kundolízku, pořádně mi vylížeš kundu." Uvolnila mi pouta a nadzvedla si noční košili. Vlezl jsem jí mezi nohy a začal lízat. Pěkně projet jazykem celou brázdu, pak zpátky, zasunout jazyk dovnitř... Vzala moje ruce a položila si je na ňadra, začal jsem je hníst a hrát si s nimi. Pak si vyhrnula košili úplně , chytla mě za vlasy a přimáčkla mi obličej do kundy. Potom mi hlavu zvedla, poručila ať si kleknu. Sundala mi klec z ptáka a tiše šeptla: "Vraz mi ho tam, potřebuju pořádně ošukat. Ale jestli se uděláš dřív než já, tak dostaneš nářez, že se z toho poděláš!"
Vlezl jsem na ni a strčil jí ptáka do kundy. Začala funět a hekat, jak jsem přirážel. Drápala mě nehty, na zádech i na bocích a za chvíli se roztřásla v křeči orgasmu. Shodila mě na bok, chytla mě za ptáka a honila mi ho, dokud jsem nevystříknul. Všechno semeno nachytala do dlaně, pak mi ho dala k vylízání. Moc se mi nechtělo, ale tři facky mě přesvědčily. Pak můj obojek přicvakla na oko v nohách její poloviny postele, opřela se mi nohama o hrudník a usnula. Netrvalo dlouho a spal jsem též.

Tak to jsem zvědavy, co má na sobě.
Připínák?

Násobky štěstí I./5.

Ráno jsem se vzbudil ještě za tmy. Tiše jako myška jsem se pokoušel si trochu protáhnout svaly, ztuhlé nocí strávenou v jedné poloze.
Trochu se mi to povedlo a já začal opět dřímat. Už už jsem málem usnul, když jsem uslyšel zívnutí Paní. Otevřel jsem oči a uviděl, že se zvedá do sedu.
"Dobré ráno Paní Gito." Řekl jsem polohlasem. Zívla, prohrábla si vlasy rukama a ještě rozespalým hlasem mňoukla: "Uvidíme jak pro koho, pejsku." Zamžourala na mě očima a dodala:"Ty jsi včera ani nevečeřel, že?"
"Nevečeřel, Paní Gito."
"Co nohy? Bolí?"
"Spíš pálí a hřejou, Paní Gito."
"Zadek nebolí?"
"Ne, Paní Gito."
Paní slezla z postele a oblékla si župan. Odešla do koupelny a já si uvědomil, že taky potřebuju na záchod, protože jsem celou hru a celou noc nebyl a najednou jsem začal potřebovat moc.
Kroutil jsem se jako had a snažil se dostat z postele na zem. Asi jsem u toho dělal rámus, protože jsem přilákal Paní.
"Co je to tady za hemžení?" Zeptala se, když nakoukla do pokoje.
"Paní Gito, moc prosím, abych se mohl vyčůrat. Už to dlouho nevydržím."
Opět vytáhla pojízdnou židli a já se na ni na rozkaz přesunul. Za chvíli už jsem seděl na záchodě a konečně si ulevoval.
Paní mě celou dobu sledovala. Pak mě dovezla do sprchového koutu. Odemkla mi ruce, ale nasadila na ně široká pouta z umělé tkaniny, spojená asi půlmetrovou rozporkou. Odněkud vylovila ovladač, velký jako polovina cihly. Ozvalo se bzučení a od stropu sjel dolů hák na ocelovém lanku. Paní mi bez řečí připla hák na oko uprostřed rozporky a vytáhla mě ke stropu jak sele.
"Ty jsi celý zmatlaný jako čuně! Mastný až za ušima... Tak si tě umeju. Teda jestli můžu." Šibalsky se usmála a nastavila dlaň k uchu.
Nadechl jsem se a vyhuhňal: "Paní Gito, prosím vás o umytí."
"No proto!" Opět se zahihňala. Vytáhla hadici se sprchou, hrubou houbu, se kterou se myjí auta a začala mě drhnout. Když viděla, jak mi ztvrdly bradavky a ztopořil se pták (Bodejď by se neztopořil, když mi ho při mytí trochu pohonila.), položila houbu a začala mi oběma rukama dělat nehty z kůže omalovánky. Kňučel jsem, hekal jsem, mrskal nohama, ale bylo mi to platné jak psovi křídla. Když si dost vyhrála s celým mým tělem, znovu mě umyla, vyfrotýrovala, nasadila mi klícku a spustila zpět na židli. Potom mě odvezla zpět do pokoje.
Opět jsem se ocitl na posteli. Cítil jsem se svěží a po ošetření chodidel i skoro fit.
Dostal jsem bohatou snídani a velký hrnek kávy.
Pak Paní zvážněla a prohlásila, že musí něco zařídit. Přivázala doprostřed postele a odešla.
Najednou bylo ticho. Zjistil jsem, že mi chybí hlas Paní Gity i její dech. Přemýšlel jsem, co se mnou bude dál. Jestli zvládnu vše, co po mně bude Paní požadovat. Co když neuspěju? Co budu dělat tam venku? A co budu dělat tady? Zadarmo a nadarmo mě určitě živit nebude...
Odněkud se ozval klaxon. Pak hlasy. Mužské hlasy. Bujaré, veselé, přátelské. A pak... Jako bych zaslechl obě děvčata - Mínu a Týnu. Ano, jsou to ony. Ale pláčou, prosí... Co se děje? Za chvíli vše utichlo.
Za chvíli přišla Paní. Smutná. Měla v očích slzy. Zeptal jsem se, co se jí stalo. Jen mlčky zavrtěla hlavou. Otřela si dlaněmi slzy a odešla. Vrátila se asi za půl hodiny. Už neplakala.
Odvázala mě a přinesla oběd. I tentokrát jsem mohl jíst příborem z talíře.
Odnesla nádobí a přišla zpět. Vypadalo to, že je v lepší náladě.
Ležel jsem na posteli a pokorně uhnul, když si na postel vylezla také.
Sedla si, opřela se zády o pelest a mlčela. Najednou se nadechla a začala potich mluvit.
"Mína s Týnou odjely. Týna do Německa a Mína do Maďarska. Obě tam budou pracovat ve firmách mých příbuzných. I když jsem na ně byla moc naštvaná, přeci jen jsou to mé děti. Jen se mi nějak vymkly z kontroly. Tak se nediv, že jsem na měkko, když je uvidím nejdřív za rok."
Políbil jsem jí obě nohy a položil na ně hlavu. "Děkuji, má úžasná Paní Gito." Zašeptal jsem.
Podívala se na mě a tiše řekla: "Vzala jsem si ještě týden volno. Myslíš že vydržíš mé rozmary?"
Zdvihl jsem se na všechny čtyři, slezl z postele, odkryl desku s pyramidkami, klekl na ni a prohlásil: "Jsem vám plně k službám, Paní Gito."

Násobky štěstí I./7.

Probudil jsem se v noci. Paní spala jako nemluvně. Hlavu měla položenou stále na mém boku a v ruce místo panenky svírala můj dočasný chlupatý ocas. Ten, který mi začal dělat potíže. Začal silně tlačit a trochu pálit.
Přemýšlel jsem, jestli mám Paní vzbudit, nebo to vydržet, protože by mě probuzení mé Vládkyně mohlo přijít velmi bolavo. Po další chvíli už jsem to nevydržel a tiše Paní oslovil.
"Copak, pejsku. potřebuješ vyprášit kožíšek?" Prohlásila s kočičím zavrněním a pleskla mě lehce po zadku.
"Omlouvám se, Paní Gito, ale ten ocas mě už moc tlačí a pálí."
"Áha. Tak to jo. Přitáhni kolena k břichu." Když jsem to udělal, sáhla mi až ke kadidíře a něco tam dělala. Tlak se začal zmenšovat. Pak začala kolíčkem kývat a nakonec ho vytáhla ven. Přehodila ho přes pelest u nohou a zalehla znovu hlavou na můj bok, až to zadunělo.
"Zapamatuj si, kolik je hodin. Přesně!" Řekla a zavrtěla se. Pak jako by si vzpomněla, dodala: "V šuplíku nočního stolku u tvé hlavy je žlutá tuba. Namaž si tím zadek." A už mě nebuď."
Sáhl jsem do šuplíku, vytáhl tubu. V měsíčním světle vypadala jako žlutá.
Vymáčkl jsem si levou rukou trochu na stehno, protože na pravé ruce jsem ležel a po vrácení tuby jsem prstem nabral mast a vetřel si ji do konečníku. Ucítil jsem horko a pak... "AÚÚÚÚÚÚ!" Zavyl jsem jak vlkodlak při úplňku. Ucítil jsem, jak se Paní Gita směje. Pak jsem uslyšel její hihňání a slova: "Hihihi, to byla zelená tuba. Ale vyl jsi hezky! Dobrou noc!" Chytla mě za koule a usnula. Se ztopořeným ptákem, bušícím do klece se strašně blbě usíná...
Ale nakonec jsem usnul.
Když jsem se probudil, do pokoje proudilo světlo.
"Dobré ráno, hafí. Co dělá zadek a nohy?" Paní se stále nacházela v poloze ležmo s hlavou na mých žebrech.
"Dobré ráno Paní Gito. Kupodivu myslím, že zadek je v pořádku. Nohy mi připadají taky lepší."
"Dobrá. Tak šup do koupelny. Zkusíš to dojít jako člověk. A vezmi si s sebou ocas na umytí. Ode dneška ti přibude spousta práce a starostí."
Odpověděl jsem, že rozumím a děkuji a zkusil se postavit na nohy. Ještě jsem je trochu cítil, ale podlaha příjemně chladila. Došel jsem do koupelny, nejdřív umyl kolík ocasu - tam jsem zjistil, že stisknutím malé páčky se kolík rozevře jako tulipán a pak je ho prakticky nemožné vyndat. Pak jsem umyl sebe. Když jsem byl skoro hotový, přišla Paní. Sundala mi klícku a prsty promasírovala otlačenou kůži. Na její rozkaz jsem si umyl a oholil přirození a dostal jsem jinou klícku. Prý abych netrpěl otlaky. Ještě mi Paní podala vojenskou teplákovou soupravu, protože její ložnice byla nejteplejším pokojem v domě a jinde by mi byla zima.
Pak mě Paní odvedla do kuchyně a přikázala udělat snídani podle návodu na stole. Preventivně mi k obojku zámkem přicvakla řetěz, který stačil jen do vchodových dveří kuchyně.
Vyrobil jsem tedy kávu, obložené rohlíky a sobě jsem totéž připravil do nerezových psích misek. Pak jsem si podle návodu klekl na vyznačené místo na podlaze a čekal.
Paní přišla za chvilku. Sedla si na židli proti mě a roztáhla nohy. Župan se jí svezl po stehnech a já uviděl její frndu a sklopil zrak. Ne kvůli studu, ale začal mi tvrdnout pták a tahle nová klícka byla nepříjemná.
" Ty nevděčníku! Já ti nestojím za pohled?" Štěkla a vlepila mi facku z každé strany.
"Stojíte mi za pohled, Paní." Zamumlal jsem schlíple a zadíval se jí do rozkroku.
"Tak se dobře dívej. A víš co? Rovnou mi ji pěkně vylížeš!"
Naklonil jsem se a začal lízat. Něžně kolem malých pysků, občas jsem zajel na poštěváček. Pak projet štěrbinku, obkroužit poševní vchod...
Paní mi hodila nohy na ramena a stiskla stehny. Komandovala mě jako generál. Pal mě chytla za vlasy a zamáčkla si můj obličej do rozkroku. Začala sebou trhat a cítil jsem, jak mi po tvářích teče její šťáva.
Nakonec mi sundala nohy z ramen, sáhla si sama mezi ně a loužičku šťávy mi nakapala do misky s kávou.
"Dnes máš slavnostní snídani, kundolízku. Važ si toho! A jez!"
Umyla si ruce a sama se pustila do snídaně jako hladová vlčice. U toho si pobrukovala: "Hmmmm, ty rohlíčky dnes krásně voní! A ta šunka... A kafe se ti taky povedlo. No úžasné. Co ty na to, pejsku?"
Já jsem také jedl, ale po psím způsobu. Ale ať jsem kousal, co jsem žvýkal, vonělo to stejně. I káva voněla mou Paní.
Spolkl jsem sousto a přisvědčil, že je snídaně opravdu skvělá a voňavá.
Paní na mě mrkla šibalským okem a znovu si ukousla.
Po snídani jsem umyl nádobí, zatímco Paní si něco psala do notesu.
Když jsem byl hotov, připla si mě na vodítko A odvedla do herny s klenutými dveřmi a stropy. Ano, tam si mohla hrát dle libosti. Dovedla mě k dřevěné bedně. Stáhlo se mi hrdlo strachem a asi jsem i zbledl, protože si toho Paní Gita všimla.
"Něco se ti nelíbí kundolízku? Po snídani je potřeba se něco naučit. Svléknout a položit se břichem na bednu. A pohni sebou! Máme toho dnes moc."
Provedl jsem rozkaz a byl jsem rychle připoután.
Paní vytáhla bičík na koně a začala mi drobnými švihy rozehřívat zadek.
Když se jí zdál dost rozehřátý, ukázala mi silnou rákosku.
"Milý kundolízku. Tímto ti představuji tvou novou cvičitelku paměti. Funguje takhle: Řeknu ti co si máš pamatovat a cvičitelka to podepře svým osobním kouzlem. Pak mi řečené zopakuješ. Pokud se spleteš, přiletí cvičitelka tolikrát, než to řekneš správně. Pokud se desetkrát za sebou spleteš, čeká tě hodinový pobyt v kleci. Rozuměls?"
"Ano, Paní Gito." odpověděl jsem se staženým hrdlem.
"Dobře." Řekla a odstoupila mimo můj zorný úhel. Znovu mi trochu rozehřála zadek a začala:
"Pravidlo první: Paní má vždy pravdu!"
Dostal jsem ránu jako hrom.
Ještě ani nedozněla, když Paní štěkla: "Tak co bude? Chrápeš?"
Vychrlil jsem ze sebe opakování prvního pravidla. Paní jen zabručela.
"Pravidlo druhé: Paní bude postupně zvyšovat nároky na Tebe."
Další rána. Hned jsem vše zopakoval.
"Pravidlo třetí: Pokud ti paní omylem naloží méně než předtím, jsi povinen poprosit o přídavek."
Třetí rána. Jen jsem hekl a zopakoval.
"Pravidlo čtvrté: O vaření se staráš ty!"
Přiletěla čtvrtá rána a já zopakoval.
"Špatně!"
Přiletěla další rána.
Zopakoval jsem už správně.
Už jsem měl zadek v ohni a přilétaly další pravidla a rány. Měla přijít jedenáctá rána a Paní zopakovala číslo deset. Dovolil jsem si ji opravit.
Paní přišla k mojí hlavě a přidřepla. S úsměvem pronesla: "Ale ale. Taty někdo zapomněl první pravidlo. Takže deset navíc. Po každé ráně zopakuješ první pravidlo!"
Když skončila, brečel jsem jak želva. Paní mě odvázala a na vodítku odtáhla do kuchyně. Tam mi dala papír, abych si desatero zapsal.
Klekl jsem si ke stolu a rozbrečel se.
Paní se na mně s úsměvem podívala a pak hlasem jako med řekla: "Ale kundolízku, takhle se Ti bude špatně psát. Sedni si k tomu na židli." A podala mi dřevěnou židli bez polstrování. Bylo mi jasné, že chce, abych si to užil. Poděkoval jsem a na židli si sedl. Zadek mě zabolel ještě víc.
Paní s úsměvem pozorovala, jak se při psaní kroutím a jak odlehčuji jednu, nebo druhou půlku zadku. Když jsem vše dopsal, Paní si text zkontrolovala a nedostatky mi vyčetla vlídně, jen mi k nim dala pár lehkých záhlavců. Potom mi nařídila, abych si židli dal proti té její a znovu se posadil. Seděli jsme proti sobě. Paní uvolněně a já jako školačka s dlaněmi na stehnech a trochu předkloněný, abych ulevil ztrápenému pozadí.
"Tak." Začala Paní Gita svou řeč. "Dnes máš svůj první normální den. Takovýchto dnů bude vždy pět, jako je pracovních dnů v týdnu. V sobotu bude vždy velký úklid a v neděli velké hraní dle mých přání. Pokud budu ve službě, budeš zamčený na dlouhém řetězu a dostaneš na každý den seznam prací. Jako Popelka. Pokud budu mít službu v noci, budeš připoután v odpočinkové kleci, kterou ještě neznáš. Ve všední den budeš vařit, umývat a uklízet použité hračky. Příští týden sem začne docházet má kamarádka, která Tě naučí masírovat. Pokud by tě napadla nějaká hloupost, tak na ni zapomeň. Tahle kamarádka sice nemá záliby jako já, ale muži jí moc ublížili, takže tohle ber jako varování.
Příštích několik dnů se bude asi trochu v drobnostech lišit ode dneška, ale neboj, to zvládneš!" Poslední dvě slova řekla tak, že jsem se zachvěl.
Pak se zvedla ze židle a přistoupila ke mně. Rozepnula mi teplákovou blůzu a zajela rukou na hrudník. Pak si stoupla za má záda a přiložila druhou ruku. Hladila mě po hrudníku, přejela na krk a zvrátila mi hlavu dozadu. Rozevřela župan, který měla stále na sobě apoložila mi svá prsa na obličej. Válela mi je po něm a najednou mě chytla za bradavky a tvrdě zmáčkla. Zasyčel jsem bolestí Zmáčkla ještě víc a zakroutila. Zaúpěl jsem.
"Mmmm, tyhle neotřískaný citlivý kluky mám moc ráda, víš?! Jejich nepříjemnosti mě rajcujou a nedaj moc práce." A zaťala mi do bradavek nehty. Už jsem vykvikl bolestí.
"To je ale hezká písnička... Jsi hotový operní zpěvák." Smála se. Pustila mé čudlíky obešla mě a sedla si mi na klín. Čechrala mi vlasy a já zatínal zuby, jak mě bolel zadek.
"Copak, můj milý? Něco tě bolí? Kdyby moc málo, tak řekni, já zařídím nápravu, víš?!" Sesedla ze mě, trochu mě na židli popotáhla a sedla si mi obkročmo na klín. Její prsa se mi pohupovala přímo před očima. Ptáka jsem měl už chvíli tvrdého a už to začínalo bolet, jak mě tahal za koule.
"A necháme ti narůst dlouhé vlasy. Miluju tahání někoho za vlasy, nebo za copy. Ale holit si budeš denně tvář i rozkrok!"
Pohlédla na hodiny na stěně a spokojeně kývla hlavou.
"To nám to krásně uteklo, že? Umyj si obličej od snídaně a dáš se do vaření. Na lince máš připnutý jídelníček, podle něj budeš chystat jídlo. Kuchařky máš v polici a vše ostatní najdeš. Kdybys zjistil, že něco nemáš, okamžitě mi to oznámíš."
Sesedla ze mě a zavázala si župan.
Zamkla mě na řetěz a odešla. Já se dal do vaření. Podle jídelníčku měly být palačinky. Ty jsem uměl zpaměti. Asi za hodinu se Paní vrátila. Na sobě měla lehké domácí šaty a klapala korkovými pantoflemi. Zrovna jsem dodělával poslední palačinku.
"Jak jsi na tom, Popelko?" Řekla vesele a koukala jak balím palačinku do ruličky.
"Nezapomeň si pět palačinek nakrájet do misky!" Připomněla. Odpověděl jsem že rozumím a provedl. Paní si sedla ke stolu a narovnala si záda. S úklonou jsem před ni postavil talíř s palačinkami a kávu. Kývla hlavou a poručila mi, abych si dal misku pod její židli a dal se taky do jídla.
Když jsem dojedl a vylízal misku, klekl jsem si vzorně na své místo a čekal.
Paní dojedla poslední sousta, olízla si šlehačku z horního rtu a nastavila mi nožku k políbení.
"Dobré to bylo, kuchařinko. Umyj nádobí a půjdeme si odpočinout."
Umyl jsem nádobí a byl na vodítku odveden do další místnosti, kterou jsem ještě neznal. Napadl mě, kolik místností tu je.
"Víc než si myslíš." Odpověděla Paní, jako by mi četla myšlenky. Místnost byla temná, bez oken. Jen na zdi světélkovaly velké hodiny. Paní rozsvítila světlo a já uviděl, že místnost je docela malá. Asi tři krát dva metry. Podél delší stěny byla umístěna černá železná klec dlouhá asi dva metry, široká metr a vysoká také metr. Byla svařena hodně složitým způsobem, ze kterého bylo poznat, že má mnoho funkcí. Na podlaze ležela igelitem potažená matrace a v zadním rohu složená deka.
Paní ukázala rukou na klec.
"Tohle je odpočinková klec. Je to tvůj nový domov. Pokud tě nebudu chtít u sebe, budeš tady. Svlékni se a zadkem napřed vlez až k zadní stěně."
Otevřela čelní čtvercovou stěnu klece a ustoupila. Vlezl jsem až dozadu a zadkem zavadil o jakousi věc, která trčela dovnitř klece. Vtom se dvířka sama zavřela a ozvalo se dvojí klapnutí a rozsvítilo se červené světlo na stropě. Ohlédl jsem se a uviděl na zadní mříži klece desku, ze které vycházel řetízek a nad ním byla dlouhá černá šiška s kovovou příčkou asi ve třetině délky od mříže.
"Jsou tam dva řetízky. Ten delší, který vede z té černé desky si připni k obojku a ten druhý ke klícce."
Provedl jsem příkaz a červené světlo zhaslo.
"Teď odepni řetízek z obojku a sáhni na klec."
Provedl jsem příkaz a po odepnutí řetízku se ozvalo pípání. V okamžiku, kdy jsem se dotkl mříže mi projel elektrický výboj do koulí. Ucukl jsem a sbalil se do klubíčka. Ale dotkl jsem se mříže zády. Další výboj. Vyjekl ksem a instinktivně se narovnal. Ale tentokrát jsem se dotkl nohou. Zaječel jsem a s vypětím všech sil se dostal do bezpečné polohy, kde bych se nedotkl žádné mříže. Paní Gita se smála, až se jí podlamovala kolena a slzela. Když se dosmála, utřela si slzy.
"Zapni si řetízek." Přikázala.
Když jsem ho zapl, pípání nepřestalo. Paní sáhla na krabičku na malé poličce a konečně protivný zvuk ustal.
"Když spustíš poplachový režim, můžu ho vypnout jen já. Teď si odepni řetízek z klícky a dotkni se mříže."
Odepl jsem řetízek a s obavami se dotkl mříže. Očekávaný výboj však nepřišel. Místo toho se ozvalo opět pípání a bzučení a já ucítil tah za obojek. Pomalý, ale nekompromisní. Táhlo mě to k zadní stěně. Namáhavě jsem se v úzkém prostoru otočil. Řetízek mizel dírou v černé desce, nad kterou trčela černá šiška.
"Tu černou šišku musíš vzít do tlamy až narazíš koutky na příčky."
Otevřel jsem pusu a byl navlečen na tu černou věc jak ponožka. Ve chvíli, kdy se mé koutky dotkly příčky, tah ustal.
"Kdybys teď uvolnil tu příčku, začne tě to zase táhnout."
Měl jsem plnou pusu. Špička mi tlačila na zadní část patra a já měl co dělat, abych překonal dávicí reflex.
"Tohle je jediná možnost, jak se vyhnout elektroléčbě. Na ruku to nefunguje a natáhne tě to až na klec, která ti bude dávat v nepravidelných intervalech šoky dokud nepřijdu. Jestli to chápeš, zvedni pravou ruku."
Zvedl jsem ruku.
"Teď si zapni řetízek ke klícce a až řeknu, budeš vytahovat řetízek dohud neuslyšíš cvaknutí. Až po cvaknutí si můžeš svléct tlamičku z hrušky."
Asi za tři minuty už jsem byl volný.
Znovu jsem se v kleci otočil a na všech čtyřech čekal na další pokyny.
"Chápeš pravidla hry, pejsku?" Zeptala se Paní.
"Ano, Paní Gito. Chápu pravidla hry a děkuji za názorné předvedení."
"To jsem ráda. Tohle byly ty nejmírnější prostředky, které bys mohl zažít. Jakákoliv jiná svévole by tě dlouho mrzela. Teď si lehni a odpočiň si."
Zhasla světlo a odešla. Přikryl jsem se dekou a i přes nepříjemný pocit v puse jsem za chvíli usnul.

Násobky štěstí I./8.

Probudilo mě světlo.
"Vstáááávat, jde se do práce!" Zazněl místností rozverný hlas Paní.
Otevřel jsem oči a vyškrabal se na všechny čtyři.
Paní otevřela klec a dovolila mi odepnout řetízky a vylézt ven.
"Pokud se zdržím mimo domov, máš povinnost být nejpozději ve 20:00 v kleci a připnutý. Za nedokončenou práci tě samozřejmě čeká trest. Teď se oblékni a pojď za mnou."
Opět mě vedla spletí místností a chodeb, až jsme došli do velké místnosti plné haraburdí a s oprýskanou omítkou. Měla vysoký klenutý strop, ze kterého trčelo několik háků.
Paní otevřela okno.
"Tyhle krámy vyházíš ven a necháš jen technické, nebo použitelné věci, jako jsou kladky, řetězy a podobné. Pod oknem je kontejner. Použitelné věci složíš támhle do rohu a suť neteš a nahrneš pod okno."
Odešla pryč a já přistoupil k oknu. Najednou mě napadlo, že bych mohl utéct. Ale pak ten nápad vystřídala myšlenka, že kdybych mohl utéct, určitě bych byl na řetězu.
Otočil jsem se, vzal do rukou starou plesnivou matraci a vyhodil ji ven. Za ní šly kusy rozbitého nábytku. Asi za dvě hodiny bylo harampádí venku.
Pustil jsem se do suti. Když i ta byla pod oknem, sedl jsem si do výklenku okna a dýchal čerstvý vzduch z venku. Bylo tam modré nebe, zpívali ptáci...
"Je dobře, žes to nezkusil!" Zaznělo od dveří. "Z nádvoří by ses stejně nedostal. Neboj, časem budeš moct sám ven a možná i mezi lidi. Ale teď to nejde. Svlékni si ty špinavé tepláky, vem je opatrně do ruky a pojď za mnou."
Paní mě vyvedla opět do koupelny.
Tepláky jsem dal do označeného pytle a byl jsem opět vyvěšen za ruce ve sprše jak srneček a vydrhnut. Samozřejmě, že se to neobešlo bez trochy škodolibého trápení.
Když jsem byl čistý jak nemluvně, Paní mě spustila níž a začala mě ohmatávat. Pak vytáhla krejčovský metr a dlouho na mně cosi měřila. Na zvědavé pohledy odpovídala jen tajemným úsměvem.
Když byla hotová, osvobodila mě a podala mi čisté tepláky.
Pak mě zavedla do kuchyně. Řekla, že dnes jsem dlouho pracoval, tak mi udělala večeři výjimečně sama.
Položila přede mě misku se zeleninovým salátem.
Poděkoval jsem a zhltl obsah jako malinu.
Vzala misku, dala ji do dřezu, že ji mám umýt až ráno. Pak mě vyzvala, abych se postavil. Sáhla mi do rozkroku. I když jsem měl tepláky, poznala, že mám opět ztopořeno.
"Hmmmm, kdypak jsi naposledy stříkal?"
"Před čtyřmi dny, Paní Gito."
"A chtěl bys, hafí?"
"Ano, paní Gito."
"Ale mě se zdá, že je to moc brzy."
"Ještě pár dnů počkáme. Teď umýt a do klece. Dnes chci spát sama!"
Když jsem zalezl do klece a ta se zavřela, najednou jsem si začal vše uvědomovat. Bolavý zadek, ještě stále citlivá chodidla, zamčené přirození... A do toho se mi vedral stesk po Paní Gitě. Kruté, rozverné, vášnivé, přísné i racionální, ale hlavně krásné ženě s úžasným šarmem. Přikryl jsem si hlavu dekou a rozbrečel se. Pláč mě vehnal do hlubokého spánku.
Ráno mě opět probudilo světlo.
Opět božský hlas Paní Gity.
Začal další den. Hygiena, snídaně, škola, oběd, práce, zkouška kolíku, večeře, klec a pořád dokola.
Jen rákosku střídaly jiné bicí nástroje a jiná místa jejich působení. Osmý den v mém novém bydlišti mě Paní Gita zaměstnávala tak, že jsem se odpoledne sotva vlekl. Když jsem vlezl do klece, byl jsem úplně vyřízený. Navíc mě už začal pobolívat podbřišek. To se mi stávalo, když jsem se nemohl dlouho vystříkat.
Devátý den byla Paní nějak roztržitá a pořád někam odcházela. Navíc mě držela v místnostech, ze kterých nebyl možný pohled na nádvoří a večer jsem se musel umýt v kuchyni. Osobně mě doprovodila do klece a tajnůstkářsky mi prozradila, že zítra mě čeká překvapení.
Tu noc jsem spal málo a špatně.

Násobky štěstí I./10.

Tentokrát mě probudil chlad.
Paní asi bylo v noci chladno, tak ze mě stáhla deku, na které předtím ležela.
Slyšel jsem její chrupkání a odfukování.
Po nějaké době bylo chladno už nepříjemné. Začal jsem se čas od času třást. To bylo taky to jediné, co mi pouta dovolovala.
Za oknem se rozsvětlilo. Slunce sem ještě nedosáhlo, protože okno vedlo na nádvoří.
Asi v sedm hodin se probudila Paní Gita.
Zívla, protáhla se jako kočka a podívala se na mě.
"Jejda. Já jsem ti vzala v noci deku. Ale to ti určitě nevadilo, viď!"
"Ne, Paní Gito. Nevadilo."
Usmála se a začala mě nehty jezdit po břiše.
Začal se mi plašit papoušek v kleci.
"Ale i tak zajistím, aby ti příště zima nebyla. Večer jsi hřál jako žehlička."
Přejela rukou k mé levé bradavce. Vzala ji mezi prsty a promnula. Pak totéž provedla s pravou. Nespokojeně mě přes obě plácla.
"Ty čudlíky máš moc malé. Špatně se berou do ruky." Sedla mi na břicho, předklonila se, opřela se rukama vedle mé hlavy a vystavila mi své bradavky před obličej. Měla je jak špunty od kopaček.
"No, lízni si. Pěkně cucej. To mám ráda!"
Chvilku jsem si hrál střídavě s jejími čudlíky jazykem a nakonec jsem se vždy přisál a brnkal jazykem o špičku.
Paní to rozdráždilo. Nacpala mi pod hlavu deku a sedla mi na obličej a jezdila po něm vlhkou frndou.
Znovu mě chytila za bradavky a tvrdě mi je žmoulala. Snažil jsem se ji lízat, ale moc to nešlo. Bál jsem se, že mi obrátí nos. Začala vzdychat a pak z ní vyletělo vášnivé "JOOOOOOOO". Zarvala mi za bradavky tak silně, že jsem zařval přímo do její pochvy. Začala sebou trhat a ještě víc ubližovala mým bradavkám.
Řval jsem bolestí. Najednou mi Paní dosedla plnou vahou na otevřenou pusu a zaječela: "Řvi! Řvi ty hajzle..." Nadechla se a já cítil jak mi teče do pusy její šťáva. "Polykej, musíš to všechnooo.. uh."
Ještě mi pustila do pusy několik dávek a zvadla.
Cítil jsem stahy v jejím břiše. Pak se chvíli uklidňovala a zvedla se ze mě.
Odepla mi pouta a musel jsem za ní po čtyřech do koupelny. Ukázala na čistící sedadlo.
"Sklop sedátko a postav se doprostřed. Jen se osprchuješ." Vzala sama ovladač a něco navolila. Z trysek začala stříkat voda. Pak pěna a zase voda. Když program zkončil, vzal jsem připravený ručník a osušil se. Nové tepláky mi Paní připravila na židličku u dveří.
Oblékl jsem se a v kleče čelem ke zdi čekal, až sama vyjde ze sprchy.
Bolely mě bradavky.
Když byla Paní hotová, vyzvedla si mě a šli jsme snídat.
Po snídani jsem byl odveden do dalšího pokoje, kde jsem měl v kleče na krátkém řetězu počkat.
Pokoj byl spartánsky zařízený. Masážní lůžko, stolek s mazáním , skleničkami a připraveným džbánkem vody.
Paní přišla asi za půl hodiny a s ní malá droboučká žena s rudými vlasy.
"Hafí, tohle je paní Vlaďka. Ode dneška tě bude učit jak masírovat tělo. Budeš ji poslouchat na slovo. Jestli ne, rozsekám ti zadek."
Potvrdil jsem příkaz a poděkoval.
Paní si lehla na břicho na lehátko a má učitelka mi začala vysvětlovat jak masírovat kterou část těla a jakým směrem. Názorně mi vše ukázala a když mě vzala za ruce, aby mi ukázala jakým tlakem pracovat, zjistil jsem, že má dost velkou sílu. Při výuce se ke mně občas přitiskla a já měl co dělat sám se sebou.
Když jsme zkončili, měla Paní namasírovaná záda a já opět bolavo v klícce. Paní vstala z lůžka, oblékla se a pidívala se mi do tepláků. Neřekla nic a šla vyprovodit Vlaďku, se kterou jsem se rozloučil.
Opět jsem na řetězu čekal co bude dál.
Paní přišla a hlasem jako med prohlásila: "Pojď za mnou. Něco ti ukážu."
Došli jsme do herny. Paní mě nechala svléknout a dala mi náramky na ruce. Ty zahákla na lanko a vytáhla mě až na špičky.
Pak sáhla na věšák pro asi dva metry dlouhý bič.
"Víš ty zmrde, co jsi provedl?"
Nestihl jsem odpovědět.
"Jak to, že se ti postavil?"
A celou větu zopakovala, jen s tím že mezi slova vkládala rány bičem všude, kam dosáhla.
"Pamatuj si, že postavit se ti smí jen když já to dovolím. Jasné?"
Opět série ran.
Snažil jsem se říct, že je mi to jasné, ale nenechala mě domluvit. Vrazila mi facku a řekla abych držel pysk.
"Ufff. Tak to by bylo to nepovolené ztopoření. Teď dál. Každý den, třikrát denně, vždy po jídle si budeš pět minut masírovat bradavky. Ukážu ti jak. Chci abys měl za tři měsíce cecíky jako kojná."
Spustila mě dolů a nechala obléknout.
Byl akorát čas jít vařit oběd.

Násobky štěstí I./12.

"Vstávat, vstávat lenochu!"
Paní mě vyhnala z klece. Podle hodin byly čtyři ráno.
"Dnes mám službu, takže se vrátím až zítra. Otlučeš dvakrát takovou plochu, co včera. Nezapomeň na trénink a večer do 20:00 být v kleci. V lednici máš chlazené hotovky, jen si je ohřeješ. O večerní hygieně zadáš program 112."
Proletěl jsem koupelnou a udělal Paní snídani.
Než odjela, ještě mi ohmatala šourek. Byl trochu oteklý, ale s tím asi Paní Gita počítala, protože mi večer dala klícku s větším kroužkem.
Ještě mi připomněla mé povinnosti a odjela.
Den proběhl celkem v klidu, jen jsem se pořád po očku ohlížel, jestli někde Paní nestojí.
Omítky jsem otloukl ještě víc, než mi Paní přikázala a program 112 byla obyčejná dvojitá sprcha. Po ní jsem zalezl do klece jak jezevec a usnul.
Ráno mě vzbudila Paní vcelku vlídně. Pochválila mou práci, zkontrolovala bradavky a oteklý šourek, nechala mě vyčůrat, vrátila mě do klece a šla spát. Já si také ještě chvíli zdříml a po probuzení jsem čas trávil přemýšlením nad svěřenou prací.
Když se mi bude dařit, tak za 3 - 4 dny budu mít otlučeno. Pak ještě okartáčovat a můžu nahazovat. Starosti mi dělal kout vedle dveří. V omítce byla prasklina ve tvaru nízkých dveří.
Když si pro mě Paní Gita přišla, už mi kručelo v břiše. Bylo po poledni.
"Tak jak se ti lenošilo, hafí? Nemáš už z ležení modřiny?"
Vytáhla mě z klece a prohlížela si jelita po včerejším nářezu.
"No jo, úplně přeleželý. S tím budeme muset po obědě něco udělat!"
Po obědě a tréninku jsem Paní řekl o mém nálezu.
"Vážně? To mě zajímá. Moc zajímá! Jdeme se tam podívat."
Když jsme stáli u oné zdi, vrtěla Paní hlavou. "Jak to, že jsem si toho nikdy nevšimla?"
"Byla tady hromada harampádí, Paní Gito." Odvětil jsem.
"Zkus to trochu osekat. Ale opatrně."
Začal jsem s přesahem obíjet omítku. Ukázala se klenba a zazdívka.
"Opatrně udělej malý otvor. Podíváme se tam." Na Paní byla znát nervozita.
Vysekal jsem asi šest cihel a Paní nakoukla dovnitř. Když vytáhla z otvoru hlavu, byla najednou nedočkavá.
Začala mě pobízet k rychlejší práci. Podařilo se mi vybourat celý dveřní otvor i s částí podlahy, ve které byly zazděné tř schody.
Paní zatím přinesla ještě dvě baterky.
Šel jsem první dolů a cestou obíral spoustu pavučin. Schody se stáčely doleva dolů. Pomalu jsem sestupoval, až se přede mnou otevřel větší prostor. Byla to chodba s řadou dveří na každou stranu. Opatrně jsem našlapoval a pomalu šel chodbou. Otevřel jsem první dveře po pravé straně. Přede mnou se otevřela malá komůrka Asi metr a půl široká, dva a půl dlouhá. Byla prázdná.
Naproti to bylo stejné. Postupně jsme nahlédli do všech kójí. Bylo jich dvacet. Uvědomil jsem si, že chodba musí některým směrem vycházet mimo obrys budovy. V čelní stěně chodby byly dveře. Za nimi bylo další točité schodiště dolů, i nahoru. Paní se mi přimáčkla na záda a já ucítil jak jí buší srdce.
"Jdeme zpátky. Musíme se lépe připravit!" Šeptla mi Paní do ucha. Otočili jsme se a já šel opět první.
Když jsme došli ke schodům, všiml jsem si, že těsně vedle nich leží něco na zemi. Shýbl jsem se a zkusil předmět zvednout.
Na to, jak to bylo malé, bylo to sakra těžké. Byl to kvádr asi o velikosti krabice na boty. Ale vážil snad čtyřicet kilo.
Paní mě předběhla a vyšla po schodech nahoru první. Já za ní vysupěl s předmětem v rukách.
"Co to táhneš za krám?" Obořila se na mě Paní.
"Nevím, Paní Gito. Ale je to strašně těžké." Položil jsem věc na zem. Byla to plechová krabice s už nečitelným nápisem na víku. Visací zámek byl zrezlý a tak mi nedalo moc práce, dostat ho pryč. Velice opatrně jsem odklopil víko. Pak mě něco srazilo k zemi. Byla to Paní Gita, která omdlela a svalila se na mě.
Šetrně jsem se vyprostil zpod jejího těla, zvedl ji a naložil na kolečko. Na něm jsem ji dovezl do ložnice a položil na postel. Po troše namáčení studenou vodou a pár políčcích přišla k sobě.
Podívala se mi do očí. "Tys to taky viděl?"
"Ano, Paní Gito. Viděl. Pokud dovolíte, dojdu pro tu krabici."
"Ano, běž. Já se musím dát dohromady. Je mi nějak slabo."
Za chvíli už trůnila krabice na židli u postele v ložnici. Když Paní vyrovnala obsah na postel, ukázalo se, že v ní bylo čtyřicet čtyři plochých žlutých cihliček o velikosti větší čokolády. Na každé byl dvouhlavý carský orel.
Paní se na mě podívala. "Stal se z tebe nejbohatší otrok široko daleko."
"Ne, Paní. Jen otrok nejbohatší Paní." Řekl jsem a klekl si před ní.
"Jsem v k službám, nejbohatší Paní Gito."
"Ty mi odporuješ! Potřebuješ lekci!" Řekla Paní se smíchem. "Tak dobrá. Půl na půl. A můžeme vždy kousek prodat a tím nenápadně financovat opravu našeho ráje."
Plácli jsme si.
Pak Paní vstala a přikázala mi, ať jdu po čtyřech za ní. Dovedla mě do herny.
Tam se na mě chvíli dívala. Pak mi přikázala, abych otevřel skříň u stěny.
"Mám dnes chuť na potrestání nějakého milionáře." Řekla a ukázala na podivný předmět. Vypadal jako stojan na vrtačku, ale vyšší. Dva metry vysoká trubka, přivařená k železné desce. Na ní byla sada různě velkých objímek a pout. Několik centimetrů před ní byla přivařená kratší trubka, na které byl nahoře připevněn trojúhelníkový příčník s hranou nahoře. Na konci příčníku na straně u velké trubky byl připevněn velký kolík, na druhé dvě ocelové lišty spojené šrouby. Od kratší trubky vedla hadice k jakémusi pedálu.
Paní mě přikázala, abych si stoupl nad krátkou trubku, zády k dlouhé. Nejdřív mi k trubce připevnila krk širokým ocelovým obojkem, místo mého koženého. Pak mi do objímek mírně za zády připevnila ruce a pak nohy. Sundala mi klícku a namazala zadek lubrikantem. Nemohl jsem moc hýbat hlavou, ale viděl jsem, jak šlape na pedál. Po několika šlápnutích se mi opřel kolík o svěrač a zajel dovnitř. Když tam byl celý, opřela se mi o stydkou kost ostrá hrana příčníku a mírně mě přizvedla. Pak mi Paní sevřela přirození mezi dvě železa a byl jsem jak sama řekla "Perfektně připraven".
Něco dělala za mými zády a já nevěděl co. Neco tam syčelo.
Pak přišla přede mě.
"Otroku. Jelikož jsi dnes prokázal velkou loajalitu, odměním tě slavnostně svým podpisem, kterým budeš navždy hlásat, že patříš jen mně. Teď si trochu pohraju a pak... Hmmmmm!"
Tohle začalo být vážné. Tímhle tónem se mnou Paní ještě nemluvila.
"Ty se mnou nemluvíš, otroku?"
Vyštěkla.
"No, když nemluvíš, tak nemluvíš!"
Odněkud vytáhla roubík a vrazila mi ho do pusy. Zapnula mi ho za hlavou a já od té doby mohl jen význnamně mlčet a důrazně valit bulvy.
Vytáhla karabáč a začala mi opracovávat zadek a záda. Musela v tom mít velikou praxi, protože ani jednou netrefila konstrukci. Po chvíli už mě záda pálila a zadek také.
Mé důrazné "MMMMMMMMM" na ni neudělalo žádný dojem.
Nemohl jsem se ani hnout. Pak přišla se zvláštní úzkou plácačkou a ... Švihla mě jí přes přirození. Mé "MMMMMMM!" už nemohlo být důraznější. Ta bolest byla příšerná. Navíc jsem měl celý vercajk otlačený od klícky.
Pak se napřáhla znova a udeřila mě přes obě bradavky najednou. A začala: vercajk, břicho, bradavky... a pořád dokola. Myslel jsem že zešílím. Pak vzala bičík na psa a začala mě bít do boků od podpaží až na stehna. Tělo jsem měl v jednom ohni.
"Tak, rozcvička by byla za námi, otroku. Teď sladká odměna. Samozřejmě pro mě!" Sáhla za mě a vytáhla rozžhavené cejchovací železo ve tvaru písmene G s korunkou nahoře.
"Od teď už mě máš s sebou napořád!" Řekla a přiložila mi železo na podbřišek nad přirození. Moje tělo se pod přívalem bolesti napjalo a pak už nic nevím.
Světlo. Žluté světlo žárovky.
Odkud to jde? Teď ho něco zastínilo. Hlava s dlouhými černými vlasy. Sklání se ke mně.
"Odpočívej, hafí. Bylo toho moc a teď si musíš odpočinout. Kdybys potřeboval jídlo, řekni si."
To byl hlas Paní Gity. Mé Paní Gity.
Něco mi došlo.
"Cejch?" Zeptal jsem se.
"Dva." Odpověděla mi Paní.
"Na podbřišku a na levém prsu."
Pokusil jsem se zvednout hlavu.
"Ne. Teď bys je neviděl. Ošetřila jsem ti spáleniny, aby se ti nezanítily.
"Děkuji, má úžasná Paní Gito." Zamumlal jsem a opět usnul.

Násobky štěstí I./14.

Ráno mě probudila erekce. Ale zase jsem usnul. Po třetím ptačím budíčku už jsem ale neusnul.
Přemýšlel jsem, co a jak budu dělat. K zedničině jsem se moc nedostal.
Kolem desáté přišla Paní Gita. Vtáhla mě z klece a po ranní hygieně mě nechala připravit pozdní snídani.
Vše se vrátilo do starých kolejí. Dopoledne škola, oběd, práce v sále a vězení, večeře a nakonec test análních kolíků. Pak večerní hygiena, jednou za dva až tři dny zostřená výplachem střev. Pak klec a spánek. Pokud byla Paní ve službě, odpadala škola, ale měl jsem o to víc práce.
Po dvanácti dnech bylo hotovo.
Paní mě dovedla na půdu, kde byl v lepence zabalen nábytek. Trvalo mi skoro celé odpoledne, než jsem ho snesl dolů.
Pak vše vybalit.
Byly to masivní stoly, zdobené řezbou. Zajímavostí bylo, že měly dvojitou desku. Pokud se vrchní deska sundala, objevila se podobná, ale s otvory pro hlavy otroků. Židle byly též masivní a nádherně vyřezávané. Měly pohodlné područky a vysoká opěradla. Trůny pro bohyně.
Největší a nejtěžší trůn byl uprostřed délky stolu, zády k levé zdi. Patřil Paní Gitě. Seděla tak jako císařovna uprostřed svých vazalek a vazalů. Večer jsem byl strašně unavený a usnul jsem hlavou v misce s jídlem.
Paní mě probudila bičíkem. Nechala mě, abych se umyl a zahnala mě do klece.
Při mytí jsem si všiml, že neustálé cvičení bradavek už nese své ovoce. Měl jsem je už jednou takové než dřív.
V kleci jsem se málem zapomněl zapnout na řetízky. Naštěstí mi to Paní připomněla. I když s dodatkem, že to bylo naposled.
Další den jsem byl vyvlečen z klece brzo ráno. Rychlá hygiena, ještě rychlejší snídaně a pak čekání.
Klečel jsem na zemi, lokty opřený o zem a Paní se mnou procvičovala domácí pravidla. Za dobrou odpověď jsem směl Paní políbit obě nohy. Za špatnou jsem dostal tři rány karabáčem na záda.
Bylo kolem deváté, když se ozvalo troubení auta. Paní mi rozkázala, abych šel do sálu a otevřel okno.
Stál jsem u otevřeného okna a sledoval jak na nádvoří couvá nákladní auto.
Řidič zajel až k oknu. Vyskočil z kabiny, otevřel boční vrata v korbě a začal malým hydraulickým ramenem vykládat krabice a bedny.
Strkal je oknem až dovnitř a já je paleťákem přesouval ke stěnám, aby bylo místo pro další.
Když bylo auto prázdné, nebylo v sále k hnutí.
Paní s řidičem vyřizovala papíry a já přemýšlel, co by mohlo v kabicích být.
Auto odjelo a Paní přišla do sálu. Pověsila si bičík na zápěstí levé ruky a začala třídit co kam odvézt, nebo odnést.
Některé krabice do vedlejšího sálu, něco k Paní do ložnice, dvě malé krabice k mé kleci, až zbyla asi jen pětina zásilky. Paní mě při stěhování řádně proháněla a popoháněla bičíkem.
Začalo vybalování, sestavování, šroubování a opět popohánění bičíkem.
Byl tam masivní ondřejský kříž ze silných fošen, stejně vyřezávaný a lakovaný jako stůl a židle. Dále dlouhá truhlová lavice, něco jako veliký dřevěný buben, dvě velké desky na zeď s variabilním systémem háčků.
V bedýnkách byly svícny, lucerny, příbory a porcelán.
Jedna bedna byla plná okovů a pout.
V jedné byly nástroje, které budou později pověšeny na desky na stěnách.
Jedna bedna obsahovala konstrukci, kterou Paní označila jako vyčkávací klec.
Byla to úzká a vysoká klec, do které se sotva vešel stojící člověk. Paní si ji přála postavit do rohu vedle vstupu do podzemí.
"Vidíš, tady vevnitř bude zavřený otrok a bude sledovat vynesení rozsudku o jeho trestu, nebo svého předchůdce při výkonu trestu. To bys neřekl, jak to pomáhá!"
Při té představě mi přejel mráz po zádech.
Ještě chvíli jsme vybalovali až si Paní všimla, že je za oknem tma. Podívala se na hodinky.
"Jů, ono už je zítra! Tak šup, šup, honem do pelíšku."
Zastavila se v kroku. "Teda já do pelíšku a ty do klece."
Koupelnou jsme doslova proběhli, ale trénink bradavek jsem udělat musel. Dvojitý, protože oběd nebyl.
Bez večeře jsem zalezl do klece, připl se a usnul. Byl jsem tak unavený, že mi ani kručení v žaludku nevadilo.

Násobky štěstí I./16.

Další den jsem po snídani začal pracovat na kachlíkové místnosti. Čekala mě spousta sekání, bourání a dalších činností. Po obědě jsem ještě zašel do sálu, abych zazdil kotvy na upevnění kříže a klece.
Paní byla ve službě, tak jsem dělal a dělal, že jsem málem nestihl včas vlézt do klece. Zbývala mi minuta.
Ráno mě Paní probudila, vyhnala z klece a nechala dělat. Zatím šla spát.
Opět následovalo několik dní, kdy jsem hlavně pracoval. Ale Paní si téměř každý den našla čas na můj výprask, nebo aspoň týrání.
Z balíků v mé cele se vyklubala stavebnice dvou skříněk a stolku s velkým zrcadlem.
Čas běžel a i druhá místnost byla skoro hotová. Podařilo se mi celkem slušně místnost vykachlíkovat a postavit kout se dvěma madly a závěsem na kladku. Potom sestavit gynekologické křeslo a operační stůl. Byly tam i skříňky, sady lékařských nástrojů, malá parní desinfekční komora, záchod a krabice drobných věcí.
Paní si vše chválila, ale bylo vidět, že spěchá, abychom se dostali na další místnosti.
Další místností byla veliká koupelna, kde už v rohu trůnila vířivka pro 4 osoby.
Podlaha byla už také hotová, jen jsem musel sestavit a zapojit dva čisticí stroje. Byly podobné tomu v naší malé koupelně. Jen byly trochu větší a celý systém trysek se mohl pohybovat. Měly také trochu jinak řešený "výplachový segment". Bylo třeba obložit kóji s WC a sprchu. Tím skončily hlavní práce v "našem" křídle. Krátkou chodbou se dalo projít do křídla, kde měly být pokoje pro hosty.
Celkem dvanáct pokojů. Každý s velkou postelí, klecí podobnou té mé a hotelovým nábytkem. Tyto místnosti byly také téměř hotové. Jen je kdosi budoval už kdysi dávno. Vše bylo třeba vybílit, umýt a vybavit nábytkem. Ten nám opět přivezla firma až do domu.
Poslední zatím budovanou místností byla herna.
Paní mi poručila vyházet všechen starý nábytek.
Tedy bednu, skříň a další věci a nainstalovat nábytek nový. Ondřejský kříž ke zdi, proti němu žebřík, trestný špalek, opět truhlová lavice, zůstal jen "stojan na vrtačku", odšťavňovač a starý trůn Paní Gity. Před ním bylo položeno nové klekátko.
Už jsem byl v tvrzi skoro tři měsíce.
Přišel den, kdy mě Paní Gita slavnostně probudila. Sama udělala snídani a potom mě odvedla do velké koupelny. Musel jsem vyzkoušet oba čistící stroje, jestli fungují správně.
Fungovaly bezvadně. Jen já měl pocit, že takhle nečistí ani chirurgické nástroje. Potom mě Paní posadila na odšťavňovač. Celý jsem se třásl, protože to vždy byla velmi nepříjemná záležitost.
Tentokrát to však bylo jiné. Paní asi jinak zapojila elektrody a já prožil krásný orgasmus. Potom mě Paní připoutala na žebřík. Svlékla se, začala se o mě otírat, hladit mě a... sundala mi klícku a začala mi honit ptáka. Bylo to krásné. Netrvalo ani moc dlouho a já se znovu udělal.
Jenže Paní s honěním nepřestala a jela dál jako stroj. Během pár vteřin se slast změnila v krutou bolest. Ječel jsem, křičel, prosil... Trvalo to nekonečně dlouho. Potom mě Paní stáhla z žebříku a posadila k trestnému špalku. Blok dřeva o rozměrech 40 x 40 x 100 centimetrů byl vybaven oky a pouty.
Paní mi pod zadek zlomyslně podstrčila veliký anální kolík a přitáhla mi pouta. Pak si nasadila rukavice s dlouhými ocelovými nehty a začala mi drásat boky. Bylo to strašně nepříjemné a trvalo to dlouho.
Celého ubrečeného mě Paní vysprchovala a odvedla do kuchyně. Uvědomil jsem si, že ten den mě nebila. Dělala mi sice bolest, ale téměř beze stop. Celkově mě poslední dny šetřila.
Odpustila si i tradiční popohánění bičíkem.
Udělal jsem na přání Paní ten den večeři dřív a po jídle a splnění povinností si mě Paní posadila proti sobě na židli.
Nalila mi čaj z konvice a probírala se mnou další postup. Vypil jsem jednu skleničku čaje a najednou jsem usnul.
Probudil jsem se druhý den v kleci. Jak jsem se tam dostal, to jsem nevěděl.

Násobky štěstí I./18.

"Mazej si pro holčičí věci. Všechny!"
Za chvíli jsem byl zpět s košem věcí.
Paní mě nechala spáchat ranní hygienu pomohla se obléknout. Předtím mi ale sundala klícku. To bylo pro mě překvapení.
Navíc mi dala jen lehkou letní sukni a bílý top, takže jsem měl holé břicho.
K tomu mi podala pár střevíčků na vyšších kramflíčcích, než měly ty starší.
"Budeš si pomalu zvykat na podpatky, Dášenko. A připrav se na bolest."
A pak mě vyhnala do kuchyně.
Jeden by neřekl, co udělá pár centimetrů pod patou. Než jsem udělal snídani, už mě začaly bolet podkolenní šlachy a zádům se to také nelíbilo. Navíc mě Paní neustále peskovala.
"Nehrb se! Srovnej si záda! Propínat kolena! Došlapuj celou nohou!" A další. Po snídani mi dala místo klícky široký gumový kroužek s malou krabičkou kolem přirození.
"Dášo, koukej se sebou něco dělat! Za týden přijedou hosti a budeš fungovat perfektně na kramflíčkách! Zatím tu lezeš jak opičí důchodkyně!"
Vytáhla něco jako přívěsek na klíče.
"Tohle ti pomůže! Když se mi něco nebude líbit..."
Zmáčkla přívěsek.
Výboj mi sevřel přirození a donutil mě se přihrbit.
Umyl jsem nádobí a klekl si na své místo. Paní mi ale přikázala, že pokud budu na podpatcích, budu stát. Ne v pozoru, ale zpříma.
"Jak už jsem řekla, za týden tu máme první Sněm Královen. Tak musíme vše při pravit, abych neměla ostudu."
A začal maraton. Abych si to víc užil, vždy jsem ke kramflíčkům vyfasoval anální kolík, nebo ocas. Prý abych se učil správně "cucat bonbónek".
Za celý týden ani rána, ani facka, jen neviditelná bolest. A hlavně ty elektrošoky.
V předvečer příjezdu prvních hostů mi Paní Gita dala několik dárků.
V jednom byl kompletní kostým služky i se střevíčky a líčením.
Ve druhém nový huňatý liščí ohon, čelenka s liščíma ušima a podprsenka s kalhotkami s liščím kožíškem.
Ve třetím byla nová klícka s plochým vnějším tvarem a krytem přes varlata.
Ve čtvrtém byly lehké letní šaty opět se střevíčky a decentními pouty v podobě kovových náramků a tenkým kovovým obojkem.
Poslední dárek byl páskový kožený postroj s obojkem, pouty na nohy a ruce a koženou kuklou na hlavu.
Bylo mi jasné, že těch několik dnů bude nesmírně náročných.
Útěchou bylo, že o jídlo se bude starat firma, která nám doveze jídla ve varnách a já s dvěma pomocníky, kteří přijedou s jednou z Královen, je budeme servírovat. Součástí dodávek jídla bude i mytí talířů a stolního náčiní.
Ve velké jídelně jsem vytvořil provizorní recepci.
V místnosti s truhlou s falešným dnem byla šatna doprovodu, tedy otroků.
Spát jsme šli velmi pozdě a Paní Gita byla velmi nervózní.

Násobky štěstí I./20.

Probudil mě budík.
Byl jsem moc vděčný Paní Gitě, že mě tentokrát nechala spát na posteli.
Bylo sedm ráno. Vystřelil jsem z postele, probudil pomocníky dal vařit vodu na kávu, bleskem se zatím umyl a připravil rychlou snídani.
Paní vstávala stejně se mnou.
Dnes jsem dostal výjimku a mohl se rychle najíst u stolu a nečekat na Paní, protože jsem měl spoustu práce.
Bleskem jsem doslova vdechl snídani a byl div, že se mi od vypitého horkého kafe nepářilo z nosu.
Už zvonil řidič od cateringu. Vezl snídaně. Převzal jsem kontejner a připravil švédské stoly ve společenské místnosti.
Pomocníci zatím pečlivě zametli a vytřeli všechny podlahy.
Ve čtvrt na devět jsme Paní Gitě hlásili připravenost na dnešní program.
Ten den měl být kompletně celý jako "Dámská jízda", takže my tři jsme měli mít všichni na sobě kostým služky. Ostatní otroci dle možností a fantazie svých Paní.
Dopoledne byla volná zábava, po obědě hry a večer workshopy s překvapením hostitelky, o kterém jsem nic nevěděl.
Celé dopoledne jsme tak potkávali zajímavé kombinace Dáma/služka, Dáma/lehká holka, Dáma/římská otrokyně a jiné. Některým otrokům se ženská pozice líbila, některým ne a někteří byli už tak vycepovaní, že jim to bylo jedno, jen aby Paní byla spokojená.
Asi nejhůř svou novou pozici nesl otrok, který se svou Paní přišel jako první. Strašně se styděl a pokud mohl, stál někde za rohem, nebo vůbec dělal že neexistuje.
To ovšem nahrávalo škodolibým Dámám, které s ním zapřádaly hovor a dotíraly na něj škodolibými otázkami.
Ničilo ho to víc než fyzické týrání. Jeho Paní se tím velmi dobře bavila.
Jedna Dáma mu zvedla sukni a vypískla: "Jé, on se tak cítí ženskou, že už skoro zatáhl kladélko. Už má jen velký poštěvák a koule!" Jeho Paní si všimla slz v jeho očích a odešla s ním do pokoje. Vrátili se asi za hodinu.
To už si Dámy ale našly jiný ojekt k týrání. Nutily Syslíka k líbání s jiným otrokem. Prý se to mezi děvčaty dělá.
Naštěstí jsem se vyhnul všem konfliktům, jen několik Dam zaujalo mé přilepené poprsí, které díky mejkapu, který zahladil přechod umělého povrchu a kůže, vypadalo jako pravé. Dopoledne plynulo a byl čas přípravy oběda.
Oběd proběhl také v klidu.
Po obědě byly soutěže.
Kulová přetahovaná - dva otroci byli k sobě připoutáni za varlata asi dva metry dlouhým lanem, které mělo označený střed. Dál to fungovalo jako klasické přetahování lanem. Jen u toho bylo víc nářku a kvílení.
Velmi záživné byla též "Střelba na terč". Každý otrok měl na sobě umístěno 25 různě velkých kolíčků na prádlo a jeho Paní je musela sestřelit krátkým bičem. Ovšem bičem, který neznala, tedy ho měla poprvé v ruce.
Dále to byly dostihy, kdy otroci na čtyřech vezli své Paní na zádech.
Odpoledne uteklo jako voda.
Večeře byla opět formou švédských stolů.
Paní mi během večeře přikázala se jít obléct do letních šatů. Měl jsem si i sundat své poprsí a vzít s sebou jiné - to největší i s patřičnou podprsenkou a podtlakovou pumpou.
Vše jsem splnil, včetně hygieny a v osm hodin večer čekal na smluveném místě.
Po večeři se Dámy i se svými otroky shromáždili v sále a seděly na svých trůnech, tentokrát otočených směrem k "pódiu" a jeho středu - kříži.
Stál jsem na schodech ke kobkám a poslouchal.
Najednou vše utichlo. Ozval se jasný hlas Paní Gity:
"Vážené dámy. Slíbila jsem vám malé překvapení. Moje osobní hračka, můj pes, moje kurvička Dášeňka mi velmi dobře slouží a já jsem se rozhodla, že právě ona bude největší hvězdou tohoto večera, protože téměř vše, co vidíte zde i v jiných místnostech vybudovala ona." Paní se odmlčela a já začal být nervózní. Potom ještě silnějším hlasem dodala: "Proto volám naši hvězdu: Dášeňko, pojď k nám!"
Třásly se pode mnou nohy. Čekal jsem hodně, ale tohle ne. Vstoupil jsem do sálu a ozval se aplaus. Paní Gita stála vedle kříže a když jsem k ní došel, objala mě kolem ramen.
"Dámy, jistě jste si všimly, že nám Dášeňka splaskla. To má svůj důvod.
Teď naši pomocníci Dášu svléknou."
Mládenci mě zručně vysvlékli ze šatů.
"Povšimněte si prosím silně zvětšených Dášenčiných bradavek. Pokud se chce některá z vás přesvědčit, že jsou pravé, tak prosím."
Čtyři Dámy se přišly přesvědčit a zkoumaly, jestli mám čudlíky pravé. Promnuly, potahaly, cvrnkly a jedna docela silně chytla mou bradavku, zacukala s ní a prohlásila: "Paní Sandra, těší mne!" A se smíchem se vrátila na svůj trůn.
Paní Gita pak názorně předvedla nasazení prsou i s podtlakovým přisátím k bradavkám.
Bylo mi trapně a cítil jsem, jak se červenám.
"Vidíte, dámy, Dášeňka je slušná a cudná dívka. Proto si oblékne podprsenku."
Paní mi najednou koukla mezi nohy.
"Ale co to vidím! Tohle by dívka mít neměla!" A s hraným odporem se dotkla klícky na mém přirození.
"Ale s tím si poradíme!"
Asi jsem zbledl, protože se na mě Paní Gita usmála a mrkla okem.
"Já tu mám pro Dášeňku dárek."
Sáhla do velké dárkové tašky a já vyvalil oči. Vytáhla něco jako umělé kalhotky i s plasticky vytvořenou vulvou. Dámy vydechly.
"Prosím Paní Sandru, jelikož už se Dášeňce představila, aby mi šla trochu pomoct."
Paní Sandra přišla na pódium a postavila se na druhou stranu od Paní Gity.
Ta kalhotky rozepnula na bocích a dala mi je do rozkroku. Všiml jsem si, že z nich dovnitř trčí krátká trubička, kterou Paní Gita namazala lubrikantem a požádala Paní Sandru o podržení kalhotek mezi mýma nohama. Pak mi sundala klícku a promasírovala otlaky.
Přehrnula mi předkožku, vtlačila trochu lubrikantu do močové trubice a zavedla do ní onu trubičku, která končila v hloubi větší trubky. Dámy mi pomalu nasadily kalhotky. Trubička zajela hluboko do mého ptáka a pták nakonec do trubky.
Pak dámy kalhotky natáhly nahoru a zacvakly mi je na bocích. Zámečky byly někde uvnitř, takže nic nerušilo dojem pokožky.
Paní Gita poděkovala Paní Sandře za pomoc a jala se vysvětlovat technické detaily.
Už jsem se zase červenal a čím dál víc, když Paní vysvětlovala funkci trubičky.
Vrcholem bylo, když ukazovala systém odemčení zámečků. Na místě pochvy byla skutečně krátká prohlubeň, do které se strčil maličký magnetický klíč ve tvaru krátkého penisu.
Raději bych se neviděl. Dámy tleskaly, otroci se škodolibě pochechtávali a moji pomocníci mě preventivně drželi za ruce.
Nejvíc se smál Syslík. Kdybych mohl, spálil bych ho pohledem.
Paní Gita poručila mým pomocníkům, aby mi pomohli s oblékáním.
Když jsem byl oblečený, vzala mě Paní za ruku a udělala se mnou krok dopředu.
"Dámy, dovoluji si vám představit slečnu Dášu. Buďte na ni hodné. Aspoň pro dnešek je ženou."
Na to se obrátila na mé pomocníky a poručila jim nahnat otroky do kobek.
Když přišli zpět, přinesli ještě jedno křeslo, které bylo pro ten večer moje.
Začal večer, kdy jsem neměl moc práce, ale dal mi zabrat. Začala hrát hudba. Dámy vytáhly věci, kterými se chtěly navzájem pochlubit a debatily, drbaly a pomlouvaly. Občas některá z nich zapředla hovor i se mnou. Většinou o racionálních věcech ohledně vybavení tvrze, služby u Paní Gity, nebo pohodlnosti dárku. Jen dvě dámy, které měly v sobě víc vína, měly škodolibé a jedovaté dotazy a "dobré rady".
Občas si některá z dam nechala vyvést otroka z kobky a na pódiu na něm předváděla různé zábavné, nebo trestné praktiky.
Paní Gitu i jiné dámy zaujal trest zvaný "Japonské pohlazení". Byla to baštonáda lehkými údery bambusové třísky. Trvala poměrně dlouho a nezanechala viditelné stopy, ale musela být nesmírně bolestivá. Hlavně ke konci. To už se nebožák svíjel v poutech a ječel jako pominutý. Až mi bylo Syslíka líto. On asi nikdy nepochopí, že i Dámy mají oči a na posměváčky mají své háčky. Když bylo po všem byl Syslík za doprovodu své Paní a oběma pomocníky odtažen do klece, protože nemohl chodit a tak pro něho večer skončil.
Když se Syslíkova Paní vrátila do sálu, kývla na Paní Sandru a obě se přitočily k Paní Gitě. Něco spolu probíraly. Pak přišly všechny tři ke mně a Paní Gita mi přikázala, že mám jít s oběma dámami a udělat vše o co mě požádají.
Cooo? Ona opravdu řekla "POŽÁDAJÍ"!?!
Dámy mě vyvedly ze sálu a zapředly se mnou příjemný rozhovor. O všem možném. Prošly - v šatech, nebo v jiném ženském kostýmu jsem se musel vyjadřovat v ženském rodě - jsme celý areál a dámy ze mě tahaly zkušenosti a pocity při použití různých hraček. Pak mi Paní Sandra nabídla sklenku vína. Přiťukly jsme si a Paní Sandra jako by si vzpomněla se usmála a zeptala se: "Tak co, Dášeňko, jak se ti líbilo japonské představení? Abys věděla, domluvily jsme se, že tě trochu odškodníme a ten zmetek posměváček si o to říkal už dlouho."
Zeptal jsem se jí, jak dlouho se mu budou chodidla hojit. Zavrtěla hlavou a vysvětlovala, že technicky je schopen chodit už teď. Údery byly vedeny na citlivé body, které mu pocit bolesti poslaly do mozku, ale přitom nedošlo k devastaci chodidel. Když prý zítra vstane, budou ho chodidla jen trochu brnět. Tedy pokud se odváží vstát.
Poděkovala jsem za dárek i za to, že nebyl devastující.
Majitelka Syslíka se mi podívala do očí.
Pak mě pohladila po vlasech.
"Příště ho s sebou nevezmu. Raději přijedu sama."
Když jsme se vrátily do sálu, už společnost prořídla a pomocníci pomalu uklízeli sklo. Paní Gita si mě zavolala a tiše se mě zeptala, jestli je vše v pořádku. Odpověděla jsem že ano.
Paní vstala, na chvíli se omluvila a odvedla mě do naší koupelny. Tam mi opatrně sundala umělý klín i poprsí a podala mi tepláky.
"U dam tě omluvím. Běž do postele. Zítra bude opět náročný den. Dnes už toho bylo na tebe dost. Dobrou."
Odešla a já zůstal v koupelně sám. Močová trubice mě trochu pálila a cítil jsem otlaky od gumoklínu. I mé bradavky už toho měly až po dvorce tedy po dvorečky. Už jsem zase byl kluk a tak jsem se zvedl a šel spát.

Násobky štěstí I./21.

Opět ranní honička.
Po přípravě snídaně jsem opět oblékl kostým služky a snažila se vše udržet v provozním pořádku. Stejně tak mé pomocnice.
Doplňování náplní do čisticích strojů, které dostaly opravdu zabrat a mizela v nich pěna i pálivé přísady do výplachů. Dopoledne se na mě obrátila jedna z Dam, jestli stroje umí i programy pro ženy. Když jsem jí řekla že ano, umožnila jí Paní Gita použít náš soukromý stroj. Bylo to zvláštní, pomáhat do stroje poutat krásnou ženu. Myslela jsem, že bude raději chtít asistenci Paní Gity, ale chtěla výslovně mě.
Prý ji mám bedlivě sledovat, aby se jí něco nestalo.
Připevnila jsem dolů jiný modul, než používám běžně já
Sama si vybrala program.
Jeden z "pětkových". Ty obsahují kompletní hygienu a různé masáže a bylinné sprchy.
Seděla na sedátku a byla trochu nervózní. Uklidňovala jsem ji, že je lepší, když se uvolní a nebude zatínat svaly, aby ji masáž nebolela.
Zapnula jsem program a pečlivě sledovala dění. Stroj perfektně fungoval. Bylo vidět, že po prvním leknutí se Dáma uvolnila a dokonce se začala usmívat. Když už se program blížil ke konci, všimla jsem si, že zavřela oči a začala zrychleně dýchat.
Rychle jsem na ovladači prodloužila právě probíhající sekvenci na nekonečno a připravila se na rychlé ukončení.
Dáma začala vrnět jako kočka. Pak přidala tiché vzdechy, které se zrychlovaly a zesilovaly až...
"MMMMMMMM, HMMMMMM...."
Měla zatnuté zuby, stažené svaly břicho jí pulzovalo. Ještě několil prudkých stahů a ... zvadla.
Vypnula jsem stroj a šla k jeho uživatelce. Vydýchávala a ještě jí tělem občas proběhlo zachvění. Začala jsem uvolňovat popruhy. Za dvě minuty byla opět volná.
Seděla ještě chvíli, než otevřela oči. Měla je unavené, ale rozesmáté.
Pomohl jsem jí se osušit a obléknout.
Když opět nabyla své důstojnosti, vzala mě za ruku a odvedla k Paní Gitě.
"Drahá hostitelko. Vracím ti Dášeňku. Je to jeden ze tří pokladů tohoto domu. Prvním jsi ty, druhým Dášeňka a třetím váš úžasný stroj. Přeji vám oběma jen dobré a pokud mě omluvíte, na chvíli se vzdálím."
Paní Gita na ni nechápavě hleděla.
Pak si nechala vyprávět co se stalo.
Vylíčil jsem jí co se stalo a Paní Gita se usmála.
"Děkuju ti i já. Tahle Dáma neměla jednoduchý život a díky jednomu idiotovi nemohla dosáhnout orgasmu. Pokud by chtěla znovu použít náš stroj, buď tam s ní. Máš to jako úkol nade vše důležitý."
Vrátila jsem se do sálu a prošla i další místnosti. Dámy si plně užívaly poslední celý den na tvrzi. Chovala jsem se jako šedá myška a až na pár přátelských pozdravů mě nic nezdržovalo od mých povinností.
Oběd byl tradičně důstojný a klidný.
Odpolední zábava byla víc roztroušená, protože Dámy se nahrnuly do velké koupelny a tím si utvořily vlastní program. V koupelně to vypadalo jako při povstání vodních nymf.
Do vířivky pro čtyři se jich nahrnulo šest, oba čisticí stroje jely naplno, tři dámy se bavily skotskými střiky a jedna dokazovala na zemi ležícímu otrokovi, že i mokrým ručníkem se dají udělat jelita.
Zbytek Dam byl pravidelně rozprostřen po herně a sále.
Zajímalo mě, jak je Syslíkovi. Přeci jen by byla špatná reklama, kdyby odsud musel jet vleže.
Ale strachovala jsem se zbytečně.
Byl naražen na kolík dojičky a jeho Paní mu při této "zábavě" četla levity a to podporovala karabáčovou masáží hrudníku a stehen.
Raději jsem šla pryč.
Později jsem potkal Paní Jil - Dámu, která si tak užila náš stroj. Přitočila se ke mně a tiše se se zeptala, jestli jsem TO někomu vyprávěl.
Po mém ujištění, že pouze Paní Gitě a že jiné osobě bych to neřekl, se rozzářila.
" A můžu ještě někdy...?"
"Samozřejmě, Paní. Mám vám být kdykoli k dispozici."
"Ne, dnes už ne. Ještě to pořád nemám srovnané v hlavě. Myslela jsem někdy."
"To se musíte domluvit s Paní Gitou." A zaveršovala jsem: "Otroci jsou malí páni, Paní Gita řídí sprchování."
Rozesmála se zvonivým nakažlivým smíchem. A podle pravidla "My o Paní Gitě a Paní Gita za dveřmi.", se Paní Gita objevila, přilákána smíchem.
Paní Jil se jí hned zeptala na "někdy" a zopakovala můj verš.
Paní Gita se zasmála a prohlásila, že kdykoli.
Když Paní Jil odešla, poslala mě Paní Gita udělat "pořádek" v kobkách.
Prošla jsem všechny a až na dvě bylo vše v pořádku. V jedné jsem musela složit deku a doplnit vodu, druhá byla horší. Její obyvatel chrstl obsah kbelíku na zeď, kbelík rozšlápl a rozerval deku.
Podle čísla kobky to byl Sysel. Zeď byla naštěstí natřená omyvatelnou barvou, tak jsem vše postříkala čistícím sprejem a spláchla vodou.
Vyměnila jsem deku i kbelík.
Paní Gitě jsem oznámila nápravu i s číslem kobky.
Jen kývla hlavou a hlesla: "Dík. Teď večeře."
Chápala jsem ji. Bylo to pro ni dost velké vypětí a že někdo zneužil pohostinství ji silně rozladilo.
Připravila jsem večeři a šla nachystat večerní zábavu.
Dnes večer si program vymyslel sbor Dam. Když ho domlouvaly, strašně se smály.
Po večeři si nechaly předvést všechny otroky a ty rozdělily pomocí losů na dvě poloviny. Jedna polovina dostala sukně, druhá trička.
Dámy vyhlásily volbu Miss a Missák tvrze. Soutěže byly zdrojem veselí a vrcholem byl závod Missáků se závažím pověšeným na koulích. Missky zase měly za úkol zamést část podlahy koštětem přivázaným za zády.
Nastal čas vyhlášení vítězů. Miss tvrze byl vyhlášen otrok, který dělal králíka v kleci a Missákem byl mladík asi dvacetiletý, který přijel s Paní Olgou a dvěma mými pomocníky.
Vítězové byli vyhlášeni, ostatní odvedeni do kobek a někdo pustil hudbu.
Dámy vyzvaly vítěze, aby si spolu zatančili.
Postavili se proti sobě. a začali se pohybovat.
Z davu Dam vystoupila drobná starší žena a začala je komandovat:
"No ták! Tohle je přeci ploužák. Pěkně k sobě... Ty chytni kočku pěkně za zadek a přitiskni se k ní. Přece na takovýhle oplodňovák nebudete trsat."
Pár se k sobě přiblížil, ale moc jim to nešlo.
Dáma znovu zaútočila:"Tak snad pán políbí dámu, ne?"
A začala skandovat: "Polibek, polibek..."
Ostatní Dámy se přidaly a skandovaly svorně s ní.
"POLIBEK, POLIBEK...!"
Oba tančící byli rudí až za ušima a když se slovo "POLIBEK" změnilo na "FRANCOUZÁK", vypadalo to, že pod sebou studem propálí díru.
"No a když je vám spolu tak dobře, proč nedáš dámě kytku?" Řekla jiná dáma a podala mladíkovi karabáč držadlem dolů, takže převislé prameny evokovaly kytici.
Mladík předal "kytku" a Dámy ho začaly nabádat, aby se k partnerce měl. Sáhnout do vlasů, na bok, na kozy, na zadek...
" Takový romantický večer... Co tak vylízat přítelkyni pekáč?"
Na to dvě Dámy strhly Miss na trestnou truhlu a roztáhli jí nohy. Třetí jí zvedla bolestivě koule a na prostor mezi nimi nakreslila fixou ono hranaté sluníčko.
Další Dámy přitáhly Missáka, podrazily mu nohy a obličej zabořily do rozkroku Miss.
"Tááák! A pořádně lízat! Tak sladkou píču jsi ještě nelízal."
"A ty koukej pěkně vzdychat. Ukaž jak se ti to líbí!"
Dámy byly všechny jak utržené ze řetězu. Miss rudá studem vzdychala a kňourala, Missák lízal.
Pak Miss na rozkaz dam předvedla orgasmus a Dámy je oba vyměnily. Missákovi připevnily nad klícku dildo a prohlásily, že teď by měla pro změnu slečna pána pěkně vykouřit.
Nechtělo se mu do toho. Vždy uhnul hlavou a vzdoroval tak dlouho, až se jedna z Dam postavila za něj a švihla ho párkrát bičíkem.
"Jak to, že nechceš kouřit? To přeci dělá každá děvka!"
"Je... je... ke to hnusný, Madam." Odvětil otrok.
"Aha, chápu, ta guma má odpornou pachuť, že?"
Přisvědčil kývnutím hlavou.
"Drahá, půjčíš mi klíčky?" Oslovila vyjednavatelka majitelku Missáka. Ta jí podala klíčky od klícky a Missák byl rychle odemčen.
"Tak! Když ti nechutná guma, tak maso bude lepší, že?"
"Prosím, to... ne..." Špitl Miss.
"Tak buď kuřba, nebo tady zůstaneš měsíc v péči Paní Gity. Vyber si!"
S odporem přiblížil hlavu k rozkroku Missáka. Jedna z dam už držela měkkého ptáka proti němu.
"Ták, otevřít pusinku a pěkně žužlat!"
Dámy mu nacpaly ptáka do pusy. Bylo vidět, že se mu občas zvedá žaludek.
"Pěkně dovnitř, ven, dovnitř ven. Olízni toho žaluda. Pěkně ho pošimrej jazykem!" Dámy ho komandovaly a cloumaly mu hlavou.
"Podívejte, dámy, jak mu ten pták ztvrdnul. To je pěknej klacek!" Řekla silnější odbarvená Dáma, stoupla si za Miss a nemilosrdně mu natlačila hlavu na ptáka. Musel ho mít až v krku.
Po chvilce začal Missák vzdychat. Dámy škodolibě přesně počkaly na chvíli, kdy mu zacukaly koule a znova Miss zarazily ptáka až nadoraz do krku. Počkaly asi deset vteřin, strhly ho zpět a ucpaly mu pusu.
"Spolknout! Přece takovou dobrotu nevyplivneš!" Bylo vidět, jak nešťastník bojuje sám se sebou a se svým žaludkem.
"Za chvilku seděl pod křížem, jeho Paní mu podávala skleničku vína a tiše s ním mluvila.
Missák byl odstrojen a přemístěn do kobky.
Dámy se ještě chvíli bavily o právě proběhlé akci a pak, jako by někdo vypnul přívod energie a Dámy se po vyzvednutí svých otroků z kobek odebraly do svých pokojů. Byla skoro půlnoc. Osaměli jsme s Paní Gitou. Pomocníci šli uklidit koupelnu a ordinaci.
Paní Gita se spokojeně opřela do opěradla trůnu.
"Tak co, Dášeňko. Jak se ti to líbilo? Co ty a muži?"
"Paní Gito, prosím, tohle ne. Tohle bych opravdu nedala."
"Dobrá. Zatím to nechme. Třeba později. Možná budeš nakonec kouřit ptáky ráda."
Nic jsem na to neřekla a s dovolením Paní šla po své práci.
Uklidila jsem sál, připravila kontejner na výměnu a šla jsem také do hajan.