Já ti rozumím, jak to cítíš, ale to je možná i tím, že ty v sobě vnímáš submisivní stránku, což je v pořádku, pak se ozve to pokoření jako takové, ale Tlapík není submisivní, ale masochista.
Vše nám přináším čistě na bázi vzrušení, ponižování jako takové do našeho vztahu nepatří.
Nevnímám to jako útok, jsem ráda, že si to můžeme vysvětlit, však o tom to je, mluvit a jak jsem říkala, vím, že mnoho lidí to nedokáže pochopit, pustit si do života dalšího člověka. Ale nám to přináší mnoho nového, nepoznaného a to mě láká. Vždyť život se má žít a užívat si ho, jak to jen jde, ať je nač vzpomínat, když to už nepůjde z jakéhokoliv důvodu.
A co si budeme nalhávat, děti odrůstají a co my? Našla jsem další vzpruhu a chuť objevovat a poznávat a to je to, co nesmí jen tak skončit, protože mě to strašně naplňuje a posunuji se i sama v sobě, co dokážu ještě vnímat a nasávám každičký moment z těch nových pocitů, co se teď kolem mě nacházejí.
To se mi na celém BDSM líbí, že to má tolik větví, kam se dá přeskakovat, měnit, poznávat a nalézat, objevovat. Jenže opravdu musí být k tomu naklonění oba, či všichni 3 a Chozé se mnou poznává také úžasné pocity, co neznal a to je pro mě velmi důležité, že já to v něm objevuji, pomalu, postupně a těšíme se na vše, co spolu ještě poznáme. A i s ním to funguje vše na vzrušení, žádné ponižování.
Trvala jsem na seznámení jich, aby se znali, ať Tlapík ví, s kým odjíždím a trávím čas. A mám štěstí, že si padli v pohodě lidsky, žádná rivalita a také to je tak, že vše Tlapík ví, kam jedu, kde budu, vždy dám vědět o sobě. Není to tak, že odjedu na víkend a on o mě neví. To chápu, že by se v něm rozhodně něco hnulo ke špatným pocitům, což vím, že nesmím dopustit. Tohle dělám opět s chladnou hlavou a uvědomuji si, jak vše je na důvěře postavené. A to je to, co si na něm vážím.