Fencku, co dělá žena? No stará se o dítě a o domácnost :-) Víc toho dělám já, žena má čas relaxovat, ale taky přiloží ruku k dílu. Ty poslední dva roky se teda do domácích prací zapojovala, jenom když sama chtěla, ale z výchovy a rodinného života jako takového se vystoupit nedá. Nedávno jsme se trochu srazili, protože se v domácnosti (a vaření!) začala angažovat víc, čímž mi v podstatě začala překážet v zajetém pořádku. Doplňovat se navzájem při jedné činnosti nějak neumíme.
Pro vztah jako takový... to je dobrá otázka. Mám pocit, že nedělá nic. Zajímá ji, jestli je zajištěno dítě a domácnost a jestli já jsem ve stavu dostatečně dobrém na to, abych nadále fungoval, ale jinak mám pocit, že ji vlastně nezajímám, moje koníčky (sport, poslech hudby) ji nezajímají, přitom pro mě je to celkem důležité - ženina jediná starost celou dobu je, abych tím netrávil příliš času. Opět, ta obava je pochopitelná a jsou případy, kdy to muž přehání a rodinu zanedbává, ale ve světle toho, co jsem popsal, si myslím, že v tom nějakou rovnováhu mám a žena to vidí nějak zkresleně...
Zatím se nic nepohnulo, věnuju se synkovi a tomu sportu, před dvěma týdny jsem se zase sám zamkl a jsem od té doby v klícce, protože prostě chci, žena o tom ani neví, neměla příležitost to zjistit. Běžné denní věci spolu řešíme, ale stali se z nás v podstatě spolubydlící.
Zatím na nic netlačím a nechávám tomu čas.
Alfe, díky za podporu! Nemám pocit, že bych se ženu snažil aktivně natlačit do role dominy, ale je možné, že je na mě vidět, že po tom toužím, i když si myslím, že to vidět není :-) Teď jak píšu Fenckovi, že jsem si začal trochu držet odstup, tak se právě chovám i víc dominantně a asertivně. Opakovaně jsme si s ženou promluvili o tom, že mě submisivního nechce, takže jsem jí přestal posluhovat na každém kroku (opět, o domácnost se starám pořád, ale už po ženě třeba neuklízím nádobí po jídle, musí si ho ze stolu odnést sama, kafe dělám do frenchpressu jako dřív, ale když si chce žena dát, naleje si ho sama, atd.) a přestal jsem se jí dovolovat o utrácení. Sama mi řekla, že o každé drobné částce rozhodovat nechce, tak teď už jsem si nakoupil sportovní výbavu za víc peněz, když jsem usoudil, že na to máme, a na nic se jí neptal. Prostě když žena šéfovat nechce, šéfuju si to sám a jednám samostatně - to by asi bylo normální, jenom teda nechápu, proč mi před lety žena vytkla, že dělám věci samostatně :-) A když jsem je nedělal samostatně a chtěl s ní jako rovný s rovnou naplánovat, co a jak bude, tak se zase vztekala, že to chci jinak než ona a muselo být po jejím. Bludný kruh :-( Nějakou ucelenou představu, jak tedy budeme fungovat, mi žena říct nedokáže.
No lézt ženě pod nohy viditelně nefungovalo, tak jsem to zase dělat přestal a uvidím.
Že se v tom ztrácím, to máš pravdu, hrozně rád bych jí vyhověl, ale nevím, co chce.