Násobky štěstí (Stránka 5 z 5)

Násobky štěstí V./3.

Probudilo mě pohlazení a polibek. Bylo to tak báječné.
"Dobré ráno miláčku."
"Dobré ráno lásko."
"Jak ses vyspal?"
"Výborně, Alice. A Ty?"
"Báječně."
Posadil jsem se na posteli a protáhl se.
Alice toho využila a nasadila mi obojek.
"Tak koukej vstávat a mazat udělat snídani. Sobě do krmítka. Už jsi dlouho necvičil."
Rychle jsem se opláchl a udělal snídani. Donesl jsem ji do ložnice ve chvíli, kdy se Madam Cat vracela z koupelny.
Podívala se na mě, sjela mě pohledem několikrát od hlavy k patě a kývla hlavou.
Nechala si naservírovat snídani a mně poručila vysrknout tu svoji.
Dojedla snídani, vstala a přešla přede mě. Musel jsem políbit její podbřišek.
"Dagu, jak často se holíš?"
"Každý den, Madam Cat."
"Zdá se mi, že večer míň a míň drhneš."
"Ano, Madam Cat. Vousy mi hodně prořídly."
"Hmm, no asi dopadneš jako Čubka i v tomto směru. Ale neboj. Kulky a ptáka ti nechám, abys měl víc problémů sám se sebou."
Představil jsem si Čubku s velkým poprsím a pak to samé na sobě. Přejel mi po zádech mráz. Mimoděk jsem zatnul pěsti. Jsem přece chlap!"
"Ne. Nejsi. Jsi můj zmrd, otrok a hračka. Už si na to zvykni!" Štěkla Madam Cat.
Sakra, ona mi snad čte myšlenky!
"Číst myšlenky neumím. Ale i tak vím nad čím přemýšlíš!"
Hrála si s mými bradavkami a pak mi začala mačkat prsa.
"To je paráda. Já si ráda hraju. Ale teď půjdeš do velké koupelny a dokonale umyješ dobíjecí vak. Dej ho pořádně proschnout a potom ho namažeš, aby materiál nevysychal."
Vak ještě obsahoval můj pot a asi i moč, podle toho jak páchl. Pečlivě jsem ho vymyl a rozevřel rozpěrkami, aby mohl vysychat.
Vrátil jsem se k Madam Cat a ohlásil splnění úkolu.
Musel jsem pomoct Madam Cat s oblékáním jejího kostýmu. Pochopil jsem, proč jsem ji nepoznal. Boky, zadek a poprsí měla totiž vycpané.
"Teď si dáš čistící program a půjdeme vítat hosty."
Program byl tentokrát krátký a tak jsme už za půl hodiny byli v recepci.
Paní Gita byla vyšňořená jako pávice.
Paní Jil se na Madam Cat podívala a uznale kývla.
"No, to je paráda. Takhle bych tě nepoznala ani já."
"Děkuji. Nepoznal mě ani vlastní manžel." Odpověděla Madam Cat a zasmála se.
Dámy začaly řešit návštěvu, kterou jsme očekávali a s ní spojené provozní záležitosti. Klub MChO (Mladých Chovatelek Otroků) si objednal dvoudenní pronájem prostor s plným možným servisem. Madam Cat si mi sedla na ramena, aby nemusela stát. Dámy ji okamžitě napodobily.
Ozval se zvonek.
"Dagu, mazej otevřít." Vyštěkla Paní Gita a rozvážným krokem Dámy se vydala za mnou. Už jsem nebyl Dášeňka, Dáša... Už jsem byl Dag.
Doběhl jsem k vratům. Skrz špehýrku jsem se zeptal kdo je a dostal smluvenou odpověď.
Otevřel jsem dvířka a dovnitř se začaly hrnout mladé Dámy se svými otroky a otrokyněmi. Za nimi vstoupila starší Dáma s prošedivělými vlasy, sepnutými velkou sponou ve tvaru dvou proti sobě klečících otroků. Měla příjemnou a usměvavou tvář.
Poslední vstoupili dva starší otroci.
Hlouček se zastavil na nádvoří.
Naše Dámy se přivítaly s onou starší Dámou - předsedkyní klubu a vyzvaly celou společnost ke vstupu a ubytování se.
Dámy se nahrnuly dovnitř a my měli spoustu práce. Naštěstí měla každá svého otroka, nebo otrokyni, takže na služby jako pomoc při zouvání, nebo svlékání kabátů nás nebylo třeba.
Členky byly ubytovány a my byli pozváni na rokování Dam o možnostech využití Tvrze, které začalo prohlídkou prostor.
Madam Lada, jak se předsedkyně jmenovala, byla unešena. Nejvíc se jí líbily sklepní učebny a hned se ptala, jestli budou přítomny všechny profesorky. Odpověď, že ano, ale že přijedou až dnes večer ji také potěšila.
Velice ji překvapila velikost školní třídy a její vybavení.
Ovšem pravé nadšení vzbudilo vybavení sálu a velké koupelny.
"No, na zítřek jsme měly mít ukázku potrestání za neschválenou soulož a já se trochu obávala kvality vašeho hygienického vybavení."
Nechala si vysvětlit jak fungují čistící stroje a ostatní vybavení a zeptala se, jestli může sama stroj vyzkoušet.
Paní Gita jí řekla že ano a že v našem klubu je to pravidlem, aby majitelka otroka sama stroj vyzkoušela, než na něj otroka posadí.
"To je dobrý nápad. Mohu sem začít posílat členky, až si sama vše vyzkouším?"
"Zajisté. Budu zde já se svým otrokem jako dozor. Ostatní budou k dispozici s průvodcovskými službami."
"Nádhera. Na koho se mám obrátit s případnými problémy provozního rázu?"
"Určitě na Daga. Ví o Tvrzi nejvíc." Ukázala Paní Gita na mou maličkost.
Madam Lada si mě změřila pohledem.
"Není to sice moc krásná dívka, ale proč ji trestáte mužským jménem?"
Madam cat zvedla bičíkem mou sukýnku. "Je to sameček, jen mu po drobném zákroku rostou prsa."
"Ach tak. Uvažujete o kompletním předělání na ženu?"
Madam Cat se rozesmála. "Ne. Takhle je to zábavnější."
Madam Lada se rozesmála s ní. Sáhla mi na prsa, která byla téměř ve výši její brady a prohlásila: "Je možné si s ním hrát, nebo je to výhradně privátní otrok?"
"Pokud nedojde k nechráněnému sexu, nebo akci s rizikem nákazy pohlavní chorobou, či trvalému poškození, nejsem proti." Řekla Madam Cat.
"Výborně. Nemusíte se bát, nepoškodím ho. Možná jen trochu změní barvy. Pokud mohu, využila bych ho po dobu dnešního používání čistících strojů. Poprosím však o klíček od jeho pasu cudnosti."
"Samozřejmě. Dagu, jsi teď zapůjčen Madam Ladě." Řekla Madam Cat a předala jí klíček.
To bylo vše.
Madam Lada si mě připnula na vodítko a obcházela se mnou všechny členky svého klubu.
Postupně jim sdělovala časy, kdy se mají po dvou a bez otroků dostavit do velké koupelny.
Nakonec jsme došli do koupelny.
Madam se zeptala co má dělat. Řekl jsem jí, že se má nahá posadit na sedátko a ruce i nohy dát do třmenů a područek. Připoutal jsem ji a ukázal možnosti. Vybrala si program a sama spustila.
Byla trochu nervózní, ale po chvíli se uklidnila. Ze stroje vstávala s úsměvem.
"To je nádhera! Cítím se jako znovuzrozená. Co ty? Taky půjdeš?"
Poděkoval jsem, ale odmítl, protože jsem dnes už jednu kůru absolvoval.
"Aha. Ale musíš uznat, že ten stroj je úžasný."
"Ano, Madam. Je skvělý. Ale ve špatných rukou může i zabít."
"Jak by mohl zabít?"
Vylíčil jsem jí své zkušenosti a Madam na mě koukala s nevěřícným pohledem.
"Doktorka? Vždyť je to báječná žena. Mě samotnou vyléčila. Její transplantační sanatorium je luxusní. Já mám za sebou transplantaci srdce."
Opatrně jsem jí řekl, kde sháněla orgány k transplantaci.
"To není pravda!" Vykřikla a dívala se mi do očí. Pak své sklopila a trochu se zapotácela.
Zachytil jsem ji a posadil zpět na stroj.
"Omlouvám se, Madam. Asi vám to měla říct má Paní."
"Ne. Jsem ráda, že jsi mi to řekl ty. Děkuji ti. Neboj, budu zase v pořádku. Musím za ní zajet a popovídat si s ní od plic."
"To už nepůjde, Madam. Je mrtvá. A její spolupracovnice a další členové tlupy také. Těch pár zbylých je ve vězení."
Znovu se na mě podívala. Pak sklonila hlavu a rozplakala se.
Přidřepl jsem k ní a obejmul její ramena. Byla najednou hrozně maličká.
Hladil jsem ji po vlasech, dokud se trochu neuklidnila.
Zvedla zarudlé oči a vzlykla.
"Můžu vám nějak pomoct, Madam Lado?"
"Asi ne. Jsem pitomá domina, která se dala utáhnout na vařené nudli. Já jí půjčila skoro všechny peníze z klubové pokladny. Když tady zaplatíme účet, jsme na mizině."
"Madam, myslím, že teď musíme vyřešit jiný problém. Za pár minut tu budou první dvě vaše členky. Nesmí vás vidět uplakanou. Dokážete chvíli stát?"
Překvapením otevřela pusu.
"To asi zvládnu. Co chceš dělat?"
"Támhle je skříňka a v ní je sada líčidel. Musíte ze sebe udělat zase šéfovou. Až Dámy přijdou, já je na váš rozkaz připoutám a pak si mi sednete na záda. Pokud jste zvyklá otroky bít, poslužte si."
Kývla hlavou.
"Dobrá. Budu dělat naštvanou, abych vysvětlila své zarudnutí v obličeji. Klekni si."
Klekl jsem si před ni. Políbila mě na čelo. Pak odstoupila a vyťala mi facku, že jsem si lehl.
"Promiň. Bylo to nutné." Řekla tiše, nastavila si mě na pohodlný posez a udělala si na mých zádech pohodlí.
Přišly první dvě mladé Dámy. Madam jim vysvětlila o co jde a vstala z mých zad. Vstal jsem a šel je připoutat ke strojům. Obě si všimly obtištěné ruky na mé tváři a významně na sebe pohlédly. Když jsem šel zpět na své místo, všiml jsem si své tváře v zrcadle. Po včerejším průplesku jsem tváře ještě cítil a facka Madam Lady mi udělala na tváři nádherný obtisk.
Dámy se postupně na strojích vystřídaly a když odešla poslední, postavila se Madam Lada přede mě a podívala se mi do očí.
"Je čas rovnat účty. Teď dáš facku ty mně!"
"Ne, Madam. To neudělám."
"A co když řeknu tvé Paní, že jsi neposlušný?"
Pokrčil jsem rameny.
"Podá si mě tak, že na to dlouho nezapomenu."
"Takže tu facku!"
"Ne. Neuhodím vás, Madam."
Nastavila vyzývavě tvář.
"To je rozkaz, otroku!"
Napřáhl jsem se a ona zavřela oči. Viděl jsem, jak zatnula svaly.
Klek jsem si před ni. Chvíli čekala na facku a pak otevřela oči.
"Madam Lado, prosím o trest za nesplnění rozkazu."
Koukala na mě. Dotkla se mé tváře.
"Ty zvíře! Já tě budu tvé Paní závidět!"
"Madam, myslím že jste ještě neobědvala a už je skoro čas na večeři."
"Tak jdem. Kde teď najdu tvou Paní?"
"Možná v jídelně, nebo v našem obýváku, Madam."
"Chci s ní mluvit."
Madam Cat zrovna večeřela. Zvedla oči od jídla a všimla si mé tváře.
"Zlobil?"
"Děsně. Odmítl splnit rozkaz!"
Madam Cat zrudla jako pivoňka.
Madam Lada se zasmála.
"A já jsem mu za to moc vděčná. Dovol, abych ti vyjádřila srdečné díky za zápůjčku. Je úžasný a zaslouží si odměnu."
Počkala, až to Madam Cat pobere a tiše jí požádala o sukromou schůzku s ní Paní Gitou a mnou.
Madam Cat tiše přikývla a já jen dodal, že by u toho měla být i Paní Justa, nebo Fred, až přijedou.
Domluvili jsme se na devátou večer v našem obýváku a byl jsem vrácen Madam Cat.
Po večeři jsem Madam Cat vysvětlil o co šlo a řekl jsem to i Paní Gitě.
Sešli jsme se nakonec o trochu dřív.
Madam Lada nedělala žádné ciráty a po seznámení s Paní Justou a Fredem ze sebe doslova vysypala vše, co řekla mně a přidala pár detailů.
Paní Justa se poradila s Fredem a pak Madam Ladě oznámila, že se tím nebudou zabývat, protože celé transplantační centrum bylo zlikvidováno, většina pachatelů nežije, nebo je ve vězení a není možné stoprocentně prokázat čí transplantovaný orgán původně byl.
Doporučila jí, aby o případu pomlčela a hlavně se s tím sama vyrovnala, protože je sama poškozenou.
Madam Lada se omluvně usmála a všem poděkovala. Chtěla odejít, když najednou vystartovala Madam Cat.
"Moment! Za co dostal Dag tu facku?"
"Tu dostal místo mě. Jsem tvému Dagovi dlužná."
Otočila se a odešla.
"No to mi budeš muset vysvětlit." Broukla Madam Cat na mou adresu.
"Omlouvám se, Madam Cat, ale neudělám to."
"Odbojný otrok. Já si ho piplám a první ženská ho zkazí!" Zaúpěla Madam Cat, ale bylo vidět že se pod maskou její oči smějí.
"A vůbec! Máš po večerce. Mazej spát. Jestli ráno zaspíš, víš co tě čeká."
Zamnula si bradu.
"Mno, s tím, co jsem na tebe přichystala, asi nezaspíš..."
Mávnutím ruky mě vyhnala.
Odporoučel jsem se a přes koupelnu to vzal rovnou do klece.

Násobky štěstí V./5.

Znáte ten pocit, kdy se vzbudíte půl minuty před budíkem?
Přesně tak jsem se vzbudil já a měl tak čas se připravit na elektrický pulz.
Tentokrát jsem nevykřikl.
Vyplížil jsem se z klece jako duch.
Když jsem o půl hodiny později sedal na vyčkávací stoličku, broukla Madam Cat ať si nesedám.
Seskočila z postele a popřála mi dobré ráno.
Mé zakrákání okomentovala větou: "No, dnes by z tebe zpěvák nebyl."
Vrátila se z WC a nechala si naservírovat snídani. Já tentokrát směl jíst kaši lžící.
"Víš, Dagu, dlouho jsem přemýšlela a došla jsem k tomu, že pokud budeš mít cestu ven z Tvrze, budeš muset chodit definitivně v ženském oblečení.
Už prsa prostě neutajíš. Už v Německu jsem si toho všimla. Ale ty už to prakticky ovládáš, takže to nebude problém."
Napila se kávy a pokračovala:
"Příští týden zajedeme k Paní Gábině do ordinace. Nemusíš se bát, tentokrát to bude vyšetření téměř bez bolesti."
Dojedla snídani a pochválila ji.
"Dnes si vezmeš na sebe jen volné triko a černé boxerky. Dokonce ti sundám klícku."
Jak řekla, tak učinila.
Sama si vzala jen kuklu s maskou, ale mimo to krásné vypasované šaty a střevíčky na jehlách.
Připla mě na vodítko a vedla k bytu Paní Gity.
Tam už snídaly Dámy. Gábina, Justa, Jil i Gita, s otroky u svých nohou.
"Dobré ráno Dámy." Řekla Madam Cat a já totéž jen zachrčel.
"Jé, naše gumová panenka. A je živá!" Zasmála se Paní Gita.
"Jo, živá. Ale nemůže mluvit a ani kloudně sedět."
Odpověděla jí Madam Cat.
"Otrok může sedět jen když má v zadku kolík, nebo je to nutné pro zkoušení jeho výdrže a oddanosti."
To se s milým úsměvem ozvala Paní Gábina.
"To je taky pravda." Přisvědčila Madam Cat.
Poručila mi kleknout a zůstat.
Dámy se vesele bavily o včerejšku i o tom, co dnes bude následovat.
Dopoledne bude probíhat opět vyučování a odpoledne kurzy pro mladé Dámy bez otroků. Večer hostina na rozloučenou pro všechny.
Čekal jsem nějaké pracovní úkoly, ale nedostal je. Madam Cat se rozhodla projít. Se mnou na vodítku korzovala celou Tvrzí. Potkávali jsme mladé Dámy, které Madam Cat s úsměvem zdravily. Mě si ani nevšimly. Jen Madam Lada si dala políbit ručku a zeptala se, jestli chci i bonbon do pusy, když jeden cucám v zadku. Obě Dámy se tomu zasmály.
Madam Lada si toho všimla.
"Myslíš, že jsme na tebe zlé? Neboj, zatíímco my jsme si s tebou užívaly, užívala si tvá Madam Cat s našimi otroky. I s mými."
Otočila se na své dva otroky. "Ukažte, co jste si vysloužili!"
Oba se otočili a ukázali svá záda a zadky. Byly plné šlinců, modřin a jelit. Některá byla krvavá.
"Teď řekněte za co jste byli potrestáni."
"Zapomněli jsme na narozeniny naší božské Madam Lady." Řekl ten vyšší.
Madam Cat mi trhla za obojek. "Tak si to příště vyměníte, ne?"
Uviděla děs v mých očích a zasmála se.
"Ale neboj, po obědě budeš zase hlavní hvězda. Máme vymyšlenu báječnou zábavu."
Po obědě a siestě mě Madam Cat dovedla do sálu.
Postavila mě na stupínek a počkala, až se všechny Dámy ztiší.
"Milé Dámy. Dovolte, abych vám představila mého otroka Daga.
Včera vám udělal gumovou pannu, tak se nedivte, že chraptí."
Dámy se zasmály.
"Divily jste se, že jste v obleku nenašly koule, ani ptáka. Je to ale prosté. Otrok ve stresu, navíc se zachlazeným rozkrokem zatáhne koule a částečně i ptáka do podbřišku a za určitých okolností až úplně do břicha. Pak už stačí gumové kalhotky a máte bezpohlavní hračku hotovou."
Dámy zatleskaly.
"Dag má ode mě slíbeno dvacet ran na spodní stranu prsou. Jak jste si všimly, má slušná prsa na takovou exhibici.
Ale on můj dárek nechce. Já poprosím Madam Ladu, aby ho donutila o dárek dokonce požádat."
Svlékla mi triko i boxerky a nechala Dámy se pokochat mým tělem.
Nechala mě lehnout na trestnou lavici na záda a připoutala mě. Nohy mi ohnula nahoru a s patami u zadku je doširoka roztáhla a zajistila lany.
Do mého rozkroku zíralo dvacet žen.
Madam Lada se mi podívala do očí a hodně nahlas řekla: "Otroku. Tvá Paní tě poctila dárkem. Přijmeš ho?"
"Ne, Madam Lado."
"Dobrá."
Otočila se k publiku a něco jim ukázala.
"Tenhle malý přístroj mění mužské NE v otrocké ANO, PROSÍM.
Vezmu tyto dvě destičky s otvory, odjistím zámečky a otevřu je. Prsty levé ruky obejmu šourek mezi varlaty a tělem a varlata odtáhnu a otočím.
Silně mě zatáhla za koule, až jsem hekl.
"Nyní uzavřu obě destičky kolem šourku a stisknu. Vidíte, jak se šourek stresem stáhl? Už nevisí, ale kůže je tuhá jako krupon. Pojďte si osahat."
Dámy šly a já cítil množství prstů na šourku.
"To nám dokazuje, že otrok se vědomně, nebo podvědomně bojí. Je proto znovu čas na otázku.
Otroku, chceš přijmout dar své Paní?"
Představa dvaceti ran rákoskou na tak citlivá místa mě doháněla k zoufalství.
"Prosím ne, Madam Lado." Zachraptěl jsem staženým krkem.
"Jak chceš..."
Podíval jsem se na stranu a uviděl Madam Cat. Stála tam, ruce založené a se zájmem sledovala počínání Madam Lady.
"Otrok odmítl, budeme tedy pokračovat.
Zde mám ctyři šrouby s asi centimetr dlouhým hladkým tenkým dříkem na jedné straně. Zastrčím šrouby dříkem do destičky a jemně zašroubuji.
Jak vidíte, jsou šrouby na druhé straně naříznuté. Nasadím do nich tyto klíčky a otáčím dál. Je nutné dbát na pravidelnost utahování."
Ucítil jsem tah na koule.
"Dosažení přirozené délky šourku nám otrok oznámí. Dobře poslouchejte."
Tah se zvětšoval až přešel do bolesti.
Zamručel jsem bolestí.
"Ano. To je ta chvíle. Chvíle pro třetí pokus.
Otroku, chceš přijmout dar své Paní?"
"Ne! Nechci!"
"Tak od této chvíle nebude brán na tvé projevy zřetel. Jen tvá Paní může vyslyšet tvé prosby a ukončit to, co přijde."
Začala utahovat šrouby. Bolest začala sílit. Zatnul jsem zuby. Ne, nepoddám se. Ať mi ty koule třeba urvou. Zatnul jsem svaly v celém těle.
"Právě sledujete fázi přemáhání bolesti. Otrok zatíná zuby a svaly."
Znovu utáhla. Bolest mi prošlehla jasným plamenem do ledvin. Prohnul jsem se v zádech.
Další utažení. Zakřičel jsem bolestí.
Bolest byla horší a horší a já křičel a křičel.
"Otrok se přestal ovládat - to je fáze planých výkřiků. Trpí, ale nechce se poddat."
Další zesílení bolesti. Další a další.
Slyšel jsem ozvěnu svého řevu.
"Zde jsme došly na konec. Ale pouze konec šroubů, ne konec přesvědčování."
Otočila se ke stolečku. Ta chvíle mi stačila, abych se srovnal s bolestí a trochu se uklidnil.
"Otrok se zklidnil a proto nadadíme třetí destičku a nyní už jemně utahujeme..."
Bolest se nejen vrátila, ale byla mnohem silnější. Zase jsem začal řvát a slyšel jsem sám sebe jak prosím, ať už mě nechají.
Nový příval bolesti. Už mi to bylo jedno, jestli dostanu dvacet na kozy, nebo padesát. Začal jsem prosit. Zoufale prosit o dar Madam Cat.
Bolest zesílila. Už šlehala až do mého mozku. Před očima jsem měl barevné kruhy.
Jako z dálky jsem slyšel hlas Madam Cat.
"Nabízím ti čtyřicet ran na kozy. Chceš?"
"Anoanoanoano, prosííím."
"Dobrá. Ještě chvíli počkáme, aby sis to mohl rozmyslet..."
"Ne, prosím, chci je hned!"
"Dámy, vidíte tu jemnou práci? Vůbec se nezapotíte, nemusíte nikoho mlátit..."
Z rudé mlhy se ozval potlesk.
Bolest polevila a zůstala jen tupá bolest.
Někdo mi rozvázal a natáhl nohy. A připoutal k lavici.
Nade mnou se objevily tváře Madam Cat a Madam Lady.
"Tak vidíš. Z deseti je čtyřicet. Těchdeset bych ti dala já. Ale těch čtyřicet ti dají mladé Dámy a ty nejsou moc zkušené..." Řekla Madam Cat.
Zahákla mi karabinky do bradavek a stáhla mi prsa k hlavě.
"Dámy, zde je rákoska. Každá dáte Dagovi jednu ránu na jedno prso." Představíte se mu a on vám poděkuje.
Objevila se řada žen.
První vzala rákosku maličká, drobná slečna s velkými brýlemi.
"Já jsem Slečna Hana!" A rychle za sebou mě švihla přes obě prsa.
Vzpomněl jsem si na její včerejší větu "...co šuká až do rána."
Zlo a bolest dostalo jméno a tvář.
Přemohl jsem bolest a poděkoval.
"A já jsem Týna."
"Auuu, děkuji, Slečno Týno."
"Ahoj Dagu, já jsem Slečna Lucie. A tuhle ruku jsi měl v prdeli."
Ukázala mi ruku pihovatá vytáhlá dívka a škodolibě mě švihla tak, že se trefila koncem rákosky doprostřed prsa.
"Já ti dám, mít větší kozy než já!"
Přemohl jsem chuť vykřiknout a tím jí trochu zkazil náladu.
Poděkoval jsem jí s milým úsměvem.
Anežka, Sára, Barbora...
Stříkal ze mě pot a měl jsem co dělat se ovládnout.
Konečně byl dar předán a přijat.
Madam Cat mě odpoutala a pomohla mi vstát. Klekl jsem si a oběma Dámám poděkoval.
"Tak. A teď zbývá těch třicet tři. Ale já je měním na mnoho." Řekla Madam Cat a kývla na Madam Ladu. Strhly mou vyděšenou tělesnou schránku zády na stůl a Lady Anna zavřeštěla: "Děvčata, na něj!"
Mladé dámy se shlukly kolem mě a... Začaly mě líbat. Všude po těle, po stehnech...
"Tak už ho nechte. Za ty dva dny je zralý na špitál..." Ozvala se Madam Cat.
"Nebo na cvokhaus." Zasmála se Madam Lada.
Znovu jsem stál na nohách.
Dámy mě dovedly ke stolu a opatrně posadily na polstrované křeslo.
"Dnes večer jsi hostem mladých Dam, Dagu. Tak si to hezky užij. Už ti nebudeme ubližovat. Večerku máš dnes zrušenou, ale zítra v šest..."
"Rozumím, Madam Cat a děkuji. Budete tu se mnou?"
"Ne. Dnes jsi hlavní hvězda ty. Přinesu ti oblečení. Hlavně seď."
Večer byl příjemný. Mladé Dámy si chtěly povídat. Tedy spíše ze mě tahaly rozumy. Ale už jsem se naučil, co říkat a co ne. Jejich otroci po mně žárlivě pokukovali, když jsem se s jejich Dámami fotil.
Ale jak už to bývá, zájem o mě opadl a když jsem osaměl, přišla Madam Lada.
"Můžu?" Řekla a ukázala mi na prsa.
Zvedl jsem triko a nadzvedl mé otékající kozičky.
Podívala se na ně a poděkovala.
Za Lucii se omlouvám. Je chorobná sadistka. Proberu to s ostatními a asi ji vyloučíme.
"Děkuji, Madam Lado. Možná by stačilo, kdyby taky dostala dárek. Mycí stroj také psychicky nezvládala..."
Madam Lada se mi podívala do očí.
"To je nápad! Putovní dar o fialové kozy!" Rozesmála se a vstala.
Zatleskala.
"Dámy! Po uvážlivém a dlouhém rozhodování jsme se dohodli, že další obdarovanou putovním darem čtyřiceti ran na prsa se stává:"
Chvilka napjatého ticha.
"Slečna Lucie! Jako jediná totiž dokázala proseknout Dagovi kůži. Dar jí bude předán za měsíc na tomto místě. Prosím potlesk pro Lucii!"
Lucie seděla jako zařezaná a zírala na usmívající se Madam Ladu jako na přízrak smrti.
Její kamarádky se na ni škodolibě zakřenily.
Madam Lada se opět usadila vedle mě.
"Myslím, že dar asi předán nebude."
Zašeptala ke mně.
Po jedenácté večer jsem se omluvil že půjdu spát. Dámy mi popřály dobrou noc a sladké sny. Prý se mám podívat nahý do zrcadla.
Cestou jsem se zastavil u Paní Gity.
Seděla s ostatními Královnami v obýváku v družné zábavě.
Klekl jsem si vedle Madam Cat.
"Už jste skončili?"
"Jen já, Madam Cat."
"Budeš tu s námi?"
"Pokud mohu, tak ano."
Madam Cat mi nalila skleničku vína.
"Přitáhni si křeslo. Dnes už klečet nebudeš."
Poděkoval jsem a přitáhl si křeslo.
Zábava v úzkém kruhu Královen byla mnohem příjemnější, než v sále.
Spát jsem šel ve dvě ráno. Až když jsem uložil Madam Cat.

Násobky štěstí V./7.

Trpělivě jsem čekal na budící impulz.
Když přišel, bolel mě mnohem víc a do celých prsou.
Tradiční kolečko a vyčkávání, připoutaný ke stoličce.
"Áááá. Dobré ráno. Kolik je hodin?"
"Dobré ráno Madam Cat. Je devět hodin a dvacet jedna minut."
"COŽE?!!!"
Vyletěla jako pružina.
"Sakra, uhni, co tu sedíš... Jo promiň."
Sehnula se a uvolnila mi pouta.
"Oblíkat. Jedeme do města. Vem si slušný šaty."
"Mužské, nebo ženské, Ma..."
"Když říkám šaty, tak ženské. Jinak bych řekla oblek."
Bleskurychle jsem se oblékla.
Ještě v běhu mi Madam Cat sundala obojek.
Doklusaly jsme k bytu Paní Gity a Alice vtrhla do kuchyně, odkud byly slyšet hlasy.
"Omlouvám se, Gi... Co se děje? Nikam se nejede?"
Paní Gita zvedla oči od Nány, který jí právě ocumlával jogurt z palce u nohy.
"A kam bys chtěla jet, Alice?"
"No přeci do města. Je pondělí."
"Ne, je čtvrtek. Támhle je kalendář, kde jsou i zapsané plánované návštěvy."
"Ufff. To jsem zase něco vymňoukla."
" Alice, když už jste tak vyfiknuté, co si zajet do městečka jen tak? Kouknem se po obchodech, zajdem do cukrárny..."
"Jsem pro, Gito. Kdo všechno pojede?"
Paní Gita zvedla Náně palcem u nohy bradu. "Běž se zeptat Paní Jil, jestli chce jet s námi a jestli pojede i s otrokem."
Nána vystřelil jako rachejtle a za chvilku byl zpět.
"Prý pojede, Madame. Sama. Otroka nechá za trest v kleci."
"Výborně. V tom případě tu zůstaneš i ty. Dáša... ehh... Dag bude jako maskovaný strážce a řídit budu sama.
Zatím to tu uklidíš."
"Provedu, Madame."
Než se Dámy oblékly, Alice se aspoň najedla.
Vyjely jsme a já mohla jako Dášeňka sledovat cestu, kudy sem přišel jeden mladý muž, čerstvě vyšlý z brány kasáren.
Vinárna, kam jsem chodil za Týnou, byla opuštěná, okno rozbité... Hlavou mi vířily vzpomínky.
"Je to skoro rok a půl, když jsi přišel poprvé s kluky na víno."
"Vy to víte, Paní Gito?"
Aniž by odtrhla oči od silnice, kývla hlavou.
"Jo. Týna s Mínou tě měly v merku od prvního dne. A když mi o tobě řekly, tak jsem si umínila, že tě musím dostat."
Krátce na mě pohlédla.
"Mimochodem, ta rvačka v hospodě mi dala zabrat. Chybělo málo a byls v base a na dlouho."
"Aléé, co to slyším?" Ozvalo se za mnou.
"No, nějaký opilý chlap do mě začal v hospodě vandrovat. Vylil mi pivo a chtěl se kočkovat. Tak jsem mu jednu ubalil."
"Jo! A zlomil čelist důstojníkovi vojenské policie v civilu."
Doplnila Paní Gita
"A proto jsem začal jezdit sem do vinárny."
Zakončil jsem celou story.
"A teď sedíš v autě v dámských šatech a máš kozy jako vozy. Dášo, tobě by se okotil i sádrovej kocour!" Rozesmála se Alice.
"Kdepak. Získal jsem úžasnou manželku..."
"A půl Tvrze, pár milionů ve zlatě..." Zasmála se Paní Gita.
"No jo. Sakra, to mi nikdo neuvěří, když řeknu, že jsem viděla, jak dvacet holek ošukalo milionáře umělákama!"
Dámy se rozchechtaly.
"Alice, nech toho, nebo skončíme ve škarpě!" Řehnila se Paní Gita.
Paní Jil byla sice potichu, ale ramena se jí třásla potlačovaným smíchem.
Zastavily jsme v městečku u kina.
Dámy chtěly projít obchody. Jelikož jsem byla teď taky dáma, musela jsem s nimi.
Bylo to stejné týrání, jako výprask karabáčem. Aspoň po psychické stránce.
Zašly jsme si do restaurace na oběd, do muzea a pak do slíbené cukrárny.
Cukrárna měla společný vchod s vinárnou
Tam jsem šla na WC a oslovil mě jakýsi voják.
"Slečno, mohu vás pozvat na víno?"
Tiše jsem odmítla, protože jsem ještě stále měla odřený krk.
"Tak na svařák."
Opět jsem odmítla.
"Ta paní je vaše maminka?"
Zachránily mě dveře toalet.
A dva vojákovi kamarádi, kteří ho se slovy "ať se vysere na tu namyšlenou kozu" odtáhli k baru.
Vrátila jsem se k Dámám. Všechny potlačovaly smích.
"Dášo, mělas ho sbalit. Měla bych náhradu za tebe. Špitla Paní Gita.
Dámy se rozesmály.
"Ahoj Gito. Teda, takhle tě neznám!"
Nad námi se tyčil velitel mé bývalé roty roty.
"Jak se máš, Petře?"
"Ale jo, jde to. Mám volno, tak jsem šel na trochu vína. Můžu tebe a tvé kamarádky na něco pozvat?"
Paní Gita se vymluvila, že jsme tu jen na skok a budeme muset jet.
"Tak jo. Někdy se zastav. Rota pořád stojí. Jen nový výkoňák za moc nestojí."
"No, spíš z něho nestojí vám." Zasmála se Paní Gita.
Velitel se zasmál, ukázal palec nahoru a odešel. My jsme zaplatily a šly k autu.
Paní Gita se zeptala, jestli nechceme ještě někam zajet, ale Dámy se rozhodly pto návrat.
"Honem domů, než Dáša poblázní půlku městečka!" Komentovala to Alice.
"Jo, i Petr z ní nemohl spustit oči. A to byl rok a půl jejím velitelem roty."
"No nazdar!" Vypískla Paní Jil.
"On ji nepoznal?" Podivila se Alice.
"Před sedmi měsíci viděl naposled Dášu jako hubenýho, šlachovitýho kluka. Ukážu vám jeho fotky."
Vrátili jsme se do Tvrze.
Paní Gita nechala Nánu uvařit kávu a vytáhla několik alb.
"Tady je Dáša jako vojín. Těsně po tom maléru."
Sám sebe bych už nepoznal. Tedy vlastně nepoznala.
Paní Gita vytahovala fotku za fotkou.
Vytáhla k tomu malý demižon vína a další alba.
Dlouho po večerce jsme šli s Alicí do postele.
Přitulila se ke mně a objala mě.
"Tak ty svádíš chlapy na ulici! Asi si na tebe budu muset dát pozor, Dášo!"
"Určitě, Alice. Aby ti mě nepřivedli do jinýho stavu!" Zachechtal jsem se.
"Pitomečku." Odsekla Alice a se smíchem mě políbila.
"Nikomu tě nedám. Ani ženský, ani chlapovi!"

Upřímně tento styl povídek není můj šálek kávy, ale klobouk dolů před takovým množstvím obsahu. Musíš mít dost silnou fantazii. Já osobně bych takhle dlouhou sérii asi ani nedokázal napsat. Takže jen tak dál a pokud tě to baví pokračuj v psaní.

Násobky štěstí V./9.

Spal jsem špatně a stejně jsem byl před šestou vzhůru.
Po otevření klece jsem udělal snídani a čekal.
Madam Cat se vzbudila až za hodinu potom.
Otočila se na posteli a mžourala na mě.
"Co šílíš, Dagu. Máš ještě spát."
"Nějak nemůžu znovu zabrat, Madam Cat."
Slezla z postele a odepla mě ze stoličky.
"Pojď si sednout ke mně."
Sedl jsem si vedle ní.
"Co tě trápí? Bolí tě něco?"
"Ne, nic, Madam Cat." Odpověděl jsem suše.
"Aha. Tak jdem."
Připla mi vodítko a táhla mě tak, jak byla k bytu Paní Gity.
Paní seděla na židli a Nána předváděla délku jazyka. Paní Gita jí ho totiž přišlápla k druhé židli.
"Dobré ráno, Gito."
"Dobré ráno, Cat. Co nám neseš?"
"Oé áo aa a."
Dámy se zachichotaly.
"Mám k tobě prosbu, Gito. Potřebovala bych s Dagem něco vyřešit ve scifárně."
"Ale jistě, Cat. Náno, jdi na to."
Nána se postavila a směšně kroutila pusou.
Došli jsme do scifárny.
Madam Cat něco domlouvala s Nánou.
Bylo mi jasné co. Nechá si mě upravit. Budu dělat vše, co bude chtít. Ale nebude mě to trápit. Sundal jsem si střevíce a tu trochu oblečení.
"No, vidím že jsi rozhodnutý. Tak jdi! Ale pamatuj, že jsem tě měla ráda takového, jaký jsi."
Bylo mi smutno.
"Náno, co moje vzpomínky? Zůstanou mi."
"Ano, ale budeš je vnímat, jako bys je viděl ve filmu."
"Chci být poslušným a oddaným své Madam Cat. Chci snést vše, co na mě chystá."
Políbil jsem své Madam ruku a šel. Postavil jsem se na značky a rozpažil.
Stroj se dal do pohybu. Uchopil mě a nasadil mi přilbu.
Hlavou mi začaly vířit tisíce myšlenek. Nezávisle na časové ose.
Létaly sem a tam. Znovu jsem viděl to, co nás spojovalo. Výlety, milování, svatba, doktorka, Aliciny oči, oči Madam Cat. Stejné oči, stejný úsměv, stejné něžné prsty... Trvalo to strašně dlouho. A pak se mi v hlavě usídlil klid.
Najednou mi přišlo líto, že přijdu o část z toho. Ale už se nedalo nic dělat.
Najednou nebylo nic. Hrála příjemná hudba.
Stál jsem na zemi.
Proti mě stála nahá Alice.
Byla nádherná. Oči jí svítily a na rtech jí pohrával úsměv.
Něžně mě odsunula stranou.
"Co to děláš, Alice?"
Zabodla oči do mých.
"Jsem na řadě. Nechám si taky upravit mozek. Nechci ti ubližovat víc, než uneseš."
Koukal jsem na ni a byl najednou rozhodnutý, že to nesmím dopustit.
"Ne. To nechci. Nedělej to."
"Dagu, já respektovala tvé rozhodnutí. Buď prosím tak laskavý a respektuj ty to mé."
Její hlas byl jasný a rozhodný.
Začal jsem se stydět za svou slabost. Ustoupil jsem.
Postavila se na mé místo.
"Jdi dál, ať tě nezasáhnou ramena."
Ustoupil jsem ještě několik kroků.
Stroj zahučel. Najednou jsem ty zvuky hydromotorů a serv slyšel jako umíráček.
Po tvářích mi tekly slzy. Viděl jsem, jak bezcitný stroj unáší milovanou živou bytost.
Stál jsem tam. Viděl jsem Alici v pevném sevření ocelových ramen.
Nekonečně dlouho.
Stroj postavil Alici zpět na zem a stáhl se do parkovací polohy.
Alice otevřela oči.
"Dagu, drahý, ty tu na mě čekáš?"
"Ano, Alice. Čekám."
Usmála se a prohrábla si vlasy.
"Mám hlad. Půjdeme si dát snídani."
Vzala mě za ruku a odváděla pryč.
Snídani jsem chtěl udělat novou, ale předešla mě.
Posadila mě na židli ke stolu a že novou snídani udělá sama.
Byla luxusní, ale nějak mi nešla do krku.
Dohodli jsme se, že když máme nečekané volno, půjdeme se projít.
Oblékli jsme se jako muž a žena.
Vyšli jsme z Tvrze.
Šli jsme cestou skrz háj, pak jen úvozem, napůl zavátým sněhem.
Vystoupali jsme na malý vršek.
Alice se ke mně přitulila, objala mě a pokožila mi hlavu na prsa.
"Víš, že jsme poprvé spolu sami dva venku?" Špitla.
"Ano. Vím."
"Nebyl jsi v pokušení utéct?"
"Jen první tři dny. Pak už dostaly události takový spád, že bych byl sám proti sobě. Napřed Paní Gita s její výchovou a mateřskou péčí, pak ty a moje láska k tobě. Do toho všechny události kolem toho.
Bylo to jako tornádo. "
"Takže už utéct nechceš?"
"Ne."
"Ani ode mě?"
"Nikdy bych ti neutekl. Asi bych byl zklamaný, možná znechucený, ale neutekl bych. Miluju tě."
"Já tě taky miluju. A proto tě zvu na tvůj oblíbený oběd."
"Ty víš, co mám rád?"
"Vím. Široké nudle s tvarohem a cukrem, polité rozpuštěným máslem."
"Kdo ti to řekl?" Zeptal jsem se dost překvapeně.
"Ty! Tenkrát v Maďarsku!" Rozesmála se.
"A já tě zvu na tvou oblíbenou večeři, lásko."
"Ale ty nevíš, jakou mám oblíbenou večeři."
"Vím! Fondue z vína a tří sýrů. S francouzskou bagetou místo chleba."
Zírala na mě jako na strašidlo.
"Kdo ti to řekl? Nána?"
"Ne."
"Řekni, nebo to z tebe budu muset dostat násilím!"
Zasmála se.
"Ne a ne a ne. Jdeme domů."
Oběd byl pohlazením po těle i po duši.
Odpoledne v posteli.
Ne s milováním, ale jen s povídáním o všem možném.
Večeři jsem měl na starosti já. Náš mrazák byl úplnou pokladnicí.
Sadu na fondue jsem si půjčil od Paní Gity.
Po večeři jsem šel udělat kávu. Zrovna jsem ji zalíval, když jsem si vpomněl na včerejšek. Otřásl jsem se.
V tu chvíli mi něco došlo! Jak to, že jsem se otřásl hnusem, když mi to mělo být jedno!
Doběhl jsem pro Alici a za ruku ji táhl k Paní Gitě.
Seděla v obýváku a hřála si nohy o Nánina záda.
S omluvou jsem vtrhl dovnitř.
Paní Gita ani nezvedla oči od knihy a pronesla: "To je nějaký nový sport? Vlečení někoho ke Gitě?"
"Ne, Paní Gito. Omlouvám se, ale potřeboval bych mluvit s Nánou."
"Posluž si."
"Náno, co to bylo ráno za program, který jsi nám dal do psychohelmy?"
Nána zvedla obličej z koberce a úplně nezáludně pronesla: "Normální relaxační program. Oba dva jste měli stejný."
V né hlavě se zažehl plamen. Všechno mi bylo najednou jasné.
Otočil jsem se na Alici
"Ty zákeřná mrcho!" Zařvalo něco ve mně a ta slova vyletěla ven jako zařvání lva.
Dívala se na mě s vyzývavým úsměvem, který jsem tolik miloval a změnila jím můj vztek v smích a vyznání lásky.
"Hmmm, jedna zákeřná mrcha, to je pět trestných bodů... A vyznání lásky mínus pět trestných bodů... To bude velký trest!"
Chvíli jsme na sebe koukali a pak mě Alice políbila.
Jako z jiné galaxie se ozvalo: "Nanynko, vidíš ty dva blázny? Co bys jim řekla?"
"Já ummmmm muml..."
Ohlédli jsme se a viděli Nánu, jak šilhá na nohu Paní Gity, která končila v puse nacpaným palcem.
Omluvili jsme se Paní Gitě a šli si užít čistě soukromého večera.

Násobky štěstí V./11.

Za deset šest už jsem byl připraven na výboj kamkoliv.
Ale nepřišel žádný.
V šest se otevřela klec a já šel udělat obvyklé ranní kolečko.
Dopoledne měly Dámy ještě své soukromé programy, po obědě měl být program společný.
Na odpolední program měli otroci a otrokyně nastoupit nazí, pouze s úzkým obojkem. Týkalo se to i Nány, Blonďáka a mě.
Stáli jsme nastoupení na stupínku a čekali na zahájení odpoledne Paní Gitou.
Dámy byly tentokrát oblečeny ve westernovém stylu a na jednom ze stolů byly dvě velké tašky plné věcí.
Paní Gita oficiálně přivítala všechny Dámy i otroky na letošním rodeu. Mělo mít několik soutěžních disciplin a u většiny z nich si Dámy otroka a tedy partnera losovaly.
První soutěží bylo "cejchování".
Hrálo se na dvě kola. V prvním kole si polovina Dam vylosovala otroky, kteří měli plnit funkci jezdeckých koní.
Zbytek otroků měl hrát roli "dobytka".
Jezdkyně měly v rukou cejchy, což byly rákosky s gumovým razítkem jako cejchem na konci.
Každá Dáma měla jiný cejch a musela jím ocejchovat co nejvíc dobytka.
Nesměla však žádný kus označit dvakrát.
Naopak dobytek se měl snažit se označení vyhnout.
Jak koně, tak dobytek se měli pohybovat po čtyřech.
V prvním kole jsem byl vylosován jako cejchovaný.
Sažil jsem se vyhýbat, ale bylo mi to houby platné. Během chvilky jsem měl na sobě cejchy všech sedmi Dam. Včetně Madam Cat.
Ve druhém kole jsem dělal koně Madam Lili.
Vyhoupla na mě a chovala se jak šílená.
Pobízela mě boledtivými švihy bičíku a navíc mě kopala do slabin. Pot se ze mě jen lil, ale jako první jsme měli hotovo.
Dovezl jsem Madam Lili k jejímu křeslu a po políbení její ručky jsem se musel opřít bokem o zeď, protože jsem se třásl vysílením.
Madam Lili si toho všimla.
"No, seš šikovná půlkobyla. Jen bys potřebovala trénink. A zvonečky do bradavek, abych slyšela tvůj rytmus."
Paní Gita se chopila biče a všechny nás nahnala do velké koupelny, kde už byla připravená Lady Cat s hadicí a všechny nás zbavila lepivého potu.
Po návratu do sálu nás Dámy kromě dvou nahnaly do kobek se zhasnutými světly.
Netrvalo dlouho a otevřely se dveře mé kobky. Dovnitř cizí Dáma strčila jednu z otrokyň, bleskurychle ji připoutala a odešla.
V záblesku světla jsem si všiml, že má v puse roubík.
Čas se vlekl. Občas jsem slyšel kroky, jak odváděly, nebo přiváděly obyvatele sousedních kobek.
Pak se otevřely dveře naší kobky.
Dovnitř vešla Lady Cat. Beze slova mě odpoutala od kruhu a jako zvíře táhla nahoru.
Napříč sálem bylo ve výši pasu natažené lano. Lady mi spoutala ruce kovovými pouty a ty zacvakla do druhých pout, které visely z nataženého lana.
Pohladila mě po tváři a usmála se. Pak mi zmáčkla tváře proti zubům a do pusy nemilosrdně natlačila široký roubík s koženým štítkem. Zapla mi ho za hlavou a popleslala mě po tváři.
"Teď dostaneš na tělo deset kolíčků. Můžeš běhat jak chceš, ale nesmíš si sednout, kleknout, ani lehnout. Tvou soupeřkou bude Paní Běta. Má za úkol kolíčky sestřelit bičem a má na to pět minut. Když to nedokáže, vyhráls."
Odstoupila ode mě a uvolnila prostor statné Dámě se širokými boky, nevelkým poprsím a vlnitými blond vlasy. Na rtech s krvavě rudou rtěnkou jí pohrával úsměv.
Paní Gita mi dala na tělo kolíčky a odpočítala začátek.
Uviděl jsem prudký pohyb a uskočil do strany.
Bič mě zasáhl do boku, ale bez úspěchu. Nemít roubík zařval bych bolestí.
"Sakra, ty seš ale divoký tele!" Zasmála se Paní Běta a znovu se pohnula.
Uhnul jsem na druhou stranu a lehce se přihrbil.
Bič prosvištěl nade mnou.
Třetí rána mě zasáhla do stehna. Pak začaly rány pršet tak rychle, jak se Dáma stihla napřahovat.
Křičel jsem do roubíku, sténal, funěl jako lokomotiva.
Šrámy na mém těle přibývaly.
Tekly mi slzy bolestí. Už jsem ani neviděl, když se ozvalo spásné "STOP!"
Paní Gita oznámila, že jsem vyhrál, protože jsem uhájil čtyři kolíčky.
Lady Cat mě odpoutala a sundala mi náramky. Roubík mi však nechala.
Poděkovala mi a odvedla mě zpět do kobky.
Sedl jsem si na podlahu, opřel se hrudníkem o lůžko, hlavu si položil na předloktí a usnul.
Probudil mě zvuk otevíraných dveří.
Lady Cat nás oba odpoutala a odvedla zpět do sálu. Tam nám Dámy vyndaly z tlamiček roubíky a poručily nám, abychom se šli opět umýt. Tentokrát držela hadici v ruce Madam Lili.
Velice si to vychutnávala a každého pořádně ostříkala. Záležet si dala na genitáliích a bradavkách.
Další kolo se odehrávalo v chodbě.
Na jednom konci byly umístěny tři trestné kozy, na druhém byl stůl a cosi pod plachtou.
Opět nás nahnaly do kobek.
Tentokrát jsme i přes dvoje dveře a schodiště slyšeli občasné bolestivé výkřiky.
Když přišla řada na mě, bál jsem se. Strašně jsem se bál.
Dvě Dámy mě rychle pevně a nemilosrdně připoutaly na pravou trestnou kozu, čelem ke zdi. Nemohl jsem se ani pohnout.
Vedle mě byla připoutaná štíhlá rusovlasá otrokyně.
Cítil jsem, jak mi někdo uchopil šourek a něco na něj navlékl. Pak jsem dostal do zadku nevelký, ale dlouhý kolík.
"Dagu, teď je z tebe terč na střelbu z kuličkové pušky. Na koulích máš přidělaný terč, který má místo desítky otvor a vespod má zavěšený zvoneček. Takže si to hezky užij, že nemusíš nic dělat!" Řekla mi Lady Cat a zasmála se.
Z druhého konce chodby se ozvalo ostré cvaknutí a do zadku mi něco narazilo. Kulička trefila terč a bylo to cítit jen jako slabé klepnutí, doprovázené cinknutím zvonečku.
Pak druhé, třetí. Další kulička zasáhla základnu análního kolíku. Zároveň se vedle mě ozvalo ženské zaječení.
Dívka vedle mě řvala jako by ji na nože brali. Nebo braly?
Její jekot ještě ani nedozněl, když se mi bolestí zatmělo před očima a já zařval jako tur.
Kulička mě trefila do šourku a vystřelila mi bolest do ledvin a po páteři až do hlavy. Nebýt připoutaný, snad bych proletěl stropem.
Další kulička mě štípla do stehna. Další výkřiky jsem vyloudil hned dvakrát za sebou, když kuličky zasáhly má chodidla.
"Vibíš, říkala jsem, že bude zpívat i na jiné zásahy!" Řekl kdesi vzadu ženský hlas.
"Tak to prověříme!" Odpověděl jiný hlas.
"Dámy, ale tím odstupujete ze soutěže." Ozval se hlas Paní Gity.
"To nevadí, aspoň bude švanda!"
Vedle mě se ozvalo několikeré bolestné zaječení.
Dámy se začaly předhánět, která udělá lepší zásah.
Chodidla, stehna, šourek, podkolenní...
Neskutečný příval bolesti. Dívka i já jsme řvali a hýkali prakticky nepřetržitě.
Najednou však dívka vypískla a utichla.
"Dost, stačí. Jestli si chcete ještě hrát, vyměňte terče." Poznal ksem hlas Paní Gity.
Dámy si něco chvíli šuškaly. Zatím se dvě z nich staraly o omdlelou otrokyni.
Odpoutaly ji a přivedly k vědomí.
Slyšel jsem, jak se omlouvá, že omdlela.
"No, rozmyslím si, jak tě za to selhání potrestám. Ale vidím, že budeš trénovat snášení bolesti. Jdi se umýt a pak vytřeš tu pochcanou podlahu." Ten hlas byl ostrý jako břitva.
Ozvaly se kroky a Dámy obestoupily mou maličkost a začaly počítat zásahy na mém těle. Kterási z nich vyslovila názor, že tak krásně nastřílený terč by měl být vystaven během hostiny.
Netrvalo dlouho a čtyři otroci mě stále připoutaného odnášeli i s trestnou kozou do sálu, kde mě nainstalovali na stupínek tak, aby můj zadek trčel směrem k velkému stolu.
Lady Cat mi trochu povolila pouta a dala mi napít. Poděkoval jsem jí.
Zvedla levou nohu a dala ji na má záda. Nastavila mi kundičku a sukni mi hodila přes hlavu.
"Pěkně poděkuj tam dolů a lízej!"
Opakoval jsem poděkování a se zvrácenou hlavou lízal ze všech sil.
Někdo mi začal něčím jezdit po zadku. Byly to nehty. Ale byly něžné a pták mi okamžitě ztvrdl.
Byl jsem nadržený jako starý vlk.
Lady Cat se udělala a postříkala mi celý obličej.
"Tak a teď tu budeš čekat, dokud ti nedonesu jídlo."
Rozběhla se hostina, doprovázená bujarou zábavou. Z řeči a zvuků jsem mohl jen odhadovat co se děje.
Slyšel jsem ženské vzdechy, občasné údery plácaček a rákosek, zvuk soulože, jásot Dam, když se jim povedl nějaký dobrý šprým, sténání otroků...
Bylo to jako sledovat porno z rádia.
Navíc si kdekterá z Dam plácla do mého vytrčeného zadku, nebo mi promnula bolavý šourek.
Vysílením jsem nakonec usnul.
Probudila mě ne moc silná facka.
"Nespi!"
Lady Cat stála u mé hlavy.
Postupně mě odpoutala.
"Po čtyřech za mnou!"
Slezl jsem z kozy a hopkal směrem, který mi udávalo natažené vodítko.
Cestou jsme se stavili v koupelně.
Doma jsem byl nahnán do klece a Lady Cat mi osobně připnula řetízky.
Usnul jsem jako špalek. Na břiše s nohama roztaženýma jako přejetá žába.

Násobky štěstí V./13.

"Je právě nula hodin a dvacet jedna minut!" Štěbetala mi Alice do ucha, zatímco já se svíjel pod náporem výbojů. Nechala mě se kroutit asi tři minuty, pak mi popřála dobrou noc a se zachichotáním se nade mnou převrátila na druhý bok.
Ráno jsem zaspal a dostal další šoky.
Alici to velmi potěšilo.
Vytáhla mě z klece a nechala kleknout vedle.
"Dobré ráno, Dagu. Jaký máš dnes náhled na mou nabídku?"
"Alice, já..."
Přiletěla facka.
"Co jsi říkal, otroku?"
"Omlouvám se, Madam Cat. Svůj názor jsem nezměnil."
"Zásadový otrok, to jsou mi věci!"
Postavila se až ke mně a přitiskla mi břicho na obličej. Začala mi čechrat vlasy a hrát si s mýma ušima. Pak mě za vlasy surově vzala, zvrátila mi hlavu a tvrdě mi řekla, že si mám lehnout na břicho na postel.
"Dnes tedy dostaneš jednadvacet na lýtka. Připraven?"
Aniž čekala na mou odpověď, začala mi sázet rány v přesně propočítaných intervalech. Po osmi už jsem křičel nahlas a kroutil se jako had.
"Ale to není hezké!" Prohlásila, přestala s vyplácením. Pevně mě připoutala a do pusy mi narvala roubík se širokou manžetou.
"Tak tedy znovu! Neboj, budu se snažit, abys svého rozhodnutí litoval."
A začala znovu od jedné. Perfektně si mě vychutnávala. Roubík mi ucpal pusu tak, že jsem mohl dýchat jen nosem. Poslední rány už jsem vnímal přes rudou mlhu před očima.
Odvázala mě a zbavila roubíku. Znovu mi nasadila natahovák šourku i s kolíkem a nechala stát před postelí.
Lehla si místo mě a zaujal ji mokrý flek na polštáři.
"Ale, tady někdo plakal štěstím, že?"
Lehla si na záda, roztáhla nohy a vytáhla vibrátor. Začala si dělat dobře.
Netrvalo dlouho a křečovitě se zazmítala v orgasmu. Pak vstala a přešla ke mně.
"Dagu, můj vibrátor potřebuje očistit. Otevři tlamu, zakloň hlavu, vyplázni jazyk a nadechni se."
Když jsem to udělal, zasunula mi vibrátor až do krku a několikrát s ním povyjela ven a dovnitř.
Vytáhla ho ven a nechala políbit.
Cítil jsem, že mám trochu podrážděný krk. Lýtka mě bolela a pálila.
"Udělej snídani, převlékni postel a dnes si vezmeš obleček služky bez punčoch." Zavelela a šla se vysprchovat.
Po snídani mě poslala za Paní Gitou.
Ta si ihned všimla mých lýtek.
"Vzdoruješ?"
"Ano, Paní Gito."
"Jestli ti můžu poradit, nevzdoruj. Tohle je jen začátek toho, co tě čeká."
"Rozumím, Paní Gito." Řekl jsem hrdě.
"Aha. No, myslím, že budeš moc a moc litovat. Teď mazej makat nahoru."
Opět jsme se pustili do práce v podkroví.
Zdvihání materiálu a nutné podřepy byly pro mě velmi bolestivé a já už před obědem začal uvažovat, jestli mi stojí za to takhle trpět.
Rychle jsem ale tu myšlenku zahnal.
Před obědem mi byl sundán natahovák.
Pracovali jsme pak až do večera ve dvou, protože Nána byla odeslána do scifárny.
Večer se ze mě už únavou a bolestí lil pot.
Když nás Dámy zavolaly dolů k večeři, byli jsme oba utahaní jako mezci.
Nahnaly nás do koupelny. Blonďák dostal sprchu a já program na zvýšení libida.
Večeře byla společná. Dostali jsme do misek míchaná vajíčka a chléb.
Po večeři si Dámy udělaly pohodlí a s nohama na našich zádech debatovaly až do pozdního večera.
Po návratu domů mi Madam Cat prohlédla šourek a přivázala mě nahoru na postel.
Než usnula, dlouho mě vzrušovala, hladila a pusinkovala. Usnula přitulená k mým zádům.

Násobky štěstí V./15.

Nespal jsem moc dlouho, když mě vzbudila bolest.
Panika, pochopení, a pokus se umístit do původní polohy. Tenhle nový hlídač reaguje na centimetrové pohyby.
Znovu jsem usnul.
Znovu probuzení bolestí.
K mé škodě jsem se nadzvedl a tím zkrátil lanko. Bylo mi jasné, že teď už si nelehnu.
Nebo...
Nahmatal jsem silnou vlněnou houni a udělal si z ní plochou podložku.
Přes strašnou bolest jsem povytáhl lanko z krabičky, levou rukou ho podržel, aby se znovu nenamotalo a podložil si záda a hlavu složenou houní.
Znovu jsem si lehl a pustil lanko.
Bolest utichla.
Tak jsem se protloukl celou nocí.
Ráno mě vzbudily šoky do koulí. Lady mi totiž večer nasadila klícku.
"Dobré ráno otroku." Ozvalo se nade mnou.
"Dobré ráno Madam Cat." Odpověděl jsem.
Madam vypnula klec, odemkla hlídací lanko a pustila mě ven.
"Tak jak se ti líbí nový hlídač, otroku?"
"Je velmi účinný. Děkuji vám, Madam Cat."
"To mě moc těší. Je to prototyp. Už jsem přišla na pár dalších vylepšení a Nána na novém už pracuje. Těš se."
Laškovně se usmála a mrkla šibalsky okem.
Zamrazilo mě v zádech.
Šel jsem se umýt a udělat snídani.
Jedl jsem na klekátku a z krmítka.
Po snídani se mě Madam opět zeptala, jak jsem se rozhodl.
Odpověděl jsem, že mé rozhodnutí je stejné jako včera.
"Hmmm, že ty mi chceš udělat radost svým utrpením, šibale?"
"Pokud vás to potěší, Madam Cat, tak ano."
"Výborně! Umyj nádobí a pracovní oděv jako včera!"
Opět jsme pracovali v podkroví pod dohledem. Sice jen ve dvou, ale práce nám šla dobře.
Bylo kolem desáté hodiny, kdy byla vyhlášena přestávka. Tedy pro Dámy a blonďáka. Já se musel postavit do rámu a chytit se za oka.
Tentokrát bosý.
Madam mi opět přicvakla lanko do oka nad hlavou a chvíli se na mě dívala s pohledem sochaře. Pak něco tiše řekla blonďákovi. Ten kývl hlavou a zmizel mi za zády.
"Mám pro tebe zpestření, otroku. Aby ses mi náhodou nenudil!"
Zasmála se a poručila mi zvednout patu. Ukázala mi malé prkénko, ze kterého trčel asi deset centimetrů dlouhý ostrý vrut.
"Tohle dostaneš pod paty."
Za okamžik jsem stál na špičkách a zatínal zuby bolestí, která se probudila v lýtkách.
Do toho se mi opět probudila prostata a začal mi tvrdnout pták.
Nevěděl jsem co dřív. Udržovat stabilitu, snažit se nešlápnout na ostré vruty, nebo se snažit potlačit vzrušení?
"Ó, promiň. Já vlastně zapomněla, že tyhle hroty jsou už zbytečné." A odkopla obě prkénka stranou.
"A ještě něco jsem ti zapomněla dát. Roubíček!"
Za chvíli jsem už opět mohl dýchat jen nosem.
"Takže zapínám stopky..."
Dámy si opět sedly do křesílek a dobře se bavily.
Byla to šílená směs vzrušení, jeho potlačování, bolesti, sebezapření a umíněnosti se nevzdat.
Celý svět se scvrkl do mého utrpení.
Vytrhlo mě z něj až pohlazení.
"Ty jsi ale vytrvalý hrdina!"
Madam Cat stála u mě a odepínala mi lanko hlídače.
"Vydržel jsi dvacet pět minut! To jsem nečekala. Už se můžeš pustit a normálně se postavit."
Nešlo to. Zradily mě prsty. Byly zaťaté v křeči.
Zavrtěl jsem hlavou, protože jsem měl stále ještě roubík.
"Co ne? Chceš nášup?"
Opět jsem zavrtěl hlavou a vyloudil pár tlumených zvuků do roubíku.
"Jo ahá. Promiň." Madam mi vyndala roubík.
"Nejde to, Madam Cat. Mám prsty v křeči."
"Dane, opatrně mu vyvlékni prsty z ok a zkus mu je narovnat!" A vrazila mi roubík zpět do pusy.
Asi věděla proč. Když mě Blonďák Dan vyhákl, nohy mě neunesly a křeč mě zkroutila celého.
Kňučel jsem do roubíku a slzy mi tekly proudem.
Madam Cat vydávala rozkazy a snažila se mi rozmasírovat svaly.
Ucítil jsem teplo a svaly se začaly uklidňovat.
Za chvíli už jsem mohl klidně ležet.
Bylo mi strašně. Byl jsem zpocený a celý jsem se třásl.
"Až budeš schopný se hýbat, čekám tě u svých nohou!" Řekla a vyndala mi roubík.
"Rozumím, Madam Cat. Bude to brzy."
"V to doufám!"
Ještě chvilku jsem se vydýchával a pak se zkusil pohnout. Trochu to bolelo, ale cítil jsem, že riziko křeče pomalu mizí.
Po čtyřech jsem přelezl ke své Madam a v kleče se jí zahlásil.
"Tak jak se ti líbila dnešní zkušenost?"
Zeptala se mě s úsměvem.
"Bylo to strašné, Madam Cat." Přiznal jsem.
"Už jsi zjistil, že tvrdohlavost a zarputilost může bolet?"
"Ano, Madam Cat."
"Takže jak zní odpověď na mou otázku dnes? Ale dobře si ji rozmysli, protože pokud mou nabídku odmítneš, absolvuješ dnešní zážitek každý den."
Hlavou mi proběhly poslední čtyři dny a já zjistil, že podobnou zkoušku už bych znovu nezvládl. Ucítil jsem, jak mi tečou slzy a jak mám sucho v krku.
"Má skvělá Madam Cat. Přijímám Vaši laskavou nabídku a prosím o provedení navrhovaného zákroku."
"Výborně! Tak se mi to líbí!" Řekla Madam a položila na stolek papír a pero.
"Tady to podepiš!"
Podepsal jsem.
"Ani sis to nepřečetl. Proč?"
"Protože je mi už jedno, co podepisuji, Madam Cat. Jestli je to můj rozsudek smrti, zemřu, ale už nebude zádná tak strašná bolest."
"A co když jsi podepsal rozsudek, kde žádáš o stejnou bolest každý den?"
Otázala se Madam s úsměvem.
Hrklo ve mně a zatočila se mi hlava.
"Tak abys věděl, co jsi podepsal, ti to přečtu."

Já, Dag Rab, manžel a osobní otrok Alice Rabové - alias Madam Cat, pokorně a s plným vědomím všech důsledků žádám o:
1. Provedení drobného chirurgického zákroku za účelem zvýšení mé ovladatelnosti.
2. Aplikaci elektronického ovladače samčích pohlavních orgánů.
3. Aplikaci podkožních lokačních tělísek.
O totéž prosím i u všech otroků, trvale sloužících na Tvrzi.
Zároveň slibuji, že přijmu jakékoliv další ovládací, či trestné zařízení, které bude považováno Madam Cat za vhodné a bude mi nařízeno.
Podpis: Dag Rab
Svědci: ...

Koukal jsem na ni s otevřenou pusou. Došlo mi, že jsem odsoudil nejen sebe, ale i Dana a Nánu.
Podíval jsem se na Dana.
Klečel se svěšenou hlavou.
"Promiň, Dane." Špitl jsem.
Podíval se na mě.
"Neomlouvej se. Já podepsal totéž po dvou výpraskách..."
Paní Jil vstala a jeho řeč uzavřela párem facek.
"Svévolné mluvení. Píšu si!"
Paní Gita se na mě usmála.
"Nána podepsal po jednom výprasku přes koule. Ty jsi nám dal pěkně zabrat!"
Madam Cat vstala a zatleskala.
"Vy dva, mazejte do kuchyně a uděláte oběd! Oba se pořádně osprchujte. Budeme obědvat v jídelně.
Za hodinu a čtvrt už jsem šel oznámit Dámám, že oběd je hotov.
Všichni jsme jedli u stolu.
Byl to velmi slavnostní oběd.
Odpoledne jsme strávili opět prací.
Celé bičové centrum už bylo skoro hotové. Zbývaly jen drobnosti a lakování.
Večer si mě Madam Cat přivázala k posteli a vysázela mi na zadek 23 ran rákoskou. Ale nebyly moc silné. Prý aby měla pořádek v účtech.
Potom mi nasadila normální klícku a poslala mě do klece. Sama mi připnula lanka a odešla.
Dlouho jsem přemýšlel, co se mnou bude. Velmi dlouho.
Usnul jsem tak tvrdě, že jsem návrat Madam Cat ani nezaregistroval.

Násobky štěstí V./17.

Vedle mě někdo tiše chrápal.
Probudil jsem se.
Byla to Nána.
Ležela na posteli s rozporkou mezi nohama.
Nadzvedl jsem se a podíval se na své nohy. Také jsem měl mezi nimi rozporku.
Ucítil jsem svědění v rozkroku a chtěl se podrbat. Zjistil jsem, že to nepůjde, protože mám pouta na rukou na krátkých řetízcích k posteli.
Zase jsem si lehl. Měl jsem sucho v krku.
Netrvalo dlouho a nad postelí se objevila Madam Cat.
"Á, už jsi vzhůru? Tak dobré ráno, nový otroku. Jak ses vyspinkal?"
"Děkuji, Madam Cat, dobře."
"Tak to jsem ráda. Dnes a zítra budeš ještě ty i ostatní takto ležmo, v úterý budeš moci vstát."
Něco mě napadlo.
"Ale vždyť je sobota!"
"Ne, je neděle odpoledne. Chtěly jsme ještě udělat nějaké testy, tak jsme vám prodloužily spánek. Mimochodem, byl to velký úspěch. Vše funguje jak má a Paní Gábina na tebe bude dlouho vzpomínat."
Zaškrundalo mi v břiše.
"Donesu ti jídlo a pití."
Za chvilku byla zpět s tácem plným jídla.
"Uvolním ti ruce, ale jestli si sáhneš mezi nohy seřežu tě jako psa." Pohrozila.
Snědl jsem všechno, dostal sladké políbení a znovu usnul.
Zbytek dne i celé pondělí byly klidné a kdyby za někým z nás nepřišly občas Dámy, asi by nám bylo smutno. Nána nemluvil vůbec a Dan jen málo.
V úterý nás Dámy odpoutaly a vyhnaly z pelechů.
Omyly nás, oblékly do šatiček a mohli jsme dělat lehkou práci.
Tak jsme fungovali skoro čtrnáct dní.
Vaření, masáže nožiček, lízací povinnosti, lehký úklid a spousta drobných prací kolem domácnosti.
Zase byl pátek a výjimečný sněm sesterstva.
Tentokrát bylo vše v normálu. Nosili jsme jídlo, servírovali, pomáhali s kdečím až do večera.
Paní Gábina chodila v tmavých brýlích a Dámy se jí pochechtávaly.
Nechávalo ji to chladnou a jen se usmívala.
V deset večer nás naše Dámy zahnaly spát, protože nás prý čeká náročná sobota.

Násobky štěstí V./19.

Vzbudilo mě brnění bradavek.
Otevřel jsem oči a uviděl Madam Cat, jak horní polovinou těla visí z postele a předvádí mi svá ňadra.
Okamžitě mě to vzrušilo.
Ozvalo se pípání.
"Á, nedovolená erekce... Ale co dnes ti to prominu. Jdi se umýt, dej si čistící program a udělej snídani."
U snídaně jsem dostal instrukce, že tentokrát budu oblečen jen do obojku.
Madam mě ani nenechala umýt nádobí a táhla mě k výdejně.
Po rozdání snídaní jsme se přesunuli do sálu, kde se už začaly scházet Dámy i se svými otroky a otrokyněmi.
Když jsme byli všichni, zjednala si Madam Cat ticho.
"Dámy, dnes budeme pořádat závod Tour de Pain. Otroci proti otrokyním.
Vždy jedna polovina bude šlapáním pohánět různé hračky, které budou týrat tu druhou polovinu. Pak bude půl hodiny na umytí a vymění se. Vyhraje ten tým, který za hodinu ujede největší vzdálenost. Rozdílení cen bude po obědě. Jako první budou šlapat otroci... hmmm... šlapat..."
Madam se zasmála a odvedla nás k "závodišti". Dvě ohrady, oddělené od sebe jednosměrným zrcadlem.
V jedné ohradě byla šlapadla s dynamy a análními kolíky místo sedadel.
v druhé ohradě byly tři spankové automaty a spousta různých drátů.
Dostali jsme opasky, ze kterých visely popruhy se sponami.
"Nasedat, pánové. Máte přednost."
Dámy nám pomohly do "sedel" a ony popruhy zapnuly pod našimi zadky, takže jsme se nemohli zvednout.
Za zrcadly bylo slyšet zvuky poutání tří otrokyň na automaty.
Madam Cat se postavila tak, aby viděla na obě strany.
"Připravit, pozor... START!"
Šlápli jsme do pedálů.
"Dámy, prosím, povzbuzujte borce na trati!"
Chvílí se nedělo nic. Pak se ozvalo plácnutí a kviknutí, následované dalšími plácnutími, až se vše ustálilo v pravidelném rytmu.
"Dámy, abyste věděly, spankové automaty napájí jeden borec, elektrošoky druhý a vibrační vajíčka třetí. Ale nikdo neví, koho čím zásobuje, nebo kdo ho čím zásobuje. Pokud byste chtěly, ukážu vám schéma."
Dámy chtěly. Zlomyslně se u studia pohihňávaly.
Chodily mezi námi a osahávaly nám svaly a nejen svaly a občas řekly Madam Cat, aby nás popohnala, když si myslely, že jsme pomalí.
Pot se z nás jen lil. Mně už strašně bolely svaly a štípaly mě oči. Navíc mě bolel zadek, otlačený kolíkem.
Za zrcadly už se občasný výkřik bolesti, nebo vyjeknutí změnilo v neustálý nářek a prosby o slitování.
"KONEC! Zastavte. Dámy, odpoutejte závodníky i trestané."
Dámy nás sundaly ze šlapadel a odvedly do velké koupelny, kde nás ostříkaly hadicí. Bylo to báječně osvěžující.
Následně jsme dostali ovoce a energetický nápoj a mohli jsme odpočívat.
Půlhodina uplynula jako nic.
Tentokrát upoutaly Dámy na automaty nás. Dostali jsme vibrační válečky do zadků a připojily nám dráty svorkami na bradavky.
Opět bylo odstartováno. Nejdřív jsem ucítil jen drobné vrnění v zadku, následované slabounkým výbojem do bradavek.
Pak přišla první rána na zadek. Nebyla moc silná, ale hned přišla druhá, třetí...
Po hodině už jsme kvíleli a naříkali stejně jako děvčata předtím.
Konec závodu byl vysvobozením.
Zadek mě bolel a pálil. Bradavky bych raději neměl a vytažení vibrátoru taky nebylo moc příjemné.
Opět nás Dámy ostříkaly vodou a šli jsme k obědu, ke kterému jsme si museli sednout na židle bez podušek.
Takový rozbitý zadek člověku vezme chuť na jídlo.
Hodina odpočinku v kobkách byla úžasná.
Na vyhlášení vítězů nás Dámy vyvedly do sálu a postavily před závodiště.
Madam se postavila doprostřed a četla z listu papíru.
"Takže. První ročník Tour de Pain je za námi. Otroci ujeli celkem stočtyřicetdva kilometrů. Otrokyně ujely celkem stodvacetčtyři kilometry, což znamená, že otrokyně vyhrály. Už jen proto že v tomto domě žena nikdy neprohrává."
Pokynula Dámám. "Zavažte prosím otrokům oči."
Dámy nám natáhly na hlavy kukly s vystřiženými otvory na nos a ústa.
"Děvčata, užijte si svůj den vítězství!"
Někdo mě strhl na zem, sedl mi na obličej a malé ruce s ostrými nehty mi začaly surově mačkat prsa. Ucítil jsem, jak mi někdo udělal smyčku pod varlaty a silně utáhl.
Zaječel jsem.
Klín na mém obličeji se začal pohybovat.
Vystrčil jsem trochu jazyk.
Tichý vzdech byl potvrzením správného počínání i výzvou k pokračování.
O můj obličej se třel horký zadek.
Lízal jsem jak o život a přitom ječel, protože mi někdo zatínal nehty po celém těle a mačkal mi koule.
Nakonec se tělo sedící nade mnou roztřáslo a zmizelo.
Ležel jsem na zemi a oddychoval. Čísi ruce mi pomohly na nohy.
Ucítil jsem, že vedle mě někdo stojí.
"Bolí to moc, drahý?" Šeptla mi Madam Cat do ucha.
"Trochu, Madam."
"Tak mám pro tebe dáreček, na který nikdy nezapomeneš!" Zasykla výhrůžně a nahlas houkla: "Přivažte ho na lavici! A pořádně, aby se nemohl hnout!"
Spousta rukou se mě chopila a za okamžik už jsem se opravdu nemohl ani pohnout.
Něco se mi přilepilo na záda a hned nato začala dopadat jedna rána přesně vedle druhé. Záda mě bolela, pálila a ať jsem ječel jak jsem chtěl, nikdo se neslitoval. Nechápal jsem proč jsem tolik bit. Co jsem udělal?
Najednou vše skončilo. Byl jsem odpoután a postaven na nohy. Cítil jsem, jak mi kdosi cosi sloupává ze zad.
Kukla z mých očí zmizela. Proti mně stála má Madam Cat a krásně se usmívala.
V očích jí podivně jiskřilo.
Dvě otrokyně jí přinesly umyvadlo s houbičkou.
Opatrně a citlivě mi omyla záda a mávla ke dveřím.
Nána s Danem se z nich vyřítili s velkým zrcadlem a zastavili přede mnou.
Madam Cat mě pohladila po tvářích, políbila mě a řekla:
"Něco jsem ti chtěla říct, ale chtěla jsem, aby sis to pamatoval hodně dlouho, nejlépe navždy. Tak mi Dámy pomohly a máš to napsané na zádech."
postavila mě před zrcadlo.
Já se pomalu otáčel, až jsem na svých rudých zádech uviděl velké, černou barvou orámované srdce a pod ním jediné slovo: TÁTA
V tu chvíli mi to došlo.
Otočil jsem se k mé Madam Cat.
Usmívala se, pak se svět zakymácel a já omdlel.
Probudila mě studená voda, kterou mi někdo otíral obličej.
"Tyhle otroci prd vydrží." Štěkla zrzka, ale byla hned umlčena Lily.
"Drž zobák a tleskej, dyť je to děsně romantický!"
Když utichl aplaus, postavil jsem se na nohy a hned si klekl Madam Cat k nohám a políbil jí obě ruce.
"Děkuji, lásko!"
"Za výprask?" Zasmála se.
"Za tu úžasnou zprávu."
"Ach tak. To ale pro tebe znamená, že tě bude čekat spousta práce navíc. Ale to doladíme."
Otočila se k obecenstvu: "Dámy a ostatní tvorové. Omluvte nás prosím, musím se svým otrokem něco probrat."
Připla mi vodítko na obojek a za potlesku mě odvedla ze sálu.
Beze slova mě dovedla do našeho bytu.
Tam mi sundala obojek.
"Pojď. Dnes mám na tebe hroznou chuť." Skácela mě na postel a skočila za mnou. Ten večer byl úžasný a plný milování.
Usnuli jsme až v noci vzájemně v náručí.

Násobky štěstí V./21.

Ráno jsem se vzbudil a chtěl vylézt z klece. Byla však zamčená a tak jsem musel čekat.
Lady mě asi slyšela, protože jsem zaslechl cvaknutí zámku.
"Andulu si tam nech a dnes budeme oba snídat u stolu." Ozvala se Lady a já šel udělat snídani pro oba.
Seděl jsem proti Lady a ta se na mě dlouho beze slova dívala.
"Dagu, chci abys věděl, že si tě vážím jako partnera, se kterým sdílím vše dobré i zlé. Zároveň se ve mně probudila dračice, které dělá dobře, když tě může ponižovat a ubližovat ti. Počítej s tím, že teď to bude horší, protože je možné, že budu mít velké výkyvy nálad. Ale i když tě biju, miluju tě a věř že si moc dobře uvědomuji cos podstoupil, abychom my spolu teď čekali dítě. Tady je ten ovladač na tvůj rozkrok. Jestli chceš, rozbij ho. Teď je vypnutý a jiný už není. Je na tobě, co s ním uděláš. Já ti to vyčítat nebudu.
Ovladač tu nechám ležet do zítřejšího rána. Pak se tě zeptám co s ním mám udělat. Když náhodou zmizí, nebudu se ptát kde je. To ti říkám jako milující žena."
Krásně se na mě usmála, vstala, obešla stůl a dlouze mě políbila.
Napřímila se, tvrdě mě vzala za vlasy a úplně jiným tónem vyštěkla:
"A jako tvoje Paní ti poroučím zvednout línou prdel, uklidit vše po snídani, Dvacet minut na čistícím stroji a na stoličce v koupelně máš přichystané věci na sebe!" Prudce zacloumala mou hlavou.
"Je ti to jasný, otrocká děvko?"
"Ano, Lady Cat. Je mi to jasné."
"Až budeš nastrojená, přijdeš pro mě!"
"Ano Lady Cat. Rozumím."
Pustila mé vlasy a zářivě se usmála. To jsem ráda, žes mi rozuměl, drahý." A šla něco hledat v šatníku.
Byl jsem celý zmatený. V hlavě mi vířily stovky otázek, ale odpověď ani jedna.
Po vyčištění střev jsem se oblékl do připraveného latexového kostýmu služky se jmenovkou DÁŠENKA, který ale měl integrovanou kuklu jen s dírkami pro oči, nosní dírky a pusu.
Čekal mě i velký pás cudnosti s falešným ženským klínem. Na papírku byl vzkaz že mám použít výraznou "kurví" rtěnku.
Došla jsem do ložnice a ohlásila se.
"Paráda, Dáší. Teď alou přede mnou do velkého sálu."
Tam nás už čekala Paní Gita s Nánou oblečenou stejně jako já. Paní Jil s Danem, přejmenovaným na Rajdu došly za chvíli.
Dámy se usadily za stolem a my stály za jejich zády.
Netrvalo dlouho a dorazily Dámy, vedené zrzkou, tedy Lady Conn.
"Dámy, my jsme připravené. Všichni otroci i otrokyně byli vyčištěny a od půlnoci nejedli."
"Výborně, můžeme jít na ně. Kdo bude první?" Otázala se Lady Cat.
"Otrok tady Paní Lany. Je v jejím pokoji. Pro jistotu volně spoutaný."
Lady Cat kývla na mě a Rajdu.
Děvčata, jděde pro něj a dopravte ho do ordinace k Paní Gábině. My tam přijdeme.
Došly jsme do pokoje Paní Lany.
Kejí otrok tam byl připoutaný v kleci tak, aby se mohl hýbat, ale nemohl rukama nijak manipulovat.
Podíval se na nás.
"Už?"
Měly jsme povoleno jen kývnutí hlavou.
Odpoutaly jsme ho a vzaly pod lokty.
"Já nebudu utíkat. Slíbil jsem to své Paní."
Šel s námi klidně ale bylo cítit, že se bojí.
Dovedli jsme ho do ordinace.
Paní Gábina nám vysvětlila, jak ho máme položit a jak připoutat.
"Šel sám? Nezlobil?"
"Výborně spolupracoval Paní Gábino. Prý to slíbil své Paní." Odpověděla jsem.
"To ho ctí. O to míň ho to bude bolet."
Chviličku nato přišly Dámy s Nánou a zaujaly místa tak, aby měla Paní Gábina volný prostor.
Ta vytáhla injekční stříkačku, popleskala mu ptáka, aby se trochu zvětšil a začala píchat jednu malou dávku anestetik vedle druhé.
Otrok zatnul zuby a jen několikrát sykl.
Pak Paní Gábina rychle odřízla předkožku z uzdičky a zatímco její asistentka zastavovala krvácení, odřízla vnější i vnitřní list předkožky za žaludem.
Rychle vzala šití a zručně obšila drobnými stehy celou ránu.
Otrok se tam nedíval. Měl zavřené oči a zhluboka dýchal.
"Hotovo!" Ozvala se dosud tiše pracující Paní Gábina.
"Teď ještě bradavky. Mám mu je taky opíchnout?" Zeptala se jeho majitelky.
Ta jen kývla.
Paní Gábina rychle píchla po jedné malé dávce do každé bradavky. Pak zdánlivě surově jednu po druhé natáhla do prostoru a propíchla velkými kleštěmi.
Pokaždé se ozvalo měkké chrupnutí a když se kleště otevřely, měly v sobě bradavky už provlečené tunýlky.
Zavzpomínala jsem na aplikaci těch mých a otřásla se.
"Odpoutejte ho, doneste nahoru, připoutejte ho stejně jako byl a přiveďte dalšího." Zavelela Paní Gábina a Lady Conn nám řekla kde ho najdeme.
Paní Lana šla s námi a chválila svého otroka za statečnost. Ten se usmíval a své Paní několikrát poděkoval za starostlivou péči.
Druhý otrok byl velký a silný muž, ale odhodlaně seděl na posteli, připotán jen řetízkem k obojku.
Jen si povzdechl a zeptal se: "Mám se bát?"
Zavrtěla jsem hlavou a usmála se.
"Tak jo, ať to mám za sebou."
Ani jsme ho nevedly. Ještě si vzal na rameno složená nosítka, na kterých jsme nesli toho prvního.
Došli jsme do ordinace. Trochu sice pobledl, ale odhodlaně si lehl a nechal se připoutat.
"Koukám, že tady je to taky jasně vzorný otrok. Bude to bolet jen trošku."
Podívala se do papíru na stolku.
"Aha. Máš ale dostat také dva vlastnické cejchy. Ty ale zabolí. Ty musíš cítit, aby sis to pamatoval, komu patříš."
Otrok jen pokýval hlavou a řekl že to chápe.
Operace byla stejně rychlá jako ta první, jen při cejchování v oblasti stydké kosti zasténal.
Nosítka odmítl, jen nás požádal, abychom ho jistily.
Jeho Paní se na něj usmívala, ale neřekla nic.
Pmohly jsme mu si lehnout na přistýlku a nechaly ho v péči jeho Paní.
Poslední otrok byl hysterický. Ne že by odmítal, šel s námi celkem klidně, jen neustále fňukal, že to bude moc bolet.
Když jsme ho dovedly před ordinaci, chytil ho rapl a zkusil utéct.
Když jsme ho chytili, kousl mě do ruky.
Položily jsme ho na operační lůžko, ale byl jak urvaný ze řetězu. Potom ještě kousl svou Paní a kopl Paní Gábinu.
Lady Conn se rozzuřila.
"Tak poslouchej, ty malej parchante. Chtěl jsi ke mně do služby a podmínky znáš. Žádost o obřízku jsi svobodně podepsal a teď budeš vyvádět? Mohls to mít prakticky bezbolestně, ale teď si nezasloužíš úlevy. Gábi, vše bez umrtvení a prosím tři vlastnické cejchy navíc!"
Paní Gábina kývla, sáhla do šuplíku a vtáhla z něj roubík se silným řemenem.
"Vražte mu to do huby, řemeny protáhněte skrz podhlavník a pořádně utáhněte!"
Zarazila nás však a podívala se na zmítající se postavu.
"Já tě už někde viděla. Ale kde? Když mi to řekneš, možná ti odpustím ten kopanec a trochu zmírním bolest."
Odpovědí byla sprostá nadávka.
Paní Gábina kývla a my mu ucpaly nevymáchaná ústa.
Paní Gábina tentokrát nespěchala a i přes roubík se celým sklepením neslo hýkání a křik.
Při propichování bradavek málem převrhl operační stůl.
Nakonec dostal cejch mezi nohy, na podbřišek a nad pravé prso.
Když bylo hotovo, byl zpocený a bezvládně ležel.
Paní Gábina vzala jeho odřízlou předkožku a vyřízla z ní dvě stříbrné kuličky. Pak ukázala na mužův žalud, kde se rýsovala další.
Obratně žalud nařízla a vymáčkla zlatou kuličku. Mužík zase začal vřískat.
Paní Gábina vzala ze stolku miniaturní tubu, namázla z ní trochu ueleného gelu na ranku na žaludu a pevně stiskla. Asi po minutě stisk povolila a začala se věnovat šourku.
Lady Cat sebou trhla a požádala Dámy a mě, abycho s ní šly na chodbu.
Tam nás všechny sjela pohledem.
"Vím kdo to je. Je to bývalý nadháněč Doktorky. Dodával jí "materiál" na experimenty. Ty ho znáš taky, Gábi, že?"
"Bohužel ano. Jednou jsem s ním měla co dělat. Je to mstivý parchant. Nejen že prodával lidi doktorce, ale je členem mafiánského klanu. Co s ním uděláme?"
Do hovoru se vmísila Paní Gita.
"Dokonči celou operaci, pak ho dáme do separace, než přijede Justa s Fredem."
"Dobrá. Ty perly a zlaté kuličky bylo jeho poznávací znamení. Má ještě pět kuliček v šourku..."
"Tak je vyndej. Ale tak, aby to nebylo poznat." Přerušila ji Paní Gita.
Označkovaného a šperků zbaveného otroka jsme přenesly do cely pro těžké případy a Rajda ho hlídala.
Asi za hodinu dorazila Paní Justa s Fredem. Dámy jim předložily problém a po poradě bylo rozhodnuto mužíkovi vymazat mozek a udělat z něj sloužícího ducha pro Lady Conn.
Ta seděla v obýváku a kroutila hlavou. Paní Gita ji utěšovala a vysvětlovala, co udělají.
Lady Conn se při zmínce o gumování mozku zamyslela a pak poprosila, jestli bychom jí mohli také nějak z hlavy vymazat strach z toho člověka.
Paní Gita i Lady Cat souhlasily a Lady Conn vyplnila a podepsala žádost.
Nána přinesla náhradní psychokuklu a nasadila ji mužíkovi na hlavu spojila kabely s počítačem a zapnula ho.
Mužík zvadl.
Nána se obrátil na Dámy a řekl, že teď uslyší, jaké měl plány.
Mužík otevřel oči.
"Slyšíš mě?" Zeptala se ho Nána.
"Ano."
"Řekni nám své plány."
Mužík na něho obrátil oči.
"Pomsta. Jsem poslední. Jed v piksle. Do vody..."
"Kde je ten jed?"
"V pokoji. V mém kufru. Plechovka od krému na boty."
"Proč jsi ho nepoužil?"
"Nebyl čas. Zamčený v kleci."
"Kam bys ho vysypal?"
"Do studny. Malá nálož. Aktivace dvacet čtyři hodin."
"Kdo ti nálož dal?"
"Doktorka. Pomsta... Hehe. Tři dny v křečích... Udusíte se..."
Zaslechli jsme spěšné kroky. Fred následovaný Justou utíkali k pokoji Lady Conn.
Fred vtrhl do pokoje, vzal opatrně oba kufry i tašku a pelášil s nimi na dvůr a ven za vrata. Asi za dvě minuty se ozvalo se bouchnutí dveří od auta a Fred vběhl zpět do dvora a křičel ať zalezeme a zavřeme dveře.
Doběhl k nám a přibouchl za sebou dveře.
Ozval se mohutný výbuch. Vysypalo se několik oken.
"Kurva, to byla šleha!"Ulevila si Paní Gita.
Fred se na ni vážně podíval a něco řekl Paní Justě.
"Promiňte. Teď mu budu tlumočit. Byla tam piksla, ale obložená asi šesti kily výbušniny. Fred kufry sice odnesl dost daleko, ale zřejmě to odneslo i tvoje auto, Gito. Byla to past."
"Zatracená potvora. On si z nás dělá šoufky." Štěkla Paní Gábina.
Do toho přiběhly obě Dámy, které v pokojích opečovávaly své otroky a ptaly se, co to bylo za ránu.
Když jsme přišli opět do cely, mužík ležel natažený a vypadalo to, že klidně spí. Usmíval se.
Justa k němu skočila, ale když se ho dotkla, hlava se mu svalila na stranu.
Prohledala mu ústa a našla rozkouslou plechovou pilulku.
Opatrně ji pinzetou vyndala a pustila do sáčku, který jí nabídl Fred.
"Tak to bychom měli. Vzdychla Lady Conn a rozbrečela se.
"Tak dost!" Zaječela velitelsky Paní Gita.
"Jdeme udělat něco k jídlu a pak budeme řešit co dál. Mazejte, nebo vás seřežu všechny, Dáma nedáma!"
Sešli jsme se v sále, kde začala Lady Cat s Paní Gitou řešit co s obědem.
"Nic! Za hodinu tu bude naše speciálka a veze oběd od našeho kuchaře." Ozvala se Paní Justa.
"To letí na koštěti?"
"Ne, dva vrtulníky s naší speciální jednotkou." Odtušila Justa.
"Gito, nepůjdeš se podívat na své auto?" Špitla Lady Conn.
Paní Gita se na ni podívala a kývla. Obě se zvedly a odešly. V místnosti se rzhostilo ticho, které přehlušil vzdálený rachot.
"Zůstaňte tu!" Řekla Paní Justa a vyběhla ven. Nějakou dobu se po chodbách ozývaly kroky těžkých bot a znovu se ozval rachot, tentokrát startujícího vrtulníku.
"Náno, Dášo, pojďte rozdat jídlo."
Vyběhly jsme do kuchyně,kde nás čekalo několik várnic s výborným obědem. Celé odpoledne pak zabraly výpovědi všech zůčastněných, korunované předáním smluv, videozáznamu a obsahu přirození mrtvého otroka.
Paní Justa prohlásila, že se bohužel musí vzdálit a po srdečném rozloučení odjeli.
K večeři jsme dojedli zbytky od oběda a šli spát.