Násobky štěstí (Stránka 6 z 6)

Násobky štěstí VI./3.

Probudila mě bolest v bradavkách.
Intuitivně jsem se za ně chytil.
"To ti nepomůže, otroku." Ozval se hlas Madam Cat. Seděla na židličce a pozorovala mě jako rybičku v akvárku.
"Víš co je zajímavé? Můžu tady nastavit i časovač. To je paráda. Nemuset se starat o dobití baterií - teda kromě ovladače - a mít hračky stále funkční!"
Zvedla se a přešla k nočnímu stolku, aby mi odemkla klec.
"Polez ven a jdi udělat snídani."
Rozkaz byl řečen mírným a klidným hlasem. Využil jsem toho a poklekl před ní.
"Madam Cat, pokorně žádám o pomoc pro tu nešťastnou Haničku. Myslím, že trpí příliš."
"No jo. Rytíř až do smrti. Po pravdě s tebou souhlasím, ale jak to navléct? Co když situaci buď zhoršíme, nebo to odskáčeš ty?"
"Madam, asi bych netaktizoval a vybalil to na Paní Gábinu rovnou. Ale přemýšlím, jak Haničce i pomoct. Zdá se mi, že má nějaké psychické trauma.
Možná by se dala použít scifárna, nebo psychokukla."
"No, to by se dalo. Víš co? Já Tě hodím do tenat Paní Gábiny a nedám jí stopku, aby se necítila přitlačená ke zdi a půjčím si od ní Haničku. Ty to na ni vybalíš, až budete spolu sami. Možná to bude bolet, ale chtěl jsi to sám."
Suše jsem polkl.
"Rozumím Madam Cat. To zvládnu."
Pohladila mě. "Ty můj galantní pitomečku. Miluju tě!"
Dala mi pusu a přitom mi sáhla mezi nohy.
"Tak bude ta snídaně, nebo ne?"
Omluvil jsem se a rychle udělal snídani.
Najedli jsme se, já dostal klícku a vzal si na krk řetízek s klíčkem.
Paní Gábinu s Haničkou jsme potkali V jídelně.
Madam Cat přímo vyrazila na Paní Gábinu, že má na ni velkou prosbu. Hanička stála jako socha a s třesoucí se bradou hypnotizovala klíček na mém krku.
Dámy si nás vyměnily jak koně na trhu.
Paní Gábina byla trochu překvapená, ale vzala moje vodítko, namotala si ho na zápěstí a vedla mě k sobě do pokoje.
Posadila mě na židli a vytáhla rákosku.
"Tak, ty filištíne. Teď mi řekni, co je tohle za komedii."
Co nejpokorněji jsem Paní vše vysvětlil a poprosil ji o slitování pro Haničku.
Paní Gábina nervózně procházela po pokoji a švihala rákoskou.
Vrátila se ke mně.
"Víš, že mám volnou ruku a můžu si s tebou dělat co budu chtít?"
"Ano, Paní Gábino. Vím to."
"Co myslíš, že s tebou udělám?"
"Nevím, Paní Gábino."
"Já ano. Svlékni se a lehni si na postel, na záda."
Z kufříku vytáhla ampulky, jehly, stříkačky...
"Pokud trváš na svém, zaplatíš místo ní. Trochu podpoříme růst tvých koziček, aby stály za to."
Došla ke mně, sklonila se a pohlédla mi do očí.
"OPRAVDU?"
"Ano, Paní Gábino."
"Tak zatni zuby..."
Zavřel jsem oči a uvolnil se. Co se má stát, to se stane.
"Ty potvoro. Vyhráls."
Otevřel jsem oči.
"Co, Paní Gábino?"
Sedni si a řekni mi co máte v plánu.
Vše jsem jí vysvětlil.
"Tak jdeme."
Po chvilce hledání jsme Madam Cat našli u postele Nány.
Ta už vypadala mnohem líp.
Hanička seděla na židli v koutě a snažila se být neviditelná.
" Tak co, spiklenci? Co jste vymysleli?"
Zahlaholila Paní Gábina.
"Vymysleli jsme, že by bylo dobré zbavit Haničku mentálního traumatu a bloku. Sama s tím souhlasí. Bude to ale trvat několik dní, abychom jí nezničili mozek." Odpověděla jí Madam Cat.
"No, to je problém. Musím dnes odjet a vrátím se až za čtyři dny. A Hanču potřebuju." Znervózněla Paní Gábina.
"A nemůže ji zastoupit Dášenka?"
"Hmmm, mno... když se ustrojí, učeše a nebude mluvit, tak jo. Hanička dělá sanitářku. Holí pacienty a pacientky, převáží je, přebaluje... Ale jo. To by šlo."
Paní Gábina se na mě obrátila.
"Vyhrálas výlet. Tak mazej balit. Vše v ženském provedení. Za hodinu vyrážíme."
Rozeběhl jsem se do našeho bytu. Rychle jsem si sbalil tašku a kabelku a ohlásil jsem se Paní Gábině.
"Máš s sebou i umělé ženské přirození?"
"Ano, Paní Gábino."
"Výborně. Jedeme."
Rozloučili jsme se a Paní Gábina mi ukázala na dva kufry, které jí patřily.
Vzal jsem je a šel za ní k autu. Cestou jsem si všiml auta Paní Gity.
Bylo bez oken a stálo na předním nárazníku, opřené o zeď.
Paní Gábinu to také zaujalo.
"No, kdyby to bouchlo uvnitř, asi by nebylo co řešit." Řekla pochmurně a zahnula za roh, kde stál její vůz.
Odemkla ho a otevřela kufr.
Naskládal jsem do něj její i má zavazadla.
Zavřela kufr a řekla mi že si mám sednout na pravé zadní sedadlo.
Usadil jsem se a čekal.
"Máš dost vysoko opěrku hlavy?" Zeptala se zcela prakticky.
Zkusmo jsem opřel hlavu o opěrku. Ozvalo se cvaknutí a kolem krku se mi uzavřela pevná obruč.
"To aby tě nenapadaly blbé nápady."
Chtěl jsem něco říct, ale předešla mě.
"Od této chvíle jsi TA Dáša. Budeš mlčet a jen odpovídat na otázky. Promluvit smíš, jen kdyby byl nějaký problém. U mě se tresty nepočítají na rány, ale na vteřiny na mém vyšetřovacím lůžku. Pokud tvůj trest přesáhne hodinu, budeš strašně svého rozhodnutí litovat. Jasné?"
"Jasné, Madam Gábino."
"Před pacienty mě oslovuj Paní doktorko."
"Provedu, Paní doktorko."
"Šikovná."
Jely jsme asi hodinu a zastavily u krásné prvorepublikové vily. Paní Gábina mě pustila z auta s upozorněním, že pokaždé, když si sednu na své místo, opřu se hlavou o opěrku. Vzala jsem její i své věci a nesla je do domu.
"Nech mé kufry tady a pojď se mnou." Řekla mi a vykročila přede mnou ke schodům do sklepa.
Ve sklepě byla prfektně vybavená ordinace, přípravna, koupelna a několik kójí s lůžky.
"Bydlet budeš v jedničce. Dej si tam věci a převlékni se do služebního. To je vždy oblečení služky. Pokud bys mi měla pomáhat, vezmeš si sesterský mundůr z Hančiných věcí. Začni. Chci vidět, jak se převlékáš."
Sedla si do křesla a udělala si pohodlí.
Začala jsem se svlékat.
"Pěkně kruť prdelkou! Nooo... Krása! Až do naha a zase se oblíkneš."
Začala jsem při svlékání předvádět "Liščí tanec".
"Ták, pěkně ty kozy zmáčkni k sobě a pomuchlej si je. Ty to umíš!"
Začala si hrát sama se sebou.
"Vezmi si ženský klín!"
Oblékla jsem si tu příšernou věc, včetně zasunutí hadičky do močové trubice a uzavřela spoj.
"Tanči, tanči. Ukaž mi, jak lovíš chlapa!"
Vzala jsem ze stolku velkou výplachovou stříkačku a vložila si ji mezi ňadra. Začala jsem stříkačku muchlovat.
"Honem! Honem! Pojď mi vykouřit pošťáka ty kurvo!"
Klesla jsem na čtyři a zabořila hlavu mezi její nohy.
Měla poštěváka snad osm centimetrů dlouhého.
Začala jsem jí ho olizovat a pak opatrně kouřit.
Tělo Paní Gábiny se roztřáslo.
Měla obrovsky silný orgasmus.
V jednu chvíli mě chytla za copy a přitáhla si mě vší silou.
"Jó, ty kurvo, jó, kuř! Ještěéééé-e-e-e... Ugh."
Pustila mé copy a její tělo zgumovatělo.
hned jsem vyskočila a zkoušela jestli dýchá.
Začala se probírat.
"Co... co se... uffff, tys mi dala. Takhle mě odpálit."
Znovu mě chytla za copy, přitáhla mě k sobě a políbila. Líbala mě vášnivě, divoce a její tělo se zase začalo třást.
Začala jsem jí hladit stehna a zajela mezi nohy.
"Joooo-o-o-o!
Pustila mé copy, rozervala na sobě halenku i podprsenku a zamáčkla mi hlavu mezi svá prsa.
Nemohla jsem dýchat a začala se bránit.
"Bojuj, mám ráda, když kurva bojuje o život!"
Vrazila jsem jí ruku do kundy.
"Uááááááá!"
Odhodila mě jako panenku a svíjela se na křesle, jako v posledním tažení.
Nakonec zvláčněla a skoro ležela rozvalená na křesle s hlavou zvrácenou dozadu.
Chvíli to trvalo, ale nakonec se sebrala, podívala se na své zničené oblečení a obdivně na mě pohlédla a zatleskala.
"To bylo perfektní. Takhle už jsem si to dlouho neužila."
Potom zvážněla.
"Poznalas moje tajemství, které zná jen Hanča. Jestli to někomu vyslepičíš, postarám se, abys na tu svini Doktorku vzpomínala jako na milou stařenku!"
"Paní Gábino, nemusíte se obávat, nic nikomu neřeknu."
"Fajn. Svlékni si tu falešnou frndu a jdeme do koupelny."
Nechala se ode mě umýt a osušit.
Chvíli si hrála s mým ocasem.
Vzrušila mě a nechala zvadnout.
Znovu a znovu. Pak ji to přestalo bavit a musela jsem ji obléknout.
Poručila mi, ať si místo mundůru vezmu vycházkové šaty a namaluju se, že půjdeme na oběd.
A tak za hodinu seděla v jedné restauraci vážená dáma středního věku a její mladší přítelkyně.
Najedly se, daly si pohár a kávičku a pomalu se chystaly k odchodu.
Paní kývla a vedle ní se zhmotnil. vrchní.
"Pane vrchní, budete platit!"
"Ehmmm, ano, zajisté, madam. Vše je v pořádku, zde je účtenka."
"Co vaše vyrážka, pane vrchní?"
"Svědí, paní doktorko."
"Zítra otvíráte v jedenáct?"
"Mám odpolední až od tří hodin, paní doktorko."
"Výborně, pane vrchní. Tak v devět vás budu čekat."
"Děkuji, paní doktorko. To svědění je hrozné."
"To chápu. Tak zítra."
Vrchní se uklonil a odešel.
Zvedly jsme se a pomalým krokem šly k parku, kde jsme si sedly na lavičku.
"Jsi dobrá, Dášo. Vrchní z tebe nespustil oči. Zítra asi budeš muset pár věcí překousnout. Ale to ti povím doma. Bylo krásně, sluníčko svítilo a bylo teplo. Něco mi to připomnělo.
"Paní Gábino, jaké je dnes datum?"
"Dvacátého druhého června. Proč? Máš něco důležitého?"
"Takže dvacátého šestého se budeme vracet?"
"Jestli tě nezabiju za ignoraci, tak ano."
"Promiňte, Paní Gábino. To je jen..."
"Jen co?"
"Dvacátého šestého to bude rok, co jsem se ocitl na Tvrzi."
"Fakt? Tak to mi musíš vyprávět! Jdeme a otevřeme si lahvinku červeného."
Došly jsme pomalu zpět do vily.
Paní Gábina mě poslala, abych se převlékla do služebního kostýmu a pak přišla za ní.
Našla jsem ji v obývacím pokoji.
Pokynula mi, abych si sedla do křesla, před kterým stála láhev vína s dvěma skleničkami a otvírák.
"Otevři to a nalej nám oběma." Přikázala a já rozkaz rychle splnila.
Přiťukly jsme si a já začala vyprávět.
Paní Gábina se občas přeptávala na detaily, ale jinak poslouchala klidně a soustředěně.
Když jsem skončila, bylo už pozdě večer.
"Tak jo. Umýt a spát! Spát budeš nahá, pouze s obojkem a na řetězu."
"Rozumím, Paní Gábino."
Doprovodila mě do sklepa. Když jsem se ukládala na postel v teplé kóji, ještě si neodpustila chvilku bolestivého hraní s mými koulemi, při kterém jí vášnivě svítily oči.
"Ani nevíš, co bych s tebou ráda dělala. Ale nejsi moje. Tak si aspoň pohraju."
Nechala si políbit ruku, přicvakla mě zámkem k řetězu, zhasla a odešla.
Usnula jsem jako špalek.