Násobky štěstí (Stránka 6 z 6)

Násobky štěstí VI./4.

Tiché pípání budíku a červené světlo.
Otevřela jsem oči.
Pokyny pro ráno jsem měla už z večera.
Stisknout zelené tlačítko jako potvrzení že jsem vzhůru, opřít se zády v polosedu o zeď a široce roztáhnout pokrčené nohy. Ruce samozřejmě za hlavou.
Zaujala jsem pozici a čekala.
Netrvalo dlouho a přišla Paní Gábina.
"Tak jak se nám naše holčička vyspala?"
"Dobře, Paní Gábino." Odpověděla jsem.
"Tak to je skvělé. Nasnídáš se a pak ti vysvětlím, co bude tvá dnešní práce."
"Tvoje Paní mi řekla, že prý jsi zvyklá na krmítko, ale tady budeš jíst normálně u stolu."
Při tom, co si se mnou povídala, si hrála s mým přirozením, které osvobodila z klícky, kterou jsem měla, protože Madam Cat odmítla dát Paní Gábině ovladač.
Obzvlášť ji bavilo natahování šourku a mačkání koulí.
Pak mi osobně nasadila ženský klín, podala mi oblečení a vyzvala mě ať ji následuji.
Odepla mi řetěz z oka ve zdi a odvedla mě na něm do jídelny.
Tam mě čekaly čerstvě upečené tousty a krásně vonící káva.
Po svolení, že můžu snídat, jsem snědla a vypila vše, co bylo na tácu.
"Chutnalo ti to, Dášenko?"
"Ano, Paní Gábino. Bylo to moc dobré."
"To jsem ráda." Řekla Paní Gábina a směrem k otevřeným dveřím pronesla: "Slyšels, Roberte? Dnes dostaneš odměnu!"
Ve dveřích se ukázal muž v kuchařském oblečení.
Vypadal opravdu vylekaně.
"Už dnes, Paní?"
"Ano, dnes. Slíbila jsem ti to."
"Já se bojím, Paní."
"To mě nezajímá!"
"Omlouvám se, Paní. Děkuji Vám."
"V pořádku. Dej si záležet na obědě. Nic nejez a pij jen vodu."
"Provedu, Paní."
Paní se otočila ke mně.
"Jsi najedená?"
"Ano, Paní Gábino."
"Tak jdeme."
Dovedla mě do ordinace ve sklepě, kde začala připravovat věci na dopolední setkání.
"Vrchní je ve speciálním programu. Budeš stát tady a budeš mi podávat nástroje. Za to ti slibuji zajímavou podívanou."
Potom mi vysvětlovala na co který nádtroj je a vyrušil ji až zvonek u domovních dveří.
Na chvilku odešla a vrátila se s panem vrchním.
Chvíli s ním něco probírala a pak mu přikázala, aby se svlékl.
Nahý vrchní měl jen pás cudnosti. Ale velký, s pevným ocelovým pásem kolem boků.
Bylo vidět, že se přede mnou stydí.
Paní Gábina si toho všimla.
"Ó, dnes tu máme stydlivku. To to bude o to zajímavější!"
Sundala si z řetízku klíček a odemkla pás cudnosti.
Sundala ho a mě překvapil kovový terčík na žaludu.
"Hned uvidíš, Dášenko. Připoutej ho na kozu, aby se necukal. Teda on se bude cukat stejně, ale nebude blbnout. Jo a dej mu ten velký roubík. A moc se s ním nemazej."
Připoutala jsem vrchního tak pevně, jak jsem uměla a Paní mě pochválila.
"No, je vidět, že máš dobrou školu! Teď vezmi tyhle kleště a ten kolík zasuň do jeho ptáka. Až na doraz. Nenech si do toho kecat." Šibalsky na mě mrkla.
Vzala jsem složité kleště, na kterých byla malá nádobka a začala jejic centimetr silný a šest centimetrů dlouhý kolík zasouvat do otvoru v kovové čepičce na žaludu.
Chyběly ještě asi dva centimetry, když se vrchní napnul.
"Zaber, děvče. Tenhle čůrák si slitování nezaslouží. Pěkně ho chytni za žaludem a zaber!"
Provedla jsem příkaz a i přes huhlavé sténání jsem dostala celý kolík dovnitř.
"Teď začni pumpovat. Pomalu, nespěchej."
Sevřela jsem pomalu kleštiny a znovu a znovu.
Vrchní křičel do roubíku.
Asi po osmém stisknutí se ozvalo slabé mlasknutí.
"Výborně. Opatrně vytahuj kleště a trochu jimi pootáčej."
Netrvalo to dlouho a kleště byly venku.
Ale i s kovovou pukličkou, která předtím pokračovala dovnitř ptáka kovovou trubicí.
"Teda Dášo, bylo to krásné. Teď mu ptáka zevnitř i zvenku ošetři desinfekcí." A podala mi sprej s krátkou hadičkou.
"Tak pane vrchní. Na základě naší smlouvy jste dosáhl prvního stupně úpravy. Chcete pokračovat? Pro souhlas zdvihněte oba ukazováčky. Výborně. Začneme s druhým stupněm."
Vzala cosi, co připomínalo onen velký pás cudnosti a přidělala na jeho vnitřní část podivně tvarovaný kolík, od něhož vedly kabely.
Podsunula pás pod záda vrchního a kolík mu zatlačila do zadku tak, že jen hekl. Pak celý pás uzavřela a pevně stáhla popruhy.
Přirození vrchního však z něj volně viselo.
Paní Gábina vzala silnou rouru, kterou provlékla ptáka pana vrchního a zajistila lepící páskou proti zpětnému vyjetí.
Pak začala otáčet spodní částí roury, až byl pták natažen mnohem víc, než byla jeho přirozená velikost.
Ukázala mi na domluvené místo a začala pracovat. Zasouvala mu do ptáka různé dilatátory a jiné nástroje, podobné malým lžičkám tak, že jsem si ani nechtěla představovat tu strašnou bolest.
Vrchní křičel do roubíku, pak hekal a nakonec jen sípal.
Z očí mu tekly proudy slz a kapaly na podhlavník.
"Tak to bychom měli!" Řekla Paní Gábina a ukázala mi cosi v malé skleněné mističce. Osm močových kamínků, ten největší velký jako hrášek.
"A teď něco, abych se mohla příště bavit!"
Vzala asi dvaceticentimetrový váleček, který pomocí čtyř ramen připevnila na konec roury. Kabely vedoucí z válečku i z kolíku zapojila do přístroje vedle sebe. Nastavila nějaké hodnoty a stiskla zelené tlačítko.
Ozvalo se tiché zabzučení a ruce vrchního se zatnuly v pěsti.
Bzukot změnil tón a začal být v pravidelném rytmu střídán klepnutím.
"Dášenko, tohle je roztahovač čehokoliv. Od močových cest, přes nosní dírky, až po anál. Záleží jen na tom, jak velká se použije pracovní hlavice.
Uvnitř válce jsou kleštiny, které teď zajely panu vrchnímu do močové trubice. Šest kleštin je kolem kuželu, do kterého klepe malé kladívko. Tím se kužel posouvá a roztahuje močovou trubici. Ten kolík v zadku způsobuje silnou erekci, takže je jeho pták silně prokrvený, zvlhčený, ale také citlivý."
Podívala jsem se na vrchního. Potil se, plakal a měl bílé klouby na rukou.
"Dáš si kávu, Dášo?" Zeptala se Paní Gábina.
"Ano, Paní. Děkuji."
Paní Gábina stiskla zvonek a za chvilku tu byl kuchař s tácem.
Káva příjemně voněla.
Vypily jsme pomalu kávu a snědly zákusek.
Ozvalo se pípnutí. Paní něco nastavila na přístroji a pan vrchní se začal kroutit jak had.
Trvalo to asi patnáct minut, než se ozvalo další pípnutí.
Paní vstala a začala z něho sundávat roztahovák.
Pan vrchní křičel znova jako šílený.
Když byla dole i roura, natáhla si Paní latexovou rukavici, prsty namočila do nějaké žluté masti a poručila mi, abych vrchního zbavila roubíku.
"Tak, pane vrchní. Teď tady Dášence řekneš co jsi provedl. A taky co tě čeká."
Vrchní vypadal zaraženě. Ve zpocené tváři s kruhy pod očima bych nepoznala toho vrchního ze včerejška.
"Tak bude to?!"
"Ano, Paní. Já jsem znásilnil dívku. Byla mladá a krásná..."
"To prase jí vrazilo celou pracku do pochvy a ona z toho má trauma na celý život!"
"...Paní to zjistila. Prý mě neudá, když mi bude moct ošukat ptáka palcem. Při tom mě zbavuje mých kamínků..."
"Víš, jak se šuká pták, Dášo? Takhle!"
Pevně vzala ptáka do ruky a vrazila malíček do močové trubice. Zajel tam snadno celý. Vrchní hekl a zatnul zuby.
Paní ho začala malíčkem šukat. Vrchní tiše sténal. Pak změnila prsty. Postupně tlustší a tlustší. Když došlo na ukazovák, už se vrchní kroutil jako kdyby se chtěl z pout vyplížit.
"Moc se necukej. Tohle je zatím jen ukazováček."
Najednou se zarazila a koukla se na mě.
"Tady Dášenka si chce taky zašukat!"
Bradou ukázala na postroj s obrovským dildem na zdi.
"To bude akorát. Sundej mu to železí a hezky si to užij, Dášenko."
Sundala jsem postroj z vrchního a navlékla si ten s dildem.
Namazala jsem dildo i zadek a nasadila. Vrchní se chtěl bránit.
"Copak? Vždyť tvoje prdel taky potřebuje protáhnout."
Pomalu jsem začala přirážet. Dvě ženy šukaly chlapa, ale tomu se to nelíbilo.
Dokonce trochu křičel.
Pak křečovitě zavřel oči a začal těžce dýchat. Paní ho bedlivě pozorovala a včas mi poručila, že mám vytáhnout.
Sama též vytáhla, neuvěřitelně rychle nahradila svůj prst trubičkou s terčíkem a vrchnímu uzamkla pás cudnosti.
Vrchní brečel jako malá holka.
"Už je v mé péči dva roky. A do konce léčby má zakázaný orgasmus. Odpoutej ho."
Odpoutala jsem vrchního a ten mi políbil nejdřív ruce a pak nohy.
"Děkuji Vám, Slečno." Zašeptal a šel poděkovat Paní Gábině.
Ta se na něj bez úsměvu podívala a řekla: "Další kontrola za týden, pane vrchní!"
Potom ho ubrečeného a strhaného vyprovodila ven.
Když se vrátila, ukázala na mě.
"Dášo, teď jsi na řadě ty. Svléknout úplně všechno, včetně gumiček do vlasů."
Svlékla jsem se a Paní mi odemkla klín, který jsem také sundala.
"Do dvojky." Zavelela úsečně a šla za mnou.
V kóji číslo dva bylo lůžko, na kterém ležel gumový pytel, do kterého jsem musela vlézt.
Zajímavé bylo, že pytel byl uvnitř vybaven rukávy, takže jsem měla ruce oddělené od těla.
Paní někudy sáhla dovnitř a já cítila, jak mi cosi nasazuje na ptáka a koule. Potom jsem dostala velký kolík do zadku.
Slyšela jsem, jak Paní zapíná nějaké zipy. Potom vzala do rukou kuklu, která stála na stolku. Na zadní části rozepla zip a roztáhla ji. Uviděla jsem uvnitř dvě dvě dírky pro dýchání nosem a roubík.
"Hezky vem roubík do pusinky a nedělej fóry, Dášo. Až ti kuklu zapnu, nic neuslyšíš, ani neuvidíš. Spojím ji s pytlem a do nosu ti zastrčím dvě hadičky. Neboj, bude to jen nepříjemné.
Roubík se pak automaticky nafoukne a už nevydáš ani hlásek.
S tím mi doslova narvala kuklu na hlavu.
Otevřela jsem pusu a roubík mi do ní zapadl.
Cítila jsem, jak Paní uzavírá kuklu. Ta mi pevně obepnula obličej.
Zasouvání hadiček bylo opravdu nepříjemné, protože je strkala dost hluboko.
Do uší se mi ozval hlas: "Začni dýchat nosem! Teď!"
Nadechla jsem se a roubík v mých ústech zbytněl a já měla určitě tváře jako sysel.
"Užij si masáž, Dášenko. Ozval ze znovu hlas Paní ve sluchátkách a já měla pocit, že mě pohladila po těle.
Pytel se najednou zmenšil a já cítila, jak mě těsně a silně obepíná.
Najednou přišel drobný výboj do prstů u nohou. Pak do lýtek, stehen, přirození, břicha, prsou a vůbec postupně všude, jako vlna malých mravenců. Druhá vlna byla silnější, třetí zase slabší.
A pak už to šlo ráz na ráz. Střídaly se směry vln i jejich intenzita. U těch silných už jsem sténala do roubíku.
Tedy spíš mručela, protože při roubík fungoval perfektně.
Trvalo to dlouho a bylo to čím dál horší. Navíc přibylo mačkání koulí.
Ale nejhorší byla ta absolutní bezmoc.
Cítila jsem, jak se potím a jak se tvoří loužičky potu kolem mě.
Pak jsem ucítila sladkou vůni a ... nic.

Násobky štěstí VI./6.

Tu noc jsem spala málo. Svědily mě hojící se rány a v hlavě jsem měla kolotoč.
Pípnul budík a předepsala jsem povinnou polohu.
Paní Gábina přišla vyspaná do růžova a s úsměvem na tváři.
"Tak co, malá klokanice? Jak se hojíš?"
Prohlédla si své dílo a spokojeně zamručela.
Teď ještě nech nádobíčko venku, ale na cestu si ho schováš."
"Na jakou cestu, Paní Gábino?"
"No přece domů. Dnes je čtvrtý den."
"Ale jak to?"
"Skoro celý den jsi prospala, Dášo. Nejdřív dvě hodiny elektromasáž, pak příprava a operace a pak jsem tě nechala pár hodin dospat. Tobě to nedošlo?"
"Ne, Paní Gito. Nedošlo."
"Škoda samičích darů pro přitroublého samečka..." Zadeklamovala Paní a nechala mě obléknout. Snídaně byla opět skvělá.
Kuchař chodil poněkud toporně, ale zářil radostí.
Zeptala jsem se na to Paní.
"On byl taky oběť šílené Doktorky. Slíbila jsem mu, že až někdo pochválí ty jeho připálené tousty, pokusím se opravit Doktorčino řádění. A předevčírem se to povedlo. Jen ho to ještě trochu pobolívá. Ale to brzy přejde."
"Jsem opět mužem jako dřív, Paní Gábino. A nadosmrti Vám budu vděčný."
Kuchař se uklonil, políbil Paní Gábině obě ruce a odešel.
Při slovech "mužem jako dřív" mě píchlo u srdce. Já už nikdy nebudu jako dřív.
"Vím na co myslíš. Ale s Madam Cat máte to, co já nikdy neměla a mít nebudu. Rodinu. Přeju vám to a je mi z vás hezky u srdce. I když si o mě myslíš že jsem bezcitná domina, není tomu tak."
Podívala se kamsi do dálek a hlubin svého života.
Pak sebou trhla, pohladila mě po tváři a řekla, že až dojím snídani, mám si jít sbalit věci.
Přesně v devět hodin a patnáct minut jsme odjížděly směr Tvrz.
Trochu jsme se zdržely před restaurací, kde bydlel a pracoval pan vrchní.
Bylo tam živo.
Dva muž právě nakládali do sanitky kopající postavu, připoutanou k lůžku.
Paní Gábina stáhla okénko a zeptala se procházejícího člověka co se stalo.
"Pan vrchní se nám zbláznil. Rozmlátil půl restaurace i svůj byt. Prý mu někdo ukradl koule a nějaký opasek. On byl vždycky divnej, ale teď už je mimo. No, snad se mu uleví."
"Snad..." Řekla Paní Gábina. Zavřela okénko a rozjela se.
"A já mu dala spoustu dobrot pro růst prsní tkáně. Nevděčník!"
Cestou jsme s Paní Gábinou probíraly všechny aspekty převýchovy vrchního.
Dozvěděla jsem se, že není jediný, koho Paní vychovává a že čekala nějakou křivárnu, když jim doporučil a donesl tak drahé víno. Tak ho vypila jen trošku a zbytek nalila do květináče.
"Až provedeš nějakou moc velkou hloupost, Dášenko, bude mi ctí vést tvou převýchovu. K paní se pak vrátíš jako beránek. Tedy spíš jako krotký klokánek!" A rozesmála se.
Mně však zamrazilo v zádech. Raději jsem si ani nepředstavovala, co by mi udělala.
Zastavily jsme před tvrzí. Odemkla jsem vrata a otevřela je. Paní Gábina zajela do dvora. V autě totiž měla několik těžkých balíků.
Než stihla vystoupit, vyšla jí naproti Alice a Paní Gita, následované Nánou a Blonďákem, kteří mi pomohli se zavazadly. Vše jsme nanosili dovnitř a za chviličku už mě Paní Gábina předávala zpět Lady Cat.
"Máš moc šikovnou čubku, drahá." Pochválila mě Paní Gábina a šibalsky mrkla. Já jí poděkovala za pohostinnost a políbila jí ruku. Pak jsem přešla k Madam Cat a poklekla před ní. Vzala mě za copy a zvrátila mi hlavu dozadu.
"Nezlobils?"
"Ne, Madam Cat. Nezlobil."
"To jsem ráda. K noze!"
Zaujal jsem místo u její nohy.
"A jak to vypadá s mou Hančou?" Zeptala se Paní Gábina.
"Čeká na tebe v pokojíčku, Gábino." Odpověděla jí Paní Gita.
Paní Gábina spěchala za Paní Gitou a my všichni ostatní za nimi.
Paní Gábina otevřela dveře a vešla dovnitř.
Hanička se na ní doslova vrhla. Ale nebyl to útok. Objímala ji, hladila a prosila za odpuštění. Vyváděla jako pes, který dlouho neviděl pána."
Paní Gábina trpělivě počkala, dokud se Hanička trochu neuklidnila. Potom jí kolem krku zapnula řetízek s malým medailonkem.
"Je tvůj, viď."
"Ano, Paní doktorko. Je můj. Kde jste ho našla?"
"V bytě člověka, který ti nejspíš ublížil. Už z něho nemusíš mít strach. Potom ti řeknu víc."
"Děkuji Vám, Paní Gábino. Všem moc děkuji za pomoc. Já se málem zbláznila."
Přesunuli jsme se tentokrát už všichni zpět do obýváku.
Slovo si vzala Paní Gita.
"Haničku jsme podrobili psycholéčbě a ona nám pak řekla, co se jí stalo. Ale myslím, že by ti to měla říct sama. Bude to pro ni definitivní osvobození."
Paní Gábina pobídla Hanču k řeči.
"Jednou jsem byla na nákupu a cestou z něj mě někdo zezadu chytil a strhl na zem. Zavázal mi oči a odvedl mě někam do studené místnosti.
Tam ... Hrozně to bolelo... Řekl mi, že mi dá prášky, které Vám mám dát do pití. A že jestli neudělám co chce, budu toho litovat. Nechtěla jsem a neudělala to. Potom mě chytil znova. Bála jsem se, že mě zabije, protože věděl kde co v domě máme a jak to tam chodí. Pak mi sundal řetízek po babičce a prý mi ho dá jen když..."
Hanička se rozplakala.
Paní Gábina se ji snažila utěšit.
Hanička přestala vzdychat a otřela si slzy.
"Řekněte mi, kdo to byl. Ráda bych mu oplatila jeho něžnosti."
"To bude těžké, děvče. Musela bych tě nechat zavřít do blázince."
Na udivený Hančin pohled vyprávěla vše s panem vrchním.
Když skončila, nastalo ticho, které přerušila Paní Gita: "Co tu tak sedíme? Oběd je připravený ve velkém sále. Alou!"
Oběd byl skvělý a všichni seděli u stolu. Zábava byla skvělá a jídlo ještě lepší.
Úklid po obědě však už znamenal i mé přičinění, protože jak řekla Madam Cat, prázdniny skončily.
Odpoledne bylo hravé a v jednu chvíli Paní Gábina kývla na Madam Cat. Ta se napřímila a postavila.
Do ztichlého sálu pronesla: "Vážené Dámy a ostatní tvorové. Po dohodě s Paní Gábinou jsem nechala Daga trochu upravit. Rozhodně mu to neublíží, naopak mu to rozšíří možnosti."
Otočila se na mě.
"Dagu, vylez na ten malý stůl a ukaž píču!"
Ač se mi to zdálo nemožné, zrudnul jsem jako pivoňka.
Vylezl jsem na stůl, lehl si na záda a chytil roztažené nohy pod koleny.
Ozvalo se obdivné zahučení Dam a soustrastné od otroků.
Paní Gábina přistoupila ke mně a vytáhla mi vercajk z kapsičky.
Dámy začaly tleskat a otroci zbledli
Paní Gábina ochotně odpovídala na každou otázku a vrcholem bylo, když mi do pochvy zasunula malé dildo.
Byl to divný pocit. Nevzrušující, jen pocit, že mi něco vyplnilo část břicha.
Paní Gábina to zmínila s tím, že nemám opravdovou pochvu, ale jen koženou díru do břicha, kterou bude možné plně využívat asi za dva až tři týdny.
Byla odměněna potleskem.
Na její žádost pak Nána s Blonďákem přinesli velký balík a velkou krabici.
"Jelikož mi Dag prozradil výjimečnost tohoto dne, dovolte, abych jako upomínku dala všem v této tvrzi několik dárků."
Rozbalila krabici a z ní vytáhla sadu bicích nástrojů s luxusními držátky, kterou předala Paní Gitě. Pak krabici plnou hraček na týrání mužských přirození pro Paní Jil a nakonec ukázala na balík.
"Tohle je elektromasážní vakuový pytel.
Dag si ho už vyzkoušel a nemohl se ho nabažit. Krásně se v něm kroutil..."
Paní Gita vstala podívala se na mě a houkla: "Jaká zase vyjímečnost? Co je to za ptákovinu?"
Postavil jsem se a prohlásil: "Vážené Dámy. Omluvte prosím Paní Gitu, že v záplavě svých starostí zapomněla na drobnou událost, která přesně před rokem začala lahví vína a skončila mým příchodem do tohoto domu. Nemohu říct, že bych zde prožil jen příjemné okamžiky, ale i tak jsem nucen říct, že to bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat."
Uklonil jsem se a obdržel aplaus.
Paní Gita zamáčkla slzu a prohlásila, že je čas na pořádnou zábavu.
Poslala Nánu pro víno a zákusky, vytáhla jednu ze zdobených plácaček a obrátila se na Lady Cat:
"Dovolíš, drahá? Jen symbolicky."
Lady se uchichtla a vypískla: "Jak symbolicky? Jen mu dej co proto, aby zase měl rok na co vzpomínat!"
Paní Gita mě ohnula přes trestnou kozu a začala mi zpracovávat zadek.
Nenechala toho, dokud jsem nezačal slzami kropit podlahu.
Na řadu pak přišli všichni otroci a Dámy byly velmi hravé.
Nadešel čas večeře.
Večerní zábava už byla mírnější, až Madam Cat vstala, připnula mi vodítko a s omluvou, že musíme řešit soukromé záležitosti mě odtáhla nejdřív do koupelny, kde jsem absolvoval kompletní očistu a pak do našeho bytu.
Tam mi přikázala, abych se opřel o postel a odešla za má záda.
"Víš, Dagu, strašně jsi mi chyběl. A já mám pro tebe taky překvapení."
Ucítil jsem, jak mi promazává zadek.
Pak do mě začala zasouvat něco moc velkého. Byl jsem roztažený na maximum.
"Tak vítej doma, čubko!" A zarazila do mě celého uměláka, až jsem hekl.
Začala přirážet.
"Pěkně hekej a sténej, ty kurvo! Slyšíš?! Chci to slyšet!"
Splnil jsem příkaz a hekal a kňoural potom i sténal bolestí. To Lady rozvášnilo ještě víc.
Strhla mě na zem na záda a sedla mi na obličej. Lízal jsem jako o život a odměnou mi byl její bouřlivý orgasmus, po kterém dlouho vydýchávala.
Vstala ze mě a poručila mi ať si stoupnu a dám ruce za hlavu.
Vzala skleničku a vytáhla ovladač.
Skleničku dala pod mého ptáka a stiskla tlačítko.
Okamžitě ze mě začalo téct sperma.
Byla ho nakonec polovina skleničky.
Podala mi skleničku.
"Na zdraví, Dagu!"
Vypil jsem všechno a pak jsem byl nahnán do klece.
"Dobrou noc, můj milý. Ráno chci topinky!"

Násobky štěstí VI./8.

Noc byla dlouhá. Já nadržený a nade mnou odfukovala má žena. Nakonec jsem usnul až k ránu.
Probudil mě bradavkový budíček.
Jenže s rukama spoutanýma za mříží jsem nemohl vylézt. Po pěti minutách se dveře klece opět zamkly a začala elektroléčba.
Asi jsem sténal, protože najednou vše přestalo.
"Copak? Tobě se nechce vstávat?"
Madam Cat stála před klecí a usmívala se.
"Nemohu, Madam Cat. Jsem připoutaný." Špitl jsem.
"Aha. Tak pojď blíž ke kleci, ať nemusím křičet."
Přisunul jsem se až ke kleci.
Madam vytáhla zpoza zad roubík, rychle mi ho nacpala do pusy a zapnula.
Pak mi připnula do bradavek lanka a popřála mi dobrou noc.
Začal tanec. Kombinace impulzů z implantátů a impulzů od lanek byla šílená.
Kroutil jsem se jako had, ale nebylo úniku.
Po chvíli už jsem brečel jako želva.
Trvalo to strašně dlouho, než mě Madam vypustila z klece.
Klečel jsem před ní a fňukal.
"Takže si to probereme." Koukla na budík.
"Chtěla jsem topinky k snídani, to jest v sedm nula nula. Máš zatím stodvacetosm minut zpoždění. Tak sebou hni. Každá minuta znamená ránu na veřejném trestání otroků zítra večer."
Vletěl jsem do kuchyňky a za dvanáct minut byly topinky na stole.
"No, to je dost! Stodvacetosm plus dvanáct jééé... stopadesát. Píšu si a nic neslyším!"
"Děkuji za vaši výchovu Madam a za spravedlivý trest."
"No proto!"
Madam dosnídala a poručila vše uklidit.
Osobně mi nasadila klícku, abych prý nebyl něco víc než ostatní a v kostýmu služky si mě na vodítku odvedla do společného obýváku.
Tam seděla Paní Jil a nechávala si kouřit uměláka.
Háček byl v tom, že Blonďák byl uvázaný za koule do oka v protější zdi.
"Ale, to jsou k nám hosti. Pojďte dál."
"Nechceme rušit. Když tu máte intimní chvilku."
"Ale kdepak, Alice. Vem si ptáka a posaď se tady vedle mě. Blonďák tě rád přeblafne. A Dáša by si mohla vzít taky uměláka a projet mu prdel, aby byl opravdu šťastný."
Dámy se zahihňaly a Madam Cat něco polohlasně poznamenala.
"Jo! Super!"
Od Madam jsem dostal velkého připínáka, do kterého byly zapuštěny tři kovové kroužky.
Blonďák dostal zvláštní kalhotky, od kterých vedly kabely k bradavkám a které měly velký otvor na zadku.
Madam mi podala zvláštní vazelínu s bleskem na obalu a potutelně mrkla.
Namazal jsem si připnutého uměláka a opatrně ho zasunul Blonďákovi do zadku. Najednou se začal kroutit, ječet přes kouřené dildo a vyhazoval zadkem jako hříbě. Začal jsem mu šukat zadek.
Vypadalo to, že zešílel.
Ve snaze uniknout si skřípl koule tak, že mu začaly modrat a na kůži se objevilo několik malých modřin z prasklých žilek.
"Pořádně, Dášo! Chci aby si tenhle den dlouho pamatoval!" Povykovala Paní Alice.
"Copak ti provedl, drahá?" Zeptala se Lady Cat.
"Požádal mě o ruku!"
"Téda! To je drzost!"
"Viď! A víš co? Já to přijala, ale jen když vydrží dnešní den."
"Ahááá. No tak to chce pořádně prověřit jeho odhodlání!" Škodolibě se uchechtla Madam Cat a vytáhla rákosku.
Začala s ní řezat do mého zadku a povzbuzovala mě jako na dostizích.
Já zrychlil přirážení a Blonďák výskoky. Oba jsme se začali potit.
Povyk přilákal Paní Gitu.
"Jejda, tady je krásně veselo! Co slavíme?" Zeptala se.
Paní Jil jí vše řekla.
Paní Gita se zeptala, jestli se může přidat a po nadšeném souhlasu obou Dam mi začala mačkat prsa a štípat mě do bradavek.
Pak došla k truhle v koutě a vytáhla z ní veliká pouta, která mi rychle zacvakla kolem prsů a bolestivě stáhla.
Pak si vzala bičík a otékající poprsí mi začala opracovávat. To už jsem hýkal a ječel i já. Bylo to šílené.
Najednou Blonďák omdlel.
Dámy ho ale rychle probraly a já ho musel odnést na zádech do velké koupelny.
"Posaď ho na mycí stroj a ty se usaď na druhý." Zavelela Lady Cat a pohladila mi modrající a otékající prsa.
Už dlouho jsem nebyl připoutaný na mycím stroji a byl jsem nervózní.
Nejdřív Dámy začaly čistit Blonďáka a pak teprve mě.
Blonďák se chvíli smál, chvíli křičel, chvíli sténal...
A pak došlo na mě. Několik velmi silných klystýrů, výplachy jakopochvy, lechtání vodním paprskem, pálivý klystýr...
Když už jsem myslel, že je konec, přistoupila ke mně Lady Cat a uvolnila mi prsa.
Zařval jsem bolestí.
Pak se mi do nich pustily masážní trysky.
Řval jsem, ječel a kvílel.
Do toho mi začal zadek projíždět velmi dlouhé silné měkké dildo.
S blonďákem jsme svým jekotem Dámy tak vzrušili, že si to začaly rozdávat na měkké podložce na podlaze.
Vypnuly nás, až byly všechny tři ukojené a spokojené.
Odpoutaly nás a odvedly do kuchyně.
Poručily si jídlo a my si měli naplnit krmítka ohřátou krupičnou kaší.
Jídlo jsem připravoval prakticky sám, protože Blonďák se sotva ploužil.
Když jsem začal nosit na stůl, Paní Jil se mě na Blonďáka zeptala.
Odpověděl jsem jí, že je velmi unavený.
"No, jen ať ukáže co vydrží. Ještě ho čeká celé odpoledne."
Když jsme byli u oběda všichni, popřály nám Dámy dobrou chuť a daly se do jídla.
Já začal hltat krmítko s kaší, ale Blonďákovi to nějak nešlo.
"Copak? Ty nemáš hlad?" Zeptala se Paní Gita, která si toho všimla.
Blonďák jen němě zavrtěl hlavou.
Paní Jil zrudla.
Zvedla se, odešla do kuchyně a za chvíli byla zpět s dalším krmítkem.
"Posaď se rovně, drahý otroku." Řekla mile, ale bylo to až moc mile.
Spoutala mu ruce za zády poutacími rukávy. To už se Blonďák začal bát.
"Dášo, podrž mu hlavu v záklonu."
Blonďák chtěl něco říct, ale dostal facku první kategorie. Paní mu narvala do pusy kruhový roztahovák čelistí. Pak vzala krmítko a narvala ho pomalu Blonďákovi až nadoraz do krku. Blonďák se zmítal a já měl co dělat, abych ho udržel. Když bylo krmítko prázdné, vzala Paní to druhé a celou operaci opakovala.
Blonďákovi tekly slzy a všiml jsem si, že mu zatékají do uší.
Druhé krmítko ohlásilo prázdný stav.
"Dášo, pusť ho a rozvaž mu ruce." Poručila a podívala se na Nánu, která klečela vedle.
Bylo vidět, že ji něco napadlo.
"Náno, umíš udělat takový ... hmmm... nabiják na otroky? Něco, kam by se otrok připoutal a mohl by být krmen hadicí pomocí nějakého pístu?"
Nána pokýval hlavou.
"Ano Paní Jil. Stačí zvětšit princip mazacího lisu..."
"NE! PROSÍÍÍM NE!" Zaječel Blonďák.
"Já už budu jíst všechno a kdykoliv, ale tohle prosím ne, Paní Jil. Moc prosím!"
Paní Jil se usmála a jízlivě pronesla:
"No vida, jak chlapeček pochopil. Super. Teď ti dám hodinu na odpočinek. Pojď."
Vzala ho za obojek a odtáhla jako dětskou kačenku.
Za okamžik byla zpět.
"Omlouvám se vám za přerušený oběd způsobený poruchou mého otroka."
Řekla s kouzelným úsměvem a sedla si ke stolu.
Jako by si vzpomněla, otočila se na Nánu.
"Ale ten krmící přístroj vyrobíš. Otroci totiž mají krátkou paměť." A pustila se do jídla.
Mně Madam odvedla po obědě k nám do bytu a poručila mi vlézt do elektromasážního pytle.
Vrazila mi do nosu hadičky na dýchání a kompletně pytel uzavřela. Do uší mi zazněl její hlas:
"Hezky relaxuj, Dagu. Já se jdu bavit. A neboj budu si tě monitorovat."
Pak pustila hudbu.
Nastavila různé šoky podle tónu hudby.
Vysoké tóny šly do bradavek, nízké do nohou a rukou, bicí do koulí.
Poprvé jsem zaječel asi za pět minut.
Bylo to dlouhé a nekonečné. Po každé třetí písničce byly asi tři minuty klid.
Střídaly se všechny možné druhy hudby.
Nejhorší byla houslová klasika.
Potil jsem se. Čím víc jsem se potil, tím to bylo horší.
Přestal jsem mít ponětí o čase.
Po neskutečně dlouhé době vše přestalo.
Byl jsem tak vyčerpaný, že jsem usnul.
Probudilo mě popleskání po tváři.
Otevřel jsem oči.
Nade mnou se skláněla Madam Cat a usmívala se.
"Tak vstávat. Pěkně se umej, oblékni se jako slečna na procházku a dělej, počkám na tebe!"
Ani ne za čtvrt hodiny jsem se hlásil zpět do služby. Tedy vlastně hlásila.
Madam mi připla vodítko a odvedla mě před sál.
"Jdi první, Dášenko." Pokynula mi a otevřela dveře.
Vešla jsem a zarazila se na prahu.
V sále bylo asi deset Dam a všechny mi ve stoje tleskaly.
Nechápala jsem co se děje.
"No, hezky se ukloň, ty moje umělkyně!" Zasyčela Madam Cat za mnou.
Paní Gita se rozesmála.
"Vidíte tu skromnou kurvičku? Já s vaším dovolením pustím část její produkce."
Vstala a došla ke kazeťáku na stole, který byl připojen k velkým reprákům v koutech a pustila ho.
Ozvala se hudba. A do ní rytmické ječení, hýkání a vytí.
Bylo to moje vytí!
Pochopila jsem, že Dámy slyšely celou mou "relaxaci".
Uklonila jsem se a Dámy mě uvedly ke stolu, kde mě čekala královská večeře.
Cestou jsem si všimla Blonďáka, který byl připoután v lízacím křesle s cedulkou "K LIBOVOLNÉMU POUŽITÍ".
Byl celý ulepený, měl slepené vlasy a šilhal po mně.
Dámy mě nechaly najíst.
Chvilku se se mnou bavily a pak mě Madam odvedla zpět do našeho bytu.
Zavřela mě do klece a popřála mi dobrou noc.
Usnul jsem jako mimino.

Násobky štěstí VI./10.

Tu noc se mi zdály divoké sny.
Zdálo se mi, že byl sychravý hnusný podzim a já onemocněl.
Dopotácel jsem se v horečce do nemocnice.
Podivné bylo už to, že ač jsem se sotva hýbal a bojoval s třesem a horečkou, okamžitě mě dvě sestry položily a připoutaly na pogumované lůžko hlavou dolů a daly mi klistýr. Lily do mě vodu pomalu a trpělivě. Přitom mi daly na břicho vibrační desku. Byl jsem za chvíli jako balón.
Pak mě i s částí lůžka překlopily a řekly ať se vyprázdním.
Bylo to nekonečné.
A ještě mě to čekalo dvakrát.
Ke konci se obě bavily tím, kolik se do mě vejde vody a že bude mít paní doktorka radost.
Vyčištěného, oholeného v rozkroku a umytého mě dovezly na vozíku na pokoj.
Musel jsem vylézt na postel a opět mě připoutaly.
Pak přišla paní doktorka. Ale byla to má Madam Cat.
Naklonila se nade mě a přitiskla mi ňadra na obličej.
Ucítil jsem, jak se mi staví pták.
"Á, hrozně těžce nemocný, že? Tak to by chtělo speciální léčbu. Třikrát denně malý výprask... hmm... tak po deseti a k tomu proti horečce trochu elektroléčby.
Tak dvakrát denně. Ráno a večer.
Po obědě klystýr a protáhnout prdel, abys věděl, jak tě mám ráda. To by bylo na trávení.
A průdušky ti poléčím sama.
Je ráno. Takže prvních deset a děvčata tě zatím připraví na elektro.
Madam vzala koženou plácačku a švihla mě přes přední část stehna.
Cukl jsem sebou a šlehnutí se proměňovalo pomalu v horkou bolest.
"A nic?" Řekla trochu nazlobeně.
Došlo mi, že bych měl poděkovat.
"Děkuji, paní doktorko."
"Hmmm, raději Madam, ty moje čubko."
"Omlouvám se, Madam."
"To je lepší."
Rozmáchla se a druhý zášleh. Počkala si na poděkování a znovu udeřila. Sázela metodicky rány jednu vedle druhé.
Poslední tři rány už mi tekly slzy.
Madam mi je otřela prsty a olízla je.
Usmívala se.
Obě sestry mi zatím lepily něco na šourek, a kolem přirození mi utáhly tenký pásek.
Na piercing v bradavkách mi připnuly dva tenké kabely.
Madam vylezla nade mě na postel a klekla si mi nad obličej.
"Potěšilas mě tím piercingem. Aspoň bude lepší odezva. Ale teď si užívej léčbu.
Cítil jsem vůni jejího přirození a viděl jak se blíží. Dosedla mi na obličej a zmáčkla mi nos.
"Lízej. Pěkně pomalu."
Ucítil jsem brnění v bradavkách a v koulích.
Vysunul jsem jazyk a začal jím opatrně ohledávat její přirození.
Přisedla a v mých koulích se rozpoutalo peklo. Vlny od vrnění přes jehličky až po bolest v nadledvinkách.
Bradavky dostávaly totéž, ale v jiném rytmu.
Docházel mi dech a mé úpění a hekání šlo rovnou do vlhké pochvy jako do telefonu.
Odpovědí bylo vlko a drobné pohyby klína na mém obličeji.
Najednou se zvedla a já zalapal po dechu.
"Výborně. Léčba průdušek zabírá.
Slezla z postele dolů a upravila se.
"Počítej do deseti." Řekla a zmáčkla tlačítko na ovladači.
Moje tělo se prohnulo pod elektrošokem. Zuby jsem měl zaťaté a nemohl ze sebe vypustit nic než sténání.
"No, tak já budu počítat za tebe."
Pustila tlačítko a šok odezněl.
"To byla jedna. Teď bude dvě."
Další šok.
"Tři... Čtyři... Pět... Sakra, teď jsem zapomněla, kolik to bylo!"
Na můj vyděšený pohled reagovala úsměvem.
"To by pro začátek stačilo. Pokračování  po obědě.
Hezky lež, nikam nechoď a buď hodná."
Poděkoval jsem z posledních sil.
Byl jsem vyčerpaný, ulepený a bolavý.
Sestřičky mě omyly jak mimino a prý abych se nenudil, mi zapnuly televizi.
Byl tam jen jeden program.
Ženy, které týraly muže všemožnými způsoby.
Naštěstí jsem brzo usnul.
Probudil mě dotek ruky na tváři.
"Budíček. Oběd!"
Odkryla mě a bez emocí mi vysázela deset ran jakýmsi prutem na břicho.
Na mé protesty nebrala jakýkoliv ohled.
"To by bylo. Teď léky."
"Dneska už jsi vyčištěný, tak jdeme na to hned."
Opět mě položily a nohy mi připoutaly v pokrčené poloze široko od sebe.
Přitáhly stojan na infuze a pytlík s infuzí napojily na přístroj v čele postele. Na přístroj připevnily dildo a to mi zručně zastrčily do zadku. Ozval se zvuk kompresoru a já cítil, jak něco ve mně bobtná.
"Užívej si léčbu. A radši se uvolni."
Řekla ta druhá a přístroj zapnula.
Dildo ve mně začalo jezdit a já se cítil hrozně. Tři ženy si se mnou hrají jako s loutkou. Po chvíli začal být pohyb nepříjemný, protože mě do svěrače začaly chytat křeče.
Naštěstí "léčba" netrvala dlouho.
Sestry přišly, vytáhly ze mě dildo a odvezly stojan.
Jedna sestra mi zvedla lůžko do sedu a uvolnila mi ruce.
Druhá stála za ní a tiše řekla: "A žádný blbosti. Jinak tě sejmu paralyzérem."
A ukázala mi asi metrovou tyčku zakončenou vidlicí s kovovými hroty.
Kývl jsem hlavou. Dostal jsem docela dobrý oběd, který jsem s chutí snědl.
Pak mě znovu připoutaly ležmo a zapnuly televizi.
Nechtělo se mi spát a tak i když jsem se nekoukal, slyšel jsem.
Celé odpoledne plné rozkazů, úderů, hekání, sténání a pláče. A taky škodolibého smíchu.
"Copak, tobě se program nelíbí?"
Ozvalo se ode dveří.
Stála tam Madam.
"Ne, Madam. Je to plné bolesti."
"No, ale je to součást tvé léčby. Abys to neměl tak jednoduché, zjistíš, kolik ran rákoskou dostane otrok Alex za celý zbytek dne. Pokud se spleteš, dosteš ten rozdíl ty sám. Hezkou zábavu přeju." Cvrnkla mi do drátu, stále připnutému k piercingu a lehce jím zahýbala.
A odešla.
Odpoledne bylo nekonečné.
K večeru už jsem byl zoufalý.
Napočítal jsem celkem 255 ran, ale jistý jsem si nebyl.

"Véčeřé!"
Jedna sestra nesla na tácu večeři, druhá  se za ní usmívala.
Za sestrami stála Madam Cat a oči jí vzrušeně hořely.
Sestry mě bleskem otočily na břicho.
"Tak kolik jsi napočítal?"
"Dvě stě padesát pět, Madam." Odpověděl jsem a doufal, že jsem se nespletl.
"Chyba!" Řekla a já se zachvěl.
Rozesmála se, jako by slyšela dobrý vtip.
"Spletl ses o dva. To je dobrá práce. Takže dvanáct."
A začala mi opracovávat zadní stranu stehen.
Bylo to horší než ráno i než v poledne.
"Obraťte ho, nakrmte a do deseti hodin opět tele výuka." Řekla Madam a vykročila ke dveřím.
"Abych nezapomněla. Zítra ráno se tě na něco z programu zeptám. Tak sleduj pozorně!" A odešla
Sestry mě opět obrátily a nakrmily stejně jako v poledne.
Pak zapnuly televizi a odešly.
Celý večer jsem se snažil zapamatovat vše, co se tam dělo.
Když jedna ze sester vypínala televizi, už mě z toho bolela hlava.
A taky stehna, břicho, zadek...
Rozbrečel jsem se. Slzy mi tekly po skráních a to mě uspalo.

Ráno mě opět probudila ruka.
Nešetrně šátrala v mém rozkroku.
Byla to ta sestřička, která mi hrozila paralyzérem.
Drobná, ale pěkně vyvinutá tmavovláska.
"Zase ti stojí čurák. Jak si to dovoluješ?"
"Já za to nemůžu, sestři. To samo. To..."
Ani nemrkla a přešla k mé hlavě.
"Otevři držku. Tak otevři!" Zasyčela tak, že jsem se polekal.
Otevřel jsem pusu. Vytáhla obyčejné malé dílenské kleště a chytla jimi špičku mého jazyka.
"Ááááaaa!"Zařval jsem bolestí.
Drž pec, ty parchante. Nevím, co na tobě paní doktorka vidí, ale postarám se, aby to přestala vidět.
Jestli se při ranní léčbě udělá, tak ti ten jazyk vyříznu. Jasné?" Zasvítila na mě zuby a očima.
"Hhhh...Hhhhh! Opatrně jsem zakýval hlavou.
"A jestli o tomhle cekneš, půjdeš domů jako mentál."
Pustila můj jazyk.
"Koukám, že už se kamarádíte..."
Ozval se od dveří hlas Madam Cat.
"Ano, Madam. Už jsme se zkamarádili." Řekla ta mrňavá potvora a významně za zády ukázala kleště.
"Ale Eliško. Víš, že tohle nemám ráda. Hrej si jak chceš, ale nenič moje hračky." Řekla Madam a sebrala jí zpoza zad kleště.
"Ukaž jazyk!" Přikázala mi.
Vypláznul jsem jazyk.
"No ovšem. Jak teď bude lízat?"
Potěšilo mě to. Měl jsem pocit, že mě Madam ochrání.
Sáhla do kapsy.
"Oba zavřít oči. Hned!"
Zavřel jsem oči a najednou mým nosem prošlehla tak příšerná bolest, že jsem zařval a počůral se.
Dívčí zaječení a zvuk čůrku tekutiny dopadající na podlahu mě donutil otevřít oči.
Sestra stála přihrbená, hlavu vytrčenou před sebe a chvějící se ruce po obou stranách nosu, asi pět centimetrů od něho. Z nosu jí trčel peán, zaštípnutý do přepážky.
"Už je ti to jasné, Eliško?"
"Ano, Madam. Já už to nikdy neudělám!"
"No, to bych prosila!" Řekla Madam a bleskově jí peán odebrala. Dívka zaječela jak valkýra a šla do kolen.
O pět vteřin později jsem zařval také a do kolen jsem nešel, protože jsem byl připoutaný ležmo.
"Tak, ty mužská hračko. To něžné stvoření, které tu pláče je moje milá kočička Eliška. Pro tebe je to ale komtesa Elizabeth a budeš ji oslovovat Miss Elizabeth.
Je moje pravá ruka a zástupkyně v mé nepřítomnosti. Budeš ji poslouchat jako mě. Kdyby ne, bude tvá hospitalizace asi velmi dlouhá a léčba velmi bolestivá. Chápeš?"
Pokýval jsem hlavou a bolavým jazykem se pokusil odpovědět.
"Mlč! Eliško, otoč ho na břicho."
Eliška mě odpoutala a pomohla mi se převrátit na břicho.
Netrvalo dlouho a dostal jsem ránu přes zadek.
Pak ještě čtyři a... nic.
"No tak pojď, ty moje potvoro." Slyšel jsem hlas Madam.
Další rána byla tak silná, že jsem zaječel. Druhá, čtvrtá, pátá, šestá... Cloumal jsem sebou v poutech.
"Tak dost, Eliško. Ani léčba se nesní přehánět. Dej mi tu rákosku a pojď ke mně."
Slyšel jsem, jak se zatáhl závěs a za ním se ozýval vzrušený šepot, následovaný vzdycháním a zakončený táhlým zaúpěním.
Pak bylo ticho.
"Ošetři mu tu rozsekanou prdel a uveď ho do původní polohy. Můžeš mu dát elektroléčbu."
"Děkuji, Madam. Já ho vykurýruju jedna dvě!"
"Ale to ne, Eliško. Co jsem ti říkala o hračkách!?"
Eliška mě obrátila, znovu na mé kulky přilepila elektrody a začala elektroléčba.
Dívala se svítícíma fascinovanýma očima na to, jak se zmítám na posteli a usmívala se.
Najednou se za ní zjevila Madam Cat a sáhla jí mezi nohy.
Eliška se rozkročila a zavřela oči. Za chvilku začala rychle dýchat a třást.
Víc jsem neviděl, protože Eliška stiskla ovladač naplno a já jen stihl zaregistrovat její táhlé zavytí.
Šoky přestaly.
Eliška klečela před Madam a líbala jí ruce s díky na rtech.
"No, už dost, to by stačilo." Zarazila ji Madam.
Otočila se na mě.
"Pošlu ti sem snídani. Tak si nech chutnat."
Zasmála se a obemula Elišku.
"Tak jdem, vedle máme tu urinoterapii. Doufám, že jsi pořádně napitá!"
"Jako houba, Madam." Odpověděla jí Eliška a obě vyšly na chodbu.

Už jsem skoro zavíral oči, když se opět rozrazily dveře.
Obě sestry vezly dovnitř člověka , pevně připoutaného k lůžku ve tvaru mělké vany.
Měl v puse roubík a jen koulel očima.
Za nimi kráčela Madam Cat a když sestry zastavily, postavila se mezi nás.
Nadechla se, vypjala hruď a oba nás přejela pohledem.
"Tady moje nová hračka se nerada dívá na televizi. Tak bude mít živé divadlo. Souhlasíš, že budeš primadonou?"
Muž zahučel do roubíku a zavrtěl hlavou.
"Aha, promiň." Řekla Madam a vyndala mu roubík.
"Né, né, nechci. Nechcíííí...šššššssss."
Křik se změnil v syčení, jak mu děvčata ucpala pusu plenou.
"Ano, ššššš... To je ten správný zvuk.
Zvuk moči, když opouští kundičku. Slyším, že ho máš rád."
Muž vytřeštil oči.
"Děvčata, napájecí soupravu, prosím!"
Eliška přinesla zvláštní vysokou židli a postavila ji nad nohy muže.
Pak druhá sestra uvedla muže do polosedu a připoutala mu pásem přes čelo pevně hlavu k podhlavníku.
Eliška se mezitím vyzbrojila něčím, co držela za zády.
Druhá sestra odstoupila a Eliška se zlověstným úsměvem přistoupila k mužově hlavě.
"Mám pro tebe dobrůtku, blbečku. Těšíš se?"
"Huhu pfrrr!" Odpověděl muž ucpaným reprákem.
"No, jak chceš." Řekla Eliška a zaštípla muži peán do nosu, jak jí to udělala Madam."
Současně s tím vyškubla z mužovy pusy plenu a mezi otevřené rty vrazila velký, zvláštně tvarovaný roubík.
Pak vzala do rukou jakousi nálevku, tvarovanou jako hubičku dámského bažanta, přidělala k ní balónek, ze kterého zespod trčela hadice a tu zastrčila do roubíku.
Nemohl jsem si pomoct, ale ta scéna mě vzrušila. Ta perfektní preciznost a projevená přirozená dominance mi imponovala.
"Vidíš, kámošovi už z toho stojí!" Uchechtla se Eliška. Třeba si dá taky!
V tu chvíli bylo po erekci.
Všechny tři ženy se rozesmály.
"Naďa první, Eliška druhá a já nakonec." Zavelela Madam a pomohla Sestře Nadě na židličku.
Ta si stáhla kalhotky, vykasala sukni a přirození usadila na hubičku.
"Dobrou chuť, blbečku." Prohlásila a ozval se onen zvuk o kterém mluvila Madam.
Moč stékala do balónku, který se začal zvětšovat.
Z něho pak průhlednou hadicí do mužovy pusy.
Muž se napnul a zaťal pěsti.
"Nedá se svítit. Musíš polykat!" Okomentovala to Madam.
Muž odevzdaně zavřel oči a polkl. Podruhé, potřetí...
"Vida, jak mu chutná! Eliško, teď ty."
Eliška vystřídala Naďu a ve chvíli, kdy skončila, se naklonila k muži a vyzývavě se na něj podívala.
"Dneska uvidíš tři kundy a ještě se pořádně napiješ. Držela jsem to už jen tak tak." Vyplázla na něj jazyk a slezla.
Madam se uvelebila na židli jako královna na trůně.
"Prý máš rád víno. Tak abychom tě uctily, už jsi měl dvě odrůdy mladèho vína a já ti načepuju pravý Tokaj."
A spustila.
Balónek už byl veliký a ač muž polykal ze všech sil, neubývalo z něho.
"Tak teď počkáme, než to dopiješ a za chvíli bude čas k obědu.
Trvalo ještě dost dlouho, než byl měch prázdný, ale nakonec s vypětím posledních sil muž spolkl poslední kapku.
"No, vidíš že to šlo!" Řekla Madam a vyndala muži z pusy roubík.
Bylo vidět, jak se mu zvětšilo břicho.
Měl zavřené oči a jen sípal.
"Chlapci, asi vás tu necháme spolu, abyste se nenudili. Eliško, pust jim televizi. A něco tématického, prosím."
Ženy se královsky bavily mužovým zvětšeným břichem.
"Neboj, blbečku. To byl jen startovací dáreček. Zítra budeš bumbat z vlastní vinice." Ještě chvíli se mu vysmívaly, ale po chvíli odešly.

Násobky štěstí VI./12.

Tentokrát jsem se probudil v čase budíčku.
Vylezl jsem z klece a udělal snídani podle rozpisu a navíc jsem Madam Cat donesl koláčky.
Když jsem vše pomocí košíku donesl a přichystal, otevřela Madam Cat oči.
"Dobré ráno drahý. Jak ses vyspal?"
"Výborně, Madam Cat."
"Nepřekáží ti ta sádra?"
"Trochu, Madam Cat, ale dá se to zvládnout. Jen musím myslet na to, jak si lehnu, protože se mi v kleci špatně otáčí."
"No, těžký je život otroka. Neboj, vymyslím něco, co ti spánek zpříjemní." Odtušila a mně trochu zatrnulo.
Najedli jsme se, Madam mi pomohla se obléct do šatů bez rukávů a vyrazily jsme k Paní Gitě.
Ta však ještě spala a jen Nána o dvou francouzských holích pajdala po kuchyni a připravovala snídani.
Šla jsem Náně pomoct a povedlo se mi vše urychlit.
Zrovna když mi Nána opřená o kuchyňskou linku podávala jednotlivé věci a já je dávala na stůl, se objevila Paní Gita.
"Dobré ráno. Zdá se, že náš lazaret začal koordinovaně fungovat."
Společně se tomu s Madam Cat zasmály a Paní Gita se posadila na svou oblíbenou židli a jako by si na něco vpomněla, podívala se na Madam Cat.
"Včera jsem objevila nový způsob krmení Nány. Podívej se..." A ukázala na krmítko přisáté na chladničce asi šedesát centimetrů od země.
Bylo plné a v otvoru v žaludu byla vidět ven se tlačící kapka jogurtu.
"Tak ukaž, Náno."
Nána si opatrně klekl a přilezl ke krmítku. Když byl pusou až u něj, zastavil se. Paní Gita přesunula svou židli, otočila ji a my uviděly, že má zezadu připevněné obrovské dildo.
Paní zasunula dildo Náně do zadku a zase se na židli usadila. Ale tentokrát obkročmo jako na koně.
"Dobrou chuť, Nanynko a nehltej. Pěkně po malých spustech. Vidíš přeci, že ten kokot už teče vzrušením!"
Nána se nasunul na krmítko a hned z něj vycouval. Tím si ovšem začal šukat zadek umělákem. A znovu a znovu.
Podařilo se mu udělat asi dvacet "soust", než krmítko ohlásilo prázdný stav.
"Nežinýruj se a pokračuj, Nanynko. Dávám ti ještě pět minut a trochu ti pomůžu."
Paní sáhla na dildo a ozvalo se vrčení.
Nána jezdila na dvou klackách sem a tam a těsně před pátou minutou z jeho klícky začalo odkapávat.
Paní počkala až přestane kapat, pak vstala a odsunula židli.
"Dej si ještě zákusek, Nanynko a pak, až se napiješ, hajdy k počítači!"
Nána poděkoval, dopil čaj a odpajdal pryč.
Hned po jeho odchodu přišla Paní Jil s Danem.
Rychle se i s Paní Gitou najedli a při jídle jsme probrali program dne.
Mě čekala opět Paní Gábina a dostala jsem krásnou malou kameru i se stativem, abych natočila dnešní i mnohá další dění.
Přišel jsem do ordinace první a zkusil nastavit kameru tak aby nepřekážela a přitom zabírala vše důležité. Byl jsem zabrán do činnosti tak, že jsem přeslechl příchod Paní Gábiny.
"Tak zapni nahrávání, sundej sukni a hop na kozu!" Ozvalo se mi za zády.
Paní Gábina tam stála uvolněná a s úsměvem na tváři.
"Tak co bude?" Řekla už ostřeji a já pochopila, že to myslí vážně.
Zapnula jsem nahrávání a uvelebila se na křesle.
Paní Gábina otočila kameru na sebe a Začala do ní mluvit jako na přednášce.
"Dnes provedu kontrolu všech močových a spermatických cest u subjektu jménem Dášenka.
Prohlídka to bude trochu nepříjemná, proto bude subjekt připoután."
Hanička, která stála stranou se na mě vrhla a připoutala mě opravdu pořádně i se zasádrovanou rukou.
Paní Gábina začala klasicky dilatátorem, aby mi roztáhla močovou trubici.
Snažila jsem se, ale stejně mi občas nějaké zasténání uniklo.
Pak do mě zastrčila hadičku s minikamerou. Cítila jsem jak se mi snaží dostat až do ledvin. Bylo to strašně bolestivé.
Konečně hadici vytáhla.
Pak mi opět odsála všechno sperma a tenčí hadičkou se mi snažila dostat do varlat.
To už jsem křičela nahlas.
"Vidíš, Haničko? Buď ráda, že nemáš koule a ptáka." Překřikla můj jekot Paní Gábina.
Konečně bylo po všem.
Hanička mě odpoutala.
"No vidíš, Dášo. Příští kontrola za dva měsíce. Dej si oraz a za chvíli tu bude první pacient."
V tu chvíli dovnitř strčila hlavu jedna z ubytovaných Dam: "Podle křiku bych řekla, že se tu dělo něco zajímavého!"
Řekla vesele a vešla dovnitř celá.
"Jen malá kontrola. Za chvíli se budou dít zajímavější věci. Ale budeš muset být mimo záběr kamery."
"Samozřejmě." Odtušila Dáma a dívala se na můj rozkrok a otevřenou kapsu.
"On... On je ona!" Vydechla překvapeně.
"Ne. On je on. Jen má navíc kozy a píču. No a taky tuhle kapsu!"
Paní Gábina mě přinutila znovu si lehnout, přešla vedle mě a do mé kapsy vrazila ruku. Byla jem uvnitř hrozně citlivá a prohnula jsem se jako luk.
"Óóó, tady se něco projevilo! Máme další hrací políčko!"
Najednou jsem ucítila strašný tlak a bolest, jako když mi někdo trhá břicho.
"Podívej, má tam mou pěst! Strč tam i svou ruku!"
"A nekousne mě to?"
Paní Gábina se rozesmála a začala mi spolu s Dámou prznit kapsu.
Hanička mi hodila pás přes prsa a utáhla ho.
"Jen drž, ty kurvo. O co míň máš citlivou kundu, o to víc máš citlivou kapsu. To musím probrat s Cat."
Konečně vytáhly ruce a Paní Gita mi kapsu i pochvu vystříkala hojivou emulzí.
"Tak honem dolů." Řekla když mě odpoutala.
Sedla jsem si na židli a vydýchávala.
Na chodbě se ozvaly kroky.
Dva silní otroci vedli spoutanou Dianu.
Byla doslova zelená strachy a klepala se jak ratlík.
"Dejte ji na křeslo. Hanča vám pomůže." Řekla Paní Gábina a otočila se k umyvadlu.
V tu chvíli Diana začala bojovat jako zraněná lvice. Snažila se vytrhnout, bila kolem sebe spoutanýma rukama a dokonce se pokusila kousat.
Proti dvěma silným otrokům a zkušené Haničce však neměla šanci. Celý souboj byl vcelku tichý, protože měla v puse roubík.
I pevně připoutaná se snažila utrhnout popruhy.
Nakonec se k ní otočila Paní Gábina.
"Tak podívej, ty potvoro. Když budeš vzdorovat, může se stát, že tě jako ženu nevratně poškodím. Když se uklidníš, bude to sice bolet, ale vše co s tebou provedu se dá vrátit. Tak přestaň blbnout, nebo sem pozvu všechny otroky z Tvrze, aby si na takové pěkné matraci užili. Před tím tě ale sterilizuju."
Diana na ni třeštila oči. Pak je zavřela a zvadla.
"Výborně." Pochválila ji Paní Gábina.
Udělala jí rychlou prohlídku a pak vzala aplikátor čipů. Vrazila ho Dianě mei močovou trubici a pochvu. Zajela asi deset centimetrů hluboko, usadila čip a aplikátor vytáhla.
Tahle procedura byla šíleně bolestivá a Diana kdyby mohla, tak by si vyřvala hlasivky.
Potom Paní Gábina vzala do ruky zvláštní, téměř kruhovou jehlu, zakončenou tenkou hadičkou a zabodla ji do přední části poševního vstupu. Pomalu a metodicky propichovala tkáň kolem pochvy, až jehla vykoukla asi půl centimetru od místa vpichu. Paní Gábina jehlu vytáhla a odštípla hadičku.
Pak vzala kleště na průvlačky a do velkých pysků nasázela dvanáct průvleček.
Na oba konce hadičky nasadila cosi jako korálek a dojela jím až k pochvě. Pak do pochvy strčila asi půl centimetru silnou tyčku, silně zatáhla, tím pochvu téměř uzavřela. Stiskla korálek kleštěmi, až to cvaklo a pak vytáhla tyčku. Vzala konce hadičky a protáhla je průvlečkami jako šněrovadlo. Utáhla, nalisovala na konce malá očka, kterými provlékla malý zámeček a zacvakla ho.
"To bychom měly tu mechanickou část." Oddechla si Paní Gábina a mrkla na mě.
"Teď přijde první část trestu."
Vzala do ruky cejchovadlo, něco na něm nastavila a pak ho přitiskla na Dianino levé chodidlo.
Ucítila jsem zápach spálené kůže.
Oddálila cejchovadlo, počkala asi dvacet sekund a přitiskla ho na pravé chodidlo. Potom na podbřišek a na obě prsa.
Na každém cejchu stálo: POTRESTANÁ ZLODĚJKA
Během cejchování Hanička Dianu dvakrát křísila.
Následovala aplikace průvleček do bradavek.
Vrchoem všeho byla aktivace čipu a do něj nahrání celého případu.
"No vidíš! To bylo strachu a máš to za sebou. Teď už tě čeká jen pravidelný výprask každé dva týdny." Pošklebovala se Paní Gábina Dianě.
Ta pro slzy neviděla. Byla zpocená jak myš a rychle dýchala.
"Sundejte ji, odneste vedle, připoutejte na lůžko a přiveďte toho druhého."
Diana už nebojovala. Byla jako kus hadru.
Za chvíli se otroci vrátili s podobně vyděšeným Azorem.
Hanička zatím očistila křeslo a vše připravila.
Tentokrát k boji nedošlo. Než se Azor nadál, měl nohy připoutané v podpěrách a vyděšeně švidral očima kolem sebe.
"Tak co s tebou? Co bys řekl na pár šik piercingů?"
Vytáhla malé pouzdro a otevřela ho. Byla v něm sada zvláštních dílků. Některé připomínaly podivně tvarované ležaté H s příčkou hodně protaženou ven, další malé ploché hroty šípů a jiné tvary.
Paní Gita mi řekla, ať otevřu dveře na chodbu a vyndám Azorovi roubík.
Vzala do ruky jeho ochablého ptáka, promnula předkožku a secvakla ji do svorky s otvory.
"Tohle udělátko bylo děsně drahé, tak si toho važ!" Řekla a do dírky ve svorce zabodla z vnitřní strany jehlu zakončenou bužírkou, do které předtím  zasunula příčku trčící z H.
Táhlý výkřik bolesti oznámil všem obyvatelům Tvrze, jak se trestá zloděj.
Paní vytáhla bužírku z předkožky a stáhla ji z kovového konce. Na něj nasadila jeden hrot šípu a zalisovala ho kleštěmi. To se opakovalo celkem osmkrát.
Když byly všechny dílky v předkožce, obrátila předkožku naruby.
Muselo to být strašně bolestivé.
Azor vřískal o stošest.
Paní Gábina úplně klidně navzájem propojila spodní příčky a vytvořila pohyblivý plůtek.
Pak konce plůtku vytáhla skrz kůži těsně u uzdičky.
Převrátila za teď už šíleného řevu předkožku zpět a spolila konce plůtku pod uzdičkou.
Azorův pták teď vypadal jako ježek. Osm hrotů z něj trčelo šikmo ven a dopředu.
Paní Gábina vzala opět jehlu a pod šourek usadila mohutný kroužek, na kterém bylo tenké lanko s pohyblivou smyčkou.
Nasadila smyčku kolem předkožky tak, že se zadrhla o hroty a stáhla je k sobě.
Následovala aplikace průvleček do bradavek a potom vypálení pěti cejchů s nápisem POTRESTANÝ OTROK.
Ihned po dokončení práce museli otroci odnést oba potrestané do velkého sálu.
My jsme zatím s Hančou uklidily ordinaci a společně s Paní Gábinou a neznámou Dámou šly také.
Já nesla kameru se stativem a po poropuštění jsem ihned vyhledala Paní Gitu a Madam Cat. Vše jsem jim chtěla odevzdat, ale vzaly si jen záznamové kazety a oznámily mi, že se ze mě stala oficiální kameramanka.
Šli jsme se všichni naobědvat.
Madam Cat si mě po obědě na vodítku odvedla do velkého sálu a tam si mě připoutala do lízacího trenažéru.
O pár minut později se v něm uvelebila také a zabořila můj nos do své kundičky.
Za mou hlavou se zatím odehrávalo představení, ve kterém hráli hlavní roli  oba potrestaní.
Hlavní slovo měla Paní Gita.
"Vážené Dámy. Sešly jsme se, abychom rozhodly o osudu obou jedinců potrestaných za krádež a pokus o útěk od své majitelky a Paní.
Oba jedinci byli zbaveni možnosti sexuálních hrátek, kromě análu, který jak vím oba nemají rádi.
Otrok Azor byl potrestám mírněji, protože byl naveden ženou a jako jedinec na nižším stupni vývoje nenese plnou odpovědnost.
Bývalá služka a příležitostná komtesa Diana dostala trest tvrdší.
Jak si můžete všimnout, on je potrestaný otrok, ale ona potrestaná zlodějka, protože celý plán vymyslela ona.
Majitelka se rozhodla pro prodej obou potrestaných za příznivou cenu.
Otrokyně má aplikováno nitroděložní tělísko a čip se záznamem.
Otrok čip nedostal.
Prodej je podmíněn splněním pouze dvou podmínek: Každý měsíc osmého dne dostane ona padesát a on dvacet ran rákoskou, z toho ona pět na dlaně.
K tomu jim musí být přehrán záznam jejich potrestání, který nová majitelka dostane na videokazetě.
Má někdo zájem?"
Dámy mlčely. Pak se ozvala jedna: "Toho otroka beru. Potřebuju pracovní kus."
Slyšela jsem kroky, zašustění a pokyny, kam mají koupeného otroka odnést.
Zase ticho. Dlouhé ticho.
Madam Cat se začala nudit. Posunula se, řekla mi ať lížu a pustila mi šoky do prsou.
Přes svoje mlaskání jsem slyšel: "Nikdo? Nikdo nechce pracovní děvku?"
Ticho.
"Majitelka sleví na polovinu."
Ticho.
"Já ji koupím. Vezmu ji k nám do kláštera. Bude umývat nádobí. Může být trvale na řetězu?"
"Ano, může."
"Výborně."
A následovalo opět předání peněz a ...
"Úúúúmmmm...." Zahuhlala jsem Madam Cat do kundy. To mnou projel výboj.
"Nebuď zvědavá, nebo dostaneš kuklu." Ozvalo se nade mnou.
Soustředila jsem se tedy na lízání.
Madam Cat si to chtěla zřejmě užít dlouho, tak několikrát vstala a odešla.
Když se konečně udělala, bolel mě jazyk i celá pusa.
Odpoutala mě a nechala vylézt.
Byly jsme samy.
"Jdeme na večeři. Jdi se umýt."
Večeře byla lehká, Madam mi dala do misky jen zeleninový salát.
Přisedla k nám Dáma v jednoduchých modrých šatech. Oslovila Madam Cat.
"Drahá, když už se tu prodávají otroci, nechceš mi prodat svou otrokyni?"
Podle hlasu jsem poznal Dámu, která koupila Dianu.
Madam Cat se na ni dlouze podívala.
"Ne. Ani náhodou. Kdy si konečně vy z Kláštera uvědomíte, že ne vše je na prodej. Dáša za to zaplatila zraněním a Achárie doživotním zákazem vstupu do Tvrze."
Dáma v modrém nabobtnala.
"To se ještě uvidí, až si promluvím s vlastníkem Tvrze."
"Jsem ti k dispozici. Jsem vlastnicí poloviny tvrze a teoreticky vládnu nad tvrzí celou."
Dáma předvedla svými plnými rty dokonalou kapří tlamičku.
"Ale Gita..."
"PANÍ Gita je tu provozní šéfka a pořadatelka. Další dotaz?"
Dáma se beze slova zvedla a odešla.
"Buď z tebe budu muset udělat šerednou ženskou, nebo budeš mít zákaz vycházek." Zasmála se Madam Cat a vstala od stolu.
"Jdeme domů, jsem unavená."
Svlečený a bez obojku jsem proběhl koupelnou a Alice mě zatáhla k sobě do postele.
"Stejně mě těší, jak jsou z tebe Dámičky hyn. Teď se uvolni a nech všechno na mě."
Začala mě hladit, líbat a nakonec mě krásně vykouřila. Pak se ke mně přitulila a usnula.
Mně to trvalo chvilku déle.

Násobky štěstí VI./14.

Zabrnění bradavek mě probudilo.
Rychle jsem vylezl z klece a proběhl koupelnou.
Už jsem se naučil připravit a naservírovat snídani levou rukou, ale při vyčkávání na stoličce jsem dostával stále malé impulzy, protože jedno pouto bylo prázdné.
Trpělivě jsem čekal, až se Madam Cat probudí.
Slyšel jsem, jak se Helena u zdi vrtí a chřestí pásem cudnosti.
Tedy spíš řetízky ocelové podprsenky.
Konečně Madam Cat otevřela oči.
"Dobré ráno mí otroci." Řekla a slezla z postele.
Chvilku se zastavila u mě, dlouze si mě změřila a potom mi strčila prsty do pusy.
"Ochutnej. To je Helena. Večer jsme si trochu povídaly, když jsi usnul."
Nic moc jsem sice necítil, ale prsty jsem olízal.
Madam odešla do koupelny. Když se vrátila, zeptala se, jak jsem servíroval Heleně snídani.
Odpověď, že zatím nijak, protože jsem nedostal žádný rozkaz Madam přešla pokývnutím hlavou a odemkla mě ze stoličky.
"Tak jí dej snídani do krmítka. Musí si zvykat."
Zpět jsem byl za dvě minuty, ale Helena byla už v koupelně.
Vrátila se za chvíli a zmateně koukala na velkého gumového čuráka na stolku pro otroky.
"Klekni si a vem ho do pusy. Musíš ho vydudat a vysát. Prázdný stav krmítko ohlásí zvukovým signálem."
Helena opatrně vzala špičku krmítka do pusy.
"Ale takhle né! Musíš si ho strčit až do krku!"
Helena se na ni prosebně podívala a zavrtěla hlavou.
"Jak ne, co kurva ne? Jsi moje děvka, nebo ne?"
"Ano, Madam, jsem vaše děvka."
"Výborně. Tak ať je krmítko prázdné. Jinak ti pomůžu."
Helena se statečně pokoušela seč mohla, ale bylo to málo.
Já už měl krmítko prázdné a ona stále žužlala žalud.
"Aha. Jak chceš." Řekla Madam Cat a spoutala jí ruce za zády.
Vzala do ruky krmítko, druhou rukou hytla Helenu pevně za vlasy a strhla jí hlavu dozadu.
"Vyplázni jazyk a uvolni hrdlo. Á šup!"
S tím zarazila Heleně krmítko do krku až nadoraz.
Helena se dávila, polykala, zase se dávila, až konečně krmítko oplzlým hlasem poděkovalo za vykouření.
Madam Cat krmítko vytáhla a popleskala Helenu po uslzené tváři.
"No vidíš, že to šlo. Příště už to zvládneš sama. Dneska ti to prominu, ale za každou další pomoc při krmení dostaneš výprask ty i Dag. Odteď když jeden z vás něco provede, budete potrestaní oba stejně."
Helena byla úplně v šoku. Čekala všechno možné, ale tohle ne.
"Teď ještě hygiena. Každé ráno mě pokorně v kleče poprosíš o sejmutí pásu cudnosti. Potom dostaneš program na mycím stroji. A abys věděla o co jde, říkám rovnou, že ten stroj umí způsobit rozkoš, trápení i velice krutou smrt. Dag i já jsme na něm málem umřeli."
Významně se na Helenu podívala: "Já čekám!"
Heleně to docvaklo až za pár vteřin a klekla si před ni.
"Madam Cat, pokorně prosím o sejmutí pásu cudnosti."
Madam jí poručila vstát, sejmula jí pás a vyzvala, ať jdeme za ní.
Při poutání na stroj byla Helena trochu vyděšená, ale když zjistila, že dostane jenom klistýr a výplach, uklidnila se.
Madam Cat na mě mrkla jedním očkem a usmála se.
Stroj začal pracovat. Vyčistil Helenu do křišťálova a pak se rozběhly trysky.
Helena začala rychleji dýchat. Bylo vidět jak jí pracují svaly. Za chvíli už hýkala v orgasmických křečích.
Stroj zvolnil a pak začal znovu. A znovu. A znovu. Při šestém orgasmu už  Helena jen sténala a prosila o milost.
Madam Cat vypnula stroj.
Odepnula Heleně pouta a nechala ji, aby se vydýchala.
"Tak co? Dá se orgasmem zabít?"
"Ano, ano dá, Madam Cat."
"Výborně. Jsem ráda že to uznáváš. Proto to byl až do odvolání tvůj poslední orgasmus. Teď vstaň a rozkroč se."
Opět jí nasadila cudný komplet a poručila jí, aby mi pomohla se obléknout.
"Nevěděla jsem, že je Cat tak zlá... Aúú!" Helena přešla ze šepotu do výkřiku.
"Ano, jsem zlá. A když už, jsem MADAM Cat!"
"Já se omlouvám, Madam Cat. Už se to nestane." Pípla Helena.
"No proto! Jdeme!"
U Paní Gity bylo živo. Nána seděl na zemi a masíroval Paní Gitě chodidla.
Blonďák připravoval snídaně a Paní Gita s Paní Jil se bavily o novinkách v poště.
"Ahoj Cat. Jaká byla noc? Koukám, že tvá nová děvka je nějak polekaná."
"Ale né. Je v pohodě. Jen narazila kundou na realitu." Řekla Madam Cat a zasmála se.
"Tak až se nasnídáme, půjdeme do scifárny a cestou si vyzvedneme Zmrda."
Když jsem otevřela celu, Helena poznala Zmrda podle jeho přirození.
Zbledla a začala ustupovat.
Madam Cat mi naznačila, ať jí podepřu a zajistím.
Zmrd byl v dobré náladě. Nechal se spoutat a klidně vykročil do scifárny.
Program opět opouštěl s úsměvem a veselými poznámkami.
Dovedli jsme ho do pářicího pokoje a Madam Cat ukázala na postel, kde ležela nafukovací panna.
"Máš zase hodinu. Užij si to." Řekla mu.
Zmrdovi trochu zvadl úsměv, ale pak pokrčil rameny a nakročil k posteli.
My jsme vyšli ven a opět se usadili za zrcadlem.
Zmrd si trochu pohonil ptáka, až mu trčel jako obrovský kůl.
Helena třeštila oči. Ukázala na něj a šeptla: "To ... to ... to ... tohle zvíře jste na mě pustili? Vy...!"
"Drž zobák a dobře se koukej, Helenko. Pamatuješ si své pocity? Tak sleduj!"
Zmrd vlezl na postel a zasunul svého obřího ptáka do panny.
Najednou strnul a zařval jako by ho někdo vraždil. Z očí mi vytryskly slzy.
Vytáhl ptáka a zkoumavě prohmatal gumovou kundu. Zavrtěl hlavou, zvedl panně nohy a zasunul do falešného análu.
Znova zaječel a chytl se za zadek.
Slzy mu tekly proudem a držel se jednou rukou mezi nohama a druhou za zadek.
Paní Gita otevřela dveře a houkla: "Tak co je? Tady čeká spousta hostů na skvělou šukačku a ty nic. Koukej mrdat. Jestli neuvidím jak ti nadskakuje prdel, rozsekám ti ji bejkovcem."
Zmrd se pokusil znovu zasunout, ale opět zaječel bolestí.
"Já na něj jdu. Pojď se mnou Helenko."
Řekla Madam Cat a otevřela dveře do pokuje.
"Ty najednou nevíš jak se šuká?" Zařvala a několikrát švihla Zmrda kančíkem.
"Madam, ne. Prosím ne, já už nechci." Zmrd klečel na zemi a prosil.
"Nikdo se tě neptal. Pěkně si lehni na milou a zasuň. My ti to odpočítáme. Máš ještě padesát pět minut."A znova ho několikrát švihla.
Zmrd vylezl na postel a zasunul. S tím zařval jako tur. Zůstal ležet.
"Tak co je? Nahoru a dolů! Dělej!" Řvala na něj Cat.
Podala kančík Heleně.
"Drahá, udávej mu tempo. Pokaždé když povytáhne, pořádně ho třískni přes zadek, nebo stehna!"
Helena trochu neobratně vzala kančík a švihla jím Zmrda přes zadek.
"Pořádně! Tohle není film. Chci vidět jelita jako palec u nohy!"
Pobídla ji Madam Cat.
Zmrd přirážel, kvičel, řval, plakal, ale nic mu to nebylo platné.
Posledních pět minut dostal do ruky uměláka, aby prý milou dodělal.
Křičel ještě víc.
Zadek a stehna měl rozbité, až byly celé krvavé.
Helena se do toho nakonec tak vžila, že ji musela Madam Cat kančík sebrat.
Nešťastného Zmrda nakonec odvezla Paní Gábina na pojízdném lůžku.
Helena se za ním dívala a pak si sedla a začala plakat.
Madam Cat jí hladila po vlasech a ramenou. Potom mi řekla, ať ji vezmu pod levou paží a sama ji podepřela zprava.
Odvedly jsme ji do obýváku.
Už se trochu vzpamatovala a po vypití dvou panáků alkoholu i přestala plakat.
Pak se na Madam Cat podívala, jako by jí něco došlo.
"Madam, proč vlastně tolik křičel?"
Madam se na ni s úsměvem podívala a řekla: "Protože na vlastní kůži cítil to, co ty jsi cítila včera. Všechny ty emoce a všechnu tvou bolest a strach. Přesto, že je chlap, cítil ženské neštěstí a bolest."
"A ten výprask u toho?"
"To byla malá odměna pro tebe za tvou bolest."
Madam Cat počkala, než si to Helena srovná v hlavě.
"Včera jsem ti slíbila, že dostaneš zajímavou nabídku. Takže ti nabízím místo komtesy v mých službách. Budeš má pravá ruka, má pomocnice a má přítelkyně. Ale jestli něco zkazíš, dostaneš tak do těla, že ti slzy neoschnou týden. Bereš?"
Helena se zamyslela. Potom rozjasnila tvář.
"Beru, Madam Cat."
"Výborně." Řekla Madam a otočila se na mě: "Dášo, představuji ti komtesu Helenu. V mé nepřítomnosti budeš poslouchat ji. Klekni si a představ se."
Klekla jsem si před Helenu a představila se naučenou formulkou.
"Heleno, dej Dáše facku."
Helena chvíli zaváhala a pak mi z každé strany vyťala pořádnou facku.
Oči jí při to svítily. Vzpomněla jsem si na svit v očích mé Madam Cat na hradě v Německu.
"Řekla jsem jednu facku. První úkol a ty ho zkazíš. Ohni se přes křeslo. Dášo, dej jí pět ran rákoskou na zadek." Řekla Madam Cat a obnažila Heleně půlky.
Podala mi rákosku. Tu nejtenčí.
Švihl jsem Helenu pětkrát přes zadek.
Helena ani nepípla.
Potom se omluvila a poděkovala za trest.
"Tak to bychom měly. Teď půjdem na oběd a potom se zabydlíš. V pokoji už máme novou postel s dvěma klecemi."
Řekla Madam A po krátkém zamyšlení dodala: "Jestli chceš vymazat ty ošklivé vzpomínky, teď je na to pravá chvíle."
Helena se na ni dlouze podívala, pak si klekla a řekla: "Ne. Nechám si je. Nechám si je jako vzpomínku na to nejhorší, co jsem kdy zažila. Protože teď už to bude jen lepší."
"Tomu říkám slovo silné ženy. Ale přiznej se, kdyby to bylo ve scifárně, tak by sis to užila, viď!"
Helena sklopila oči.
"Tak jdem. Mám hlad." Utnula její rozpaky Madam a vykročila k jídelně.
Tam už seděli všichni ostatní.
Oběd byl výborný a odpoledne uteklo jako voda.
Večer uspořádaly Královny oslavu pro všechny a na noc jsem dostal volný výběh a zrušenou večerku i budíček.
Probírali jsme kdeco až skoro do rána.
Spát jsme šli za kuropění.

Násobky štěstí VI./16.

Probudilo mě pohlazení.
Madam Cat klečela u klece a rukou prostrčenou skrz mříže mě něžně hladila.
Když jsem otevřel oči, významně si položila prst na rty a naznačila, abych potichu vylezl ven.
"Vezmi si jen tepláky a pojď!" Zašeptala mi do ucha.
Hrábl jsem do police a oblékal se za chůze.
V kuchyni u Paní Gity už seděla Paní Gábina i Paní Jil.
Překvapilo mě, že tam sedí Fred.
Byl v civilu a tvářil se vážně.
Mlčky mi podal ruku a ukázal na židli.
Moc se nezdržoval a po pozdravu ihned přešel k věci.
"Máme problém." Začal tichým, ale výrazným hlasem.
"Poručice Justina zmizela. Byla vyslána splnit úkol v podobném domě, jako je tento, ale užívaným sektou. Z domu nevyšla a neozval se ani poplach.
Potřebuji pomoc.
Dámě a otrokovi, kteří se vydají na tento nebezpečný úkol předám veškeré informace, ale až na cestě.
Zdá se, že máme někde krysu a nevíme kde."
Asi deset vteřin ticha zakončil hlas Madam Cat a můj: "Já se hlásím. Justa je moje kamarádka." Vyhrkli jsme steteo.
Po nás se přihlásili všichni ostatní.
Fred si nás změřil pohledem.
"Těší mě vaše nabídka. Ale mohu ji přijmout jen od Daga. Vím, že jsi statečná žena, Alice, ale nemohu tam poslat těhotnou ženu."
Alice zrudla jako pivoňka a chtěla něco říct.
Předběhla ji ale Paní Gita.
"Tak pojedu já!"
"Ne. Poprosím jinou z vás. Paní Gábinu. Není tolik známá a už s Dagem pracovala."
Paní Gábina překvapením vykulila oči.
"Vím o panu vrchním. Byl to husarský kousek." Usmál se Fred.
"Dále tu mám varování před touto osobou. Usvědčená vyděračka a žena napojená na organizovaný majetkový zločin." Dodal a podal Paní Gitě fotografii.
"A do prdele!" Vyhrkla Paní Gita
"Co je?" Nechápavě se zeptala Alice.
Paní Gita jí beze slova podala fotku.
Byla na ní Helena.
"No nazdar!"
Teď nechápal Fred.
"Tuhle ženskou mám v kleci pod svou postelí!" Odpověděla na Fredův nechápavý dotaz.
Fred se začal smát.
"To jsem si mohl myslet. Kde jinde hledat zločince, než na Tvrzi."
"No dovol!" Ohradila se Paní Gita.
Fred se omluvil a prohlásil, že se máme podle toho chovat a že tuhle drobnost vyřešíme později.
Pak vyzval mě a Paní Gábinu k zabalení věcí na výlet.
Balení bylo rychlé a za hodinu už jsme vyjížděli z Tvrze.
Fred jel rychle. Ujeli jsme asi dvacet kilometrů a zahnuli na lesní cestu, která vedla na opuštěné bývalé letiště, kde nás čekalo malé letadlo.
Odstartovali jsme okamžitě.
Fred po celou dobu letu komunikoval s někým vysílačkou. Bohužel jsme mu nerozuměli. Jediné, co jsem rozuměl bylo "grene rose". Zelená růže.
Přistáli jsme na velkém letišti a byli posláni na stojánku na konci pojezdové dráhy. Tam čekal taxík, který nás odvezl do honosného venkovského domu.
Fred nás odvedl dovnitř, v jednom pokoji posadil do křesel a uvařil kávu.
"Tak abychom začali." Řekl, když se usadil do křesla a napil se kávy.
"Ten dům vypadá takhle. Tady je přibližné vnitřní rozložení domu. Je to málo, ale aspoň něco. Kontaktování s někým z Domu u zelené růže je nahodilé.
Většinou se přihlásí samy na nějaké akci, konané v rámci BDSM klubů. Ty jsou ve městě tři.
Kdo je zaujme, je osloven.
Dostanete speciální vybavení a budete pod neustálým dohledem. Pokud by vám hrozilo nebezpečí, stačí zlomit přívěsek.
Dokud nevyjdete ven, nebo nezazní signál, nebudeme zasahovat."
Paní Gábina se posměšně usmála.
"Fáájn. Takže až nás rozporcují na orgány, budete jen čekat."
Fred ji gestem zarazil.
"To ne. Porcování na orgány by mohl udělat jediný člověk. Doktor Aaron Taht. Pokud uvidíme, že se doktor přiblížil k domu, zaútočí speciální jednotky."
"Dobře. Ale co jazyk? Ani jeden z nás po vašem neumí. Já umím německy a pár slov anglicky."
"To stačí. V klubech se schází lidé z celého světa."
Probrali jsme kdejakou drobnost naší mise a nakonec před nás Fred položil čtyři váčky naplněné gelem a sadu   ozdobných špendlíků.
"Nemá smysl vám dávat zbraně. Tento gel je výbušnina a dá se použít jako vycpávka do podprsenky. Špendlíky jsou mikro rozbušky. Stačí je zapíchnout do váčku a ohnout.
Pak budete mít deset vteřin."
Paní Gábina si ploché kulaté váčky prohlédla a osahala, jestli nemají ostré hrany.
"Máš ještě jeden?" Otázala se.
"Ano, mám. Ale na co?"
"Dagu, ukaž mu klokanku."
Poslušně jsem ukázal kapsu, do které mi Paní Gábina vložila jeden váček. Fred na ni zíral a pak se usmál.
"To je zajímavé řešení. No, teď půjdeme do skladu a vyberete si vše, co by se vám mohlo hodit."
Následující čtyři hodiny jsme strávili ve skladu, který by mohl zásobovat dvacet prvotřídních sexshopů.
Se čtyřmi kufry jsme byli vysazeni před hotelem.
Přihlásili jsme se na svá občanská jména a ubytovali se.
Paní Gábina řekla, že nebudeme ztrácet čas a začala nás připravovat na večer.
Já dostal do falešné pochvy malou plastovou schránku a celou vulvu mi Paní Gábina přelepila širokou náplastí. Na to jsem dostal velký pás cudnosti.
Musel jsem se trochu přehnaně namalovat a vzít si oblečení, ve kterém jsem vypadal jak nejlevnější šlapka.
Střevíčky a dlouhý plášť zakryly vše včetně obojku.
Paní Gábina se vyfikla jak na setkání s královnou a do kabelky sbalila pár drobných hraček. Do poutek na vnitřní straně kabátu připevnila bičík a karabáč.
"Jdeme, ty moje otrocká transko."
V recepci jsme se zeptali na nebližší klub a vyrazili do ulic.
Klub byl asi třista metrů daleko.
Zvenku vypadal jako obyčejná hospoda.
Usadili jsme se a servírka nám donesla jídelní lístek.
Na poslední stránce byla položka v překladu HRY PRO LABUŽNÍKY.
Paní Gábina se servírky zeptala, jakou hru by nám doporučila a ukázala prsten s trojnou monádou.
Servírka se usmála a řekla ať jdeme ke dveřím s namalovanou čerticí.
Dveře nám na dálku odemkla, my sestoupili po točitých schodec a vstoupili do úplně jiného baru.
Byla to spíš rozlehlá mučírna.
Ještě bylo asi brzy, protože dvě slečny za barem se evidentně nudily.
V koutě se jakási otrokyně potichu a se vzlykáním zpovídala v kleče ze svých hříchů muži sedícímu na trůnu.
Jeden pár, drobný nahý chlapík a mohutná dáma seděli ve velkém křesle. Chlapík seděl na klíně dámě, která mu týrala bradavky a štípala ho do kůže po celém těle.
Rozhlédli jsme se a našli si stůl, kde nebyla cedulka s rezervací.
Usadili jsme se a přišla servírka. Beze slova nám podala nápojový lístek a v pozoru počkala, až si vybereme.
Všiml jsem si, že má tenký ocelový obojek a stejně tenká ocelová pouta na rukou a nohou.
Paní Gábina si objednala gin s tonikem a mě vodu.
Pomalu jsme se rozkoukávali.
Netrvalo dlouho a přišlo několik dalších lidí a klub začal ožívat.
V jednu chvíli jsem si všiml, že se dva páry sebraly a odešly dveřmi vedle baru.
Potichu jsem to špitl Paní Gábině.
Jen kývla hlavou.
Když si objednávala další pití, zeptala se servírky kam ty dveře vedou.
Servírka neodpověděla, ukázala velké Dámě čtyři prsty a odešla.
Dáma shodila mužíka na zem a za ucho ho dotáhla ke stojanu, vlastně tyči, trčící ze země.
Vytáhla z kapsy malý ovladač a tyč se začala vysouvat, až její část zajela mužíkovi do zadku.
Ruce a nohy měl volné. Dáma sáhla mezi tyč a mužíkův šourek a ozvalo se cvaknutí.
Pak zamířila k nám.
"Dobrý večer přátelé." Pozdravila a zeptala se, jestli si může přisednout.
Paní Gábina přikývla.
"Děkuji. Dovolte, abych se představila a   přivítala vás v našem podniku. Jmenuji se Gredine a pokud máte zájem, ráda vás provedu."
Projevili jsme zájem a oba vstali a představili se.
Paní Gábina si mě automaticky připla na vodítko.
"To je otrok?" Zeptala se Gredine.
"Je to moje trans čubka."
"Výborně. Je to pěkný kousek. Pojďte prosím za mnou."
Došli jsme k oněm dveřím a prošli jimi.
Následovala dlouhá chodba ponořená do červeného světla.
Po rudém koberci jsme neslyšně procházeli chodbou a Cestou si povídali. V pravidelných rozestupech jsme míjeli dveře.
Došli jsme ke dveřím, za nimiž se ozýval ženský nářek.
Gredine bez klepání vešla dovnitř.
Byli tam dva muži a jedna žena.
Žena s vlasy jako zlato byla připoutaná ležmo na břiše k ležatému Ondřejskému kříži a muži ji otloukali krátkými karabáči.
"Už se přiznala?"
"Ne, Vaše Veličenstvo."
"Ustupte. Naši hosté z dalekých zemí ji donutí mluvit."
Otočila se na nás: "Prosím dámy. Jsem zvědava, jak rychle donutíte tu zlodějku mluvit.
"Co ukradla?" Zeptala se Paní Gábina.
"Vzácný prsten z královské pokladnice." Řekla Gredine a mrkla jedním okem.
"Rozumím. Otočte mi ji prosím."
Muži ženu odvázali a přivázali v poloze na zádech.
"Výborně. Teď si popovídáme trochu kultivovaně, drahá."
A vytáhla z kabelky malý kufřík a asi třicet centimetrů dlouhý tubus.
Navlékla si rukavice a nechala si ode mě zavázat roušku.
Z kufříku vytáhla čtyři silné injekční jehly, a po otření místa vpichu desinfekcí je postupně napíchala po dvou do kůže na vnitřních stranách stehen.
Připoutaná žena tiše kvílela a měla oči rozšířené strachem.
Paní Gábina vrazila další dvě jehly do malýc stydkých pysků a vždi jeden pysk spojila pružinkou s jehlou ve stehně.
Potom vytáhla krátkou trubku, zakončenou zvláštními drápky.
Ukázala ji mučené a zasunula ji do její pochvy až nadoraz.
Žena zaječela a prohnula se jako luk.
Paní Gábina opět spojila pružinkami trubku s jehlami ve stehně.
Žena křičela.
Paní Gábina došla k její hlavě a tiše se jí něco zeptala. Žena zavrtěla hlavou.
"No, jak chceš. Prý jsi na svou krásu velmi pyšná. No, tak ti té krásy trochu ubereme. Pak už po tobě neštěkne ani pes."
Otočila se na mě: "Dášo, dáš jí roubík a podržíš hlavu, aby si neublížila.
Když jsem pevně svíral ženinu hlavu, vytáhla Paní Gábina z tubusu čtyři dlouhé a silné jehly.
Ukázala je ženě, jednou rukou jí chytla brutálně za prso a vytáhla ho do prostoru. Pak jí ho bez milosti jednou jehlou jehlou propíchla celé těsně u těla. Ještě než dozněl huhlavý výkřik, propíchla stejně druhé prso a pak přidala vždy jehlu křížem.
Vzala tenké lanko a silně ho omotala mezi jehlami a tělem.
Opět se sklonila nad ležící ženou vyndala jí roubík a významně jí ukázala skalpel.
"Teď provedeme amputaci obou prsů a malých pysků. Už nikdy nebude žádná slast rozu..."
Žena se roztřásla, začalo se jí vlnit břicho a předvedla nám monstrózní orgasmus.
"Pr-s-ten je pod par-ke-tou."
Zahýkala, když orgasmus odešel.
"No, teď to bude bolet ještě víc. Ber to jako trest za krádež." Řekla Paní Gábina a postupně začala vytahovat všechny jehly.
Trubku si nechala nakonec a když ji vyndávala, udělala se žena znovu. Hýkala, sténala, skučela a kdyby nebyla připoutaná, asi by si ublížila.
Několik minut pak zhluboka dýchala, než otevřela oči.
Už odvázaná slezla z kříže, klekla si před Paní Gábinu a začala jí líbat ruce a děkovat za potrestání.
Prý se nikdy v životě tak krásně nebála.
Gredine i oba muži na to divadlo zírali jako na zjevení.
Gredine se vzpamatovala první a oslovila potrestanou ženu:
Myslím, že víš co je teď tvou povinností Lucie.
"Ano, Vaše Veličenstvo."
Vzala ze stolku obojek s vodítkem a podala je Paní Gábině.
"Jsem už navždy Vaší otrokyně, Madamme."
Paní Gábina připla obojek Lucii kolem krku a nechala si políbit ruku.
Gredine jí něco chvíli šeptala do ouška a Paní Gábina se usmála a přikývla.
Prohlédli jsme si ještě několik heren a nakonec došli zpět do baru.
Když jsme vešli, zazněl obrovský aplaus.
Nad barem byla totiž velká televize a na její obrazovce fotka Lucie a nás dvou v akci.
Paní Gábina se lehce uklonila a sedla si na své místo.
Já na své a Lucie si klekla mezi nás.
Ještě chvíli jsme seděli a povídali si s hosty, kteří chodili za Paní Gábinou a snažili se jí vetřít do přízně.
Bylo kolem půlnoci, když jsme vyšli všichni tři ven.
Kráčeli jsme nocí asi deset minut, když
vedle nás prudce zabrzdilo auto.
"Jménem zákona, jste zatčeni!"