Násobky štěstí (Stránka 4 z 4)

Násobky štěstí III./21.

Probudila jsem se jako většinou - jako první.
Bylo ještě brzo a tak jsem si sedla do kuchyňky a četla si knížku, kterou jsem dostala pod stromeček.
Zabrala jsem se do ní a tak jsem doslova nadskočila, když na mě sáhla ruka.
Byla to Paní Gita. Usměvavá, rozevlátá a v dobré náladě.
Chtěla jsem jít udělat snídani, ale zatlačila mě zpět, ať si čtu.
Uvařila nám oběma kávu.
Cítila jsem na sobě její oči. Dlouho mě pozorovala. Znejistilo mě to a zeptala jsem se, jestli se mám obléct.
Nástup na snídani byl poslední dobou vždy bez oblečení.
"Ne. Dáší. Jen tě tak pozoruju a přemýšlím, co a jak dál. Za dobu co jsi tu, jsi toho zažila víc, než jiní za půl života, včetně svatby."
Natáhla ruku a prstem se dotkla své značky nad mým levým prsem. Láskyplně ji pohladila a sjela kousek níž, kde pomalu mizel žlutozelený zbytek modřiny.
"Musím dát pozor, abych si tě nepoškodila. Takové obrázky jsou pro mě obrovská vzácnost a jizva by..."
"Dobré ráno, Paní Gito, ahoj Dášo." Ozvalo se ode dveří a Alice si klekla vedle mě.
Paní Gita ji pohladila po vlasech, tváři a také sjela na svou značku nad Aliciným prsem.
Hladila ji něžně prstem, jako by se bála, že ji smaže.
Připadalo mi, že chce něco říct, ale bojí se toho.
I Alici udělala kávu a ještě chvíli otálela. Pak jako by se chystala skočit do hluboké vody, se nadechla a pomalu ze sebe dostala:
"Vy moji dva andílci. Chci, abyste věděly, ze vás obě mám strašně moc ráda. Vím že vám ubližuju. Vím jaké si prožíváte občas těžké chvíle. A také vím, jaké to je, žít pouze na povel.
Proto jsem se rozhodla vám dát nabídku. Můžete ji přijmout, můžete ji odmítnout. Žádná vaše volba mi nijak neublíží.
Takže: Pokud byste toužily po soukromí, mohu vám v městečku najmout byt. Sem byste docházely jen jako do práce.
Pokud odmítnete, zůstane vše při starém."
Paní Gita se zvedla, setřela si slzu a odešla z kuchyňky.
Pohlédly jsme s Alicí na sebe. Ta se ke mně přivinula, políbila mě a tiše mi řekla, že co se týče jí, zůstane. Vždyť jsme tu doma.
Pohladila jsem ji a přikývla. Opravdu už jsem si nedovedla představit žít jinde.
Paní Gita se vrátila asi za čtvrt hodiny a z vlasů jí kapala voda. Vypadala, jako by ji ten návrh stál mnoho sil.
Sedla si na svou židli a zkoumavě nás pozorovala.
Zadívala jsem se jí do očí. Byl v nich strach mísený smutkem. Strach mámy, která se bojí, že jí i další ptáčata vyletí z hnízda.
Sáhla jsem pro bičík, který si odložila na stůl.
Podala jsem jí ho vzorně na obou dlaních a pevně řekla, že tady jsme doma a odtud odejdeme jen z Její vůle a na její výslovný rozkaz.
Vzala bičík, prohlédla si ho a položila zpět na stůl. Třásla se jí brada a z očí tekly slzy.
"Děkuju vám, vy moje drahé holčičky. Já..."
Utekla z kuchyně a vrátila se za hodnou chvíli.
Usměvavá, rozzářená. Jako by omládla o dvacet let.
Udělaly jsme s Alicí snídani a zeptaly se, jak si ji máme naservírovat my dvě.
"No to je mi otázka! Přece do misek. Rohlík s paštikou krmítkem neprotlačíte!" A rozesmála se, až začal cinkat lustr.
To asi probudilo Nánu.
Nemytá a nečesaná vběhla do kuchyňky a blekotala omluvu.
Paní Gita se rozesmála ještě víc a požádala nás, ať jí pomůžeme Nánu umýt, když to neumí sama.
Dovedla ji do koupelny a za ruce pověsila na kladku.
Pak nám podala kartáče a mýdlo.
"Vydrbat! Pořádně a všude!"
Vrhly jsme se na Nánu a dřely ji kartáči.
Ječela, kvílela, smála se a znovu ječela. Pak chvíli prskala, protože jí Paní Gita vydrbala zubním kartáčkem a mýdlem zevnitř celou pusu a jazyk.
Když jsme se vrátily ke snídani, poručila Paní, ať dáme Náně snídani do krmítka. Tedy jogurt.
Nána byla celá rudá a pořád divně kroutila pusou. V nestřežené chvíli pípla, že nemá žádnou chuť. Pořád prý cítí mýdlo.
Snědly jsme snídani a po tréninku našich prdýlek jsme šly připravit všechny pokoje na provoz.
Povléct postele, roznést ručníky, deky a jiné náležitosti.
To mi s Alicí zabralo celé dopoledne.
Nána pracovala dole. Bylo tam práce jako na kostele.
Po obědě jsme jí šly pomoct a tak vzniklo celkem šest hracích místností se základním vybavením.
V jednom sklepě vznikla půjčovna a prodejna hraček. Tu měla vést Paní Jil, případně některá z nás, domácích.
Schody jsme večer vylezly málem po čtyřech.
Já ani neměla hlad, ale Paní Gita mě donutila sníst celou večeři.
Dovedla nás s Alicí večer do klece, políbila a pečlivě osobně zapnula do řetízků.
Ještě nám hodila přes klec tylový povlak, aby nás prý nerušila světlem a odešla.
Tu noc by mě nezbudilo světlo ani z halogenu.

Násobky štěstí III./23.

Probudila jsem se skoro v poledne. Rychlá sprcha a ohlášení se U Paní Gity.
Seděla právě v křesílku v jídelně a debatovala o něčem s dvěma Dámami.
Políbila jsem jí nabídnutou nožku a vzorně se v kleče napřímila.
"Vyspaná, Dáší?" Otázala se uvolněně.
"Ano, Paní Gito."
"Výborně. Dnes budeš s Nánou dole. Dámy si vymyslely malý experiment ve scifárně."
Asi jsem mírně pobledla.
"Ne, neboj. Ty budeš jen jako technická podpora." Utěšovala mě. "Na své si přijdeš až večer. Zamluvila si Tě Paní Gábina. Budeš jí dělat figurínu."
Paní Gita se usmála, když viděla, jak jsem zbledla.
"Vidíte, Dámy? Ona si myslí, že ví co ji čeká."
Dámy začaly rozebírat fakt, jestli má otrok právo něco odmítnout.
"Ano, ale musí zaplatit jinak. Alespoň v tomto domě." Uzavřela Paní Gita a poslala mě na snídani.
Snídala jsem oběd, přitulení a políbení od Alice.
Nána už čekala ve scifárně. Vrtala se v počítači.
Dámy si vymyslely pokus na pěti otrocích, kteří odmítali, nebo nezvládali některé výchovné praktiky.
Jelikož součástí stroje byla i psychokukla, předaly Dámy své požadavky Náně.
Nána musela pro každého otroka sestavit program.
Nějak podivně se u toho usmívala.
Na moje dotazy, čemu se usmívá, mi řekla, že nás čeká zajímavé odpoledne. Prý se ale nemusím bát, půjde o jednorázovou hypnózu, která se smaže po určitém specifickém podnětu.
"Jako ta moje tenkrát?" Vzpomněla jsem si na epizodu s westernovou hudbou.
"Ne. Ty jsi měla hlubokou hypnózu. Ostatně, měla by fungovat stále."
Otřásla jsem se.
Nána ukončila svou práci a řekla mi ať se připravím, kdyby se některý otrok zjančil.
Prvním adeptem "převýchovy" byl jeden z otroků Paní Gábiny. Bál se všech bacátek. Hrůzu měl i z lehkých důtek.
Pomohla jsem mu se svlečením a byl odeslán dovnitř scifárny. Netušil, že jeho Paní a další Dámy ho sledují skrz jednostranně průhlednou stěnu.
Došel do kruhu, kde ho uchopil manipulátor stejně jako nedávno mě.
Nyní jsem mohla sledovat celý proces jako divák. Otrok křičel strachy. Dokud mohl.
Asi za dvacet minut ho klec dovezla na konec trasy. Velmi jsem se podivila, jak lehké zamlžení a světelné efekty dokážou změnit vnímání reality. Za těch dvacet minut totiž "subjekt" změnil polohu asi o dvanáct metrů.
Mně o tehdy připadalo, že jsem se přemístila o kilometry daleko.
U konce stála ženská postava v latexu s překrásným diadémem a šperky.
V ruce třímala krátký bič.
Klec se otevřela a otrok v nové uniformě vystoupil ven a poklekl před Dámou.
"Kdo jsi?" Zeptala se.
"Jsem váš otrok, Císařovno Li-An."
"Jaký je smysl tvého života, otroku?"
"Sloužit vám věrně do konce svých dnů, Císařovno."
"Co miluješ nejvíc na světě, otroku? Co tě udělá šťastným?"
"Váš bič, Císařovno, vedený Vaší rukou."
"Otoč se a opři se o stěnu!"
Otrok se otočil a Císařovna se napřáhla.
Bič dopadl na otrokova záda.
Vykřikl bolestí.
Další šlehnutí.
S údivem jsme sledovaly, jak otrokovi tvrdne jeho pták.
Už měl na několika místech roztrženou uniformu. Křičel bolestí a přitom byl vzrušený na maximum.
Přišel poslední zásah. Přesně mezi stehna a zadek.
Otrokovi povolila kolena a z jeho ocasu začalo stříkat sperma. Současně se otřásal pláčem a v orgasmických křečích.
Paní Gábina na to koukala s otevřenou pusou.
"Neuvěřitelný!"
Paní Gita se usmála. "Samozřejmě je to pouze mělká hypnóza, která zmizí, když hypnotizovaný projde dveřmi."
"Můžeme to zkusit?" Optala se Paní Gábina.
"Jistě. Postav se do chodby, asi dva metry za dveře. A buď na něj hodná. Bude v tom mít chvíli zmatek."
"Ví co dělal?"
"Ví. A to mu dá nejvíc zabrat."
"Tak jo. Dostane milovanou odměnu. Můžu použít některou z heren?"
"Samozřejmě."
Paní Gábina odešla do chodby.
Císařovna vyzvala otroka, aby vstal.
Provedl ihned rozkaz a políbil nastavený bič.
Celou dobu jsem přemýšlela, čím je mi Císařovna tak povědomá. Ty pohyby, ten hlas zastřený maskou...
"Jsem spokojena! Jdi! Tam za těmi dveřmi je tvůj další život!" Řekla Císařovna a ukázala na otevírající se dveře.
Otrok vyšel ven ze dveří jako ve snách. Prošel koridorem, otevřel dveře do chodby a když uviděl Paní Gábinu, málem omdlel. Stála jsem za ním a zachytila ho.
"Paní Gábino, já... Já jsem... Auuu, moc se omlouvám. Prosím odpusťte mi..."
Paní Gábina k němu přistoupila a velice něžně ho pohladila.
"Jsem s tebou moc spokojená. Vím že jsi nemohl jinak. Zasloužíš odměnu. Pojď se mnou. Dnes už ti nikdo nebude ubližovat."
Vzala ho za ruku a odváděla jako malé dítě.
Ostatní Dámy na to koukaly v úžasu.
"Gito, opravdu to funguje i na osoby se silnou vůlí?" Zeptala se Madam Anna.
"Téměř na sto procent!" Odvětila Paní Gita.
"Můžu to vyzkoušet na sobě?"
"Pokud se nebojíš, tak ano."
" Tak já to zkusím. Dostanu taky tak pěkný obleček s číslem?"
"Dostaneš obleček jaký budeš chtít." Řekla Paní Gita a něco Náně pošeptala.
Nána pokývala hlavou a usmála se.
"Tak rudo zlatý s hvězdičkami prosím." Zasmála se Madam Anna.
"Bude to pár minut trvat, Madam." Odvětila Nána a zběsile něco datlovala do počítače.
"Prosím, můžete vstoupit."
Madam Anna vešla dovnitř.
Vše probíhalo stejně jako předtím s otrokem. Z klece však vystoupila stále stejně sebevědomá Madam Anna. Navíc v překrásné latexové uniformě.
Paní Gita k ní vyslala jejího otroka.
"Nechceš nám ukázat, jak si hraješ s otroky, Aničko?" Otázala se Paní Gita nevinně.
Madam Anna se usmála a postavila si otroka proti sobě. Pak mu sáhla na hrudník a zmáčkla bradavku.
V dojemné shodě se zkroutila Madam i její otrok.
"Ouuuuu!" Hekla Madam Anna a třela si svou bradavku. "Co to je?"
"Reverzní psycho léčba. Co uděláš ty někomu, sama pocítíš."
Madam pohladila otroka po vlasech jako maminka své dítě.
"Hmmmmm, to je příjemné, takhle hladit sama sebe..." Zavrněla.
"Chceš zkusit bičík?" Nabídla Paní Gita svůj bičík.
"Hmmm, jo, chci! A nebo ne!"
Poklekla na jedno koleno, přes druhé si ohnula otroka a široce se rozmáchla.
PLÁC!
"Jííauuu! Ta sedla!" Hekla, pustila otroka, vstala a začala si třít zadek.
"Doufám, že tam nebudu mít jelito!"
"Nebudeš. Vše se odehrálo jen v tvé hlavě, Aničko."
"Ufff. A opravdu to přejde, až projdu dveřmi?"
"Zkus to."
Madam prošla do chodby, strkala svého otroka před sebou a švihala ho do zad bičíkem. Asi metr za dveřmi se zastavila. Švihla otroka mnohem silněji.
Otočila se na nás a široce se usmála.
"Funguje to!"
Vrátila s poděkováním Paní Gitě bičík a s otrokem před sebou odkráčela chodbou pryč.
Další experimenty byly vcelku podobné, ale nakonec jich bylo víc, takže večeře proběhla bez nás.
Paní Gita nakonec vše rázně ukončila s příslibem zítřejšího pokračování a když Dámy se svými zmatenými otroky odešly, odvedla nás na večeři.
Pak mě čekal ten nepříjemný úkol.
Přesně ve 20:00 jsem zaklepala na učebnu Paní Gábiny.
Otevřela mi a pozvala mě dál.
Připoutala mě k lůžku a a chvilku přivedla šest dalších Dam.
Přednáška o možnostech netradičního využití spodku těla otroka byla velmi náročná a bolestivá. Neobešla se totiž bez dilatátorů, elektrického proudu, masáže prostaty a dalších praktik.
Uslzenou mě pak osobně Paní Gábina vrátila Paní Gitě s poděkováním.
Paní Gita si mě vzala stranou a ptala se, jestli jsem v pořádku.
Přisvědčila jsem že ano a že za několik minut v koupelně budu úplně v pořádku.
"Tak mazej. Budeš mít ještě jedno představení. Přijdeš jako liška a ocas si dáš na ten velký kolík."
Ani ne za dvacet minut jsem se hlásila v kostýmu u Paní Gity.
Dala mi tác se zákusky a poručila mi obcházet Dámy a nabízet.
Vešla jsem do sálu a uslyšela zachichotání.
Došla jsem k první Dámě a nabízela zákusky, když mě jiná Dáma chytla za ocas a zahýbala jím.
Kamkoliv jsem se pohnula, někdo mě tahal za ocas. Měla jsem co dělat, aby mi kolík nevypadl.
S prázdným tácem jsem se vrátila do přípravny. Paní Gita mi utřela znovu uslzené oči, protože jsem námahou neudržela slzy.
"Vedla sis skvěle, Dáší. Teď půjdeš do sálu bez tácu a předvedeš pěkný liščí taneček. Neboj, hudbu dodám."
Když jsem stanula na stupínku, začala hrát hrozně ucouraná hudba. Zkoušela jsem se svádivě prohýbat, nabízet se, vrtět zadkem... Vyvolávalo to salvy smíchu.
Paní Gita mě po první melodii zastavila a vyhlásila soutěž o nejlepší liščí taneček.
Každý otrok měl předvést nějakou kreaci.
Byla z toho zábava opět do pozdních hodin.
Měla jsem co dělat, abych v sobě našla dost sil na svlečení, odlíčení a umytí.
Vlezla jsem do klece a přitulila se k Alici.
Zavrněla jako kočka.
"Kde jsi byla, celé odpoledne?" Zašeptala jsem jí.
"Kousek od tebe, Dášeňko."
"Kde?"
Zachichotala se.
"Já se ti v tom latexu s diadémem a bičem nelíbila?"
"Ty? Tos byla ty?"
"Asi požádám Paní, aby mi tě poslala pěkně v kleci. Hihihi."
Pochechtávala se ještě když jsem usínala.

Násobky štěstí III./25.

Brzo ráno se sešla parta spiklenců v naší kuchyňce.
Paní Gita, Paní Justa, Fred, my dvě s Alicí a Nána.
Protože jindy nebyl čas, vytáhla nás Paní Gita ve čtyři ráno z pelechu.
Při snídani jsme probrali výlet do Maďarska i všechno co následovalo.
Paní Justa konstatovala, že za "Bílé" neměla Paní Aleně co vytknout, protože při pohovorech s nimi si ani jeden na nic nepostěžoval. Naopak, mají teď slušnější zacházení, než "svobodní" zaměstnanci na okolních farmách.
Podivila se ale proč byla přijata do Sesterstva ona i Fred.
"To ti jednoduše vysvětlím, Justo. Sesterstvo je ve své podstatě něco jako rytířský řád. Tajný řád.
Jsme panovačné, někdy kruté a chtivé, ale svých otroků a otrokyň si vážíme a snažíme se je podporovat, mají-li nějaké zvláštní vlohy.
Poslední dobou nás však ohrožují bandy, nebo jednotlivci, jako byla Doktorka, nebo tlupa ke které patřil Čubka.
Je to tedy oboustranně výhodný obchod - vy se dozvíte o každé nekalosti, kterou zjistíme a zároveň máte právo azylu u kterékoliv ze Sester.
Máte dokonalé krytí a nikdo mimo Sesterstvo se o něm nedozví.
Paní Justa kývla pomalu hlavou. Potom jako by se chtěla zeptat, ale Paní Gita ji předběhla: "To samozřejmě neznamená, že my bychom byly nepostižitelné. Vše co děláme, děláme s plným vědomím možných následků. Takže pokud by se mě Dášeňka rozhodla žalovat, skončím ve vězení jako každý jiný smrtelník."
Paní Justa se usmála. "To je fér. Co, Frede?" Otočila se na svého otroka.
Ten jen horlivě pokýval hlavou a něco Paní Justě naznačil.
"Aha!" Řekla Paní Justa a vytáhla z kabelky čtyři malé krabičky a rozdala nám je.
"Tohle jsou pohotovostní hlásiče. Stačí na ně šlápnout, nebo je zlomit a budeme vědět že jste v potížích."
Uvnitř krabiček byly kovové přívěsky.
"Zjistili jsme, že chobotnice, které byla součástí i Doktorka je rozlezlá po celém světě a je riziko, že se s nimi ještě setkáte." Dodala.
Uklidily jsme pozůstatky hostiny v sále a připravily snídani pro hosty.
Postupně se začali trousit po osmé hodině a prakticky hned po snídani začali odjíždět.
Zůstala tu jen Paní Jil.
Oběd byl tedy komorní záležitost dle vnitřních pravidel Tvrze.
Po obědě měly Dámy rozvernou náladu a tak jsme skončili v herně.
Paní Gita dostala několik nových hraček a chtěla je vyzkoušet.
První na řadu přišly nové svorky. Měly speciální systém, takže nespadly ani se sebevětší zátěží.
Paní Gita mi zkoušela svorky na všechny možné části těla a připínala na ně závažíčka až do váhy jednoho kila.
Musela jsem pak skákat, abych vyzkoušela, jestli spadnou. Nespadly. Ale mě přibylo nělolik modřin.
Paní Gita přinesla kazeťák, mně připla svorky se závažíčky na šourek, Alici na pysky a musely jsme spolu tančit.
Navzájem jsme se snažily jedna druhou podpořit, když se závaží hodně rozkývala. Paní Gitě se zdálo, že jsme pomalé a švihala proto bičíkem střídavě nás a závaží. Nakonec se mi Alice zhroutila do náruče a vzlykala bolestí.
Schovala jsem Alici a nastavila svá záda a ... kulky. Paní Gita mě začala švihat do koulí. Vlna bolesti za vlnou.
"Vstaňte! Obě." Pomalu jsme se vydrápaly na nohy, aby se závažíčka moc nezhouply.
"Rozkročit!"
Sáhla nám každé do rozkroku a sundala postupně svorky. Obě jsme sténaly bolestí.
"Vytáhněte si žíněnku. Poloha 69 a pěkně si budete navzájem lízat rány. Kouření povoleno, orgasmus je žádaný!"
Než jsme stačily donést žíněnku, sedla si Náně na obličej a týrala jí ještě velmi citlivé bradavky.
Lehla jsem si na záda a Alice na mě. Začala jsem jí jemně olizovat velké pysky. Ale měla je tak bolavé, že u toho kníkala bolestí. Mně její jazyk, rejdící po mém šourku taky bolel, ale zvládla jsem to jen s několikerým zasyčením.
Postupně jsem začala zajíždět dovnitř pukliny a Alice krásně zvlhla. To vzrušilo i mě a postavil se mi pták. Začala mi opracovávat žalud jazykem a kouřit mě. Já jí oplácela pečlivým lízáním.
Udělaly jsme se téměř současně.
Cítila jsem na sobě pulzující Alicino břicho a pak jsem začala stříkat.
Jen pár vteřin potom se s hlubokým zamručením, kombinovaným tlumeným výkřikem Nány, udělala i Paní Gita.
Paní Jil rajtovala na umělákovi, kterého měl Blonďák připevněného na zádech a přitom mu rejdila zvláštním, zahnutým umělákem v zadku. Byl velmi dlouhý a Paní Jil ho postupně zatlačovala dál a dál, až tam byl celý. Slezla z Blonďákových zad, nechala ho sednout na tvrdou židli a nasedla na jeho tvrdého ptáka.
Ještě chvíli a zhroutila se mu na hrudník. Blonďákova hlava se zvrátila dozadu a tiše zasupěl.
Paní Jil ho vášnivě políbila.
Najednou tu bylo šest vyčerpaných a šťastných lidí. Šest, protože Paní Gita zatím udělala Nánu rukou.
"Děcka, pojďte si dát trochu vína..." Navrhla Paní Gita a dodala:
"A otroci ho dostanou do krmítek! Po čtyřech pochodem vchod!"
Opravdu jsme dostali víno do krmítek.
Paní Gita se dobře bavila, když si ťukla s Paní Jil a my museli trochu upít z krmítek.
"Víte co teď oslavujeme, otrůčci moji?" Zeptala se Paní a pohladila nás prsty u nohou ve vlasech.
"Nevíme, Paní Gito." Odpověděly jsme v akordu.
"Slavíme toho víc, ale to hlavní je, že se budete zítra stěhovat!"
Obě jsme zbledly a Dámy se rozesmály.
"Budete se stěhovat k Paní Jil. Tedy správně do našeho starého bytu a Paní Jil upravíte dva pokoje vedle skladu, aby to ke mně neměla daleko, když už tu bude napořád. Ode dneška je naší společnicí."
Poděkovaly Jsme Paní Gitě a políbily jí nožky.
Byla to krásná oslava. Paní nám dopřála do misek spoustu dobrot.
Když jsme ji ukládaly do postele, zabručela jen: "Už abyste bydlely samy. Maminku nenecháte bez dozoru ani zašukat..." A usnula.

KONEC TŘETÍHO DÍLU

Násobky štěstí IV./2.+3.

Budíček se nekonal.
Paní Gita a já jsme byli první vzhůru.
Potichu jsme se vyplížili z ložnice.
Vyrobili jsme snídaně pro všechny a když se všichni najedli, nechala si Paní Alici k ruce a nás zbylé poslala stěhovat věci Paní Jil.
Já s Blonďákem jsme vytahovali věci z auta a Nána stavěla multifunkční postel pro Paní Jil.
Byla to mohutná ocelová konstrukce, jejíž spodní část tvořila klec, na které bylo rozměrné lůžko. Nad lůžkem byl na čtyřech sloupech baldachýn. Vše bylo opatřeno spoustou vázacích bodů a klec samozřejmě bezpečnostním systémem.
Vedle klece stálo velké křeslo, či spíš trůn s rozevírací přední částí sedátka.
Celý trůn stál na čtyřech masivních nohách, které dole končily v krabici s několika otvory a výstupky.
Následoval noční stolek s lampičkou, skříně a další drobnosti.
Oběd jsme snědli za pochodu mezi prací a tak jsme se sešli až u večeře.
Navzdory všemu v dobré náladě a pohodě.
Paní Gita nám všem rozepsala hlídky. Dámy se měly střídat do půlnoci a otroci od půlnoci do rána.
Večer jsme s Dámami seděli a povídali si. I Nána byla opět Rudolfem. Dámy se začaly nudit a vytáhly kostky.
Nakonec šly Dámy spát až po třetí hodině ráno a my, otroci vůbec.

Spal jsem jen pár hodin, ale až dopoledne. Když jsem se vykutálel z pelechu, Rudolf ještě spal. Dámy s Alicí jsem zastihl ve veselém hovoru.
Ještě jsem měl mokré vlasy po rychlé sprše.
Paní Gita mi nařídila vydatně posnídat dle vlastní chuti.
Když jsem se zeptal, jestli si ještě někdo dá míchaná vajíčka, musel jsem jich udělat nakonec čtyřicet.
Přitom mě napadlo, že máme málo chleba. Alice mě ale uklidnila, že v mrazáku je dvanáct bochníků.
Po opožděné snídani jsme začali se stěhováním do našeho nového bydliště.
Jelikož se tam dalo jít buď přes dvůr, nebo vnitřkem, ale třikrát tak daleko, nosili jsme vše přes dvůr.
Překvapilo nás, že jsme od Paní Gity dostali podobnou postel, jako měla Paní Jil.
Při práci jsme rychle zapomněli na hrozící nebezpečí.
Zrovna jsme s Alicí nesli velký koš plný věcí, když se kdesi vně tvrze ozvalo zakvílení motoru auta a něco narazilo do vrat. Masivní konstrukce z trámů sice náraz vydržela, ale dvířka se poroučela k zemi.
Vzniklým otvorem dovnitř vběhl hubený muž se samopalem v ruce a řval německy, ať dáme ruce nahoru. Oba jsme uposlechli.
Za hubeňourem se dovnitř přiřítil velký chlap s osmahlou pletí a za ním Čubka.
Všichni byli ozbrojeni.
Čubka došel až k nám.
"Konečně. Konečně jsem se dočkal! Kde máte tu starou rašpli?"
"Jestli myslíš mě, tak jsem tady, ty pitomče!" Ozvalo se ze vchodových dveří.
"Výborně! Kde máte tu bělohlavou krysu? Všichni vylezte!"
Paní Gita vyšla na dvůr. Rudolf za ní.
"Dejte si všichni ruce za hlavy a pochodem vchod za mnou. A žádný blbiny. Do zad vám budou mířit kámoši."
Vykročil směrem ke vchodovým dveřím. Prošel recepcí a neomylně nás dovedl do sálu.
Zastavil uprostřed a rozhlédl se.
"Tady se mi bude líbit. A nebojte se. Nezabiju vás. Chci se s vámi nejdřív pobavit a kluci taky!"
Policejními pouty připoutal Rudolfa ke kruhu ve zdi a mě zamkl v kleci.
Když mě zamykal, všiml jsem si, že má asi hrudník omotaný nějakým obinadlem. Neměl viditelné poprsí, ale i tak se sotva zapl do modré kombinézy.
Zbylí dva raubíři se zatím bavili tím, že střídavě vždy jeden Paní a Alici ohrožoval zbraní a druhý je osahával.
Čubka se k nim otočil a něco na ně vyštěkl. Přestali s osaháváním a začali obě ženy zbavovat oblečení. Doslova ho z nich rvali.
"Nezlobte se na ně. Oba byli v tom lapáku moc dlouho. Ale vy máte přeci trochu násilí rády, že?" Dobíral si je Čubka a dobře se přitom bavil.
Paní Gita se na něj zářivě usmála. Stála nahá a bosá na dlaždicích. Ani se nesnažila zakrývat svou nahotu.
"Miluju bolest a těším se, až ti rozsekám kůži bejkovcem, ty zmetku!"
Čubka zrudl a postoupil k ní.
"Tak rozsekat kůži... Hmmm..." A dal Paní Gitě facku, až se zapotácela.
Paní si otřela krev, která se jí spustila z nosu a napřímila se. Ruka jí vystřelila a zasáhla Čubku přímo na solar plexus.
Čubka se zlomil v pase. Oba zbylí lumpové začali Paní Gitu surově bít.
Jak byli všichni zaujatí svou činností, nevšimli si, že mi Alice odemkla klec a ve dveřích se objevil Blonďák.
Kývli jsme na sebe a skočili na ty dva.
Tmavého vazouna jsem složil docela snadno. Jak byl rozkročený, nakopl jsem ho vší silou mezi nohy. Jak se skládal k zemi, upadl na svou zbraň.
Viděl jsem, jak se nadzvedl na rukou a sáhl po ní. Vší silou jsem mu dupl na zápěstí a kopl ho pod rameno.
Chlap zavyl.
Znovu jsem ho vší silou kopl do boku a chtěl mu vzít zbraň, když se za mnou ozval poděšený výkřik.
Chtěl jsem se ohlédnout, ale nestihl jsem to. Někdo mi vypnul obraz a poslední můj vjem byla německá nadávka.
Někdo mě plácal po tvářích.
Pomalu se začalo rozednívat. Nad sebou jsem uviděl Alicinu tvář.
"Haló, pane, jsou doma?"
Potřeboval jsem si srovnat myšlenky.
Hlava mě bolela jako střep a chtělo se mi spát. Strašně moc spát.
"Ne! Neusínej! Slyšíš! Budeš vzhůru, to je rozkaz!" Byl to hlas Paní Gity. Ostrý, panovačný.
"Jestli usneš, rozsekám ti prdel na cáry!"
Podařilo se mi zmobilizovat síly a překonat slabost.
Začaly mi docházet souvislosti.
"Kdo mě praštil?"
"No kdo. Ten hubeňour tě třísknul pažbou. Ale už nikoho netřískne. Nikdy."
"Kde je?" Zeptal jsem se a pokusil se zvednout na loktech. Začaly se mi vracet síly.
Paní Gita s Alicí mě opatrně posadily.
V sále byla spousta lidí. Dva muži v černých kombinézách právě odnášeli hubeňoura. Měl overal na hrudi prosáklý krví.
Paní Jil seděla zhroucená na křesle a k ní byla skloněná drobná postava, také v černé kombinéze. Něco Paní Jil tiše říkala.
Ta pokývala hlavou a otřela si slzy.
Drobná postava se otočila a vykročila ke mně. Poznal jsem Paní Justu.
Sklonila se ke mně a tiše se zeptala, jak mi je.
Odpověděl jsem, že už líp, ale že mě bolí hlava a mám trochu závrať.
"To buď rád, že se tě má co bolet. Měl jsi štěstí, že byl tak blízko, že nemohl otočit zbraň a střílet. Tenhle grázl mi postřelil Freda."
"Je to moc vážné?" Optal jsem se.
"Bude zase fit, ale chytl jednu střelu do nohy a jednu do boku. Naštěstí jen do svalu."
"To jsem rád. Chyběl by mi."
Paní Justa se zasmála. "Ty hormony mu lezou na mozek. Za chvíli mi bude svádět otroka!" A zazubila se na Dámy, které mě udržovaly vsedě.
Řekl jsem, že zkusím vstát. Tři Dámy mi pomohly na nohy.
Svět se se mnou zahoupal. Z druhé strany sálu přišla Paní Jil, podpíraná Blonďákem. Ten měl opuchlou tvář a na sobě skvrny od krve. Dostal totiž ránu a přišel o dva zuby.
Na něco jsem si vzpomněl.
"Paní Gito, neublížili vám?"
Paní se uchechtla. "Pamatuješ se, co jsem tě učila při sebeobraně? Povolený sval se nedá jen tak zhmoždit. Budu mít jen pár modřin."
"Děkuju vám. Odlákala jste je perfektně."
"No, dost kecání. Pojď si sednout, ať se nám tu nezkácíš."
Dámy mě odvedly k trůnu Paní Gity a posadily na něj.
Tím se mi otevřel pohled na celý sál.
Čubka s vazounem byli spoutáni do kozelce a leželi na podlaze.
Paní Justa organizovala celou akci.
Přistoupila k Paní Gitě a něco s ní řešila. Paní Gita jí cosi odsouhlasila a kývla směrem k Rudolfovi, který se zrovna snažil srovnat křesla, která při rvačce popadala.
Na dotaz Paní Justy Rudolf pokýval hlavou a následován Justou a dvěma odnášenými lotry odešel ze sálu.
Díval jsem se za nimi a přemýšlel, kam je nesou.
"Nekoumej nad tím a raději to zapomeň. Jsou věci, které nechceš vědět." Paní Gita jako by mi četla myšlenky.
Podíval jsem se jí do očí. Pohladila mě po hlavě a ohmatala mi bouli.
"No, to bude slušný otřes mozku."
Alice mi zatím přinesla vodu.
"Co se stalo Paní Jil?"
"Je trochu v šoku. Zastřelila toho chlapa, který tě praštil. Měla u sebe mou pistoli." Řekla Paní Gita a vysvětlila mi co se stalo. Než vyšla s Rudolfem na dvůr, dala pistoli Paní Jil a řekla jí ať se schovají. Netušila, že Jil umí s pistolí zacházet. Když mě hubeňour praštil, odskočil dozadu, aby mohl namířit a vystřelit. V tu chvíli ho Jil zasáhla. Byla od něj jen asi tři metry, tak nemohla minout.
"Děkuji vám, Paní Gito za vaši oběť. Mohli vás zastřelit."
"Oni si chtěli zchladit žáhu. To na mrtvole nejde. Až ti bude líp, osobně poděkuješ Paní Jil." A mrkla na mě s šibalským úsměvem.
Zase se mi chtělo spát.
Probudil mě muž v bílém plášti. Trochu bolestivě mi osahal už tak bolavý kedluben a nařídil mi klid na lůžku, studené obklady a dal mi plato léků na bolest.
Alice s Paní Gitou mě dovedly do naší nové ložnice a uložily na postel. Na noční stolek mi daly studený sladký čaj a Paní Gita mi dala chladivý obklad. Popřály mi dobrou noc a odešly.
Konečně jsem mohl spát.