Nastavení hledání (Stránka 13 z 27)

Když si lehli do postele, Jana se skrčila co nejblíže jedné strany. Přeci jen jistota je jistota a ona ještě nikdy s nikým v posteli nebyla.
„Jani?“ ozvalo se po chvíli.
„Hm?“
„Jsi jiná, než jsem si myslel. Lepší.“
Přetočila se blíže k němu. „Dík. Ty jsi taky úplně jiný, než jsem si myslela. A fakt lituju všech těch hnusáren, co jsem ti kdy řekla a udělala.“
Natáhl k ní ruku a pohladil ji. „Už se tím netrap, je to za námi.“ Trochu se k ní přisunul a v tu chvíli se rozhodl vsadit všechno na jednu kartu. Vzal Janu do náruče a začal jí líbat. Nejdřív něžně, a když necítil žádnou negativní reakci, vložil do toho vášeň.
Překvapená Jana chvíli jen ležela, pak začala pomalu reagovat. Věděla, že tohle by se dít nemělo, ale nemohla si pomoct. Teď jí líbal tak krásně na krku. Cítila, jak dole vlhne. Když šla odpoledne ze školy, věděla, že tohle bude její první noc. Jen netušila, že s úplně jiným klukem. S klukem její sestry. Její sestry!
Odstrčila ho. „Počkej, nech toho. Tohle je špatně. Adriana nás za tohle oba zabije.“
On už byl moc vzrušený na to, aby teď vycouval. „Adriana tu není a ty jí to přece neřekneš, ne?“
„Ale není to správný!“
„Život je pes. Sama jsi řekla, že si mám vzít dovolenou od všech těch úchylek. Pro mě to znamená vzít si dovolenou od Adriany. A tobě se můžu nějak hezky odvděčit.“
Znovu ji začal líbat a ona se nebránila. Hlavou se jí sice honily různé myšlenky, ale nakonec je všechny vytěsnila. To, co dělal, se jí líbilo, a měla to teď a reálně. Zloba Adriany byla jen teorie a nejspíš ani nenastane. Vzala jeho hlavu do dlaní a odtrhla jeho ústa od svého dekoltu. „Tak jo,“ řekla rychle a dala mu pusu na pusu. Následoval francouzák. Líbala se už mockrát, věděla, jak na to.
Po chvíli sundal tričko sobě i jí a jeho jazyk kroužil kolem bradavky. Prohnula se, bylo to tak vzrušující. Jediné, co kdy její kluk zatím zvládnul, bylo prsa jí mačkat, zatímco tohle bylo tak něžné.
Trvalo dlouho, než jí zlíbal a dostatečně pohladil všude po hrudníku i po bříšku. Bylo to pro něj velmi mučivé, jeho penis zmohutněl, tlačil se všude do klece a kroužek mu rval za varlata. On ale ani nepomyslel na to, že by přestal. Tohle bylo to správné používání pásu cudnosti, tohle bylo to správné vzrušení. Přinášel potěšení někomu, kdo za něj byl vděčný, a on sám byl vzrušený z toho, že sám nemůže dojít uvolnění. Když jí nadzvedl zadeček a jedním tahem stáhnul kalhotky až ke kolenům, nebránila se, jen se udiveně zeptala: „Proč? Myslela jsem, že kvůli tý věci nemůžeš.“
„Nemůžu, ale to neznamená, že nemůžeš ty. Dneska v noci budeš mít orgasmus, na to vem jed.“
Už nic neříkala. Ani nemohla, protože když se jeho jazyk dotknul jejího zduřelého klitorisu, jediné, co zvládla, byl hluboký nádech, který pak na několik dlouhých vteřin zadržela. Když se konečně její tělo rozhodlo vydechnout, stalo se tak dlouhým táhlým výkřikem rozkoše.
„Áááááá. To je tak kráááásnýýýýýý!“
To ho jen povzbudilo a snažil se o to víc. Bolest mezi svýma nohama už skoro nevnímal. Penis se sice rval z klece všemi možnými otvory, někde se mu skřípla kůže a levé varle bylo napůl slisované, ale bylo mu to jedno, protože zrovna zažíval jedny z nejkrásnějších chvil svého života. S Adrianou to nikdy takhle mohutné nebylo. Ano, byl nadržený, když jí to dělal zamčený, ale necítil z ní tu živočišnou energii, kterou by ho zpětně nabíjela. Brala ho jen jako věc, jako robertka, kterého mohla použít a odložit. On tušil, že je něco špatně, ale až teprve teď, když byl s Janou, pochopil co. Tajemství spočívalo v tom, že sex vždycky byla a bude záležitost dvou lidí. Ať už byl chlap zamčený nebo ne, důležité bylo dělat to spolu. Ne se sobecky nechat udělat a na druhého se ani nepodívat.
„Áááááá!!!“ Jana zařvala a zmítala se ve svém prvním orgasmu v životě. Ještě chvíli se nehýbal. Pak se pomalu zvedl, dal jí nohy k sobě, lehl si vedle ní a vzal jí do náruče. I když sám orgasmus neměl, cítil se naplněný a spokojený.
Asi po sto letech se Jana pohnula a objala ho kolek krku. „To bylo úžasný,“ řekla slabým hlasem. „Děkuju.“ A políbila ho. Vrátil jí polibek a držel ji v náručí, dokud neusnula.

V panelákovém bytu je všechno slyšet, navíc přes otevřené dveře do ložnice měl všechno jak z první řady. Jana otevřela dveře a nervózně pípla, „Ahoj.“
„Ahoj,“ ozval se další nervózní hlásek. Druhý puberťák přišel na scénu.
Chvíli bylo slyšet zvuky odkládaných bot a bundy a pak skoro ticho. Pořád ale věděl, že jsou v předsíni. Ti dva si sami se sebou nevěděli rady. Ticho přerušila Jana. „Co teď? Chceš třeba něco dělat?“
Rozpačitý hlas jí odpověděl: „Tak já myslel, že jsme se domluvili, co budeme dělat…“
„Jo, domluvili…“ Opět chvíle trapného ticha, pak chlapecký hlas navrhnul: „Tak půjdem třeba do ložnice?“
„Ne!“ zaječela Jana skoro hystericky, „do ložnice ne. Tam je…err…tam je to ségry, tam nemůžem. Tudy!“ a směřovala ho do obýváku. Ta rána, jak mu spadl kámen ze srdce, musela být slyšet až na druhém konci republiky.
Rozhlasové představení pokračovalo v obýváku. „Tak se posaď,“ ozvala se Jana. Kluk se posadil a nejspíš se začali líbat. Každopádně byl klid a slyšet bylo jen šustění látek. Pak se zase ozvala Jana: „Co to děláš?“
„Sundávám ti tričko. Kvůli tomu jsme přece tady, ne?“
„Jo, jsme. Hele, já zhasnu, jo?“ Slyšel kroky a pak světlo v obýváku zhaslo. Teď už viděl jen odražené světlo z pouličních lamp. Chvilku slyšel zase jen šramot a pak se ozvala ublížená Jana, „Co to děláš?“
„No co bych dělal, prstim tě přece.“
„Jo, ale úplně blbě.“
„Jak, blbě? Strkám ti prsty do díry, na tom se přece nedá nic zkazit.“
„Seš úplně mimo. Místo, kde by se mi to líbilo, je víc nahoře.“
„Kde nahoře?“
„Asi sto mil na sever. Nic, hele, tohle jako předehra stačí. Teď mi ho tam zasuň.“
Opět byl slyšet šustot a pak zase Jana: „Moment, máš gumu? Slíbil jsi, že ji přineseš.“
„Jo, mám. Někde v kapse.“
„Sakra tak o co se snažíš, když jí nemáš nasazenou. Si myslíš, že chci vlítnout do průseru?“
Zatímco v obýváku se odehrávalo drama, v ložnici to znělo jako komedie. Měl hlavu zahrabanou do polštáře a dusil smích. Ta dvě holátka se rozhodla přijít o panenství. Normálně by ho to nebralo, jenže jedno z těch holátek byla nenáviděná Jana a on děkoval osudu, že má možnost všechno slyšet. Za tohle to jeho ponížení stálo. Teď už si holka nebude moct tolik vyskakovat.
V obýváku se rozsvítilo světlo. Pak promluvil kluk: „Hele, tady je, koukej.“
„No, skvělý. Tak si jí nasaď.“
Po chvíli: „Ten obal nejde roztrhnout.“ V ložnici se v tu chvíli někdo málem udusil.
„Už to mám. Nevíš, jakou stranou se to nasazuje?“
„Nevím, nikdy předtím jsem to nepotřebovala. Prostě si to nějak nandej.“
„Nemohla bys mi pomoct? Jsem slyšel, že to má dělat ženská, tohle.“
„No to nevim, kdes to slyšel. Ach jo. Ukaž!“
„Ty vole, cos to udělal!? Koukni na ten bordel! Jestli to nepůjde dolů, tak mě ségra zabije.“
Obyvatel ložnice by v tu chvíli dal všechno za to, aby věděl, co se přihodilo. Nějaká nehoda, ale jaká? Asi něco většího, protože Jana v tu chvíli rozhodla, že je konec, a pakovala kluka pryč. Ten sice trochu protestoval, ale nakonec klaply dveře a byl fuč. Pak byla opakovaně slyšet tekoucí voda a šustění. Nakonec kroky, světlo v ložnici se rozsvítilo. Jana na sobě měla jen krátkou spodní košilku a kalhotky. Tentokrát byl při smyslech, vnímal krásu jejího těla i smutek její duše.
„Mám problém,“ řekla zkroušeně, „pomůžeš mi?“

Uběhly dva týdny a on i Adriana se zaběhly do nových pořádků. Čtrnáct dnů, během kterých Adriana pomalu utahovala šrouby. Tentokrát to dělala méně nápadně, poučila se ze zkušeností z jara. Také musela aspoň na oko ctít jejich novou dohodu. Ale každým dnem se něco trochu změnilo.
V kleci spal samozřejmě nahý a ráno, když se po čtyřech vysoukal malými dvířky ven, musel zůstat klečet. Adriana ho většinou pohladila po zadečku, prohnětla varlata, a občas zaťukala na klícku a žertovně se zeptala, zda tam ptáček ještě je. Tím ho celkem spolehlivě motivovala těšit se na večer po práci.
V souvislosti s klecí museli vyřešit jeden drobný problém. To když jednou Adrianu vzbudil uprostřed noci, protože potřeboval na záchod. Byla tehdy celá navrčená, a večer přišla s řešením stejně elegantním, jako ponižujícím. Dala mu do klece balík plenek pro dospělé s tím, že když to na něj přijde, má je použít. A jestli ji ještě někdy probudí, tak ať si jí nepřeje.
„A co když budu náhodou potřebovat na velkou?“ zeptal se.
Přísně a bez radosti se usmála a řekla: „To máš jednoduché. Plenka,“ ukázala na balík plenek, „bič.“ Ukázala na bič, který byl pověšený na jedné z mříží klece. Byl tam na něj dokonce elegantní háček. „Určitě to vymyslíš.“
Vzhledem k tomu, že jelita po zkušebních ranách ho ještě štípala, to vymyslel celkem rychle. Jen si povzdechl a neřekl nic.
Také se změnil její postoj k němu. Jakoby jí najednou víc zajímala ta klec, než on. Honila ho do domácích prací a hned, jak to šlo, ho zamkla do klece. Pak si sama udělala hezký večer u televize a před spaním se od něj nechala udělat jazykem. Když přišla na to, že ji stačí pohodlně se natáhnout a naštelovat svou mušličku mezi dvě mříže, tak už ho kvůli tomu ani nepouštěla ven. Bylo to pro něj příšerně frustrující, protože už od začátku lízání bylo jasné, že jemu uvolnění dopřáno nebude. Odemčený nebyl od té doby, co se milovali po instalaci jeho klece. Nevěděl, proč tentokrát je interval tak dlouhý, i když dělá všechno správně. Když se jednou zeptal, dostalo se mu lakonické odpovědi: „Máš na zadku jelita, nechápu, proč se ptáš.“
„Ale tentokrát jsme to přece na neposkvrněný zadek nevázali,“ řekl ublíženě.
„Jo, to máš pravdu. Tentokrát je dohoda taková, že záleží jen na mém uvážení, kdy si vrzneš. Takže to nech na mě. Chtěl jsi být zamčený? Chtěl. Chtěl jsi nejistotu?  Chtěl. Chtěl jsi popichování? Chtěl. Tak mlč a trp, protože jinak támhle je nádherný nástroj, který tě donutí trpět mnohem víc.“
Její odpověď ho na nějakou dobu uspokojila, dokonce i vzrušila, i když už tehdy tušil, že se nad ním stahují mraky teroru.
Jeden den večer se od něj nechala uspokojit a poté zcela nečekaně odemkla klec. Celý natěšený vylezl a poslušně na čtyřech čekal na další pokyny. Vše ukazovalo na to, že ten večer bude uspokojen i on.   
Adriana zvedla horní pás hlavorukých pout. „Zalez dovnitř,“ poručila.
Udělal, jak mu řekla. Vypadalo to na zajímavou předehru. Co se ale nestalo, místo klíčku vzala Adriana bičík.
„Vždyť jsem byl hodnej,“ zakňučel.
„Já vím, neskuhrej. Potřebuju si jen o něčem promluvit."
„A proč teda bereš ten bič?“
„Protože jednak si s ním ráda hraju, jednak to dá našemu rozhovoru tu správnou perspektivu.“
Pomalu mu spustila volný konec biče mezi jeho půlky. Trochu se zachvěl. Nevěděl nic o její perspektivě, ale z jeho perspektivy byl důvod k panice.
„Poslouchej,“ začala, „u nás ve firmě se pořádá tento víkend orientation meeting. Je to v Německu, bude tam spousta lidí.“
„A k čemu je tobě orientation meeting? Vždyť jsi tam zaměstnaná už skoro tři měsíce,“ podivil se.
„Nediv se. Velká firma, dělá orientation meeting pro půlku Evropy. Je jedno, kdy nastoupíš, prostě jedeš na ten nejbližší možný. No a já jedu teď. A o to tu jde. Se mnou jet nemůžeš, to je jasný. A nechat tě tu jen tak bez dozoru taky nechci. Rajcuje mě představa, že tu na mě celý víkend hezky čekáš, zavřený v kleci.“
Pro jistotu trochu potáhla bičem nahoru a dolu, ale on zatím neprotestoval, i když detaily provedení mu nebyly jasné. To hlavní teprve mělo přijít.
„Takže jsem řešila dilema tak trochu jako s domácím mazlíčkem. Kdopak tě nakrmí, kdopak tě vyvenčí? Sousedům říct nemůžu, takže jsem řekla jediné možné osobě – postará se o tebe Jana.“
„To ne!“ vykřikl a zacloumal se v poutech. Moc mu to nepomohlo, hlavu a ruce měl pevně sevřené. „Vždyť mě nesnáší! A ty jí na mě pustíš a necháš jí, aby mě okukovala zavřeného v kleci? To přece nemůžeš!“
„Ale můžu. Celý víkend tu být nemůžeš ani v plenkách. Víš, jak by to tu v neděli smrdělo? Ani spát bych tu nemohla. Ani jídlo by ti v teple nevydrželo až do neděle. Prostě potřebuješ někoho, kdo se o tebe postará. Už jsem to s Janou domluvila, bude to mít jednoduché, nechám pro tebe pár krabiček v mrazáku. Taky jí dám klíč od klece, umýt se budeš moct sám. A pití ti nechám vevnitř, balená voda ti vydrží. Budeš v pořádku.“
„Stejně nechápu, jak jsi přemluvila, vždyť ta holka nenávidí mě i všechno kolem nás. V lepším případě se na mě vykašle a nechá mě hladovět. A ty horší scénáře si radši ani nepředstavuju.“
„Slíbila jsem jí, že si sem v pátek může vzít kluka. On potom vypadne, ona tu zůstane přes noc.“ Trochu zaváhala, jak jí bodl osten žárlivosti. „Ta potvora si ve svých sedmnácti může dovolit víc, než jsem já mohla ve dvaceti. Ale co, teď se to hodí.“
On skoro omdlel „Takže budu sloužit jako atrakce pro dalšího puberťáka, jo? To teda ne!“ Znovu sebou začal cukat, znovu marně. Už mu bylo jasné, proč ho před tímto rozhovorem pevně spoutala.
„Tak klid!“ křikla na něj a trošku ho plácla bičem. Spíš ho jen pohladila, nechtěla ho doopravdy uhodit. Od jejich nové dohody přeci jen neuplynula dostatečně dlouhá doba, zatím ho nezlomila natolik, aby si mohla dovolit nemaskovanou vládu teroru.  „Tohle jsem samozřejmě předpokládala a Janě zdůraznila, že něco takového si nesmí dovolit. A nesmí ti ani ubližovat, jinak našim řeknu, že si ke mně do bytu pozvala kluka. Ona tu totiž smí přespat, o klukovi naši neví a ani vědět nesmí.“
To ho trochu uklidnilo. Trochu. Vlastně vůbec. Ale už sebou necukal. Adriana ho pustila z pout, pohladila po hlavě a poslala ho spát.
„A sex dneska nebude?“ zeptal se s malou nadějí v hlase.
„Kdepak. Hezky si počkej do neděle, o to hezčí to potom bude.“
Aha, takže neděle. I když to znamenalo čekat ještě čtyři dny, lezl do klece s úsměvem.

Lehce vklouzli do svých nových rolí a oběma se jim v nich moc líbilo. Bylo to, jakoby byli znovu zamilovaní. Oba každý den běželi z práce co nejrychleji, aby mu koupili nějaký kus oblečení nebo nějakou praktiku vylepšili.
Jedna z prvních věcí, kterou zařídili, byla dírka v jeho předkožce. Nebylo to nakonec vůbec složité. Našli salón, kde dělali piersing. On si vybral ozdobu, která se svým tvarem a hlavně rozměry shodovala s ramenem visacího zámečku, ukázal na místo na předkožce, a potetovaný maník zařídil bez ptaní vše ostatní. Týden trvalo, než splasknul malý otok a kůže po stranách dírky se zacelila. Pak mohli konečně zamknout. Druhý zámeček koupila Adriana. Nevěděl, kde ho sehnala, ale byl jiný, než klasický zámek. Tenhle byl takový plochý, celý stříbrný. I přes malou velikost vypadal značně industriálně. Ani klíček nebyl klasický, ale nějak složitě zubatý po všech stranách. Když se ozvalo druhé zacvaknutí, pocítil takové vzrušení, že by nejraději hned zase odemykal a zasunul. Jenže to už nešlo. Celou noc pak nemohl spát, jak v něm pořád vířily myšlenky na to, že tentokrát je to opravdu nepodmíněně, nerozebíratelně a kdo ví, na jak dlouho. Miloval svoji Adrianu.
Stejně jako ona, i on se snažil plnit svou část dohody a nosit oblečení, které ji bude vzrušovat. Když byli doma, oblékal se jen pro ni. Nejen, že dobrovolně a denně nosil svou starou domácí sukni, ale koupil si takové lehké volné šaty, s volánky kolem ramen. Za tu koupi byl odměněn odemknutím. Pak mu Adriana řekla, ať zůstane stát, vlezla mu pod sukni a udělala ho pusou. Když si pak odpočinul, lehla si na stůl, zasouvali a ona si během soulože hrála s lemem jeho šatů. Byl to tehdy moc hezký večer a jemu se zpátky do pásu vůbec nechtělo. Ale měl smůlu, Adriana byla důsledná. Věděla, že důsledným zamykáním si otevírá cestu k dalšímu svému budoucímu vzrušení.
Co jim za začátku moc nešlo, byl jeho veřejný šatník. Ano, pořídily spoustu kousků, které se na první pohled zdály unisex, a technicky vzato nejspíš i byly, ale Adriana pořád toužila po tom, aby nosil něco jasně ženského a přitom aby více méně nevyčuhoval. Slim kalhoty se pro ten účely zdály dokonalé a také jich několik koupili, ale byl tu problém – jeho pás cudnosti, respektive zámeček, byly přímo do očí bijící. To i Adriana uznala, že takhle mezi lidi nemůže, obzvlášť do práce ne. Trápilo je to oba. Zkoušeli různé druhy úvazů a zabandážování penisu, ale nevýhoda všech těchto řešení byla, že se s nimi nedalo jít na záchod. Až jednoho dne přišla Adriana na jednoduché, levné, a hlavně funkční řešení – strčila mu do kalhotek před zámeček dámskou vložku, který všechny ostré hrany a výčnělky zakryla. 
„No tě pic,“ komentoval to tenkrát on. „Nechci slyšet, co by na to řekla Jana, kdyby na to někdy přišla. Do dneška se mi vrací, jak jsem se jí tenkrát hnusil.“
„Kašli na ní, je to puberťačka a o sexu a erotice nemá ani ponětí. A není důvod, aby se to dozvěděla, tenkrát jsem to fakt přehnala, už to neudělám.“
To prohlášení bylo dost na vodě, protože Jana je zhruba jednou týdně navštěvovala, občas nečekaně, takže už si všimla, že on a Adriana vklouzli do starých kolejí. Viděla ho v sukni i v šatečkách, oslovovala ho zásadně jen úchyle, a dávala jasně najevo, že přišla za svou sestřičkou, ne za ním. To jí ale nijak nebránilo poroučet mu, co jí má servírovat k jídlu a pití. On jí její přání plnil. Sice mu už nehrozil výprask za neposlušnost, věděl ale, že když Adriana nebude muset řešit rozpory mezi jím a Janou, bude spokojenější, a spokojená Adriana znamenala větší šance na odemčení.
Jednoho dne přišla Adriana s prosbou. „Přemýšlela jsem o tvém vlastním místě. Chtěla bych, aby se pro tebe postel v ložnici stala svatým místem. Dostupná jen tehdy, když si to budu přát. Jenže zase nemůžeš spát pořád na matraci, jako tehdy, to je mi jasný.“
„Takže mě chceš vystěhovat do skladiště?“ Skladiště říkali jejich třetímu pokoji. Byl nezařízený a strkali do něj všechno, co nepotřebovali.
„Ne, chci tě v ložnici, jen bych ti tam udělala vlastní místečko. Skoro až pokojík, řekla bych.“ Zhluboka se nadechla a pak řekla, „Našla jsem na webu něco skvělého, inspirace úžasná, možnosti veliké. Potřebuju ale od tebe dvě věci. Potřebuju, aby ses na nic neptal. Nechci, abys to předem odmítnul. Byla bych ráda, abys mi věřil a dal tomu nápadu šanci.“
Cožpak o to, s tím neměl zas tak velký problém. Už se přesvědčil, že Adrianiny nápady nesly ovoce a za poslední měsíc se sami sobě odkryli tak, že si nemyslel, že by přišla s něčím, co by se mu vyloženě příčilo.
„Budiž. A co je ta druhá věc?“
„Potřebuju dvacet tisíc, sama na to ještě nemám. Ale vrátím ti je, čestně.“

Týden na to připravila Adriana romantickou večeři. Svíčky, vínko, tichá hudba v pozadí a všemu vévodil grilovaný losos uprostřed stolu. Zdánlivě vévodil, ve skutečnosti se jednalo o vyjednávání nového životního stylu. Adriana dobře věděla, že jeho souhlas získá lépe po dobrém jídle a pití. Pro jistotu servírovala ještě Cinzano jako aperitiv, jako takovou malou pojistku a nástroj pro uvolnění.
Zhruba ve třetině večeře začala: „Tak jsem přemýšlela o našem novém uspořádání a myslím, že mám něco, co by mohlo fungovat delší dobu.“
On zvedl hlavu. „To mě zajímá, povídej,“ zvolal nadšeně.
„Říkal jsi, že chceš používat pás cudnosti. Musím přiznat, že mě nakonec moc nezaujal, ale pochopila jsem, že ty jsi z něj nadšený, takže je potřeba ho do našeho života přijmout.“
„Miláčku, jen to poslouchám a už mi stojí jako svíčka.“
Usmála se. „To jsem ráda, možná se to ještě dneska večer bude hodit. Ale zpátky k tématu. Z našeho předchozího povídání jsem si odnesla, že správná praxe je nechat se od tebe hýčkat a uspokojovat, čas od času dopřát orgasmus tobě, pokud možno v nepravidelných intervalech. A taky tě tak trošku napínat a provokovat. Správně?“
„Jo jo, to je přesně ono, pochopila jsi to naprosto správně.“ Byl čím dál tím víc nadrženějsí.
„Dobrá, nemám s tím problém. Dokonce když si představím, že tě tak trochu šťavím v nejistotě, tak by se mi to mohlo i líbit.“
„Určitě se ti to bude líbit, uvidíš,“ podporoval jí horlivě.
„Možná. Víš, ale já mám docela problém s tím, že ten pás cudnosti je vlastně hračka. Že ho můžeš kdykoliv vytáhnout, to mě doopravdy zklamalo.“
„Neboj, to už neudělám. To jen tenkrát, když jsem ještě nevěděl, o čem to je.  Ale teď už ne, teď už vím, že bych byl sám proti sobě,“ sliboval.
„Možná ano, možná ne. Rozhodně to není stav, který by mě uspokojoval a chci to pořešit hned na začátku.“
„Jenže ono není moc možností,“ povzdechl. „Jedině snad pořídit si NeoSteel nebo Latowského.“ Za těch několik týdnů, kdy zjistil, že ho pásy cudnosti fascinují, si už ledasco načetl.
„O nich jsem také chvíli uvažovala, ale nakonec jsem je zamítla. Neshodují se totiž s mými dalšími plány.“ I Adriana si ledasco načetla, i když se nejednalo o téma jejího bezprostředního zájmu.
„Tak co budeme dělat?“ zeptal se bezradně.
„Měla bych řešení,“ řekla tak trochu tajemně, odmlčela se a nenápadně dolila víno do obou skleniček. „Řešením je druhý zámeček.“
„Druhý zámeček? A to jako kde?“ Byl čím dál tím zmatenější.
„Na špičce. Využijeme toho, že ta naše hračka je z plastu a něčím horkým ji na špičce uděláme další malou dírku, do které se vejde zámeček. Koupíme nějaký opravdu malý.“
Její vysvětlení zatím nijak nepomohlo. „No dobře,“ namítal, „ale to přece nijak nevyřeší potenciální možnost vytáhnutí.“
Adriana se na něj svůdně usmála, „Vyřeší, když ti na úplnou špičku předkožky uděláme docela malinkou dírku, kterou ten zámeček protáhneme také.“
Teď už se usmívala docela provinile, přeci jen bylo to silné kafe. On byl chvíli jak opařený a pak do sebe hodil téměř plnou sklenku vína. Adriana mu raději hned dolila.
„To snad nemůžeš myslet vážně,“ řekl jen.
„Není to nutné, miláčku, záleží na tobě, jak se rozhodneš, ale pokud jde o mě, je to jediný možný způsob, jak my dva můžeme používat pás cudnosti, abych i já měla nějaký pocit naplnění.“
Adriana měla úžasnou schopnost podat ultimátum tak, že měl člověk pocit, že činí svobodné rozhodnutí. Začal popíjet z čerstvě nalité skleničky a přemýšlel o pro a proti. Pro byla celkem jasná. Dokonce významná. Nejen, že by si hráli tak, jak by mu to dělalo dobře, navíc by se několinásobně znásobil jeho pocit bezmoci a závislosti na Adrianině rozhodnutí, zda bude nebo nebude mít orgasmus. Ta možnost absolutní nepřístupnosti penisu ho lákala tak, že i přes momentální situaci se mu obnovila erekce. A co argumenty proti? Je vůbec reálné udělat do předkožky díru? A pokud ano, tak čím? Jak velikou? Nechytne nějakou infekci?
„Musím si odskočit.“ Odložil skleničku na stůl a pomalu odešel na záchod. Adriana využila pauzu pro otevření další lahve vína. Věděla, že ho ještě bude potřebovat. On mezitím zkoumal svou předkožku. Hned přišel na to, že po roztáhnutí prsty je k dispozici kůže víc než dost. Navíc ten úplný konec předkožky se ani nedotýkal žaludu. Teoreticky si uměl představit, že do něj udělají dírku. Možná by to ani nemuselo moc bolet, je to jen čistá kůže. Takový piersing v trochu větším rozsahu. A odměna by byla sladká. Penis opět pozvedl hlavu a on se rozhodl.
„Tak jo, jdu do toho,“ oznámil po návratu do obýváku. „Doufám, že toho nebudu litovat.“
Adriana se rozzářila. „Neboj, lásko. Budeš ten nejvíc trápený zamknutý kluk na světě.“ Dala mu pusu. „Pojď si dát dezert.“

Adriana naposledy roztouženě zavzdychala a pak se její pohled vrátil do přítomnosti.
„Dobře,“ nadhodila, „co teda vlastně chceš? Co se ti na tom pásu cudnosti tak líbí?“
Zamyslel se. Bylo toho tolik, že nevěděl, kde začít.
„Řekl bych, že díky tobě jsem v sobě objevil touhy, které tam asi vždycky byly, jen já o nich nevěděl. Je to hrozně složitý. Prostě libí se mi, když nemůžu mít uvolnění pokaždé, když to na mě přijde. A ještě víc se mi libí ta nejistota, jestli to už přijde nebo ještě ne. Kolikrát, když jsem měl zadek modrej jak švestku a bylo jasný, že mě neodemkneš, tak i tehdy jsem byl při každém orálu napnutý, že by ses třeba mohla ustrnout a dát mi. A i když jsi nedala, tak jsem nebyl frustrovaný. Díky pásu cudnosti jsem zažíval napínání jak při tantrickém sexu.“
Odmlčel se, jak sbíral další myšlenky. Adriana využila pauzu k dotazu: „Takže ty chceš být zamčený?“
„Ne, to ne. Nechci být zamčený, ale zamykaný,“ uvedl to na správnou míru. „V tom je obrovský rozdíl,“ pokračoval ve vysvětlování. „Zamčený, to je jako napořád a nic. K tomu ses vlastně přiblížila na jaře a vydržet se to dalo jen díky tomu, že jsi to chtěla jazykem prakticky denně. Být zamykaný, to znamená být i odemykaný a zažívat chvíle uvolnění. Vzrušení je v tom, že jeden neví, kdy ten okamžik nastane.“
„Takže tebe vzrušuje, když nevíš, kdy si zapícháš? To je nějaký divný, ne?“
„No když to řekneš takhle, tak to divný je.“ Nechápal, jak může být tak nechápavá. „Kdyby to bylo takhle, tak je nadrženej každej bez stále partnerky. Teda, oni většinou jsou, ale jinak. Copak ty to vůbec nechápeš? Ten pás cudnosti jsi přece přinesla ty, já ho před tím vůbec neznal. Musela jsi mít teda aspoň nějakou představu, jak funguje.“
„Ne tak docela. Myslela jsem si, že ti fakt zabrání ve všech sexuálních aktivitách a já tě budu moct snadněji ovládat. Netušila jsem, že se ti zalíbí být zamčený a nepíchat.“
„Adriano, ale já ti přece vysvětluju, že tak to není,“ řekl už skoro zoufale.
„A jak to je?“
Chvilku přemýšlel a pak odpověděl. „Píchat je fajn. Píchat denně je dost dobrý. Píchat jednou za měsíc je na prd. Píchat po odemčení je super. Extra super. Když bych si mohl vybrat mezi normálním pícháním denně, nebo jednou za měsíc po odemčení, beru to druhé.“
„No nic, kočko, hezky jsme si popovídali a mě se nechce měnit téma. Utíkej dovnitř, jdeme píchat!“

„Chceš?“ nabízel ji skleničku s destilátem. Adriana se trochu napila a s díky skleničku vrátila.
„Podej mi talíř s jednohubkama,“ poručil ji. Adriana tak učinila, on vzal jeden pamlsek na párátku a vložil jí ho do úst. Tímto způsobem jí pomalu nakrmil, dokud nezpracoval polovinu talíře. Dělalo mu to dobře.
„Adrianko,“ zeptal se jí, „jsi spokojená?“
„Ano, miláčku,“ odpověděla. To bylo jedno z jeho pravidel, musela ho titulovat stejně, jako tehdy on jí.
„Počkej, já to myslím, vážně. Zapomeň chvíli na naše role a řekni upřímně, jestli jsi spokojená.“
„Není to špatné,“ řekla váhavě.
„Jo,“ chytil se její narážky, „ale není to úplně ono, co? Něco tomu chybí.“
„Jako co?“ vyhnula se Adriana přímé odpovědi.
„No,“ zaváhal, „ne všechno, co jsi zavedla, bylo špatný.“
„A co se ti líbilo?“ zeptala se s nadějí v hlase.
„Líbil se mi pás cudnosti. Respektive to všechno, co ve mě a mezi námi vyvolal.“
„Aha,“ řekla Adriana zklamaně. „A víc nic?“
„Jako jestli se mi líbilo ještě něco? Ani ne. Nebo teda jo, líbilo se mi to naše souznění. Líbilo se mi, jak se náš vztah posílil, jak jsme k sobě našli další cestu a víc se vzájemně poznali. Ale jestli myslíš třeba spaní na matraci nebo výprasky, tak to fakt ne.“
„Ale vždyť jsi mi sám přiznal, že právě hrozba výprasků tě držela v lati. Že už ti pak nešlo ani tak o to, kdy si zapícháš, ale abys nedostal.“
„Ano, to je pravda, ale to přece neznamená, že se mi to muselo líbit. Co si tak vzpomínám, tak ještě když jsme se poznali, tak si doma občas dostala vařečkou. A to už jsi byla dospělá. A i když to nejspíš bylo zaslouženě, neříkej mi, že se ti to líbilo.“
V tomhle měl pravdu, to musela Adriana uznat. Když se poznali, bylo jí dvacet, sestře Janě čtrnáct, a pravidla i tresty byly dány pro obě dvě stejně. Tedy více méně, jak to šlo. Jana měla za špatnou známku týden domácího vězení. U Adriany, která už byla na vysoké, to dost dobře nešlo aplikovat, ale zase musela být nuceně doma už několik dnů před zápočtovým týdnem až do doby, než složila všechny zkoušky. Rodiče jí sice tvrdili, že to nebyl trest, ale opatření, aby se dobře učila, ale stejně když si to sečetla, tak strávila jako dospělá doma pod zámkem víc dnů, než pubertální Jana. Rozdělení domácích prací zvládaly obě celkem dobře, ale kámen úrazu byly příchody domů a večerka. Obě musely být povinně doma do šesti do večera, a zatímco čtrnáctiletá Jana s tím neměla žádný problém, protože úplně stejně to měly všechny její kamarádky, se kterými by mohla být venku, dvacetileté Adrianě dávala tato povinnost hodně zabrat. A porušení této povinnosti byla právě nejčastější příčina toho, že zhruba jednou do měsíce dostala na zadek. Nebylo to nic dramatického, do deseti ran vařečkou přes oblečení, co zrovna měla na sobě. Víceméně šlo o připomenutí, kdo je v domě rodič a kdo bude poslouchat. Ale nelíbilo se jí to a teprve teď jí došlo, že to, jak ho mydlila rákoskou, ho muselo asi pěkně štvát.

Dle mých (našich) zkušeností žádná čísla (malá i velká), konkrétní data, počet dná apod. nefungje. Jediné, co fkat funguje, je náhoda a momentáln rozmar. To pak má grády. Je fakt, že nám fungovalo o dosažení jisté váhy při hubnutí, nejspíš proto, že tam taky nebylo jasné kdy, a motivační faktor byl veliký.

Zadku po výprasku bičem? Můžeš vůbec sedět?

Bylo skoro ráno, oknem už bylo vidět světlo a jemu v hlavě dobíhal film. Film o tom, jak se v něm tehdy něco zlomilo a on si umínil, že to nevzdá. Že bude poslušný, že už nikdy nedostane výprask od bláznivé puberťačky. Že se mu vyhojí všechna jelita, jeho láska mu odemkne pás cudnosti, a on konečně vyvrcholí. Téměř to dokázal. Byl ten nejposlušnější chlap na světě. Nenadával, nestěžoval si, neodmlouval. Už dlouho nedostal. Nebýt těch tří malinkých modřin, tak to vlastně dokázal.
Ale teď už je to jedno. Je ráno a jeho podřadná role končí. Dnešek mají oba volný, to už si dohodli na úplném začátku, a od zítřka všechno řídí on. Nejdřív ji opíchá, pak se nechá vykouřit a pak jí znovu opíchá. Tři měsíce bez sexu! Tři měsíce bez jediného doteku tam dole! To si přece žádá satisfakci.
Je to tady, Adriana vstává. Usmála se na něj, on na ní kouknul vyzývavě. Ona promluvila první: „Tak půlka experimentu je za námi. Jsem zvědavá, co přinese druhý půlrok. Ještě chvíli počkej, skočím si na záchod a odemknu tě.“
Divné. Myslel si, že Adriana dostane strach. Že po tom všem, čím musel projít, ho bude prosit, ať na ni není tak tvrdý, ať má slitování.
Už se vrací, stále nahá jak Eva. Stoupá si nad něj.
„Ještě než tě odemknu, chci s tebou probrat jednu věc.“
Á, už je to tady. Teď začne škemrat.
„Už dlouho jsi neměl sex, protože podmínka byla, že nesmíš mít na zadku stopy po bití.“
„Jo, ale to už je teď přece jedno,“ opáčil on.
„Tak jako je, ale za poslední měsíc jsi nedostal ani jednou. Tvoje chování bylo perfektní.“ Adriana si sedla na bobek. Jak měla nohy po jeho bocích, měla trochu roztažené nohy a on koukal přímo na její vyholenou mušličku.
„Víš,“ pokračovala, „přemýšlela jsem, jestli bys tomu nechtěl dát ještě pár dnů a dotáhnout to až do vítězného konce.“
„A proč bych jako měl? Dneska sice budeme každý sám, ale už zítra mi budeš muset být po vůli. Vynahradím si všechno, co jsem do teď neměl,“ řekl na rovinu a nekompromisně.
„Jenže ono to tak není, víš,“ řekla sladce a trochu smutně. „Přiznej si, že si ho vyhoníš hned teď, jak tě odemknu. Možná nejspíš dneska několikrát a zítra se mnou už to prostě nebude ono. Taková doba čekání a snažení, a to jen proto, aby sis to udělal rukou. Fakt to chceš takhle?“
Koukal na její mušličku a přemýšlel o jejích slovech. I když si to těžko přiznával, bylo na nich hodně pravdy. Vždyť se přece celou dobu těšil na sex za odměnu. Na sex po sundání klícky. Má o to teď přijít jen kvůli tomu, že je posledního června? Vždyť už mu chybí tak málo.
„Takže co přesně navrhuješ?“ zeptal se. „Jako že ještě pár dnů počkáme a zmizení modřin oslavíme mým odemčením a sexem, a teprve pak si prohodíme role?“
„Tak nějak, akorát s tím, že než ti zmizí modřiny, tak pojedeme tak jako dosud. Takže žádné vyskakování, jinak dostaneš a tvůj velký orgasmus se opět odsune.“
Toho se nebál, poslední měsíc jasně dokázal, že už věděl, jak se chovat. Mohutný orgasmus bude co nevidět.
Naposledy se podíval na její dírku, kterou měl stále přímo před obličejem. „Tak dobrá, jdu do toho, za to vzrušení to stojí.“
Krásně se na něj usmála. „Věděla jsem, že neodoláš. No nejsem já šikulka?“ Dala mu pusu a začala ho odpoutávat od řetězu.
„Nelži,“ dobíral si jí, „nemohlas to vědět. Pravděpodobnost, že kývnu, byla mizivá.“
„No když myslíš… Zažil jsi se mnou některý dost drsný věci, ale zůstals. Vyděláváš dost na to, aby sis pronajal vlastní byt. Jednou jsi prostě nemusel večer přijít, a já bych s tím nic nenadělala. Jenže ty jsi zůstal. Dokonce i po tom, co jsem ti provedla s Janou. Jsi spokojený, i když si to nechceš přiznat. Měla jsem slušnou šanci, že se trefím, ne mizivou.“
Nějak nevěděl, co na to říct, tak vstal a chystal se do koupelny. Kouknul na svůj vzpínající se zamčený penis. Nechtěl přemýšlet o tom, co mu Adriana právě řekla. Bylo by to zbytečné, stejně už budou pokračovat jen několik málo dní.
„Naplánovala jsem na dnešek výlet,“ volala za ním. „Zajedeme k vašim, už jsme tam půl roku nebyli. V obýváku jsem ti připravila oblečení, vem si ho na sebe.“
Co zas bylo tohle za novoty? Od kdy měli oblečení v obýváku? Nedalo mu to a vešel do pokoje. Na ramínku tam bylo pověšené černé body, červená kolová sukně a přes opěradlo židle byly přehozené bílé silonky.
*** KONEC ***

Adrianina rodina bydlela ve stejném městě, a protože na ně byla fixovaná, byli u nich na návštěvě každý týden, někdy dokonce i dvakrát. Naopak je dva za tu dobu, co bydleli spolu, nikdy nikdo nenavštívil, takže přítomnost Adrianiny sestry v obýváku byla překvapující. Adriana byla nejstarší ze tří dětí. Nejmladšímu bylo deset a prostřední Janě bylo čerstvých sedmnáct. Puberta s ní třískala a skoro pořád byla na zabití. Navíc v rámci rodinných návštěv nešlo utajit, že on neustále nosí dámské silonové ponožky, což Adrianiny rodiče byli ochotni přejít nakrčeným obočím a zdvořilým mlčením, kdežto Jana nevynechala jedinou příležitost si do něj rýpnout. On ji tím pádem moc nemusel, dával jí to docela znát a i když to Jana nevěděla, za poslední týdny dostal několik výprasků i kvůli ní. Prý za neuctivé chování ke členu rodiny. Proto teď její přítomnost raději nekomentoval a pohnul se směrem ke kuchyni.
„Kam pak to jdeš?“ zeptala se Adriana.
„Do kuchyně, myslel jsem, že bych vynesl smetí.“
„Nic takového, po příchodu domů je přece nejdřív inspekce. Převleč se do domácího oblečení a přijď se ukázat.“
Tak tohle byl šok. To přece nemohla myslet vážně? Převléct se do domácího znamenalo vzít si na sebe minisukni, a podrobit se inspekci znamenalo Janě ukázat kalhotky, a co hůř, i pás cudnosti. Jeho ego bylo v tu chvíli zašlapáno do podlahy a penis mu strachy z ponížení skoro zalezl do břicha.
Tonoucí se stébla chytá a on zkusil pípnout, „sejdeme se v ložnici?“
„Kdepak, nechce se mi vstávat, jen přijď hezky sem,“ pohřbila Adriana všechny jeho naděje.
Nevěděl, co má dělat. Bylo mu jasné, že neuposlechnutí bude mít velmi bolestivé následky, ale než se ponížit před tou bláznivou puberťačkou, to raději přetrpí další výprask. Kolik tak může dostat. Jednu jednotku za nepřevlečení, druhou za bojkotování inspekce, a protože si nejspíš bude muset dupnout, tak další za neuctivé chování. Možná ještě jednu za odmlouvání. Sto dvacet ran bambuskou na zadek, který bolestivě vnímá i něžné přejetí rukou. Hrozná představa. Po čerstvých zkušenostech pro něj ta číslovka nebyl jen anonymní, bezrozměrný počet. Bylo to zcela konkrétní vyjádření hrozného utrpení. Ale při pohledu na tu blazeovanou sedmnáctku věděl, že to za to stojí.
Už už se nadechoval k tomu, aby odmítl, když se Ariana nevině zeptala: „Mám to opakovat?“
„Ne, miláčku,“ řekl automaticky a jeho tělo se samo rozešlo. Ještě ani nedokončil krok a už si v duchu nadával. Tohle byl další v poslední době získaný reflex. Opakovaný příkaz automaticky znamenal jednu jednotku. Nasbíral jich nepočítaně a Adriana u něj celkem brzo vypěstovala reflex, kdy na otázku „mám to opakovat“ okamžitě zareagoval požadovaným chováním. Teď tomu bylo zrovna tak. Odešel do ložnice a za sebou slyšel Janu, jak říká: „No hezky ho cepuješ. Jo, to je potřeba, aby nezvlčil. Prosím tě a o jaké inspekci jsi to mluvila?“
V ložnici s převlékl do žlutého strečového trička a své jediné sukně. Když zahlédl svůj obraz v zrcadle, tak nějak mimoděk si pomyslel, že mu to vlastně docela sluší. Nechápal, kde se v něm ta myšlenka vzala, a stejně ji rychle zaplašil. Srdce mu bilo až v krku. Za chvíli dojde k největšímu ponížení jeho života a on s tím nemůže vůbec nic udělat. Mohl, před pár okamžiky v obýváku, když se chystal promluvit. Tehdy měl odvahu, teď už ho ale opustila.
Vyšel ze dveří směrem k obýváku. Když ho Jana spatřila, tak nejdřív zmlkla, a pak tím nejafektovanějším pubertální hlasem zaječela: „No ty vole to je síla! No ty co to je, tohle? Von je úplnej magor, ne? Ty vole ty chodíš s úchylem?“
„Víš, sestřičko, ono je docela dobře možné, že to já jsem úchyl. To já ho nutím se takhle strojit, a víš proč?“ Jana jen zavrtěla hlavou. „No podívej, jak je poslušnej. Koukni, jak jsem ho za necelý čtyři měsíce vychovala. Muselo být pro něj hrozný se takhle před tebou ukázat, ale udělal to, dokonce bez odmlouvání. Copak ty bys nechtěla takhle poslušnýho chlapa?“
„Jakýho chlapa?“ vyprskla Jana, „dyť se na něj podívej, na buznu. Kdo ví, jestli ho vůbec má.“
„Vidíš, dobrá připomínka,“ chytila se toho Adriana. „Tak se podíváme. Sukni nahoru!“ Ta poslední věta patřila jemu. Poslušně nadzvednul sukni a držel. Už neměl co ztratit. Sotva Jana uviděla kalhotky, obrátila oči v sloup a poznamenala, „No ty vole, a vložku nemáš?“
Když ale Adriana stáhla kalhotky dolů a objevil se pás cudnosti, Jana ztratila řeč.  Přeci jen přes všechny silácké řeči byla pořád ještě dítě, sexu a erotických pomůcek neznalá. Adriana usoudila, že to byl správný okamžik, kdy Janu poučit o mužské potřebě sexuálního uspokojení, i o tom, jak se pomocí této touhy dají muži kontrolovat, a jemu nezbylo než tam stát, držet vyhrnutou sukni, poslouchat všechny ty řeči, topořit se pod doteky své Adriany a vysloužit si tím Janino chichotání.
„Tak jo,“ utnula to nakonec Jana, „ať teda jde konečně s tím smetím. Už se na ty jeho koule nemůžu dívat.“
„Teď už je na smetí pozdě,“ zareagoval na to nechtěně. Hned zavřel pusu a kouknul se po Adrianě, ale ta naštěstí pokyvovala souhlasně hlavou. „Má pravdu, takhle ho ven nepoženu a tady má spoustu jiné práce.“
„A proč bys ho jako takhle nehnala ven? Jako kvůli tý sukni? Dyť máme rovnoprávnost, ne? Proč by jí nemoh‘ mít? Jen ať jde takhle!“
Když kouknul na Adrianu, bylo mu jasné, že ho show pro sousedy nemine. „Adriano ne,“ řekl jako sebevědomý muž, „přece chápeš, že to už je přes čáru.“
„Jedna jednotka za odmlouvání,“ byla jediná odpověď, které se dočkal. Zrovna v tu chvíli se i trochu pohnul, jeho zadek mu dal vědět, jak je na tom, jemu ruply nervy, otočil se na Janu a vyštěknul na ní: „Ty krávo pitomá, tohle ti jednou spočítám!!!“
„Tak dost!“ zakročila Adriana. „Jedna jednotka za vyhrožování a další za sprostý slova. A buď rád, že jsem takhle mírná, ty sprostý slova jsi řekl dvě. Dojdi s tím smetím a vem to rychle, ať to můžeme vyřídit.“