Násobky štěstí (Stránka 4 z 4)

Násobky štěstí III./21.

Probudila jsem se jako většinou - jako první.
Bylo ještě brzo a tak jsem si sedla do kuchyňky a četla si knížku, kterou jsem dostala pod stromeček.
Zabrala jsem se do ní a tak jsem doslova nadskočila, když na mě sáhla ruka.
Byla to Paní Gita. Usměvavá, rozevlátá a v dobré náladě.
Chtěla jsem jít udělat snídani, ale zatlačila mě zpět, ať si čtu.
Uvařila nám oběma kávu.
Cítila jsem na sobě její oči. Dlouho mě pozorovala. Znejistilo mě to a zeptala jsem se, jestli se mám obléct.
Nástup na snídani byl poslední dobou vždy bez oblečení.
"Ne. Dáší. Jen tě tak pozoruju a přemýšlím, co a jak dál. Za dobu co jsi tu, jsi toho zažila víc, než jiní za půl života, včetně svatby."
Natáhla ruku a prstem se dotkla své značky nad mým levým prsem. Láskyplně ji pohladila a sjela kousek níž, kde pomalu mizel žlutozelený zbytek modřiny.
"Musím dát pozor, abych si tě nepoškodila. Takové obrázky jsou pro mě obrovská vzácnost a jizva by..."
"Dobré ráno, Paní Gito, ahoj Dášo." Ozvalo se ode dveří a Alice si klekla vedle mě.
Paní Gita ji pohladila po vlasech, tváři a také sjela na svou značku nad Aliciným prsem.
Hladila ji něžně prstem, jako by se bála, že ji smaže.
Připadalo mi, že chce něco říct, ale bojí se toho.
I Alici udělala kávu a ještě chvíli otálela. Pak jako by se chystala skočit do hluboké vody, se nadechla a pomalu ze sebe dostala:
"Vy moji dva andílci. Chci, abyste věděly, ze vás obě mám strašně moc ráda. Vím že vám ubližuju. Vím jaké si prožíváte občas těžké chvíle. A také vím, jaké to je, žít pouze na povel.
Proto jsem se rozhodla vám dát nabídku. Můžete ji přijmout, můžete ji odmítnout. Žádná vaše volba mi nijak neublíží.
Takže: Pokud byste toužily po soukromí, mohu vám v městečku najmout byt. Sem byste docházely jen jako do práce.
Pokud odmítnete, zůstane vše při starém."
Paní Gita se zvedla, setřela si slzu a odešla z kuchyňky.
Pohlédly jsme s Alicí na sebe. Ta se ke mně přivinula, políbila mě a tiše mi řekla, že co se týče jí, zůstane. Vždyť jsme tu doma.
Pohladila jsem ji a přikývla. Opravdu už jsem si nedovedla představit žít jinde.
Paní Gita se vrátila asi za čtvrt hodiny a z vlasů jí kapala voda. Vypadala, jako by ji ten návrh stál mnoho sil.
Sedla si na svou židli a zkoumavě nás pozorovala.
Zadívala jsem se jí do očí. Byl v nich strach mísený smutkem. Strach mámy, která se bojí, že jí i další ptáčata vyletí z hnízda.
Sáhla jsem pro bičík, který si odložila na stůl.
Podala jsem jí ho vzorně na obou dlaních a pevně řekla, že tady jsme doma a odtud odejdeme jen z Její vůle a na její výslovný rozkaz.
Vzala bičík, prohlédla si ho a položila zpět na stůl. Třásla se jí brada a z očí tekly slzy.
"Děkuju vám, vy moje drahé holčičky. Já..."
Utekla z kuchyně a vrátila se za hodnou chvíli.
Usměvavá, rozzářená. Jako by omládla o dvacet let.
Udělaly jsme s Alicí snídani a zeptaly se, jak si ji máme naservírovat my dvě.
"No to je mi otázka! Přece do misek. Rohlík s paštikou krmítkem neprotlačíte!" A rozesmála se, až začal cinkat lustr.
To asi probudilo Nánu.
Nemytá a nečesaná vběhla do kuchyňky a blekotala omluvu.
Paní Gita se rozesmála ještě víc a požádala nás, ať jí pomůžeme Nánu umýt, když to neumí sama.
Dovedla ji do koupelny a za ruce pověsila na kladku.
Pak nám podala kartáče a mýdlo.
"Vydrbat! Pořádně a všude!"
Vrhly jsme se na Nánu a dřely ji kartáči.
Ječela, kvílela, smála se a znovu ječela. Pak chvíli prskala, protože jí Paní Gita vydrbala zubním kartáčkem a mýdlem zevnitř celou pusu a jazyk.
Když jsme se vrátily ke snídani, poručila Paní, ať dáme Náně snídani do krmítka. Tedy jogurt.
Nána byla celá rudá a pořád divně kroutila pusou. V nestřežené chvíli pípla, že nemá žádnou chuť. Pořád prý cítí mýdlo.
Snědly jsme snídani a po tréninku našich prdýlek jsme šly připravit všechny pokoje na provoz.
Povléct postele, roznést ručníky, deky a jiné náležitosti.
To mi s Alicí zabralo celé dopoledne.
Nána pracovala dole. Bylo tam práce jako na kostele.
Po obědě jsme jí šly pomoct a tak vzniklo celkem šest hracích místností se základním vybavením.
V jednom sklepě vznikla půjčovna a prodejna hraček. Tu měla vést Paní Jil, případně některá z nás, domácích.
Schody jsme večer vylezly málem po čtyřech.
Já ani neměla hlad, ale Paní Gita mě donutila sníst celou večeři.
Dovedla nás s Alicí večer do klece, políbila a pečlivě osobně zapnula do řetízků.
Ještě nám hodila přes klec tylový povlak, aby nás prý nerušila světlem a odešla.
Tu noc by mě nezbudilo světlo ani z halogenu.

Násobky štěstí III./23.

Probudila jsem se skoro v poledne. Rychlá sprcha a ohlášení se U Paní Gity.
Seděla právě v křesílku v jídelně a debatovala o něčem s dvěma Dámami.
Políbila jsem jí nabídnutou nožku a vzorně se v kleče napřímila.
"Vyspaná, Dáší?" Otázala se uvolněně.
"Ano, Paní Gito."
"Výborně. Dnes budeš s Nánou dole. Dámy si vymyslely malý experiment ve scifárně."
Asi jsem mírně pobledla.
"Ne, neboj. Ty budeš jen jako technická podpora." Utěšovala mě. "Na své si přijdeš až večer. Zamluvila si Tě Paní Gábina. Budeš jí dělat figurínu."
Paní Gita se usmála, když viděla, jak jsem zbledla.
"Vidíte, Dámy? Ona si myslí, že ví co ji čeká."
Dámy začaly rozebírat fakt, jestli má otrok právo něco odmítnout.
"Ano, ale musí zaplatit jinak. Alespoň v tomto domě." Uzavřela Paní Gita a poslala mě na snídani.
Snídala jsem oběd, přitulení a políbení od Alice.
Nána už čekala ve scifárně. Vrtala se v počítači.
Dámy si vymyslely pokus na pěti otrocích, kteří odmítali, nebo nezvládali některé výchovné praktiky.
Jelikož součástí stroje byla i psychokukla, předaly Dámy své požadavky Náně.
Nána musela pro každého otroka sestavit program.
Nějak podivně se u toho usmívala.
Na moje dotazy, čemu se usmívá, mi řekla, že nás čeká zajímavé odpoledne. Prý se ale nemusím bát, půjde o jednorázovou hypnózu, která se smaže po určitém specifickém podnětu.
"Jako ta moje tenkrát?" Vzpomněla jsem si na epizodu s westernovou hudbou.
"Ne. Ty jsi měla hlubokou hypnózu. Ostatně, měla by fungovat stále."
Otřásla jsem se.
Nána ukončila svou práci a řekla mi ať se připravím, kdyby se některý otrok zjančil.
Prvním adeptem "převýchovy" byl jeden z otroků Paní Gábiny. Bál se všech bacátek. Hrůzu měl i z lehkých důtek.
Pomohla jsem mu se svlečením a byl odeslán dovnitř scifárny. Netušil, že jeho Paní a další Dámy ho sledují skrz jednostranně průhlednou stěnu.
Došel do kruhu, kde ho uchopil manipulátor stejně jako nedávno mě.
Nyní jsem mohla sledovat celý proces jako divák. Otrok křičel strachy. Dokud mohl.
Asi za dvacet minut ho klec dovezla na konec trasy. Velmi jsem se podivila, jak lehké zamlžení a světelné efekty dokážou změnit vnímání reality. Za těch dvacet minut totiž "subjekt" změnil polohu asi o dvanáct metrů.
Mně o tehdy připadalo, že jsem se přemístila o kilometry daleko.
U konce stála ženská postava v latexu s překrásným diadémem a šperky.
V ruce třímala krátký bič.
Klec se otevřela a otrok v nové uniformě vystoupil ven a poklekl před Dámou.
"Kdo jsi?" Zeptala se.
"Jsem váš otrok, Císařovno Li-An."
"Jaký je smysl tvého života, otroku?"
"Sloužit vám věrně do konce svých dnů, Císařovno."
"Co miluješ nejvíc na světě, otroku? Co tě udělá šťastným?"
"Váš bič, Císařovno, vedený Vaší rukou."
"Otoč se a opři se o stěnu!"
Otrok se otočil a Císařovna se napřáhla.
Bič dopadl na otrokova záda.
Vykřikl bolestí.
Další šlehnutí.
S údivem jsme sledovaly, jak otrokovi tvrdne jeho pták.
Už měl na několika místech roztrženou uniformu. Křičel bolestí a přitom byl vzrušený na maximum.
Přišel poslední zásah. Přesně mezi stehna a zadek.
Otrokovi povolila kolena a z jeho ocasu začalo stříkat sperma. Současně se otřásal pláčem a v orgasmických křečích.
Paní Gábina na to koukala s otevřenou pusou.
"Neuvěřitelný!"
Paní Gita se usmála. "Samozřejmě je to pouze mělká hypnóza, která zmizí, když hypnotizovaný projde dveřmi."
"Můžeme to zkusit?" Optala se Paní Gábina.
"Jistě. Postav se do chodby, asi dva metry za dveře. A buď na něj hodná. Bude v tom mít chvíli zmatek."
"Ví co dělal?"
"Ví. A to mu dá nejvíc zabrat."
"Tak jo. Dostane milovanou odměnu. Můžu použít některou z heren?"
"Samozřejmě."
Paní Gábina odešla do chodby.
Císařovna vyzvala otroka, aby vstal.
Provedl ihned rozkaz a políbil nastavený bič.
Celou dobu jsem přemýšlela, čím je mi Císařovna tak povědomá. Ty pohyby, ten hlas zastřený maskou...
"Jsem spokojena! Jdi! Tam za těmi dveřmi je tvůj další život!" Řekla Císařovna a ukázala na otevírající se dveře.
Otrok vyšel ven ze dveří jako ve snách. Prošel koridorem, otevřel dveře do chodby a když uviděl Paní Gábinu, málem omdlel. Stála jsem za ním a zachytila ho.
"Paní Gábino, já... Já jsem... Auuu, moc se omlouvám. Prosím odpusťte mi..."
Paní Gábina k němu přistoupila a velice něžně ho pohladila.
"Jsem s tebou moc spokojená. Vím že jsi nemohl jinak. Zasloužíš odměnu. Pojď se mnou. Dnes už ti nikdo nebude ubližovat."
Vzala ho za ruku a odváděla jako malé dítě.
Ostatní Dámy na to koukaly v úžasu.
"Gito, opravdu to funguje i na osoby se silnou vůlí?" Zeptala se Madam Anna.
"Téměř na sto procent!" Odvětila Paní Gita.
"Můžu to vyzkoušet na sobě?"
"Pokud se nebojíš, tak ano."
" Tak já to zkusím. Dostanu taky tak pěkný obleček s číslem?"
"Dostaneš obleček jaký budeš chtít." Řekla Paní Gita a něco Náně pošeptala.
Nána pokývala hlavou a usmála se.
"Tak rudo zlatý s hvězdičkami prosím." Zasmála se Madam Anna.
"Bude to pár minut trvat, Madam." Odvětila Nána a zběsile něco datlovala do počítače.
"Prosím, můžete vstoupit."
Madam Anna vešla dovnitř.
Vše probíhalo stejně jako předtím s otrokem. Z klece však vystoupila stále stejně sebevědomá Madam Anna. Navíc v překrásné latexové uniformě.
Paní Gita k ní vyslala jejího otroka.
"Nechceš nám ukázat, jak si hraješ s otroky, Aničko?" Otázala se Paní Gita nevinně.
Madam Anna se usmála a postavila si otroka proti sobě. Pak mu sáhla na hrudník a zmáčkla bradavku.
V dojemné shodě se zkroutila Madam i její otrok.
"Ouuuuu!" Hekla Madam Anna a třela si svou bradavku. "Co to je?"
"Reverzní psycho léčba. Co uděláš ty někomu, sama pocítíš."
Madam pohladila otroka po vlasech jako maminka své dítě.
"Hmmmmm, to je příjemné, takhle hladit sama sebe..." Zavrněla.
"Chceš zkusit bičík?" Nabídla Paní Gita svůj bičík.
"Hmmm, jo, chci! A nebo ne!"
Poklekla na jedno koleno, přes druhé si ohnula otroka a široce se rozmáchla.
PLÁC!
"Jííauuu! Ta sedla!" Hekla, pustila otroka, vstala a začala si třít zadek.
"Doufám, že tam nebudu mít jelito!"
"Nebudeš. Vše se odehrálo jen v tvé hlavě, Aničko."
"Ufff. A opravdu to přejde, až projdu dveřmi?"
"Zkus to."
Madam prošla do chodby, strkala svého otroka před sebou a švihala ho do zad bičíkem. Asi metr za dveřmi se zastavila. Švihla otroka mnohem silněji.
Otočila se na nás a široce se usmála.
"Funguje to!"
Vrátila s poděkováním Paní Gitě bičík a s otrokem před sebou odkráčela chodbou pryč.
Další experimenty byly vcelku podobné, ale nakonec jich bylo víc, takže večeře proběhla bez nás.
Paní Gita nakonec vše rázně ukončila s příslibem zítřejšího pokračování a když Dámy se svými zmatenými otroky odešly, odvedla nás na večeři.
Pak mě čekal ten nepříjemný úkol.
Přesně ve 20:00 jsem zaklepala na učebnu Paní Gábiny.
Otevřela mi a pozvala mě dál.
Připoutala mě k lůžku a a chvilku přivedla šest dalších Dam.
Přednáška o možnostech netradičního využití spodku těla otroka byla velmi náročná a bolestivá. Neobešla se totiž bez dilatátorů, elektrického proudu, masáže prostaty a dalších praktik.
Uslzenou mě pak osobně Paní Gábina vrátila Paní Gitě s poděkováním.
Paní Gita si mě vzala stranou a ptala se, jestli jsem v pořádku.
Přisvědčila jsem že ano a že za několik minut v koupelně budu úplně v pořádku.
"Tak mazej. Budeš mít ještě jedno představení. Přijdeš jako liška a ocas si dáš na ten velký kolík."
Ani ne za dvacet minut jsem se hlásila v kostýmu u Paní Gity.
Dala mi tác se zákusky a poručila mi obcházet Dámy a nabízet.
Vešla jsem do sálu a uslyšela zachichotání.
Došla jsem k první Dámě a nabízela zákusky, když mě jiná Dáma chytla za ocas a zahýbala jím.
Kamkoliv jsem se pohnula, někdo mě tahal za ocas. Měla jsem co dělat, aby mi kolík nevypadl.
S prázdným tácem jsem se vrátila do přípravny. Paní Gita mi utřela znovu uslzené oči, protože jsem námahou neudržela slzy.
"Vedla sis skvěle, Dáší. Teď půjdeš do sálu bez tácu a předvedeš pěkný liščí taneček. Neboj, hudbu dodám."
Když jsem stanula na stupínku, začala hrát hrozně ucouraná hudba. Zkoušela jsem se svádivě prohýbat, nabízet se, vrtět zadkem... Vyvolávalo to salvy smíchu.
Paní Gita mě po první melodii zastavila a vyhlásila soutěž o nejlepší liščí taneček.
Každý otrok měl předvést nějakou kreaci.
Byla z toho zábava opět do pozdních hodin.
Měla jsem co dělat, abych v sobě našla dost sil na svlečení, odlíčení a umytí.
Vlezla jsem do klece a přitulila se k Alici.
Zavrněla jako kočka.
"Kde jsi byla, celé odpoledne?" Zašeptala jsem jí.
"Kousek od tebe, Dášeňko."
"Kde?"
Zachichotala se.
"Já se ti v tom latexu s diadémem a bičem nelíbila?"
"Ty? Tos byla ty?"
"Asi požádám Paní, aby mi tě poslala pěkně v kleci. Hihihi."
Pochechtávala se ještě když jsem usínala.

Násobky štěstí III./25.

Brzo ráno se sešla parta spiklenců v naší kuchyňce.
Paní Gita, Paní Justa, Fred, my dvě s Alicí a Nána.
Protože jindy nebyl čas, vytáhla nás Paní Gita ve čtyři ráno z pelechu.
Při snídani jsme probrali výlet do Maďarska i všechno co následovalo.
Paní Justa konstatovala, že za "Bílé" neměla Paní Aleně co vytknout, protože při pohovorech s nimi si ani jeden na nic nepostěžoval. Naopak, mají teď slušnější zacházení, než "svobodní" zaměstnanci na okolních farmách.
Podivila se ale proč byla přijata do Sesterstva ona i Fred.
"To ti jednoduše vysvětlím, Justo. Sesterstvo je ve své podstatě něco jako rytířský řád. Tajný řád.
Jsme panovačné, někdy kruté a chtivé, ale svých otroků a otrokyň si vážíme a snažíme se je podporovat, mají-li nějaké zvláštní vlohy.
Poslední dobou nás však ohrožují bandy, nebo jednotlivci, jako byla Doktorka, nebo tlupa ke které patřil Čubka.
Je to tedy oboustranně výhodný obchod - vy se dozvíte o každé nekalosti, kterou zjistíme a zároveň máte právo azylu u kterékoliv ze Sester.
Máte dokonalé krytí a nikdo mimo Sesterstvo se o něm nedozví.
Paní Justa kývla pomalu hlavou. Potom jako by se chtěla zeptat, ale Paní Gita ji předběhla: "To samozřejmě neznamená, že my bychom byly nepostižitelné. Vše co děláme, děláme s plným vědomím možných následků. Takže pokud by se mě Dášeňka rozhodla žalovat, skončím ve vězení jako každý jiný smrtelník."
Paní Justa se usmála. "To je fér. Co, Frede?" Otočila se na svého otroka.
Ten jen horlivě pokýval hlavou a něco Paní Justě naznačil.
"Aha!" Řekla Paní Justa a vytáhla z kabelky čtyři malé krabičky a rozdala nám je.
"Tohle jsou pohotovostní hlásiče. Stačí na ně šlápnout, nebo je zlomit a budeme vědět že jste v potížích."
Uvnitř krabiček byly kovové přívěsky.
"Zjistili jsme, že chobotnice, které byla součástí i Doktorka je rozlezlá po celém světě a je riziko, že se s nimi ještě setkáte." Dodala.
Uklidily jsme pozůstatky hostiny v sále a připravily snídani pro hosty.
Postupně se začali trousit po osmé hodině a prakticky hned po snídani začali odjíždět.
Zůstala tu jen Paní Jil.
Oběd byl tedy komorní záležitost dle vnitřních pravidel Tvrze.
Po obědě měly Dámy rozvernou náladu a tak jsme skončili v herně.
Paní Gita dostala několik nových hraček a chtěla je vyzkoušet.
První na řadu přišly nové svorky. Měly speciální systém, takže nespadly ani se sebevětší zátěží.
Paní Gita mi zkoušela svorky na všechny možné části těla a připínala na ně závažíčka až do váhy jednoho kila.
Musela jsem pak skákat, abych vyzkoušela, jestli spadnou. Nespadly. Ale mě přibylo nělolik modřin.
Paní Gita přinesla kazeťák, mně připla svorky se závažíčky na šourek, Alici na pysky a musely jsme spolu tančit.
Navzájem jsme se snažily jedna druhou podpořit, když se závaží hodně rozkývala. Paní Gitě se zdálo, že jsme pomalé a švihala proto bičíkem střídavě nás a závaží. Nakonec se mi Alice zhroutila do náruče a vzlykala bolestí.
Schovala jsem Alici a nastavila svá záda a ... kulky. Paní Gita mě začala švihat do koulí. Vlna bolesti za vlnou.
"Vstaňte! Obě." Pomalu jsme se vydrápaly na nohy, aby se závažíčka moc nezhouply.
"Rozkročit!"
Sáhla nám každé do rozkroku a sundala postupně svorky. Obě jsme sténaly bolestí.
"Vytáhněte si žíněnku. Poloha 69 a pěkně si budete navzájem lízat rány. Kouření povoleno, orgasmus je žádaný!"
Než jsme stačily donést žíněnku, sedla si Náně na obličej a týrala jí ještě velmi citlivé bradavky.
Lehla jsem si na záda a Alice na mě. Začala jsem jí jemně olizovat velké pysky. Ale měla je tak bolavé, že u toho kníkala bolestí. Mně její jazyk, rejdící po mém šourku taky bolel, ale zvládla jsem to jen s několikerým zasyčením.
Postupně jsem začala zajíždět dovnitř pukliny a Alice krásně zvlhla. To vzrušilo i mě a postavil se mi pták. Začala mi opracovávat žalud jazykem a kouřit mě. Já jí oplácela pečlivým lízáním.
Udělaly jsme se téměř současně.
Cítila jsem na sobě pulzující Alicino břicho a pak jsem začala stříkat.
Jen pár vteřin potom se s hlubokým zamručením, kombinovaným tlumeným výkřikem Nány, udělala i Paní Gita.
Paní Jil rajtovala na umělákovi, kterého měl Blonďák připevněného na zádech a přitom mu rejdila zvláštním, zahnutým umělákem v zadku. Byl velmi dlouhý a Paní Jil ho postupně zatlačovala dál a dál, až tam byl celý. Slezla z Blonďákových zad, nechala ho sednout na tvrdou židli a nasedla na jeho tvrdého ptáka.
Ještě chvíli a zhroutila se mu na hrudník. Blonďákova hlava se zvrátila dozadu a tiše zasupěl.
Paní Jil ho vášnivě políbila.
Najednou tu bylo šest vyčerpaných a šťastných lidí. Šest, protože Paní Gita zatím udělala Nánu rukou.
"Děcka, pojďte si dát trochu vína..." Navrhla Paní Gita a dodala:
"A otroci ho dostanou do krmítek! Po čtyřech pochodem vchod!"
Opravdu jsme dostali víno do krmítek.
Paní Gita se dobře bavila, když si ťukla s Paní Jil a my museli trochu upít z krmítek.
"Víte co teď oslavujeme, otrůčci moji?" Zeptala se Paní a pohladila nás prsty u nohou ve vlasech.
"Nevíme, Paní Gito." Odpověděly jsme v akordu.
"Slavíme toho víc, ale to hlavní je, že se budete zítra stěhovat!"
Obě jsme zbledly a Dámy se rozesmály.
"Budete se stěhovat k Paní Jil. Tedy správně do našeho starého bytu a Paní Jil upravíte dva pokoje vedle skladu, aby to ke mně neměla daleko, když už tu bude napořád. Ode dneška je naší společnicí."
Poděkovaly Jsme Paní Gitě a políbily jí nožky.
Byla to krásná oslava. Paní nám dopřála do misek spoustu dobrot.
Když jsme ji ukládaly do postele, zabručela jen: "Už abyste bydlely samy. Maminku nenecháte bez dozoru ani zašukat..." A usnula.

KONEC TŘETÍHO DÍLU

Násobky štěstí IV./2.+3.

Budíček se nekonal.
Paní Gita a já jsme byli první vzhůru.
Potichu jsme se vyplížili z ložnice.
Vyrobili jsme snídaně pro všechny a když se všichni najedli, nechala si Paní Alici k ruce a nás zbylé poslala stěhovat věci Paní Jil.
Já s Blonďákem jsme vytahovali věci z auta a Nána stavěla multifunkční postel pro Paní Jil.
Byla to mohutná ocelová konstrukce, jejíž spodní část tvořila klec, na které bylo rozměrné lůžko. Nad lůžkem byl na čtyřech sloupech baldachýn. Vše bylo opatřeno spoustou vázacích bodů a klec samozřejmě bezpečnostním systémem.
Vedle klece stálo velké křeslo, či spíš trůn s rozevírací přední částí sedátka.
Celý trůn stál na čtyřech masivních nohách, které dole končily v krabici s několika otvory a výstupky.
Následoval noční stolek s lampičkou, skříně a další drobnosti.
Oběd jsme snědli za pochodu mezi prací a tak jsme se sešli až u večeře.
Navzdory všemu v dobré náladě a pohodě.
Paní Gita nám všem rozepsala hlídky. Dámy se měly střídat do půlnoci a otroci od půlnoci do rána.
Večer jsme s Dámami seděli a povídali si. I Nána byla opět Rudolfem. Dámy se začaly nudit a vytáhly kostky.
Nakonec šly Dámy spát až po třetí hodině ráno a my, otroci vůbec.

Spal jsem jen pár hodin, ale až dopoledne. Když jsem se vykutálel z pelechu, Rudolf ještě spal. Dámy s Alicí jsem zastihl ve veselém hovoru.
Ještě jsem měl mokré vlasy po rychlé sprše.
Paní Gita mi nařídila vydatně posnídat dle vlastní chuti.
Když jsem se zeptal, jestli si ještě někdo dá míchaná vajíčka, musel jsem jich udělat nakonec čtyřicet.
Přitom mě napadlo, že máme málo chleba. Alice mě ale uklidnila, že v mrazáku je dvanáct bochníků.
Po opožděné snídani jsme začali se stěhováním do našeho nového bydliště.
Jelikož se tam dalo jít buď přes dvůr, nebo vnitřkem, ale třikrát tak daleko, nosili jsme vše přes dvůr.
Překvapilo nás, že jsme od Paní Gity dostali podobnou postel, jako měla Paní Jil.
Při práci jsme rychle zapomněli na hrozící nebezpečí.
Zrovna jsme s Alicí nesli velký koš plný věcí, když se kdesi vně tvrze ozvalo zakvílení motoru auta a něco narazilo do vrat. Masivní konstrukce z trámů sice náraz vydržela, ale dvířka se poroučela k zemi.
Vzniklým otvorem dovnitř vběhl hubený muž se samopalem v ruce a řval německy, ať dáme ruce nahoru. Oba jsme uposlechli.
Za hubeňourem se dovnitř přiřítil velký chlap s osmahlou pletí a za ním Čubka.
Všichni byli ozbrojeni.
Čubka došel až k nám.
"Konečně. Konečně jsem se dočkal! Kde máte tu starou rašpli?"
"Jestli myslíš mě, tak jsem tady, ty pitomče!" Ozvalo se ze vchodových dveří.
"Výborně! Kde máte tu bělohlavou krysu? Všichni vylezte!"
Paní Gita vyšla na dvůr. Rudolf za ní.
"Dejte si všichni ruce za hlavy a pochodem vchod za mnou. A žádný blbiny. Do zad vám budou mířit kámoši."
Vykročil směrem ke vchodovým dveřím. Prošel recepcí a neomylně nás dovedl do sálu.
Zastavil uprostřed a rozhlédl se.
"Tady se mi bude líbit. A nebojte se. Nezabiju vás. Chci se s vámi nejdřív pobavit a kluci taky!"
Policejními pouty připoutal Rudolfa ke kruhu ve zdi a mě zamkl v kleci.
Když mě zamykal, všiml jsem si, že má asi hrudník omotaný nějakým obinadlem. Neměl viditelné poprsí, ale i tak se sotva zapl do modré kombinézy.
Zbylí dva raubíři se zatím bavili tím, že střídavě vždy jeden Paní a Alici ohrožoval zbraní a druhý je osahával.
Čubka se k nim otočil a něco na ně vyštěkl. Přestali s osaháváním a začali obě ženy zbavovat oblečení. Doslova ho z nich rvali.
"Nezlobte se na ně. Oba byli v tom lapáku moc dlouho. Ale vy máte přeci trochu násilí rády, že?" Dobíral si je Čubka a dobře se přitom bavil.
Paní Gita se na něj zářivě usmála. Stála nahá a bosá na dlaždicích. Ani se nesnažila zakrývat svou nahotu.
"Miluju bolest a těším se, až ti rozsekám kůži bejkovcem, ty zmetku!"
Čubka zrudl a postoupil k ní.
"Tak rozsekat kůži... Hmmm..." A dal Paní Gitě facku, až se zapotácela.
Paní si otřela krev, která se jí spustila z nosu a napřímila se. Ruka jí vystřelila a zasáhla Čubku přímo na solar plexus.
Čubka se zlomil v pase. Oba zbylí lumpové začali Paní Gitu surově bít.
Jak byli všichni zaujatí svou činností, nevšimli si, že mi Alice odemkla klec a ve dveřích se objevil Blonďák.
Kývli jsme na sebe a skočili na ty dva.
Tmavého vazouna jsem složil docela snadno. Jak byl rozkročený, nakopl jsem ho vší silou mezi nohy. Jak se skládal k zemi, upadl na svou zbraň.
Viděl jsem, jak se nadzvedl na rukou a sáhl po ní. Vší silou jsem mu dupl na zápěstí a kopl ho pod rameno.
Chlap zavyl.
Znovu jsem ho vší silou kopl do boku a chtěl mu vzít zbraň, když se za mnou ozval poděšený výkřik.
Chtěl jsem se ohlédnout, ale nestihl jsem to. Někdo mi vypnul obraz a poslední můj vjem byla německá nadávka.
Někdo mě plácal po tvářích.
Pomalu se začalo rozednívat. Nad sebou jsem uviděl Alicinu tvář.
"Haló, pane, jsou doma?"
Potřeboval jsem si srovnat myšlenky.
Hlava mě bolela jako střep a chtělo se mi spát. Strašně moc spát.
"Ne! Neusínej! Slyšíš! Budeš vzhůru, to je rozkaz!" Byl to hlas Paní Gity. Ostrý, panovačný.
"Jestli usneš, rozsekám ti prdel na cáry!"
Podařilo se mi zmobilizovat síly a překonat slabost.
Začaly mi docházet souvislosti.
"Kdo mě praštil?"
"No kdo. Ten hubeňour tě třísknul pažbou. Ale už nikoho netřískne. Nikdy."
"Kde je?" Zeptal jsem se a pokusil se zvednout na loktech. Začaly se mi vracet síly.
Paní Gita s Alicí mě opatrně posadily.
V sále byla spousta lidí. Dva muži v černých kombinézách právě odnášeli hubeňoura. Měl overal na hrudi prosáklý krví.
Paní Jil seděla zhroucená na křesle a k ní byla skloněná drobná postava, také v černé kombinéze. Něco Paní Jil tiše říkala.
Ta pokývala hlavou a otřela si slzy.
Drobná postava se otočila a vykročila ke mně. Poznal jsem Paní Justu.
Sklonila se ke mně a tiše se zeptala, jak mi je.
Odpověděl jsem, že už líp, ale že mě bolí hlava a mám trochu závrať.
"To buď rád, že se tě má co bolet. Měl jsi štěstí, že byl tak blízko, že nemohl otočit zbraň a střílet. Tenhle grázl mi postřelil Freda."
"Je to moc vážné?" Optal jsem se.
"Bude zase fit, ale chytl jednu střelu do nohy a jednu do boku. Naštěstí jen do svalu."
"To jsem rád. Chyběl by mi."
Paní Justa se zasmála. "Ty hormony mu lezou na mozek. Za chvíli mi bude svádět otroka!" A zazubila se na Dámy, které mě udržovaly vsedě.
Řekl jsem, že zkusím vstát. Tři Dámy mi pomohly na nohy.
Svět se se mnou zahoupal. Z druhé strany sálu přišla Paní Jil, podpíraná Blonďákem. Ten měl opuchlou tvář a na sobě skvrny od krve. Dostal totiž ránu a přišel o dva zuby.
Na něco jsem si vzpomněl.
"Paní Gito, neublížili vám?"
Paní se uchechtla. "Pamatuješ se, co jsem tě učila při sebeobraně? Povolený sval se nedá jen tak zhmoždit. Budu mít jen pár modřin."
"Děkuju vám. Odlákala jste je perfektně."
"No, dost kecání. Pojď si sednout, ať se nám tu nezkácíš."
Dámy mě odvedly k trůnu Paní Gity a posadily na něj.
Tím se mi otevřel pohled na celý sál.
Čubka s vazounem byli spoutáni do kozelce a leželi na podlaze.
Paní Justa organizovala celou akci.
Přistoupila k Paní Gitě a něco s ní řešila. Paní Gita jí cosi odsouhlasila a kývla směrem k Rudolfovi, který se zrovna snažil srovnat křesla, která při rvačce popadala.
Na dotaz Paní Justy Rudolf pokýval hlavou a následován Justou a dvěma odnášenými lotry odešel ze sálu.
Díval jsem se za nimi a přemýšlel, kam je nesou.
"Nekoumej nad tím a raději to zapomeň. Jsou věci, které nechceš vědět." Paní Gita jako by mi četla myšlenky.
Podíval jsem se jí do očí. Pohladila mě po hlavě a ohmatala mi bouli.
"No, to bude slušný otřes mozku."
Alice mi zatím přinesla vodu.
"Co se stalo Paní Jil?"
"Je trochu v šoku. Zastřelila toho chlapa, který tě praštil. Měla u sebe mou pistoli." Řekla Paní Gita a vysvětlila mi co se stalo. Než vyšla s Rudolfem na dvůr, dala pistoli Paní Jil a řekla jí ať se schovají. Netušila, že Jil umí s pistolí zacházet. Když mě hubeňour praštil, odskočil dozadu, aby mohl namířit a vystřelit. V tu chvíli ho Jil zasáhla. Byla od něj jen asi tři metry, tak nemohla minout.
"Děkuji vám, Paní Gito za vaši oběť. Mohli vás zastřelit."
"Oni si chtěli zchladit žáhu. To na mrtvole nejde. Až ti bude líp, osobně poděkuješ Paní Jil." A mrkla na mě s šibalským úsměvem.
Zase se mi chtělo spát.
Probudil mě muž v bílém plášti. Trochu bolestivě mi osahal už tak bolavý kedluben a nařídil mi klid na lůžku, studené obklady a dal mi plato léků na bolest.
Alice s Paní Gitou mě dovedly do naší nové ložnice a uložily na postel. Na noční stolek mi daly studený sladký čaj a Paní Gita mi dala chladivý obklad. Popřály mi dobrou noc a odešly.
Konečně jsem mohl spát.

Násobky štěstí IV./5.

Probudil nás nový budík.
Už večer nám dala Paní Gita pokyny na ráno a my byly u snídaně včas.
Paní nás nechala v klidu nasnídat a po tréninku nás nahnala do práce.
Vše vysmýčit, připravit pokoje, doplnit co chybí a připravit sál, kde byly dva objekty, pečlivě zabalené a zapáskované. Já musela odhrnout sníh z příjezdové cesty a parkoviště. Bylo štěstí, že Paní koupila malý traktůrek se sněžným pluhem a byla k ní k dispozici i fréza na sníh.
Nána se činila ve své dílně.
Oběd byl kvůli množství práce posunut.
Po obědě nám Paní nařídila hodinový odpočinek a pak program na mycích strojích.
Vymydlené a ve vzorných pozicích jsme se s Alicí hlásily Paní.
Seděla s Paní Jil u kávy a něco probíraly.
Paní Gita si vyslechla naše hlášení a poděkovala nám. Chvíli jako by nad něčím přemýšlela a pak se obrátila na Alici.
"Alice. Poslední dobou trochu váhám. Je mi jasné, že jste s Dášou manželé a tak jsem trochu na vážkách, jestli můžeme Dášu používat pro hrátky s ostatními Dámami. Nechci vzbudit tvou žárlivost. Tak bych chtěla slyšet tvůj názor."
Alice se zamyslela a potom rozhodně spustila: "Paní Gito, jsme obě vašimi otrokyněmi. Vím že mě Dáša miluje a já ji taky. Nemám problém s fyzickým použitím Dáši pro vaše hrátky. Není z mýdla a neubyde ho. On však musí přijmout to, že se může stát, že bude na váš příkaz zastoupen jiným otokem, či otrokyní. Samozřejmě s důrazem na zdraví a bezpečnost všech."
"A co na to Dáša?" Upřela na mě Paní Gita svůj pohled.
"Myslím, Paní Gito, že Alice řekla vše podstatné a já s ní souhlasím." Řekla jsem a chytla Alici za ruku.
Podívala se na mě a usmála se.
"Výborně. To nám dává další možnosti. Kdybyste ale změnily názor, nebojte se to říct." Řekla Paní Gita a po chvilce dodala: "Máme totiž nové hračky, které budou prezentovány pozítří na slavnosti a potřebuju je vyzkoušet. Jelikož jsme tu tři ženy, budeme losovat pořadí."
Vytáhla balíček karet, zamíchala ho a dala vybrat Paní Jil a Alici. Pak si vytáhla kartu sama.
Alice si vytáhla osmičku, Paní Jil dámu a Paní Gita trojku.
Paní Gita se zvedla a vyzvala nás k následování.
Došli jsme do sálu. Paní Gita nařídila Náně, aby vybalila nové hračky.
Bylo to podobné křeslo, jako jsme stěhovali k Paní Jil, ale složitější konstrukce a zvláštní nastavitelná konstrukce s výsuvným a nastavitelným ramenem.
"Aby nelosovaly jen Dámy, budou losovat i otroci. Tedy kromě Nány, která bude dělat technický dozor."
Vytáhla tři kartičky a dala nám vybrat. Alice losovala první, já druhá a na Blonďáka zbyla poslední kartička.
Alice měla na kartičce napsáno R50.Z. S., já K. a Blonďák B50. P.
Paní Gita vzala Alici za paži a odvedla ji ke konstrukci. Alice si musela lehnout na záda a vystrčit na nás zadek. Tak byla pevně připoutána. Kotníky jí Paní připoutala k hrazdě a stehna těsně nad koleny podložila příčkou, takže jí nohy trčely kolmo vzhůru. Pak Paní ve spolupráci s Nánou vložila do hlavice na konci ramene dlouhou rákosku a nastavila rameno tak, že se rákoska dotýkala Aliciných stehen.
"Alice, dnes dostaneš jen padesát ran tímto automatem. Budeš je nahlas počítat."
"Rozumím, Paní Gito." Pípla Alice.
Paní Gita zapnula malý přístroj na konstrukci a něco na něm nastavila.
Stroj začal tiše bzučet. Rameno se pohnulo. Pomalu se otočilo o stoosmdesát stupňů a prudce se se švihem vrátilo.
Rákoska narazila na Alicin zadek a udělala na něm červený pruh. Alice překvapeně kvikla a řekla "Jedna".
Rameno se napřáhlo k další ráně.
Švih! Záhoska vyrobila proužek asi centimetr nad tím prvním.
"Vidíte? Přístroj se dá nastavit na libovolný posuv mezi ranami. Dá se nastavit i na změnu sklonu, takže se rány mohou křížit." Komentovala Paní práci stroje.
Zatím dopadla daší rána. Alice měla zatnuté pěsti.
"A teď přijde na řadu Dášeňka."
Sundala mi klícku a prohmatala přirození. Odklopila přední část sedadla toho podivného křesla a poručila mi, abych si sedla nohama pod něj a krk dala do výřezu v sedadle. Vytáhla dvě lanka a připnula je do bradavek. Uzavřením odklopené části jsem byla v pasti. Cítila jsem, že mi kulky zapadly někam dolů a pták ležel na něčem chladném.
Ruce mi Paní připoutala k jakýmsi područkám, které měly tu zvláštnost, že fixovaly nejen paže, ale dokonce i každý prst zvlášť. Ještě mi připoutala nohy a zezadu mi o hlavu opřela opěrku. Pak odklopila bok křesla a vybídla Paní Jil, aby se posadila a udělala si pohodlí.
Paní Jil si svlékla šaty a usadila se tak, že jsem měla její klín vražený do obličeje.
"Lízací křeslo znáš, Jil. Tohle je trochu vylepšené. Tady máš manuál a pěkně si hraj." Řekla Paní Gita a jako potvrzení jejích slov jsem odvedle zaslechla švih a zaúpění Alice.
Paní Jil mi poručila, že chce pořádně vylízat. Dala jsem se tedy do práce. Překvapilo mě však, že hrbol pod mou stydkou kostí začal vibrovat a cosi se mi začalo cpát do zadku. Asi jsem udělala něco špatně, protože mi lanka natáhla bradavky a já ucítila slabý výboj.
"Co cítíš, Dášo?" Ozvala se Paní Jil, odhlédla od manuálu a podívala se mi do očí.
Popsala jsem jí své pocity. K těm všem se přidala ještě silná erekce.
"No, to jsou krásné pocity, že?"
"Ano, Paní Jil." Odpověděla jsem a znova ponořila jazyk mezi její pysky.
"Ale umí to i trestat..."
Rána zezadu do koulí mi poslala bolest nejen do ledvin, ale až k lopatkám.
Zaječela jsem jako malá holka.
"Nebo probudit..."
Celé mé přirození dostalo elektrický šok. K tomu jsem dostala šoky postupně do všech prstů.
"Nebo podusit..."
Opěrka mi zatlačila obličej do jejího rozkroku.
Další rána do koulí, tentokrát zepředu poslala zbytek vzduchu v mých plicích v podobě výkřiku přímo do pochvy Paní Ji.
Tentokrát bolestí vyjekla ona.
"Aaaauuu! To bolí!"
Opěrka povolila a já se mohla nadechnout.
"A když budu chtít, budeš lízat celý den, prdel budeš mít rozjebanou do bezvědomí, ale neuděláš se! Tohle ta mašinka taky umí."
Zavřela oči a vychutnávala si kundoliz.
Občas mi pro zábavu poslala nějaké překvapení, ale kulky už mi nechala na pokoji.
Udělala se chviličku poté, co Alice dopočítala svých padesát.
Měla jsem obličej upatlaný od kundí šťávičky a cítila jsem jak na mně pomalu usychá.
Alice vystřídala Paní Jil a nabídla mi svou kundičku.
Dala si nohy na podnožky a já viděla nejen její uslzený obličej, ale hlavně zblízka její zadek a zadní stranu stehen, které byly proužkované, jako by byly pruhy nakreslené pravítkem. Pomalu se slévaly do jediné skvrny.
Alice se začetla do návodu a také začala zkoušet, co stroj umí.
Bylo mi hned jasné, že má chuť mě potrápit.
Rozhodně mě nešetřila. Není nad to, než mít manželku, která vám naklepe kulky a skoro hodinu se baví týráním vašeho těla.
Velice ji zaujaly možnosti análního dráždění. Dildo totiž mohlo měnit tvar, velikost a sklon. Takže v jednu chvíli mi dráždila prostatu až k nevydržení a během vteřiny mé vzrušení zničila několika šlehy přez zadní stranu šourku a dlouhým kolíkem, který mi přejížděl zevnitř po páteři.
Objevila další funkce křesla. Mělo dvě podtlakové jednotky, které se uměly přisát buď na bradavky, nebo na celá prsa.
Alice zkusila obojí.
Ale orgasmus mi nedopřála. To si vymínila Paní Gita.
Do toho všeho mi ještě zněly švihy výpraskového automatu a kňučení Blonďáka.
Když mi konečně osprchovala obličej a celou hlavu za svého sténání a vzdychání, měla jsem toho dost.
Byla jsem vzrušená na maximum, neukojená a hodně použitá.
Zadek mě bolel, prsa také a o kulkách ani nemluvím.
Duševně jsem se připravovala na Paní Gitu, tak mě překvapilo, že mě odpoutala a poručila vylézt. Podala mi klícku. Trvalo mi tentokrát dost dlouho se do ní dostat. Ale Paní se mým krocením ztvrdlé žížalky dobře bavila.
Odevzdání klíčku kvitovala kývnutím hlavy a úsměvem.
Ze stojanu právě Nána odpoutávala Blonďáka, který měl pro změnu pruhovaný hrudník a břicho.
Když byl Blonďák volný, nařídila Paní Gita Náně, aby mě vystřídala.
Bylo vidět, jak se Nána polekala. Paní Gita byla ale nekompromisní a prohlásila, že když to Nána vyrobila, musí to vyzkoušet taky sama na sobě.
Nám ostatním poděkovala za spolupráci a propustila nás s tím že máme do rána osobní volno a pohoštění je v lednici.
V družné zábavě jsme v křesílkách u vína a spousty dobrot probrali kde co. Jen Alice dobrovolně klečela na své rohožce a až později si sedla také do křesla, ale pokrčené nohy si opřela o taburet. Paní Gita s Nánou přišly až za dlouho.
Paní Gita byla usměvavá a spokojená a Nána pravý opak. Uslzená, trochu bolavá a neukojená.
Paní Gita Nánu poslala do hajan a ještě s námi chvíli poseděla.
Kolem půlnoci jsme se rozešli do svých pelechů.

Násobky štěstí IV./7.

Spánek byl krátký, ale hluboký.
Budík byl odporně hlasitý.
Vyplížily jsme se z klece jako myšky, když Paní Gita ranou dlaně zamáčkla budík, skopla Nánu z postele a přetáhla si deku přes hlavu.
Mávla jsem na Nánu, ať jde za námi.
Rychle jsme se umyly a protože byl všude klid, rozhodly jsme se s Alicí zariskovat a udělat Paní snídani do postele.
Včera Paní Gita vypila dost vína a to má potom ráno chuť na sladké.
Alice s Nánou šly připravit snídaně pro hosty a já zatím vyrobila hromadu lívanečků pro Paní Gitu i pro nás.
Daly jsme vše i s kávou na tácy a vplížily se zpět do ložnice.
Káva provoněla celou místnost a ta vůně se dostala i pod přikrývku.
Paní se pohnula. Vystrčila prsty a odhrnula přikrývku z pravého oka.
Oko ospale zamžouralo a zaostřilo na trojici klečící u postele.
Objevilo se i druhé oko.
"Víte, vy rajdy, že to je hodno trestu, takhle týrat svou Paní?" Řekla Paní Gita a zívla.
"Jestli k té kávě nemáte šlehačku..."
"Máme šlehačku a máme i lívanečky, naše Paní." Tiše oznámila Alice.
Paní Gita skopla rychle peřinu a posadila se.
"Jéééé!" Nalila si kávu z konvičky do šálku a nabrala si cukr a šlehačku. Nazdobila si lívaneček a zakousla se do něj.
Vychutnávala sladkost a najednou jako by jí něco došlo.
"Už jste jedly?"
"Ne, Paní Gito. Čekaly jsme samozřejmě na vás." Odpověděla jsem za všechny.
"Tak položte tácy na postel a dejte se do toho, ať se jídlo nezkazí." Řekla nám mírně.
Napila se kávy.
"To sladké kafe se se sladkými lívanečky přebíjí." Řekla a převalovala chuti na jazyku.
Nabídla jsem ji do kávy trochu skořice.
Paní zasvítily oči a po ochutnání vylepšené kávy se jí na tváři objevil široký úsměv. Zavrtěla hlavou a zasmála se.
"Zatracený rajdy. Nemám vás ani za co potrestat!"
Rychle jsme do sebe nahrnuly lívanečky a Paní nás poslala do služby.
Alice šla do jídelny a já s Nánou uklidit sál.
Ale to ráno jako by se nikomu nechtělo vstávat.
První se v jídelně objevila Paní Jil. A to prý jen díky budíku.
Z hostů přišla první Lady Anna.
Jako vždy usměvavá a v pohodě. Začala si nabírat snídani a když si mě všimla za pultem, kývla na mě a požádala o několik krabiček antiperlí. Prý je má moc ráda. Když jsem vytáhla celé balení, porosila mě o něj.
Dala jsem jí ho.
Poděkovala a zapředla se mnou rozhovor o životě na Tvrzi a vůbec o všem možném.
Když jsem jí nalévala kávu, zpozorněla.
"Tebe bolí záda, že?"
"Trochu, Lady. Ale snad to brzy přejde." Odpověděla jsem.
"Ne, nepřejde!"
Otočila se na Alici.
"Půjčím si Dášu na chvíli s sebou."
Alice trochu pobledla při vzpomínce na včerejší týrání Freda. Ale neodvážila se protestovat.
Lady mi přikázala, ať jdu za ní.
Sešly jsme do sklepa, do jedné z mučíren.
Lady mě nechala, abych si svlékla halenku a podprsenku a lehla si na břicho. Ruce mi srovnala podél těla.
Cítila jsem, jak mi sedla na zadek a rukama mi začala přejíždět opatrně po páteři.
"Nádech a dlouhý výdech!"
Přikázala a při úplném vydechnutí mi prudce zatlačila do zad. Ozvalo se silné křupnutí. Celou operaci zopakovala celkem čtyřikrát.
Pak mi poručila vstát a obléknout se.
Vynadala mi, že pokud se budu dál hrbit, budu mít velké problémy.
Dostala jsem přednášku o správném držení těla.
Vzhledem k tomu, že se mi hodně ulevilo od bolesti, kterou jsem přičítala únavě, jsem ji nebrala na lehkou váhu a poděkovala.
Mrkla na mě a prohlásila, že jdeme zpět do jídelny.
Přišly jsme tam ve chvíli, kdy si právě Fred nabíral obří porci snídaně.
Uviděl nás, nechal misku miskou a doslova se rozběhl k nám. Tedy rozběhl se k Lady Anně. Klekl si před ní a začal jí děkovat za báječnou masáž. Jako obvykle se mu pletly dohromady dva jazyky a tak musela část jeho slov přeložit Paní Justa.
Fred si pochvaloval, že ho přestalo bolet okolí ještě úplně nezahojených ran a že má pocit báječné volnosti pohybu a taky "o číslo větší kůže".
Nakonec Fred několikrát políbil Lady Anně ruce a s prohlášením že je dlužníkem se odporoučel zpět k pultu.
Celou scénu viděly čtyři z Dam, které se v noci vsadily.
Vypadalo to, jako by jim snídaně trochu vázla v krku, protože jim došlo, že v jídelně bylo příliš mnoho svědků.
Alice se mě tiše ptala, co bylo.
Vysvětlila jsem jí to a bylo vidět, že se ulevilo i jí.
Do toho všeho se vmísila Paní Gita a vše si nechala převyprávět.
Podivně se usmála a tiše nám řekla, že odpoledne bude prima divadlo.
Po snídani se Dámy se vými doprovody rozprchly po celé Tvrzi.
Některé z Dam přišly až k obědu.
Paní Gita při obědě poprosila všechny Dámy, aby se i s doprovody sešly v sedmnáct hodin v sále, kde bude zahájena hostina se zábavným programem.
Měli jsme co dělat, abychom to i s dvěma pomocníky stihli, protože Nána měla plné ruce práce ve scifárně.
Bylo přesně sedmnáct nula nula, když Paní Gita zazvonila zvonečkem, a zjednala si tak ticho.
Popřála všem Dámám dobrou chuť a dobrou zábavu a připomněla noční sázku. V souvislosti s ní požádala, jestli by některá z Dam zapůjčila otroka k výpraskové exhibici a k další ukázce. Okamžitě měla k dispozici osm kousků.
Z nich vybrala dva, kteří na sobě neměli žádné větší šrámy.
Jednoho okamžitě odvedla k zakrytému výpraskovému automatu a po jeho odhalení otroka připoutala stejně jako včera Alici. Jen mu ještě podvázala přirození a stáhla směrem k břichu.
Vysvětlila Dámám funkci stroje a spustila ho. Místo rákosky však dala do hlavy něco jako krátkou hadici.
Stroj se začal hýbat. První rána byla pro otroka nečekaná a zařval bolestí. Objevil se široký pruh, který ze rychle změnil v masivní jelito, jdoucí napříč celým zadkem.
Stejně vzniklo na otrokově zadku celkem pět jelit. Potom Paní Gita vyměnila nástroje a stroj pokračoval s rákoskou na stehnech.
Deset krásných proužků ozdobilo Otrokova stehna a byl odpoután. Paní Gita ho připoutala ve stoje zády ke konstrukci a opět vyměnila nástroje. Tentokrát připravila tenkou šňůrku.
Stroj první ranou nakreslil na otrokově hrudi tenkou červenou čárku. Ale s prásknutím biče.
Otrok sebou trhl a stiskl rty. Dokud rány dopadaly na hrudník, jen tiše úpěl. Deset ran na břicho ho však rozezpívalo.
Zpoceného a trochu se třesoucího otroka Paní Gita odpoutala a za aplausu Dam ho s poděkováním vrátila majitelce.
Druhý otrok měl posloužit při ukázce lízacího křesla.
Byl trochu vyplašený, ale když mu Paní Gita řekla, že bude provádět některé z Dam orál, uklidnil se.
Jako testerka se přihlásila jeho Paní s prohlášením, že se nemá za co stydět.
Bylo vidět, jak si svého otroka pěkně vychutnává. V jedné ruce návod, v druhé ovladač a komentovala, co zrovna dělá. Tak ozřejmila většinu funkcí a odmlčela se. Užívala si naplo svou exhibici až do vyvrcholení, které bylo provázeno bolestivými výkřiky jejího otroka.
Celá zpocená pak požádala, aby je společnost omluvila a odešla i s otrokem do koupelny.
Vrátili se za chviličku.
Od stolu se zvedla Lady Anna a přešla na stupínek. Rozhlédla se po sále a zdálo se, že se dobře baví.
"Prosím Dámy, které se mnou včera uzavřely sázku, aby přišly sem ke mně!" Houkla hlasem, který by probudil i mrtvého.
Dámy se jedna po druhé začaly zvedat a nepříliš ochotně přešly na stupínek.
"Dámy, myslím že je čas na vaši výhru.
Protože je vás hodně, přemýšlela jsem o tom, jak celou exekuci provedu. Kdybych věděla o existenci hostitelčina stroje na barevné prdele, měla bych snazší rozhodování. Ale už jsem vše promyslela jinak a každá z vás obdrží vsazených pětadvacet na holou z mé vlastní ruky."
Na potvrzení svých slov máchla svou svalnatou paží a vzduchem zasvištěla rákoska.
Některé Dámy se vyděsily, jiné zachmuřily a dvěma vyrazil na čele studený pot.
"Dámy, otočte se prosím čelem k publiku."
Dámy provedly příkaz a celé obecenstvo včetně mě bylo zvědavé, co si Lady Anna vymyslela.
"Prosím otroky zde stojících Dam, aby přinesly pro každou z nich židli a postavili ji před svou Paní."
Rozkaz byl splněn bleskurychle. Na tvářích několika otroků byla přitom vidět dost špatně skrývaná škodolibost.
"Dámy, předkloňte se, opřete se rukama o sedadla židlí a jednou rukou obnažte svá vzácná pozadí!"
Dámy, některé zrudlé, některé zbledlé si vykasaly šaty na záda a pokud měly spustily kalhotky ke kolenům.
Všechny začaly být velmi nervózní. A pošvihávání rákoskou jejich nervozitu ještě prohlubovalo.
"Jste připravené nést důsledky své sázky?"
Dámy různě nahlas odpověděly že ano.
Lady prošla podél řady holých zadnic a na každou cosi položila.
Přešla mezi ně a publikum a nahlas oznámila:
"Dámy a otroci. Tím považuji exekuci za ukončenou! Každá ze zainteresovaných Dam dostala na své holé pozadí dvacet pět antiperlí v krabičce. Pokud by některá měla málo, ráda jí přidám. Děkuji vám za pozornost a vy, Dámy si prosím dál užívejte večera, protože já nehodlám žádnou z vás ponížit skutečným výpraskem. Na ponižování a výprasky máme přece své otroky."
Odpovědí na její proslov byl aplaus ve stoje a jedenáct překvapených Dam.
Paní Gita se spokojeně usmívala a když aplaus utichl, poděkovala Lady Anně a oznámila, že nově instalované přístroje jsou k dispozici všem.
Netrvalo dlouho a u stolu zbyla jen Paní Gita, Lady Anna s otrokem a my dvě s Alicí.
Občas se některá z Dam přišla přidat, pochválit, nebo se na něco zeptat, ale mimo doplňování táců s jídlem už nás nepotřebovaly.
Paní Gita byla spokojená. Její předpověď skvělého divadla se vyplnila. A k tomu měla i čas na povídání s Lady Annou.
Kolem půlnoci se obě Dámy rozhodly, že se uchýlí někam, kde budou mít větší soukromí a vzaly si Alici s sebou.
Zůstala jsem na obsluhu sálu sama.
Toho využila jedna z Dam, zrzavá hubená mladá Slečna a začala mě využívat jako osobní dolívačku vína.
Už toho měla asi dost vypito, protože ji velmi bavilo mě vzrušovat a hrát si s mými bradavkami.
Nakonec mě požádala, abych ji doprovodil do pokoje. Její otrok mi pomohl a za odměnu byl okamžitě uzavřen do klece.
Svlékla se a chtěla, abych si odemkl klícku a pořádně ji před jejím otrokem ošukal. Odpověď, že nemám klíček ji rozlítila. Dala mi facku a rozplakala se.
Lehla si, stulila se do klubíčka a okamžitě po pár vzlycích usnula.
Dala jsem jí k posteli kyblíček a potichu odešla.
V sále už byly poslední tři Dámy, které se bavily výrobou otisků svých kramflíčků do kůže otroků.
Občasné kňučení a sténání svedčilo o efektivitě jejich počínání.
Vysvobodit mě přišla Paní Gita opět až kolem páté ráno.
Řekla jsem jí o příhodě se zrzkou a Paní mě pochválila. Jen mi řekla, že v takových případech mám odemknout otrokovi klec, aby se mohl o svou Paní postarat.
Poslala mě spát a já se konečně mohla přitulit k Alici.

Násobky štěstí IV./9.

Dva dny volna utekly jako voda.
Alice se ale o mě starala, mazala mi poznamenané části těla a vůbec byla na mě moc příjemná.
Podstrojovala mi, tulila se ke mně opatrně, aby mě nic nebolelo. Byla samý úsměv a šprým.
Paní Justa s Fredem odjela první den volna, ale Lady Anna zůstala u nás.
Nánu jsem celé dva dny neviděla, ale Dámy se přišly podívat, jak se mi hojí záda a zadek.
Třetí den ráno jsme však s Alicí vzorně klečely před Paní Gitou, která nám po snídani dala za úkol projít celou tvrz, zapsat všechny technické problémy a škody, vše, co by se mohlo zkazit a náhodou zůstalo mimo mrazák a chladničky zlikvidovat, Nána šla za námi a ty části, které byly v pořádku, odpojila od elektřiny a vody. Dopoledne jsme tak stihli vše projít, odpoledne škody napravit a pozdě večer jsme se sešli i všichni v naší soukromé jídelně.
Dámy seděly v křeslech a po vyslechnutí našeho hlášení si vzala slovo Paní Gita.
"Výborně, děkuji. Abyste věděly, zítra odjíždíme na týden na dovolenou a proto jsem chtěla mít Tvrz zabezpečenou. Zítra ráno brzo vstanete, zabalíte si vše podle seznamu a po obědě vyrazíme. Víc vám řeknu ráno. Mazejte se umýt a spát."
Políbily jsme Paní ručku, rozloučily se s ostatními a za dvacet minut už jsme byly v posteli.

Po čtvrté ráno jsme už byly na nohou a balily vše na cestu. Na snídaní už jsme si s sebou nesly bágly a kufry.
Po snídani nám Paní všem nařídila dlouhý program na čistících strojích ve velké hrací koupelně a Dámy si šly dát relaxační program do naší soukromé koupelny.
Následovala ještě kontrola celé Tvrze, oběd a v jednu odpoledne jsme sedali do aut.
Paní Gita měla rozvernou náladu a celou cestu si užívala tak, jak jsem ji nikdy neviděl.
V podvečer jsme zastavili v Karlových Varech a ubytovali se v hotelu.
Dokonce jsme s Alicí měli vlastní pokoj.
Večer jsme se šli projít po nasvícené kolonádě.
Lady Anna nás provedla a ukázala nám nějaké pamětihodnosti.
Do postele jsme se s Alicí dostaly po jedenácté večer.

Ráno jsme už po osmé hodině sedali do aut a zamířili dál na západ.
Překročili jsme hranice Německa a pokračovali dál a dál, až jsme zastavili v malém městečku nedaleko Frankfurtu před nenápadnou zájezdní hospodou.
Paní Gita vystoupila a šla nás ohlásit.
Vrátila se za pár minut a řekla Náně, ať zajede do dvora a pak projede stodolou.
Za stodolou byl dvůr s vysokým neprůhledným plotem.
Vystoupili jsme z aut a šli s malými zavazadly za Paní Gitou.
U dveří do domu byla velká cedule na níž byl nápis, který nám Paní Gita přeložila: "Psi, kteří vstoupí, musí mít obojky!"
Vešli jsme dovnitř a vstoupili do malé chodby s pultem, která sloužila jako šatna a recepce.
"Otroci svléknout! Nechte si obojky a dámské spodní prádlo. Víc nic."
Svlékli jsme se a po stisknutí tlačítka na zdi se nám otevřely dveře.
Každá Dáma si své otroky vedla na vodítku.
Projítí dveřmi bylo jako vstup do jiného světa. Bylo tu horko, rudo a živo.
Už nás očekávala Paní Soňa s manželem/otrokem a Týna se svými dvěma otroky.
Uvítali nás a Paní Soňa nás usadila kolem velkého stolu. Dámy ke stolu, otroky pod stůl.
Paní Soňa vydala příkazy a s Týnou přisedly k Dámám.
Během chvilky začali místní otroci nosit jídlo Dámám na stůl.
My jsme dostali každý misku, která se dala připnout k noze židle, na které seděla Paní.
Jídlo bylo dobré a bylo ho dost.
Po jídle jsme byli vyvenčeni a Paní Soňa nás provedla celým klubem.
V přízemí byla restaurace, ve sklepě herny a v prvním patře pokoje pro hosty.
Každý pokoj byl vybaven velkou postelí, přistýlkou na zemi, umyvadlem a toaletou. U přistýlky byl vždy ve zdi zapuštěný kruh k připoutání otroka.
V celém areálu byl zákaz kouření, ale to nám nevadilo, protože naše výprava byla nekuřácká.
V podkroví byl prostor, kterému Paní Soňa říkala "orchestr".
Byly tu elektrické navijáky, dva mohutné ondřejské kříže, opřené šikmo o sebe a dva stejně mohutné rámy s mnoha úvazovými body. V jednom byl připoután jakýsi otrok a jeho blonďatá Paní mu dávala co proto dlouhým karabáčem. Vřískala na něj a bylo vidět, že otrok už má sám se sebou co dělat. Po několika dalších úderech se rozplakal a začal volat mámu.
Jeho Paní k němu došla a něco mu tiše říkala. Pak položila ruce na jeho boky.
Usmála se na něj a prudce ho kopla kolenem mezi nohy.
Otrokova kolena povolila. Za vřískotu Paní se opět postavil. Další kopanec.
Takto byl kopnut celkem desetkrát.
Po posledním kopu se už nepokoušel vstát a plačtivě něco Paní sliboval.
Ta ho po chvíli odpoutala a otrok jí musel olízat boty. Rukou mu ukázala, že má vypadnout.
"To je náš stálý host. Dnes byl zdá se trochu zklamán. Obvykle ho totiž má Týna. Dnes to za ní vzala Andrea."
Přivolala blondýnku k mám a představila ji jako Slečnu Andreu.
"Andrea je naše specialistka na útrpné výslechy. Zatím se nenašel člověk, který by jí odolal."
Slečna Andrea se usmála a s omluvou, že se musí převléci, odešla.
"Míváte tu i nějaké společenské akce?"
Zeptala se Lady Anna.
"Ano. Každou sobotu máme hrací den. Vždy vymyslíme nějakou zajímavou hru pro všechny. Ostatně zítra je sobota a bude opět hrací den. Přidáte se? Ale varuji předem, že pokud vstoupíte do hry, není cesty zpět a jediná cesta z ní je zranění, nebo vážná choroba. Obzvlášť pro otroky to může být hodně nepříjemné."
Paní Gita se na nás ani nepodívala, jen mrkla na Jil a Annu a po souhlasném kývnutí obou prohlásila, že do toho jdeme. Ale že nás bude možná trochu omezovat neznalost němčiny.
"Dobrá. Neznalost jazyka není problém. Bič je výborný tlumočník." Řekla Paní Soňa a zasmála se.
Odvedla nás zpět do restaurace, kde bylo živo.
Chtěla jsem zalézt opět pod stůl, ale Paní Soňa mě zadržela.
"Teď ne. Vezmete si támhle židle a sednete si k nám. Možná s vámi budeme chtít mluvit a mě dnes už bolí záda."
Vzala jsem židli i pro Alici a usadila ji ke stolu jako první a sama si sedla vedle ní.
"Hmmm, galantní otrok. Nebo otrokyně?" Komentovala to Týna.
"Někoho mi připomíná. Ale to byl kluk jak buk. Todleto má kozy skoro jako já. Teda pokud jsou pravý. Už od našeho výletu na Tvrz nad tím přemýšlím."
"Týnko, ty kozy jsou pravé. A přesto je to ten kluk, kterého jsi přivedla na Tvrz ty. Trochu se na něm vyřádila Doktorka a narostlo mu tohle."
Paní Gita ukázala na mé poprsí.
Týna otevřela pusu, jako by chtěla něco říct, ale pak se jí roztáhly koutky a začala se smát. Co smát, řehtala se jako kůň, tekly jí slzy a nemohla se zarazit.
Paní Soňa se na ní vyčítavě podívala.
"Týno, trochu důstojnosti, prosím."
"Hihihihihi, promiň, Soni, ale ... hihihihihi... víš na co... hihihihi... Na co jsem ho nalákala do tvrze? Hihihihahaha..."
"Ne!?" Odtušila Paní Soňa.
"No na mý kozýýý...hihihihihi. Byl z nich celej hyn... a teď... teď má svoje... To je těžká ironiééé! Hahaha chrocht!"
Bylo mi to velmi nepříjemné. V tom jsem Týnu poznával. Škodolibá, bezcitná holka.
Evidentně to nebylo po srsti ani Paní Gitě, protože zrudla.
"Jsem ráda, že se dobře bavíš, Týnuš.
Chceš říct další žertvnou novinu?"
Týna s pohihňáváním pokývala hlavou.
"Tak aby ses mohla víc zasmát: Tenhle otrok je milionář a navíc majitel poloviny Tvrze!"
Týna se přestala smát. Zato se rozlil rozpačitý úsměv na tvářích všech ostatních.
Týna vstala. Chvilku si Paní Gitu měřila.
"Cože? Jak je to možné?" Řekla vztekle.
"Jednoduše. Zachránil mi život. Našel poklad a několikrát se podílel na záchraně Tvrze. A já si ho moc vážím. I když je to můj otrok."
Týna chvíli vydýchávala matčina slova.
Pak sklopila hlavu.
"Promiň, máti. Omlouvám se a jdu si lehnout. Dobrou noc."
"Dobrou noc, Týnko."
Odešla.
U stolu se na chvíli rozhostilo ticho.
Paní Gita se napřímila.
"Vážení, omlouvám se, za tuto scénku. Trochu jsem se neovládla."
Paní Soňa ale vstala, zatleskala a poručila na stůl víno a zákusky.
Osobně nalila všem víno a pozvedla slkeničku k přípitku.
"Připíjím na naše setkání. Na Dámy, i na dobré otroky."
Připili jsme si a Paní Soňa začala s ostatními Dámami probírat možnosti vzájemné spolupráce. Ale ani otroci se nenudili. Tedy hlavně Alice, Nána Blonďák a já, protože jsme dokázali reagovat na otázky týkající se technických možností Tvrze a jejího zařízení.
Šli jsme spát až po půlnoci, protože večer, který tak špatně začal, se proměnil v příjemné povídání u vína a dobrot a bylo nám dobře.

Násobky štěstí IV./11.

Spaly jsme skoro do dvou odpoledne.
Tedy spala Paní Gita a Nána. Já s Alicí jsme byly vzhůru dřív.
Když se tedy Paní probudila, rychle mě s Nánou vypakovala na snídani a s Alicí přišly až asi za půl hodiny po nás.
To už jsme byly po snídani a šly jsme Paní Gitě posloužit. Tady jsem si uvědomila, že budu muset přehodnotit své zvyky. Vzala jsem si totiž dlouhý nůž a ze zvyku ho chtěla ukrojit opřený o hrudník. Ale málem jsem si nůž zařízla do prsa.
"Zatracený kozy. Všude překáží!" Broukla jsem si pod fousy.
"Jak se to vyjadřuješ o mém majetku, rajdo? To si ještě vyřídíme!"
Paní Gita stála totiž za mnou a slyšela mě. Chtěla jsem se omluvit, ale dvě pádné facky mě umlčely.
"Neder si hubu nadarmo. Tohle neokecáš!" Řekla mi Paní Gita a nabrala kurs ke stolu.
Najedla se a postrčila ke mně prázdný talíř.
"Obléknout do civilu. Pod civilem budete mít signální podprsenky, úzké obojky, spodní sukni latexovou a s sebou svačinu. Půjdeme na procházku."
Paní Gita byla nějak bez nálady, či spíš měla špatnou náladu a já nevěděla proč. Pochybovala jsem, že to bylo kvůli mé poznámce.
Zkusila jsem se zeptat Alice, ale ta mě odbyla.
Vyšli jsme z klubu na ulici. Bylo to pěkné městečko. Celé centrum bylo z historických domů. Na náměstí byla tržnice, ale jelikož byla neděle odpoledne, daly se tam koupit jen pečené kaštany a nějaké placky.
Čím jsme byli dál od centra, byly domy novější a novější, někdy se objevily splácaniny starého a moderního a dlažbu nahradil asfalt.
Opustili jsme městečko po polňačce, kde byly vyjeté koleje ve sněhu. Došli jsme do lesa. Paní Gita chtěla předvést Lady Anně výhody signálních podprsenek.
Měly jsme jít dál a zkusit dojít k velkému dubu. Nedošly jsme Výboje nám probodávaly poprsí vlnami bolesti.
Nakonec nás Paní zavolala zpět.
"Aničko, chceš si užít trochu zábavy?"
Zeptala se Paní Gita.
"Proč ne."
"Tak zafixuj Dášu a drž ji. Pevně. A my půjdeme s Alicí na špacírek."
Lady si stoupla za mě, stáhla mi ruce dozadu a spoutala. Pak mi vsunula předloktí mezi mé paže a tělo.
Paní Gita s Alicí se vzaly za ruce a odcházely.
Začala jsem pociťovat výboje. S každým jejich krokem sílily.
Snažila jsem se to vydržet, ale šlo to jen chvíli. Bolest mě táhla do předklonu, ale železný stisk Lady mi to nedovolil.
Paní Gita s Alicí už byly asi padesát metrů daleko, když se něco změnilo.
Impulzy ve vteřinovém taktu ustaly.
Nadechla jsem se v domění, že jsou mimo signál, když mě zkroutil velmi silný výboj, který mi naopak sevřel zádové svaly a donutil mě se vyšponovat.
Pauza.
Opět šílený výboj. Aniž bych to chtěla, mé tělo se třáslo.
Zakřičela jsem. Podruhé už ne, protože mi Lady ucpala pusu. Ona dokázala mladého chlapa udržet jednou rukou!
Povolily pode mnou nohy a povolily i svěrače.
Naštěstí jsem neměla kalhotky a spodní sukně nic nepustila.
Jako v mlze jsem viděla, že se Paní s Alicí vracejí.
Impulzy zeslábly a přestaly.
Paní sáhla do batohu, který nesla Nána a podala mi roli toaletního papíru.
"To je za tvá opovržlivá slova. Dej se do pořádku a přijď sem."
Byla jsem zpět za pár minut. Naštěstí jsem si latex neznečistila.
Poděkovala jsem Paní za lekci a uklidila zbytek roličky.
Lady se živě zajímala o naše podprsenky a jejich ovládání.
Paní Gita jí vše vysvětlila a Lady si okamžitě tři kousky i s ovládáním objednala.
Vrátili jsme se do městečka a procházeli se až do setmění.
Když jsme se vrátili do klubu, už tam bylo živo. Převlékly jsme se do "společenského" a než jsme sešly dolů, podala mi Paní Gita velký černý kolík a přikázala mi jeho okamžitou aplikaci.
Sešly jsme dolů a Paní mi poručila, abych zůstala vedle stolu na všech čtyřech.
Lady Anna si chtěla sednout proti Paní, ale ta jí doporučila židli vedle mě a mě jako podnožku.
"Jů, to já moc ráda. Děkuji!" Zavrkala Lady.
Položila si na mě nohy a v tu chvíli začal kolík v mém zadku vibrovat. Vibrace byly velmi silné a cítila jsem je až v hrudníku.
"Jé, ono to umí i masírovat! To je žůžo!"
"Tady máš ovladač, Aničko a užij si to."
Lady si to opravdu užívala. Zkoušela všemožné rytmy a síly vibrací.
Netrvalo dlouho a na mých zádech přibyly další dva páry nohou.
Dámy si pochvalovaly luxusní masáž.
Baterie naštěstí vydržela jen asi hodinu. Potom mě Paní Gita poslala kolík vytáhnout, umýt a dát nabíjet.
Zbytek večera už byl pro mě poklidný. Tentokrát byla zavíračka v deset večer.
Po zavíračce k nám přišla opět Paní Soňa a řekla nám, že nás rozhodně nevyhání, ale že bychom se měli pořádně vyspat, protože zítra táno má pro nás překvapení. Pojedeme na výlet.
Víc nechtěla říct.
Uposlechli jsme její radu a šli všichni do hajan.