Nastavení hledání (Stránka 2 z 4)

Násobky štěstí III./2.

Ještě rozjímala v posteli.
Poslala nás do koupelny a pak do kuchyně.
Po snídani jsme vyrazily uklidit sál a připravit snídaně pro ostatní.
První přišel strýček Rudolf. Nasnídal se a řekl, že až ostatní odjedou, chce s námi mluvit.
Paní Gita v tu chvíli přišla do jídelny.
Já s tebou také chci mluvit, Rudolfe.
Rudolf klekl a políbil Paní Gitě oba střevíčky.
"Jsem k vašim službám, Madame."
"Vstaň. Tady máš obálku a poděkuj Paní Justě."
Rudolf otevřel obálku a vytáhl z ní listiny. Pozorně je přečetl a zavýskl jako by vyhrál první v loterii.
"Děkuji, děkuji všem. Už jsem opravdu zase svým pánem. Tohle jsou doklady, kterými mě doktorka vydírala a měla mě ve své moci. Teď už opravdu mám život ve svých rukou!"
Jako by se chvilku opájel svým štěstím, držel listiny na hrudníku.
Pak je zase vzal a vrátil Paní Gitě.
"Proč mi je dáváš?"
"Já, já vám věřím, Madame. Pokud chcete, spalte ty papíry. Pokud ne, dobře si je uschovejte. Mají obrovskou finanční cenu a taky cenu mé existence. Už budu navždy vaším otrokem. Ne proto, že to chcete, ale protože vás zbožňuji jako nadpozemskou bytost.
Venku stojí kamion s mnoha objednanými součástmi vybavení do sklepů a krytu. Až ostatní odjedou, můžu je začít vykládat."
Paní Gita po té řeči stála jako socha.
Bylo vidět, že jí to vyznání sebralo.
Pohladila Rudolfa po vlasech, popleskala ho po tváři, dotkla se trička.
"Sundat!"
Rudolf ze sebe strhl triko.
"Kalhoty taky! I slipy!"
Za chvilku stál Rudolf nahý v pozoru.
Paní Gita ho osahávala jako handlíř koně.
"Dobrá. Přijímám. Ale za prvé: zvětšit a propíchnout bradavky, jako mají Alice a Dáša.
Za druhé. Dostaneš klícku, nebo pás cudnosti. Ještě si rozmyslím co.
Za třetí: Pokud budeš mimo tvrz, budeš mít klícku a klíček v zapečetěném pouzdru.
Za čtvrté: Tady mají otroci ženská jména. To dostaneš, až tě líp poznám.
Teď se oblékni a připrav se na odpolední práci. Jasné?"
"Ano, Madame. Jasné. Děkuji za vaši laskavost."
"V pořádku. Je ti doufám jasné, že když budeš tady, budu s tebou budu zacházet stejně, jako s ostatními otroky."
"Ano, Madame. Naprosto jasné. Děkuji za to."
Paní Gita ho odeslala do pokoje a my se věnovaly dál své práci.
Paní Gita dál stála a v očích se jí objevily slzy. Otočila se na podpatku a rázně odešla.
Podívaly jsme se s Alicí na sebe. Alice chtěla něco říct, ale zabránil jí v tom příchod Paní Justy. Vlastně příjezd. Přijela na svém obrovi jako na koni.
Ale byla asi v dobré náladě a nechala ho, aby si sedl normálně ke stolu.
Obr pozdravil a poděkoval celkem obstojnou češtinou. Mně i Alici to zarazilo.
Paní Justa se zasmála. "Musí se učit, aby vám rozuměl. A nejlepší motivace je výhrůžka, že ho bude učit osobně vaše Paní." A zasmála se.
O kom se mluvívá...
"To není problém. Po půl roce bude umět i árie!" Ozvalo se od dveří vesele.
Obr zbledl.
Paní Gita požádala Paní Justu, aby jí následovala. Obě odešly.
Obr zatím zhltl tři porce snídaně a spokojeně vypil litr kávy.
Dámy se opět vrátily a obě se usmívaly.
Paní Justa sjela pohledem svého otroka a něco mu tiše řekla.
Obr vykulil oči, nadechl se, jako by chtěl protestovat, ale rázná facka ho ihned usadila. Sklopil oči a tiše ze sebe vypravil: "Ano, pany, ja omlouvam se."
"Paní Justa tu s námi ještě pár dnů zůstane. Má tu nějaké povinnosti a vám se bude hodit pár silných rukou na dnešní odpoledne a následující dny."
Odpověděly jsme Paní Gitě že rozumíme a hleděli si svého.
"Říkejte mu Fred. Slyší na to." Řekla Paní Justa, jako by nám četla myšlenky.
"Rozumíme, Paní Justo." Odvětily jsme a pozdravily Freda, aby si zvykl na naše hlasy.
Paní Justa kývla na Paní Gitu a odjela na Fredovi z jídelny.
Do jídelny se připotácela Miss Flame a její rozčepýřené vlasy vytvářely dojem, že jí hoří hlava.
Táhla za sebou na vodítkách dva otroky. Jedním z nich byl Puk.
Lezl sice po kolenou, ale s nohama od sebe. Asi ho ještě přirození bolelo.
Asi určitě. Nechala si naložit snídani a oběma otrokům nechala naplnit krmítka. Sedla si do křesílka, poručila otrokům umístit krmítka těsně před něj, popřála otrokům dobrou chuť a když se začali soukat na krmítka, každému položila na hlavu jedno chodidlo. Sama se chystala jíst též.
"To by chtělo houpací křeslo..." Nadhodila Paní Gita.
"Jé! A máte ho?"
Paní Gita mě poslala pro houpací křeslo. Přesedla si do něj a otroci ji pohyby hlav u snídaně pěkně houpali.
Dámy se tomu vesele smály a pronášely vtipné průpovídky na adresu obou otroků.
Třeba: "Do krku a ven, chci se houpat celý den."
"Žužláním gumáka k spokojenosti Paní."
"Houpy, houpy, houp, otrok srká hloub."
A podobné. Příchozí Paní Kláru ta situace velmi zaujala a prohlásila, že to bude muset někdy taky zkusit.
Snídaně trvala velmi dlouho, protože se Dámy dobře bavily.
Ale nakonec všechny, co měly odjet odjely.
Paní Jil si nechala od Paní Gity vysvětlit postup při zvětšování bradavek a já musela na pruhovaných Čubčích prsou ukázat, jakou silou se má trénovat.
Čubka už vypadal veseleji a ani moc neskučel.
Jen se mu trochu rozšířily oči, když uslyšel tréninkový plán.
Čubka se vůbec změnil od doby, kdy jsem ho musela zpacifikovat. Vypadal, jako by se bavil. Bylo to zvláštní.
V jednu chvíli požádala Paní Gita Paní Jil o to, aby jí Čubka donesl ze sálu křeslo a když odešel, obořila se na Paní Jil:
"Drahá, víš, že tvůj otrok je sketa?"
Paní Jil otevřela pusu a překvapeně se otázala, co tím myslí.
"Chce se pomstít tobě i nám všem."
"Jak?"
"Takhle." Ozvalo se ode dveří.
Stála v nich Paní Justa a za ní Fred, který před sebou držel spoutaného Čubku.
Paní Justa před Paní Jil položila přívěsek, který byl ale rozlomený. zevnitř trčely části jakési elektroniky.
"Tohle je lokátor. Vysílá impulzy, které lze pomocí speciálního zařízení sledovat. Uložil ho po příjezdu do sálu a teď si ho přišel vyzvednout. Velice ho překvapilo, že je rozbitý."
Paní Jil zrudla jako krocan.
"Ty..." A začala Čubku bít bičíkem.
Paní Justa ji však zarazila.
"Ne! vím o jiném způsobu."
Fred odtáhl Čubku do velké koupelny a připoutal ho na mycí stroj.
Paní Gita mu aplikovala cévku a spustila program.
Čubka byl bledý, protože věděl co ho čeká.
"Od koho máš ten vysílač?" Zeptala se Paní Justa.
"Od nikoho."
"Rozmysli se, dokud to nebolí!"
Zatím probíhal jen čistící program a i s tím měl čubka co dělat.
Začalo plnění.
"Hu-huaaa, já nechci. Pusťte mě!"
"Kdo ti dal ten vysílač?"
"Ááá, nikdo."
Čerpadlo pomalu zvyšovalo tlak.
Stejná otázka, stejná odpověď.
Paní Gita nahlas komentovala co jí ukazoval displej.
"Patnáct procent, třicet, čtyřicet, padesát, šedesát, sedmdesát..."
Čubka kapituloval.
"Dal mi ho brácha. Já jsem dělal tipaře na bohatý domy. Nechal jsem tam pípák a oni to potom vybrali. Lidi kolem BDSM si nebudou stěžovat policii..."
"Ty svině!" vyprskla Paní Jil.
"No, myslím, že je čas na kávu, řekla Paní Justa a vytáhla nás z koupelny. Dovedla nás do jídelny.
"Justo, někdo ho musí hlídat..." Začala Paní Gita.
Paní Justa jí naznačila, že máme být potichu a zula si střevíčky.
Zuli jsme se všichni.
Potichu jsme došli ke dveřím koupelny.
Čubka tiše sténal.
Asi po deseti minutách začal řvát. Nechali jsme ho.
Paní Justa nás zase potichu odvedla do jídelny. Obuli jsme se a normálně se vrátili do koupelny.
"Tak jak se ti to líbí? Přidáme pár procent? Nebo pár minut?"
"Co, co chcete?"
"Pravdu. A celou. Jak velká je tlupa zlodějů, jaká je organizace útoku, kdo vede akci, kdy má být akce..."
Áuuu, to nemůžu. Oni by mě zabili."
"Paní Gito, prosím ještě zvýšit tlak a možná přidáme elektrické šoky..." Otočila se Paní Justa na Paní Gitu a mrkla jedním okem.
"Hmmm, ale to by mohl zdechnout." Oponovala Paní Gita.
"To už je jedno. Mluvit nechce, tak ať si to užije. Takové dvě, tři hodiny..."
"Néééé, já nechcíííí!" Zaječel Čubka, když viděl, jak Paní Gita bere do ruky ovladač. Šíleně se potil a břicho měl jako by spolkl celý meloun.
"Devadesát procent nárůst jedno procento každých deset minut?" Řekla nevzrušeně Paní Gita a začala hýbat rukou těsně nad ovladačem.
"Ve středu. Ve středu v jedenáct večer. První jdou dva chlapi v uniformách. Jako policie. Omráčí toho, kdo jim otevře a pak tam vlítne dalších osm lidí. Za chvíli je hotovo. Já nechci umřít! To moc bolííí!"
Paní Gita nám ukázala displej ovladače, usmála se a šibalsky mrkla.
Ukazoval třicet procent.
Nastavila ukončení programu a po vypnutí stroje Fred Čubku spoutal a odvedl do jedné z kobek.
"Jil, musíš tu zůstat do čtvrtka. Venku ti hrozí nebezpečí." Obrátila se Paní Gita na Paní Jil.
"Ano, zůstanu."
"A teď se jdeme naobědvat a udělat nějakou práci." Zavelela Paní Gita a odvedla nás do jídelny.
Po obědě najel Rudolf s velkým náklaďákem k oknu nejblíž vchodu do sklepů.
Vytáhl válečkové dopravníky, pospojoval je a v osm večer byly všechny bedny a balíky ve sklepě.
Umyli jsme se, navečeřeli a když jsme se sešli v obýváku, poručila Paní Gita Rudolfovi, aby se svlékl. Oměřila si jeho přirození tak samozřejmě, jako by to dělala stokrát denně.
Vybrala kroužek, nasadila a do zámku kroužku zasunula malou klícku.
Rudolf měl poměrně velké přirození a bylo na něm vidět, že se mu klícka zdá malá.
"Vysvětli mu to Dášeňko!" Poručila mi.
"Čím menší klícka, tím menší potíže s ranní erekcí." Řekla jsem.
"Aha. Já to jen vyráběl, nikdy neměl na... na... na..."
Byl rudý v obličeji a styděl se.
"Na čuráku!" Pomohla mu Paní Gita.
"Na... na čuráku."
"No vidíš. A už máš i ženské jméno. Budu ti říkat Nána. Jasné, Náno?"
"Ano, Madame."
"A dost povídání. Dášo, Nánu připoutáš do nohou mé postele a vy dvě do klece. Lehnete si jedna hlavou k nohám druhé. Pásy cudnosti spoutat krátkým řetězem a dobrou noc!"
Odporoučely jsme se do ložnice. Připoutaly Nánu a samy zalezly.
Bylo toho dost a usnuly jsme jako nemluvňata.

Násobky štěstí II./12.

Bylo pět hodin, když nás Paní Gita vyhnala z pelechu.
Hygiena, snídaně, a čekat až se vzbudí hosté.
První ke snídani přišla pevně stavěná vysoká Dáma v bílých šatech. Vedla si dva otroky.
Nabídla jsem jí snídani a zeptala se, jestli její otroci budou jíst normálně, z misky, nebo pomocí "krmítka".
Chvilku na mě koukala a pak se zeptala, co je to to krmítko.
Vyndala jsem jedno krmítko a vysvětlila jeho funkci.
Paní Kláru to velmi zaujalo a okamžitě chtěla mluvit s Paní Gitou. Ještě než se tak stalo, přišla další Dáma a ještě s decentním zívnutím všem popřála dobré ráno. Paní Klára jí cosi pošeptala do ucha a ukázala na krmítko.
Nově příchozí se zasmála a kývla.
Mezitím Alice doběhla pro Paní Gitu.
Paní Gita přišla ve chvíli, kdy do jídelny přicházely další dvě Dámy.
Paní Klára požádala všechny Dámy, aby zaparkovaly otroky přede dveřmi a přišly na poradu.
Dámy se okamžitě shlukly a o něčem rokovaly s Paní Gitou. Ta nakonec řekla "Jak si přejete, Dámy. Zařídíme."
Kývla na mě a nařídila přinést celou bednu krmítek a rychle je umýt, naplnit snídaní - kojeneckou mišmaší - a devět jich připevnit na podlahu uprostřed jídelny.
Zatím se všechny Dámy najedly a čekaly.
My jsme vše připravily a ohlásily to Paní Gitě.
Ta vytáhla foťák.
Paní Klára zatleskala a zvolala: "Otroci, nástup na krmení. Po čtyřech!"
Všichni se začali hrnout k výdejnímu pultu.
"Kam to lezete, hloupé hlavy? Sem. Pěkně každý k jednomu kokotu."
Rychle jim vysvětlila princip fungování krmítek a prohlásila, že ten kdo bude první, získá pro svou Paní a tím pádem i pro sebe hodnotnou cenu.
Bylo vidět, že se otrokům do toho nechce, ale několik pobídnutí bičíkem a už to šlo. Občas se ozval zvuk zoufale kroceného dávení.
Na pravém křídle se krmil Čubka. Prsa mu visela až k podlaze. Však si ho všichni ostatní otroci prohlíželi a bohové vědí, co se jim honilo v hlavách.
Teď tam však zaručeně měli gumové čuráky. Všichni.
Dámy je pobízely, slibovaly, vyhrožovaly, nabízely.
Nejlépe na to šla mladá Dáma s copy.
Chvíli svého otroka pobízela, ale pak se sklonila a něco mu pošeptala do ucha.
Otrok na chvilku pustil krmítko z pusy a tiše se zeptal: "Opravdu, Paní?"
"Opravdu. Slibuji!"
Otrok se zhluboka nadechl, zavřel oči a nasoukal se na krmítko jako když had polyká kořist. Netrvalo dlouho a známý hlas potvrdil prázdnost krmítka.
Otrok copaté Paní se celý chvěl a bylo na něm vidět, že se musel hodně přemoci. Oči mu ale zářily.
Netrvalo dlouho a všichni otroci byli po snídani.
Paní Gita slavnostně předala copaté Dámě výhru. Zabalenou krabici, ovázanou zlatou stužkou.
Ta poděkovala, opatrně rozvázala stužku, sundala balicí papír, koukla se pod víko, usmála se a významně pozvedla krabici nad hlavu.
"Dámy a přítelkyně. Dovolte, abych vám sdělila, že jsem svému otrokovi slíbila, že pokud vyhraje, už nikdy doma nebude muset jíst z misky."
Podívala se na otroka u svých nohou.
"Takže milý otroku, je čas splnit slib. Od teď už se budeš stravovat jen ... KRMÍTKEM!"
Nato otevřela krabici a v ní bylo velké krmítko v růžové barvě.
Otrok vyděšeně vytřeštil oči, a z jeho úst vyletělo: "NÉÉÉÉÉ!"
To ovšem zaniklo v řehotu Dam i škodolibých otroků.
Chtěly jsme použitá krmítka sebrat a umýt, ale jedna z Dam okamžitě vyštěkla: "Já jedno koupím." Jiná zas chtěla dvě.
Škodolibým otrokům zamrzl úsměv na rtech.
Během chvilky byla všechna použitá krmítka prodána.
My s Alicí jsme potom musely ukázat, jak se krmítka rozebírají a čistí.
Dámy se potom chopily svých zaražených otroků a odešly z jídelny.
Paní Gita se posadila, ztěžka vydechla a prohlásila, že bude muset objednat další krmítka, protože takový úspěch nečekala.
Nechala nás uklidit po snídani a poslala Alici si dvě hodiny zdřímnout.
Já musela být k ruce, kdyby hosté něco potřebovali.
Když Alice přišla, připravily jsme oběd v sále.
Ten proběhl v poklidu a Dámy se šly odpoledne bavit po svém.
Paní Gita nám nařídila přestavět sál do podoby soudní síně a zároveň pro výkon trestů.
V pět hodin odpoledne se opět sešly Dámy, doprovázené svými otroky. Zvědavě si prohlížely sál.
Paní Gita se postavila na stupínek a nahlas vyzvala Dámy ke chvilce pozornosti.
"Dámy, vy víte proč jsme se sešly. Mezi vašimi otroky je několik hříšníků, kteří budou souzeni, odsouzeni a potrestáni. Prosím, abyste si vylosovaly soudkyni pro tento den. Později budeme losovat i exekutorku ke každému trestu. Já budu přísedící a poradkyně vylosované soudkyně."
Vytáhla černý váček a nabídla každé Dámě. Dámy vytahovaly své losy v podobě bílých, nebo jedné černé hrací kostky.
Černou kostku si vytáhla Paní Klára.
Paní Gita ji usadila za stůl a sedla si vedle ní.
Paní Klára se okamžitě ujala svého úřadu a požádala o první případ.
Paní Gita nám ukázala na malého mužíka a gestem přikázala jeho předvedení. Draply jsme ho za ruce, předvedly a donutily ho kleknout. Byl tak polekaný, že se ani nebránil.
Paní Gita zdvihla papír před sebou a četla.
"Prvním hříšníkem je otrok zvaný Puk.
Své Paní ukradl punčochy a byl přistižen při pokusu nedovoleného ukájení se na nich."
Paní Klára se zamračila. Naklonila se k Paní Gitě a chvíli spolu o něčem tiše rokovaly.
Pak Paní Klára zvolala:
"Otrok Puk se tímto odsuzuje k provedení orgasmu a následnému provádění postorgasmického honění ptáka rukou v silonové punčoše v délce půl hodiny. Dále k dennímu i nočnímu nošení punčoch a to i na veřejnosti. Bez výjimky! Odvést. Další prosím."
Puk koukal jako puk, jako omámený se nechal odvést ke zdi a připoutat ke kruhu, kde měl čekat na vykonání rozsudku.
Paní Gita ukázala na poněkud sádelnatého otroka. Opět jsme ho přivedly.
Paní Gita se opět chopila slova:
"Druhý je otrok Čuňas. Je obviněn z lenosti, odmítání služby a pokusu o útěk."
"Útěk?" Zeptala se nevěřícně Paní Klára. Odpovědí jí bylo jen přikývnutí Paní Gity
Opět následovala tichá porada obou Dam.
Spudkyně se napřímila a zabodla pohled do klečícího otroka.
"Tak lenost a útěk... Hmmm..."
Otrok se viditelně třásl.
"Otrok se odsuzuje k dvě stě ranám mokrým řemenem, padesáti ran baštonády na každé chodidlo a vypálení značky do oblasti na stydké kosti. Odvést. Další."
Paní Gita ukázala na mladíka, blonďatého hezounka.
"Otrok Pajík. Přistižen při krádeži sladkostí a pochutin na oslavě narozenin, kde byl se svou Paní. Následně se strachy doslova podělal."
Soudkyně vytřeštila oči.
"On poškodil pověst své Paní?"
"Ano, Paní Soudkyně."
Opět porada obou Dam.
"Otrok Pajík se odsuzuje k připoutání na mycí stroj a provedení trestného programu o délce jedné hodiny s účinností osmdesát procent. Za správné provedení mi ručíte vy, Paní Gito. Odvést, další."
Připoutali jsme mladíka a vrátily se do středu sálu.
Paní Gita ukázala na Čubku.
"Otrok Čubka. Odmítl tréninkové metody své Paní a ..."
"Paní Soudkyně, prosím o stažení tohoto udání. Čubka sám požádal o potrestání a zvýšil své úsilí. Čubko, ukaž kozy!" To předstoupila Paní Jil.
Čubka ukázal prouhatá fialovočervená prsa.
"V pořádku. Gratuluji vám k vašim výchovným úspěchům, paní Jil." Odtušila poněkud kysele Soudkyně.
Paní Gita ukázala na ... nás dvě. A naznačila, kam si máme stoupnout a pak kleknout.
Klečela jsem vedle Alice. Vzala jsem ji opatrně za ruku a povzbudivě se usmála. Byla nervózní. Já taky. Nebyla jsem si vědoma žádného velkého prohřešku.
"A nejtěžší případ dnešního dne. Otrok Dášeňka a otrokyně Alice. Oba se prohřešili odmítnutím splnit výkon trestu na druhém, pokusili se o svévolné převedení cizího trestu na svou osobu a navíc ve společnosti více Dam."
Klečela jsem a nechápala.
Soudkyně vstala, opřela se rukama o stůl a střídavě nás pozorovala.
"Tak takovou věc jsem ještě nikdy nesoudila. To bude chtít exemplární trest."
Chvíli přemýšlela a pak se zamračila.
"Otroku a otrokyně. Vás trest bude doživotní. Jelikož nejde o banalitu, jakou je výprask, předstupte a podepište tyto listiny občanským jménem a příjmením."
Obě jsme přistoupily a podepsaly. Byly jsme v šoku, tak jsme si ani listinu nepřečetly.
Opět jsme si klekly.
"Tímto vás odsuzuji k vytetování speciálních značek na podbřišky, pravá ňadra a k přehrání záznamů vašich čipů na pan a paní Rabovi. Doklady vám dodám do třech týdnů."
Rozezněl se pokřik, jásot, potlesk a ... Alice omdlela.
Rychle jsem ji propleskla a když otevřela oči, chvíli si mě prohlížela a zašeptala: "Jeden druhému otrokem i pánem..."
Soudkyně utišila dav a prohlásila: "Mimo manželů Rabových tímto snižuji všem odsouzeným tresty na polovinu a jejich výkon odkládám na zítra!"
Vstaly jsme a poděkovaly Soudkyni a hlavně Paní Gitě.
Všechny Dámy se shlukly kolem nás a gratulovaly k tak bezprecedentnímu trestu. Paní Gita mi pošeptala, že zbytek náležitostí dořešíme později.
Otroci se také přidali ke gratulacím, vyjma těch, kteří byli připoutáni ke zdi a později odvedeni do kobek.
Najednou jsem zjistila, že mi ruku tiskne strýček Rudolf.
"Jsem moc rád, že to takhle dopadlo."
"Já to pořád ještě nechápu." Odpověděla jsem.
Naklonil se ke mně a zašeptal: "Paní Gita má velmi vyvinutý talent pro divadlo..."
V tu chvíli mi všechno došlo.
Obrátila jsem se k Paní Gitě.
Mrkla na mě a řekla: "Tak! A teď obě předklonit a vykasat sukně ma záda. Rukama opřít o zeď. Dámy. Prosím vás o výprask pro štěstí!"
Každou z nás přetáhla bičíkem přes zadek. Pak předala bičík další Dámě. Dámy nám každá dala jednu, nebo víc ran a kolečko se otočilo několikrát.
"Otočit! A políbit ruce všem gratulujícím Dámám."
Když jsme poděkovaly, byly jsme vysvlečeny do naha zbaveny pásů cudnosti, posazeny na "trůny" a pevně připoutány.
"Správný otrok i otrokyně musí zobat Paní z ruky." Řekla Paní Gita a nabídla mi na dlani kuličku hroznového vína.
Když jsem otevřela pusu, připleskla mi kuličku fackou na tvář. "Jezusky, promiň, snad to nebolelo?" Řekla jedovatě a hranou druhé dlaně mi strčila do nosu lentilku.
"Kdo si chce sáhnout na novomanžele, prosím!" V tu chvíli se na nás začaly sápat ruce. Tahaly, štípaly, hladily, byly všude. Alice vedle mě vzrušeně dýchala.
V jednu chvíli dav odstoupil, Paní Gita mě odpoutala, přinutila kleknout mezi Alicina stehna a řekla: "Pěkně svou ženu vylízej! Ať si to pamatuje celý život!"
A já se snažila. Alice už byla tak rozdělaná, že stačila jen chvilka a já měl co dělat, abych spolykal její šťávu.
Pak mě Paní opět připoutala a vyzvala Alici, ať mě pěkně vykouří.
Bylo to úžasné. Ve spojení s emocemi mi její olizování uzdičky a vysávání ptáka udělalo orgasmus jako hrom. I když semene jsem moc neměla.
Nakonec nás odpoutaly, mojí pravou bradavku spojily s Alicinou levou řetízkem, na kterém vysela cedulka: NOVOMANŽELÉ, SÁHNI SI PRO ŠTĚSTÍ
Paní Gita nás obě políbila a řekla, ať si vezmeme sukýnky. Dnes už nebudeme mít žádné povinnosti. Ale do půlnoci si může na nás sáhnout kterákoliv z Dam a kamkoliv.
Než se tohle všechno událo, opět vyrostl uprostřed sálu stůl, my byly posazeny do čela a začala hostina. Hudba hrála jen z reproduktorů, ale nám to nevadilo. Sice to byl tanec vždy ve třech, nebo více lidech, ale měli jsme volnost povídat si s kýmkoliv o čemkoliv.
Půlnoc tu byla coby dup.
Na svatební noc nám Paní Gita vyhradila jeden z pokojů, sundala nám řetízek a povolila jakékoliv postelové aktivity.
Takže celou zbylou noc jsme strávily vášnivým ... spánkem.
KONEC DRUHÉHO DÍLU

Násobky štěstí II./10.

Vzbudily mě impulzy.
Všude byla tma. Impulzy sílily.
Začaly být hodně nepříjemné. Pak přišla bolest. Žhavé jehly se mi zabodávaly do bradavek.
Zaskučela jsem bolestí.
"Co blbneš?" Ozval se hlas Alice.
"Bra-da-vky... bo-lí... prosíííím!" Vypáčila jsem ze sebe. Bolest mi svírala celý hrudník. Poléval mě pot a slyšela jsem svůj křik.
"Paní Gito! Co je Dášeňce?"
Odpovědí bylo ticho.
Pocit, že mi někdo upaluje bradavky se začal zmírňovat. Impulzy začaly slábnout.
"Funguje to krásně, že?" Ozvalo se od dveří. "A to jsem byla jen u dveří do sklepa."
Paní Gita stála ve dveřích a ve tmě se slabě rýsovala její silueta.
Rozvláčným houpavým krokem došla k posteli.
Odepnula můj obojek od Aliciny nohy a poručila mi si lehnout na záda doprostřed postele.
Sedla si nad můj obličej a přitiskla svou vlhkou škvíru na můj nos.
Cítila jsem její vůni a druhý pocit byl, že mi něco dělá s bradavkami.
Sundala mi kostičky a začala je mnout.
"Alice, zvedni Dáše nohy a připni na lanka do hlav. Výborně. Teď mi dojdi pro láhev vína. Je u dveří do sklepa. Když se vrátíš bez ní, dostaneš sto rákoskou."
Slyšela jsem jak Alice odešla.
"A ty pěkně lízej!"
Začala jsem pracovat jazykem, když na mé kulky dopadlo švihnutí bičíku. zacukala jsem sebou.
Další švihnutí.
Po čtvrtém už jsem vykřikla.
I když byla má pusa ucpaná vlhkou kundou, slyšela jsem ozvěnu svého výkřiku.
Jak to? Vždyť... Do uší mi zdálky dolehlo další zaječení.
Alice!
"Lízej pořádně ty čubko, nebo uvidíš!"
Pustila jsem se do lízání a ladění poštěváku a pysků. Snažila jsem se nemyslet na sténání z chodby.
Výkřiky ale ignorovat nešlo. Čím jsem byla nervóznější, tím horší byly rány na mé koule a třísla.
Už jsem křičela, abych přehlušila výkřiky z chodby, ale vlhká kunda utlumila vše. Paní chytila do rukou mé bradavky a začala je tvrdě masírovat.
S tunýlky v nich jsem měla pocit, že mám čtyři bradavky.
Mé výkřiky a pohyby jazykem doplnilo zmítání celého těla.
Paní Gita se začala třást a po chvilce mi začala do pusy stříkat svou šťávičku.
Bylo jí hodně.
Bolest ale neustávala a Paní Gita se zdála být neukojitelnou. Začala mi rejdit po obličeji, až sebou silně trhla a svezla se ze mě.
Ležela na boku, nohu položenou na mém krku a hrudi.
Slyšela jsem jak vydýchává.
Do pokoje se vpotácela Alice. Došla k posteli, klekla si před ni a jakoby z posledních sil podávala Paní Gitě láhev vína.
Paní Gita rozsvítila lampičku.
Vzala láhev a ukázala prstem na postel.
"Lehnout."
Alice si lehla kousek ode mě.
Byla zpocená a zálo se mi, že se chvěje.
Paní Gita jí sundala z bradavek kostičky.
"Holky, dáme si trochu vína?" Navrhla Paní Gita.
Alice už ale usnula.
"No, tak ho vypijeme spolu, kundolízko." Usmála se na mě a podala mi láhev, kterou mezitím odzátkovala.
Napila jsem se. Víno přerazilo chuť a vůni klína Paní Gity.
"Alou do koupelny!" Poručila a šla za mnou.
Po cestě mě lehce plácala plácačkou po ramenech.
Rychle jsme se osprchovaly a Paní Gita prohlásila, že kdyby to šlo, nechala by mi prodloužit jazyk.
Otřásla jsem se a polekaně se na ni ohlédla. Rozesmálo ji to.
"Máš štěstí a já smůlu, že to nejde."
Poslala mě nahou do kuchyně.
Přišla chvilku po mně a nesla láhev s vínem. Vyndala skleničky a do misky nasypala mix oříšků a do druhé kousek sýra.
"Ber si, Dáší. Jako doma."
"Děkuji, Paní Gito. Jsem tu doma. Už si nedokážu představit žít jinde a jinak."
Paní se zaleskly v očích slzy. Brada se jí zkrabatěla. Pak vstala. Došla přede mě.
"Vstaň!"
Postavila jsem se.
Vyťala mi šílenou facku, která mnou smýkla na linku.
Potřásla jsem hlavou, abych rozehnala hvězdičky.
"To je za svévolné mluvení!"
Paní si mě přitáhla zpět a objala mě. Tiskla se ke mně a hladila mi vlasy, záda a přitom jsem slyšela její vzlyky.
Po chvilce mě pustila. Odtáhla se, zhluboka se mi podívala do očí a jako by mě zkoumala. Pak si utřela slzy a tiše řekla: "Děkuju!"
Ukázala mi na židli.
Sedla jsem si a Paní mi dolila víno až po okraj skleničky.
"Po setkání, které nás teď čeká, budu mít pro tebe velké překvapení! A teď pij a jez. Vytáhla ještě nějaké dobroty a nabídla mi.
Do dveří vběhla Alice.
Omlouvala se, že usnula.
Paní se usmála a ukázala jí na židli.
Když se Alice posadila, Paní se nadechla a jako by udělala nějaké těžké rozhodnutí vyštěkla: "Co mám s takovou hračkou dělat? Mám ji potrestat, nebo dát někam na výchovu?"
Alice zbledla. Klekla si na zem a sepjala ruce.
"Paní Gito. Prosím o jakýkoliv trest, jen mě nedávejte pryč."
"Dobrá. Ale bude to trest, na který do smrti nezapomeneš!"
"Děkuji, Paní Gito." Vydechla Alice a políbila jí nohu.
V tu chvíli jsem už klečela vedle Alice a prosila o shovívavost pro Alici.
Paní Gita se napřáhla a já zavřela oči v očekávání další monstrfacky.
Místo ní přišlo pohlazení a slova: "Trest bude vykonán dle mého rozhodnutí. Ty s tím nic nezmůžeš, ani kdybys přijala stejný trest."
Po zádech mi přejel mráz. To pohlazení bylo horší než jakýkoliv trest.
Paní Gita nás vyzvala, ať si zase sedneme a Alici řekla ať si podá skleničku.
Také jí nalila plnou a pozvedla svou skleničku k přípitku: "Tak na tresty!" A vypila ji na ex.
Potom se zadumala a už nepromluvila.
Jen všem rozlila zbytek vína a po jeho vypití nás poslala do klece, dospat noc jako správní milenci - tedy v poloze 69.

Násobky štěstí II./8.

Probudila jsem se v kleci a sama.
Paní Gita lehce chrápala a Alice se neklidně vrtěla.
Přemýšlela jsem, co bude dál. Všechno mě bolelo a zároveň jsem tím divokým sexem přišla dočasně o libido.
Zkusila jsem usnout. Ale bála jsem se usnout příliš tvrdě, abych si nevysloužila trest. Tak jsem se dočkala chvíle, kdy Paní Gita vstala a vytáhla mě z klece.
Dovedla mě do koupelny a usadila na stroj.
Na hlavu mi natáhla silnou gumovou kuklu s tvrdým plochým roubíkem.
"Včera sis pěkně zašukala, tak dnes bude Alice odpočívat a ty mě budeš bavit. Mám pro tebe speciální program."
Pevně mě připoutala a já myslela, že už vše začne, ale Paní mi zacvakla cosi do bradavek a já cítila silný bolestivý tah.
Potom se mi něco zahryzlo do předkožky a já se pokusila o zvuk, ale bylo z toho jen utlumené zahuhlání.
O stydkou kost se mi opřelo cosi tvrdého a nepříjemně to tlačilo.
"Tak. Příjemnou zábavu, má prcalko!"
Paní mi to řekla sice nahlas, ale já to přes kuklu sotva slyšela.
"Ty neumíš poděkovat, rajdo?"
Paní zněla rozzlobeně a zároveň natěšeně. Nevěděla jsem, jak mám poděkovat, tak jsem ze všech sil zahuhlala "Ééééhúúú-úúú."
"No, vidíš že to jde."
V tu chvíli se stroj spustil. Během chvilky mě perfektně vyčistil a potom to přišlo. Místo trysky mi do zadku začalo vjíždět něco hrbolatého a dlouhého. K tomu mi začal předmět na stydké kosti vibrovat a zvyšovat a snižovat tlak. Začalo mě to vzrušovat.
Cítila jsem, jak mi tvrdne pták.
Ale zároveň jsem dostala impulz do bradavek. Čím víc mi pták tvrdnul, tím silnější byly impulzy a věc v zadku se zvětšovala.
Pak začala jezdit sem a tam. Bolelo to. Cítila jsem pohyb v celém břiše a vyhuhlávala svou bolest do roubíku.
V jednu chvíli jsem do něj zatnula zuby a roubík se zvětšil. S tím se zvýšila rychlost šukání mého zadku a změnil se rytmus impulzů.
Silná ruka mě chytla za šourek.
Promasírovala ho nad koulemi, obejmula ho a stáhla dolů. Pak ho pustila, ale místo úlevy přišlo mohutné plácnutí.
Nebýt pevně přikurtovaná vyletěla bych stropem.
Roubík už mi vyplňoval celou pusu. Ta věc, která mi devastovala zadek, si k posunu přidala ještě otáčení a přesto jsem byla stále vzrušená.
Další rána do koulí a další a další.
Do zadku už mě braly křeče a já cítila, že se blíží mé vyvrcholení.
Už zbývalo jen několik vteřin, když vibrace ustaly, umělák mi vyjel ze zadku a znovu mi tam vjela tryska. Zaplnila mi střeva a vyjela ven.
Cítila jsem horko ve střevech a navíc mi něžné ruce pohladily bradavky a chvilku je mnuly. Potom přehmátly na můj ocas.
Cítil jsem na těch místech horko.
Pak pálení a pak začalo peklo. Všude, kde se mě ruce dotkly, jsem měl pocit, že mě pálí plamenem.
Pokusila jsem se zmítat.
Nic nepomáhalo a došlo to až do bodu, kdy jsem neudržela svěrač.
Pekelný plamen mi projel svěračem a já se počůrala. V tu chvíli ze mě teklo všemi možnými otvory, protože jsem navíc slintala kolem roubíku a slzela.
Mé tělo se nekontrolovatelně zmítalo, když do mě znovu zajela tryska a naplnila mi střeva.
Znova vyjela ven a já uslyšela hlas Paní, který mi přikazoval, abych to pustila ven.
Po předchozí zkušenosti mi Paní svůj rozkaz podpořila opětovným zmáčknutím koulí.
Kupodivu se mi tentokrát ulevilo. Tedy aspoň mému zadku. Bradavky a ocas pálily stále.
Začala sprcha a pak trysky.
Roubík splaskl, bradavky byly uvolněny a pouta rozepnuta.
Paní mi stáhla kuklu a já viděla, že přede mnou stojí vyzývavě vzpřímená.
Chytila mě jednou rukou za bradu a ukazováčkem druhé mi přejela pod očima. Pak ukazováček olízla.
Zavřela oči a zamručela, jako by ochutnávala kdovíjakou dobrotu.
"Mmmm. Mňam. Pravé slzy bolesti. To je pro mě elixír.
Víš, vždycky mě rajcuje, když pro mě můj otrok pláče."
Sklouzla jsem na zem a políbila jí obě nohy.
"Děkuji Vám, úžasná Paní Gito." Řekla jsem nahlas.
"No proto." Řekla vlídně a dodala: "Tohle byla ukázka trestného programu. Trval osm minut.
Teď jdeme do kuchyně."
Musela jsem Paní udělat snídani a když jsem byla hotová, čekala jsem vzorně na svém místě.
Paní si mezitím odběhla a když se vrátila, držela v ruce balíček.
Něco za mými zády kutila a pak přede mě na podlahu přilepila na přísavku velikého uměláka.
"Tohle je nový způsob krmení takových hraček, jako jsi ty, Dášenko. Ten umělák je plný tvého jídla. Já ti teď spoutám ruce za zády a ty to všechno musíš dostat ven. Až se tak stane zazní zvukové znamení. Tak se do toho dáme!"
Spoutala mi ruce za zády a já se sklonila k tomu gumovému ptáku.
Obejmula jsem ho rty a stiskla.
Do pusy mi vystříkla trocha jogurtu.
Začala jsem žužlat a sát a postupně jsem vydolovala další dávky.
Pak už nic neteklo.
"Musíš si ho zarazit dál, rajdo. Po pravdě si ho budeš muset asi narvat až do krku. Máš na to ještě pět minut. Potom dostaneš každých třicet vteřin jednu rákoskou!"
Paní Gita se dobře bavila, ale já ne.
Umělák nešel zmuchlat, jak jsem si myslela a tak jsem se málem několikrát pozvracela.
Schytala jsem sice tři rány rákoskou, ale nebyly moc silné.
Konečně zazněl signál. Čekala jsem pípnutí, nebo cinknutí, ale ozvalo se: "Uch och, ty jsi ale divoká kurva!"
A to tak oplzlým hlasem, že se mi udělalo nevolno.
Paní Gita se rozesmála.
"Uklidit po snídani a potom se mi ohlásíš v obýváku!"
Odešla z kuchyně a já začala umývat nádobí.
Paní mi na lince nechala i návod na údržbu krmítka, tak jsem vyčistila vše a šla se Paní ohlásit.
Paní mě odvedla do ložnice a připoutala do klece, včetně bradavkových řetízků. Nařídila mi klid a odpočinek a odešla.
Tak uběhlo dopoledne.
Oběd mi Paní dala v misce do klece a Alici nakrmila.
Odpoledne se vleklo a mně se hlavou honily všelijaké myšlenky.
Večer nás Paní opět nakrmila, vyvedla obě do koupelny a nechala se osprchovat. Potom mi nasadila velký pás cudnosti a Alici také.
Znovu nás připoutala každou zvlášť, lehla si vedle Alice a začala oddychovat.
Nemohla jsem dlouho usnout, ale nakonec se mi to povedlo.

Násobky štěstí II./6.

CRRRRRRRR...
"Ufff... Uááááh... Tak jo. Vstávat a cvičit."
Paní Gita se protáhla a když jsem to udělala také, kousla mě do bradavky.
Alice se mi začala smát.
"Já když vidím tyhle hračky, neudržm se a..." Zakousla se do bradavky Alici.
Ta vyjekla bolestí.
"To abyste si nezáviděly. Nějak tu upadá morálka. Asi s váma pěkně zatočím. Padejte do koupelny!"
Opět nejdřív snídaně pro hosty. Jelikož jsme neměly sjednaný catering, musely jsme udělat nouzovou verzi. Vejce, chleba, máslo, sýr, kyselé okurky a další domácí zásoby.
My jsme se spokojily zbytky ze zásob.
Tentokrát se Dámy začaly scházet později. Dvě celodenní párty jim daly zabrat. I Paní Justa vypadala poněkud... použitě. Zřejmě toho moc nenaspala. Měla kruhy pod očima a vypadala ještě menší než dřív.
Její otrok na tom nebyl lépe.
Dámy se najedly a šly balit. O půl hodiny už první z nich opouštěla v doprovodu svého otroka tvrz.
Všechny však ač unavené slibovaly, že se sem vrátí a doufají že ve stejné sestavě.
Paní Justa se přišla rozloučit jako poslední. Asi si trochu zdřímla, protože vypadala trochu lépe.
Velice vřele nám děkovala za pomoc a nabídla nám nakoupení zásob, abychom nemusely opouštět tvrz.
Paní Gita to uvítala a podala jí nákupní seznam a peníze.
Malá Dáma s velkým otrokem se vrátili chvíli po poledni. Vynosili spoustu zásob, i těch, které jsme si neobjednaly a ohromnou kytici jako poděkování.
Po jejich odjezdu jsme se najedly a šly uklízet.
Pokoje byly tentokrát v pořádku a kobky též. Tato společnost byla velmi příjemná svými způsoby.
Paní Gita byla ale nervózní z toho, co nás čeká. Neměla na nic náladu.
Odsekávala, byla nepříjemná a honila nás jak zduté kozy.
Večer nás nahnala do klece a zamkla.
Všimla jsem si, že si po polštář něco strčila. Byla to pistole. To jsem u ní nikdy neviděla. Ve chvíli, kdy si lehla, se zase zvedla a přišla nás vytáhnout z klece.
"Než se problémy vyřeší, nebudete zamčené. Nechci, abyste byly vydány někomu na milost a nemilost."
Trvalo dlouho, než jsem usnula.

Probudila mě zima. Paní Gita si stáhla přikrývku na sebe. Nasáčkovala jsem se tedy k Alici.
Znovu jsem usnula a vzbudil nás všechny až budík.
Paní Gita tentokrát vylezla z postele jako myška a my až za ní. Na svou postavu se pohybovala jako duch.
Umyly jsme se, Alice uvařila čaj a kávu a já přichystala snídani.
Při rozbalování balíčků v chladničce jsme v obalu jednoho z nich našly peníze, které paní Gita dala Paní Justě na nákup. Paní Gita to komentovala slovy "No jo, když ze státního cecku teče, tak se dojí jak o život!" a peníze strčila do pokladny.
Dopoledne jsme se zabavily sepisováním potřebných oprav a úprav a odpoledne Paní Gita vytáhla karty a hrály jsme až do večera. Spát jsme šly v podivné náladě.

Další ráno bylo ještě horší.
Nálada všech tří byla na bodu mrazu a venku začal padat sníh.
Po snídani se šla Paní Gita podívat z okna nad hlavní branou a vrátila se trochu vyplašená.
"Holky, někdo nás pozoruje. Schovává se asi padesát metrů od brány a má tam i stanoviště kryté maskovací sítí."
Došla si pro pistoli a pro podpažní pouzdro. Byla to malá zbraň jen na šest nábojů, kterou volný propínací svetřík hravě schoval.
"Myslela jsem, že už nikdy nebudu muset tahat zbraň. Ale nedá se svítit."
Po obědě Paní vytáhla sadu stolních her a začaly jsme hrát domino.
Při druhé hře se ozval zvonek.
Paní Gita zbledla. Vzala si zimní bundu, my natáhly svetry a šly za ní k bráně.
Aby to vypadalo jako jindy, otevřela jsem špehýrku já. Byla tam Angela. Tváře měla vpadlé a oči zíraly z velkých temných skvrn, jako má panda.
"Pust nás dovnitř. Dělej!" Vyštěkla tím tónem, jako by měla v nosu dva prsty.
"Vydržte, prosím. Musím se zeptat Paní Gity."
"Tak dělej!"
Paní Gita předvedla divadelní etudu na téma "Příchod drsné Dominy a když jsem se jí zeptala, jestli můžu Paní Angelu pustit dovnitř, naoko mi vynadala, jak můžu být tupá, že to je přeci samozřejmé.
Otevřela jsem vrata a dodávka vjela dovnitř. Vrata jsem opět zavřela, ale závoru jsem nezacvakla do háků, nýbrž položila na ně. Kdokoli, kdo půjde zvenku si vrata snadno otevře.
"Drahá Gito. Prosím, mohli bychom si u tebe na nějaký čas pronajmout dva pokoje?"
"A nebojíš se, že ti tu zase někdo něco ukradne?" Otázala se Paní Gita jedovatě.
"Odpusť mi tu scénu, drahá Gito. Byla jsem ve stresu a dřív jsem mluvila, než myslela. Mrzí mě to.
Zaplatím ti polovinu navíc a příplatek za žrádlo pro otroky!"
To slovo 'žrádlo' ve mně probudilo vztek. I Paní Gitě přelétl po tváři stín. Opanovala se a klidně opáčila:
"Dobře. Pokoj pro vás dva a pět kobek pro otroky?"
"To by bylo úžasné!"
"Na jak dlouho? Víš, mám tu na příští týden zamluvené všechny pokoje."
"Stačí do soboty večera. Pak odjedeme." Usmála se hranatým obličejem a vytáhla svazek bankovek.
Poručila Vezírovi, aby ubytoval otroky a sama začala tahat kufry z auta do pokoje.
S Vezírem jsme zamkli otroky do kobek a šli do recepce.
Paní Gita Angele připomněla, že si tu v sobotu nechala spoustu věcí.
"To jsou jen krámy. Klidně si je nech!" Mávla Angela rukou a zašilhala oknem pod přístřešek, kde byla vidět hromada jejích věcí.
Ubytovali se a asi šli spát. Paní Gita nám vylíčila svůj plán a my se daly do práce. Tajným schodištěm jsme sešli ke kobkám. Otevřeli jsme jednu z nich. Byl tam muž s amputovaným penisem.
Přistoupila jsem k němu. Na papír jsem napsala: CHCEŠ UTÉCT A ŽÍT?
Muži zasvítili oči jako uhlíky. Přikývl.
Nová otázka: CO OSTATNÍ?
Vzal mi tužku a napsal: VŠICHNI CHCEME ŽÍT A POMSTÍT SE!
Vzala jsem si od něj tužku a napsala: ODVEDU VÁS, NEZRADÍŠ?
Zavrtěl hlavou. Vzal si ode mě tužku, napsal na papír pár slov a ukázal směrem k vedlejší kobce.
Potichu jsme tam přešli.
Otrok vzbudil svého kolegu a ucpal mu dlaní ústa. Dal mu před oči papír.
Ležící muž si ho přečetl a kývl.
Tak jsme obešli ještě tři kobky.
Tajným schodištěm jsem je vyvedla do jídelny a přes ni do jednoho z pokojů, které ještě nebyly dokončené. Byly tam už pro ně připravené postele.
Tiše jsem jim vysvětlila, že je v místnosti zamknu, ale mají tu jídlo a čaj a nesmí dělat hluk. Všichni slíbili, že udělají vše co řeknu.
Zavřela jsem dveře a zamkla.
Proběhla jsem zpět do naší kuchyně a tiše řekl Paní Gitě, že koťata už spí. To bylo smluvené heslo.
Paní Gita se usmála, vzdychla si a vstala. "Jdeme na ně."
Došly jsme k pokoji, kde bydlela Angela.
Paní Gita zaklepala na dveře. "Angelo, jsi tam?"
Ozvalo se brblání a a Angela otevřela dveře. "Co... Co se děje?" Zívla rozespale.
"Některý z tvých otroků má nějaký problém. Hýká a naříká. Měla bych asi zavolat doktora." Vyhrkla na ni Paní Gita.
"Sakra! Vezíre, co jsi jim udělal?"
"Nic, Vaše Výsosti. jen jsem je zavřel."
"Musíme se na ně jít podívat! Kdyžtak..." Významně se na Vezíra podívala. Ten kývl.
Sešli jsme ke kobkám. Bylo tam mrtvé ticho.
"Třeba je po něm." Nadhodil Vezír.
"Podíváme se." Řekla Angela a poručila mi ať otevřu dveře od jedné z kobek.
Otevřela jsem a Angela udělala krok dovnitř. Zmuchlaná deka ji zmátla a já za ní rychle zabouchla dveře.
V tu chvíli mi záda skočil Vezír.
Svřel mi hrudník a začal mi čelem tlouct do týla.
Upadli jsme na zem. Snažila jsem se vyprostit, ale nešlo to. Dechu mi ubývalo a před očima mi začal někdo zkoušet barevnou hudbu. Pak se ozvalo křápnutí a stisk povolil.
Paní Gita ho totiž praštila pistolí do hlavy.
Vyprostila jsem se s pomocí Paní Gity z pracek Vezíra a spoutala ho podanými klepety.
Společně jsme ho dotáhly do vedlejší kobky a zavřely.
Z Angeliny kobky se ozývalo ječení, křik a sliby té nejhorší pomsty.
Vyšly jsme do sálu. Sedly jsme si na křesla a Paní Gita si utřela orosené čelo.
"Uf. To byla makačka. Nezlomil ti něco?"
Odpověděla jsem že ne a zaslechla dupot těžkých bot.
Do sálu vběhla Alice, za ní obr v uniformě a Paní Justa také v uniformě. Za nimi běželo několik mužů v kuklách a se zbraněmi v rukou.
Zastavili se před námi.
Obr vydával rozkazy v nějaké cizí řeči
Paní Justa přišla k nám.
"Kde jsou?"
"Ti dva dole v kobkách a těch pět jsme zamkli do pokojíku."
Paní Justa něco řekla obrovi, ten ukázal na čtyři muže a sešli dolů. Za pár minut už vycházeli ven a vedli oba výtečníky.
Angela sebou cloumala a ječela, že ještě budou litovat, protože má velmi vlivné známé.
Paní Gita se pomalu zvedla z křesla.
"Jestli myslíš doktorku, tak ta už pár dní svými vnitřnostmi zdobí zbytky jednoho horského bunkru."
Angela zvadla a přestala křičet.
Vezír byl ještě napůl v limbu a dva muži ho táhli jak chcíplého kocoura.
Odvedli jsme obra a Paní Justu k pokojíku. Podívali se škvírkou dovnitř a kývli.
Odstoupili jsme a dovnitř vešel tým záchranářů. Odvedli už bývalé otroky z pokoje. Paní Justa a obr nás požádali, ať počkáme v sále a šli za nimi.
Seděly jsme v sále a čekaly.
Netrvalo dlouho a Paní Justa i obr se vrátili.
Sedli si k nám a objasnili nám kdo byla Angela a doktorka.
Dvě sestry, které se živily obchodem s otroky a taky s orgány.
"No nazdar! To jsme mohly dopadnout dost blbě." Vzdychla si Paní Gita.
"No, mohly. Ale teď už je to za vámi.
Jen by mě zajímalo, kdo vymazal otrokům čipy. No, to už se asi nikdy nedozvíme..." A šibalsky na Alici mrkla.
Obr sáhl do kapsy a podal Paní Gitě obálku.
"Předejte prosí tohle vašemu příteli Rudolfovi. Už se nemusí ničeho bát."
Paní Gita poděkovala a slíbila předání.
Paní Justa i obr vstali a Paní Justa jakoby si na něco vzpomněla.
"Dovolte, abychom se vám představili. Představuji vám majora Frederika a já jsem seržant Justina."
Pak seržant Justina vzala ze zdi bičík, lehce jím švihla majora do zad a ukázala na nás. Major políbil ruku Paní Gitě a Alici, mě rukou potřásl tak, že mi ji div neutrhl a neumělou češtinou nám poděkoval.
Pak ho seržant Justina švihla znovu a ukázala na svá bagančata. Major si klekl a obě políbil. Justina se rozloučila a vyšla ze sálu. Major ji následoval po čtyřech.
Podívaly jsme se na sebe. Paní Gita prohlásila, že se jdeme opít a nabrala kurz do kuchyně.
Já vyběhla ven, ale už jsem viděla jen zadek zeleného náklaďáku vyjíždějícího ven z brány.
Zavřela jsem bránu a šla si s požehnáním mé úžasné Paní také vypláchnout mozek.

Násobky štěstí II./4.

Je zvláštní, jak jsou ženy háklivé na teplo na nohy.
Paní Gita i Alice byly ráno veselé a v růžové náladě.
Kolem sedmé přijelo auto s catering boxem.
Připravily jsme slavnostní tabuli v sále a přikryly ji tylem, aby se na talíře neprášilo.
V devět hodin přijela velká dodávka.
Zalela do dvora až ke vstupu do recepce. Vyskočil z ní řidič, otevřel dveře spolujezdce a jimi vystoupila poněkud hranatě vypadající Dáma s ostrými rysy a tvrdýma pichlavýma očima.
Řidič Dámu doprovodil dovnitř.
Paní Gita vyšla návštěvě vstříc.
"Vítám tě, Angelo. Jak se ti daří?"
Dáma poněkud nosovým hlasem odpověděla, že princezny se mají vždy dobře.
"Půjdeš se ubytovat nejdřív sama, nebo ubytujeme nejdřív tvůj personál?"
"Nejdřív si prohlédnu cely, kde budou hračky uložené."
"Jistě. Pojď, ukážeme ti, kde budou otroci bydlet."
Šla jsem s Paní Gitou a otevírala před ní a před Princess Angelou s otrokem dveře.
Došli jsme až ke kobkám.
Princess Angela koukla do jedné z nich.
"Výborně. Tahle bude stačit."
"Všechny jsou stejné, odpověděla jí Paní Gita."
Angela se na ní podívala jako by se divila, co jí Paní Gita povídá.
"To je jedno. Všichni mí otroci budou v této. Mimo Vezíra, který bude se mnou v pokoji."
Představila jsem si, jak se pět otroků vyspí v kobce metr a půl na dva metry.
Moje oči se setkaly s očima Paní Gity. Obě jsme byly v šoku.
Angela se otočila na podpatku a výsla ven.
Prohlédla si svůj pokoj a poručila si víc polštářů a ovoce na noc.
Vrátili jsme se do recepce.
Angela se šla zapsat a já šla s Vezírem ubytovat otroky. Otevřel zadní dveře dodávky a tam bylo v neskutečně malém prostoru namačkáno pět lidských tvorů ve vězeňských kombinézách.
Vezír odemkl řetěz, cukl za něj a vyrazil. Nehleděl na to, jestli otroci jdou, nebo ne. Táhl je jako hračky. Naštěstí žádný neupadl.
Dotáhl je do kobky, řetěz zamkl ke kruhu ve zdi a zamkl i celu.
Šel za svou Paní a já za svou.
Našla jsem ji i s Alicí v recepci.
Obě se tvářily nasupeně a když jsem se zeptala, co se stalo, odpověděla mi Paní, že Angela jí nabídla sto tisíc Kč za Alici a padesát za mě.
"Odmítla jsem a ta..." Výrazně ukázala bradou. "Začala vyhrožovat. Prý budu litovat."
Tuhle drzost jsem nepochopila. Urážet hostitelku není příliš obvyklé.
O kom se mluvívá... Angela vtrhla mezi nás jako fůrie.
"Nutně si musím zatelefonovat!"
"Drahá, to budeš muset na poštu. Tady telefon není." Odpověděla Paní Gita a měla jsem pocit, že v jejím hlase zazněl škodolibý tón.
"Cožééé? Ale já si MUSÍM zavolat."
"Prosím, támhle je okno."
"Tyhle vtipy ti jednou připomenu!
Doufám, že ostatní služby nebudou takový šlendrián."
Paní Gita se nadechla, vypjala hruď, otevřela pusu, ale už nebylo komu vynadat. Angela se otočila a odklapala pryč.
Netrvalo dlouho a začaly přijíždět další Dámy s otroky a otrokyněmi. Asi nejvýraznější byla droboučká černovláska. Měla otroka jako býka. Obrovského, svalnatého chlapa s živýma očima. Připadlo mi, že vidí vše a i za roh. Vůbec nemluvil. Na všechny příkazy reagoval úklonou. Jednou se uklonil trochu méně a dostal bičíkem, který mu udělal na zádech červený pruh. Černovláska ukázala bičíkem na kufry. Otrok je sebral a vykročil do chodby. Paní Justa - tak se jmenovala - se za svým otrokem ztrácela. A celou cestu mu lehkými švihy masírovala záda.
Dovedla jsem je do pokoje. Vysvětlila princip fungování klece a šla zpět.
Paní Justa přišla za chvíli za námi a postavila se tak, aby viděla na vstupní dveře.
"Drahá hostitelko, mohu tebe a tvé zaměstnan..." Zaváhala, sjela mě a pak Alici pohledem. "...kyně požádat o jednu drobnost?"
"Pokud to je v našich silách, tak ano, drahá Justo." Odvětila Paní Gita.
"Potřebuji, aby se tu nikdo nedozvěděl, že Doktorka už nežije. Vím, že tu byla. Když zapomenete, že jste ji kdy viděli, bude vám mnoho lidí vděčných."
Usmála se sympatickým úsměvem a přešla pohledem všechny tři.
Paní Gita chvíli přemýšlela a pak kývla.
"Rozumím. Neznáme žádnou takovou osobu."
"Děkuji. Budu vám moc vděčná i já."
Odcházela a v chodbě se minula s Vezírem.
Šel do auta pro nějaké věci.
Vrátil se s hromadou nějakých podivností z trubek a podruhé táhl plochý dřevěný kufr.
Blížil se čas oběda. Všechny Dámy i s obsluhou už byly ubytovány.
Paní Gita nás dvě poslala připravit oběd.
Opatrně jsme sundaly z tabule tyl a připravily mísy na polévku v přípravně.
Misky pro otroky a sluhy byly též připraveny.
Jelikož jsme neměly obsluhovat u stolu jednotlivě, byly připraveny velké tácy na pokrmy, ze kterých si Dámy mohly brát dle chuti.
Vezír vybudoval mezi stolem a jevištěm oponu. Za ni jsme neviděly.
Dámy se začaly scházet a sedaly si ke stolu. Otroci měli své koberečky vedle křesel svých Dam.
Jako poslední přišla Angela. Trochu strojeně proplula sálem a hačnula si do křesla. Pronesla krátkou řeč o důležitosti ženské nadvlády a prohlásila, že až se Dámy nasytí, předvede jim pár zajímavých experimentů s otroky a že s lítostí musí oznámit, že očekávaný host bohužel nedorazila. Zarazila se nad spojením host-nedorazila a ztichla. Pokynula nám, že máme nosit polévku.
Alice nalévala, já roznášela.
Dámy spapaly polévku a Angela pokynula opět. Odnosila jsem mísy a začala nosit tácy s hostinou.
Dámy se vrhly na jídlo. Zajímavý pohled byl na Paní Justu. Drobounká dáma se za stolem ztrácela a její na zemi klečící otrok ji o pár centimetrů převyšoval.
Ostatní Dámy po ní potajmu pokukovaly a uculovaly se. Některé škodolibě, některé závistivě.
Osmělila jsem se a nabídla jí, jestli nechce vyšší křeslo.
"Ó, jsi moc milá, ale nepotřebuji. Já mám ráda, když můj otrok máhlavu vysoko. Vidí a hlídá svou Paní. A umí být velmi zlý."
Dámám, které se tvářily předtím škodolibě spadly koutky dolů. Ty závistivé záviděly ještě víc. Ale všechny měly na hvězdu nějaký dotaz. I kdyby to byla jen otázka na téma kolik takové zvíře sežere.
Najednou byla z drobounké ženy hvězda a z Princezny jen figurka v trůnu.
A figurka se začala vztekat.
Ještě chvíli vydržela, než nervózním hlasem oznámila konec hostiny a nechala odnést tácy.
Vyskočila z trůnu a došla k oponě.
"Dámy. Mám pro vás malou ukázku, co je dnes možné provádět s otroky.
Má přítelkyně se zabývá genetikou, chirurgií a dalšími lékařskými vědami. Bohužel se nemohla dostavit, což mě velmi mrzí, protože nedávno vyvinula nový preparát pro růst prsní tkáně u samčích otroků. Prosím, podívejte se na výstavku. Jedna zajímavost: Všichni otroci jsou označeni čipem. Pokud by utekli, čip je prozradí. Pokud si chcete užít trochu radovánek, u zdi je vám k dispozici kufr plný hraček."
Pokynula rukou a Vezír odtáhl oponu.
Dámy i otroci ztuhli.
Na jevišti bylo panoptikum hrůzy. Na kříži byl otrok s amputovanými bradavkami. V železných klekátkách uzamčeni kastráti, otrok s obrovskými jizvami po celém těle, otrok bez penisu.
U toho se Angela zastavila.
"Zde vidíte speciálního otroka určeného na mučení varlat a šourku.
Varlata má zvětšená a penis amputovaný. Močová trubice byla vyvedena za šourek, takže nic nebrání příjemným hrátkám."
Dámy si začaly něco šuškat.
První se vzpamatovala vysoká brunetka.
"Angelo, za co nás máš? To jsi nás sem pozvala jen proto, abys nám ukazovala jak porušuješ zákony? Do čeho nás to chceš zatáhnout? Myslím že jediná osoba, která by tu potřebovala potrestat jsi ty. My jsme Dámy, ty jsi svině."
Angela bledla, rudla a já sledovala jak ji opouští její nadutost.
Nikdo si nevšiml, že se ze sálu vytratila Alice, která stála u dveří.
Angela se snažila protestovat a Dámy na ni dorážely jako vlčice.
Za chvíli už to v sále vřelo. Vtom do sálu vešla Paní Gita. Prorazila si cestu vřavou a něco pošeptala Angele do ucha.
"Cožéééé?!!! U mě v pokoji? Kdo? A vyrazila ze sálu s Vezírem v patách. Ostatní za ní. Já jako poslední. Ve dveřích jsem zahlédla Alici, jak se mihla v přípravně.
Do Angela pokoje jsem se nedostala.
Jen jsem zaslechla, jak ječí, že přišla o důležité dokumenty a že Paní Gita je zlodějka.
Pleskla facka a Angela ztichla.
Pak vyletěla z pokoje a v ruce měla svůj kufřík.
"V tomhle doupěti už nebudu! Žádám vrácení peněz!"
Paní Gita došla do recepce a vytáhla svazek bankovek.
"Prosím. Kdo mohl vědět, že ty dokumenty máš s sebou?"
"Tssss! Nikdo!"
"V tom případě je nikdo nemohl vzít. Čeho se týkaly?"
"To... Asi vlastně ničeho. Ničeho důležitého."
Angela chňapla po penězích a vyběhla ven. Ani ne za pět minut kolem nás proběhl Vezír s pěti nahými otroky na jednom řetězu.
Dámy sledovaly, jak je nakládá do dodávky.
Paní Gita mě poslala otevřít vrata.
Dodávka prosvištěla ven a zmizela v zatáčce.
Zavřela jsem vrata.
Dámy začaly řešit, co dál. Jestli odjet, nebo hledat zloděje.
Ozval se velitelský hlas.
"Dámy! Vzpamatujte se!
Opravdu budete litovat zrůdu, která ničí lidi? Co jí ukradli? Dokumenty Opravdu? Nejdřív důležité, pak zase ne. Já mám dojem, že nás chtěla namočit do nějaké sviňárny.
Jedu sem přes celou republiku, vy taky nebydlíte za rohem. A když už jsme tu a Paní tohoto domu si dala takovou práci s přípravou, zvu vás na párty."
Byl to hlas Paní Justy.
Dámy se pomalu vydávaly za ní. Některé váhaly, jiné se radily s přítelkyněmi, ale nakonec se všichni zbylí sešli v sále.
Paní Justa mě požádala, abych přinesla na stůl vše, co zbylo z hostiny.
Alici jsem našel v přípravně.
Už nakládala maso na tácy.
Donesla jsem první tác a položila jej před Paní Justu.
Zbytek táců jsme donesly obratem a Paní Gita nám dala ještě bednu lahví vína ze soukromých zásob.
"Jestli zjistím, kdo to způsobil, bude mít zadek jako semafor!" Slibovala takovým tónem, že mi přeběhl po páteři mráz.
Otevřela jsem několik lahví a postavila je na stůl. Paní Gita stála za mnou. Pozvala Dámy na večírek i svým jménem a připomněla, že veškeré hrací prostory jsou připraveny pro jen pro ně.
Pak mi přikázala, abych někam odnesla ty krámy, co tu zbyly po Angele.
Uklidila jsem ty věci do venkovního přístřešku včetně kufru s "hračkami".
Zábava se ale v sále nechtěla moc rozproudit. Špitání, šeptání...
Všechno změnil otrok Paní Justy. Doléval jí víno, nějak se zamotal a místo do skleničky jí nalil víno do výstřihu.
Její zaječení na sebe strhlo veškerou pozornost.
Postavila se, nahrbila, jak ji víno zastudilo, pak vzala ze stolu ubrousek a začala si utírat polité údolí smrti.
Pomalu se otočila na obra stále ještě svírajícího láhev v ruce.
"Ty..." Otrok se přikrčil.
Paní Justa obešla křeslo, vzala obra za ucho a vláčela ho za sebou kolem stolu.
Dotáhla ho poprostřed pódia, kde ho nechala kleknout.
"Víš co jsi provedl?" Zeptala se ho mírně.
Otrok sklopil hlavu.
"Tak víš to?!" Houkla na něj Paní.
Přikývnutí.
"Jo ták, ty nemůžeš mluvit! Tak si zahrajeme hru."
Obrátila se ke stolu.
"Dámy. Můj otrok ztratil řeč. Mám návrh. Každá z vás dostane pět minut na to, aby ho naučila vydávat zvuky. Ta která to dokáže, dostane ode mě láhev šampáňa! Povoleno je vše, co otroka trvale nepoškodí."
Rozhlédla se a zeptala se kdo má zájem.
Přihlásila se ona bruneta, která sepsula Angelu.
"Já bych to zkusila."
Vzala ze zdi kančík. Postavila si trestaného na nohy a švihla ho přes zadek. Otrok se ani nehnul, jen se mu začalo dělat jelito. Další rána zasáhla zezadu levé stehno. Opět nic.
Bruneta chodila kolem obra a přemýšlela, co zasáhnout. Ale ani dvaceti údery se jí nepodařilo otroka rozezpívat.
Další se přihlásila baculka s melírem.
Vytáhla si karabáč a začala jím systematicky opracovávat otrokova záda. Ale nic nezmohla.
Zajímavě se úkolu chopila dvoumetrová dáma. Vzala provaz, podvázala jím otrokovi koule, protáhla ho mezi jeho nohama a spoutala jím jeho ruce. Pak vytáhla tenoučkou rákosku, přistoupila k trestanému a švihla ho přes bradavku. Otrok se nahrbil, ale tím si stáhnul koule dozadu. Narovnal se.
Švih! Tentokrát se pokusil krýt bradavku ramenem.
Švih. Opět kryt, tentokrát druhým ramenem.
Švih! Prudký záklon a tichá bolest. Svaly napnuté, zuby zaťaté.
Švih! Otrok se sbalil do klubíčka a upadl na podlahu. Dáma si ho špičkou střevíčku převrátila na záda. A tím skončila.
Přistoupila usměvavá, asi dvacetiletá Slečna s vlasy do pasu, staženými do mohutného ohonu.
Nechala otroka svázaného a z poličky si vzala malou krabičku.
Klekla si otrokovi na prsa, potřela mu bradavku desinfekcí, vytáhla injekční jehlu a velmi pomalu jí propíchla skrz.
Otrok měl zatnuté zuby a zavřené oči.
Druhá bradavka, stejný postup. Pak Slečna vzala zvláštní ploché svorky, připojené na řetízky a připla je na propíchlé bradavky. Otrokovi naběhly čelistní svaly. Dívka si stoupla obrovi na hrudník a začala řetízky vlnit a tím jemně cukat bradavkami. Bylo vidět jak to obra bolí. Paní Justa začala odpočítávat poslední vteřiny.
Při vyslovení "Tři" Slečna trhla řetízky a tím servala svorky z bradavek.
Obr se sklapl takovou silou, že zvedl Slečnu do vzduchu. Tím si trhl za koule a zařval jako tur.
Slečna ustála otrokotřesení jako zkušená akrobatka a když obrovské tělo dopadlo na záda, elegantně sestoupila.
Usmála se udělala náznak pukrlete a uklonila se.
Paní Justa jí podala velkou láhev šampusu, kterou dostala předtím od Paní Gity.
"Gratuluji, drahá, byla to mistrovská práce!"
"Děkuji. Ale trochu jsem zneužila už rozdělanou práci."
"To nevadí."
Dívka se ještě omluvila, opatrně vytáhla jehly z bradavek, které znovu potřela desinfekcí.
Pak vzala láhev, odstranila pojistku a zkušeně láhev otevřela. Nalila skleničku, podala ji Paní Gitě, pak druhou Paní Justě. Podělila všechny Dámy a otroci včetně trestaného dostali také kapku. I já tam byla a to šampáňo pila...

Násobky štěstí II./2.

Bylo nám dobře a tak jsme spaly jako mimina. Vzbudila nás Paní Gita impulzy. Ona sama už byla pryč.
Vylezla jsem z klece a Alice za mnou.
Na dveřích byl nalepen papír s nápisem: Umyjte se, najezte a jděte čistit sklepy. Oblečení máte v kuchyni. Jedu do města na nákupy.
G.
Vše jsme provedly podle příkazu a ze sklepů jsme vynosily další kontejner plný věcí. Užitečných jsme našly jen pár.
Paní Gita se vrátila až pozdě odpoledne.
Do sklepa si pro nás přišla osobně.
Přivezla nám každé pizzu a spoustu zásob na další dny.
Zkontrolovala naše šrámy a flíčky a prohlásila, že dnes už pracovat ve sklepě nebudeme a musíme sepsat, co všechno bude třeba zařídit na víkend.
Má přijet sedm Dam s celkem třinácti otroky a otrokyněmi.
Podivily jsme se, že tolik otroků na tak málo Dam.
Vše nám objasnila objednávka.
Princess Angela přijede se šesti otroky a Madam Lota se dvěma.
Zeptala jsem se, jak ubytujeme šest otroků s jednou Dámou.
"Jednoduše, Dášeňko. Princeska si u sebe nechává jen jednoho otroka a zbytek bude v kobkách. Princeska si je bude vyzvedávat dle potřeby. Buďte obě opatrné. Je to potvora.
Paní Lotě přidáme do pokoje tvou starou klec. Bude tak mít prostor pro oba otroky. Tedy pro otroka a otrokyni.
Zbytek bude ubytován klasicky.
Ty budeš odvádět Dámy k přiděleným pokojům a Alice mi bude k ruce v recepci."
"Jak dlouho tu společnost bude, Paní Gito?" Zeptala se Alice
"Jen do neděle. Je to jejich setkání a my fungujeme jen jako personál hotelu. Tedy vy jako personál a já jako majitelka.
Velký sál připravte pro správný počet osob. Je možné, že budeme pozvány na večerní hostinu, tak dejte mé křeslo do sousední místnosti. Pokud mě, nebo nás všechny pozvou, přinesete křeslo a vždy budete klečet každá po jedné straně.
Obě budete mít kostým služky s černou latexovou kuklou, zapnutou a zamčenou. Ta se nedá strhnout."
Alice se trochu zamyslela. "Paní Gito, zítra, nebo pozítří asi dostanu..."
"Rozumím. Vše potřebné je v koupelně ve skříňce. Na noc se budeš poutat, ale vypnu ti systém a klec nebudu zamykat."
"Děkuji, Paní Gito."
"To je samozřejmost."
Ještě nějakou dobu jsme probíraly všechno možné, až Paní Gita zavelela jít spát.
Tentokrát jsme spaly v poloze "po 30 letech" tedy zadky k sobě.

První kapitolu tohoto "veledíla" jsem napsal v červenci 2016 a uveřejnil na jiné platformě.
Po několika kapitolách jsem napsal pár jiných povídek inspirovaných reálnými zkušenostmi.
Na žádost několika čtenářů jsem se dokopal až k šestému dílu, kterému už chybí jen asi tři kapitoly.
Je to celé trochu křísnuté sci-fi a detektivkou. Tak doufám, že to správce nesmaže.
Ale cudnosti a ovládání otrockých přirozen(í)ých pudů je věnováno dost prostoru.
Dejte si týden, nebo dva oddech, pak budu přidávat další části.
Hračička

Násobky štěstí I./34.

Ráno, moudřejší večera. Nebo spíš veselejší. Nebo taky ne.
Probudil jsem se v noci. Chtělo se mi čůrat.
Opatrně jsem shodil nohy z postele a pokusil se vstát. Spustil jsem se tedy na čtyři a pomalu tak docapkal na záchod. Tam jsem si teprve uvědomil, že mám na sobě plenkové kalhotky jak mimino.
Toho jsem si včera nevšiml.
Sundal jsem je a žuchly mi mezi koleny na zem. Vydrápal jsem se na mísu a vyčůral se. Chtěl jsem 'jít' zpět, když jsem ucítil, jak něco vytéká z mého ptáka.
Podíval jsem se tam a... Bylo to husté sperma, odkapávající pomalu, ale pravidelně. Strhl jsem ze zdi ručník a dal si ho mezi nohy. Po třech jsem hopkal zpět. Vydrápal jsem se na postel a ručník si dal jako plínu pod sebe.
"Dárek od paní doktorky!" Vzpomněl jsem si na Aliciina slova a otřásl se.
Do rána už jsem neusnul. Ten protivný pocit a vědomí, že mám sakra problém, mě nenechaly usnout.
Když přišla Paní Gita, chtěl jsem vzbudit Alici, ale Paní si položila prst na rty a zavrtěla hlavou.
Nadzvedla mou pokrývku a koukla mi mezi nohy. Odtáhla kus ručníku a obdivně zvedla obočí.
"Lež. Přijdu hned."
Tiše odešla a vrátila se s čistými plenkovými kalhotkami.
Přebalila mě jak mimino a zase odešla.
Alice se vzbudila asi za půl hodiny. Zašvidrala na mě očičkem a pohladila mě. Zastavila se pohledem na mém hrudníku.
"Jejda. Už to začalo."
"Kdyby jenom to." Odvětil jsem kysele.
"Tam dole taky? Jak moc?"
"Hodně."
Když se ke mně naklonila, všiml jsem si barevných flíčků na jejích ňadrech.
"To je ode mě?"
"Ano. Měl jsi pádnou ruku."
"Promiň, Alice. Moc mě to trápí."
"Jestli chceš, můžu ti to tak za čtrnáct dnů vrátit." Zasmála se a položila mi hlavu na rameno.
"To zvládnem, můj Pane. Hlavně že jsme přežili!"
V tu chvíli vtrhla do pokoje Paní Gita.
"Myslím, že je čas na koupel." Řekla a vtáhla do pokoje invalidní vozík.
Posadila na něj Alici a odvezla ji do koupelny.
Vrátila ji vymydlenou, učesanou a v krásném županu. Když ji vrátila do postele, naložila mě a odvezla také tam, kde jsem byl ráno po čtyřech. Posadila mě do sprchového koutu na židli.
Osprchovala mě, vyfrotýrovala a při pohledu na kapky padající z mého ocasu prohlásila, že takový výsledek nečekala. Prohmátla mi opatrně kulky a pak i to, co mi rostlo na hrudníku.
Viděla můj kyselý obličej a usmála se.
"Dášeňko, nebuď smutná. I kdyby ti vyrostly kozy jak vozy, máš mé svolení si je nechat chirurgicky odstranit. Jen to neuspěchej.
A na to dole taky něco vymyslíme!"
Naložila mě a odvezla zpět do pokoje.
Přinesla nám podnosy s jídlem. Nebylo ho moc, ale víc než včera.
Najedli jsme se, Paní Gita vzala tácy a odcházela. Zhasla světlo a zavřela dveře.
Ležel jsem na zádech a přemýšlel co dál. Přitulilo se ke mně horké tělo. Alice mě objala kolem ramen a políbila. Opětoval jsem její polibek. Byl vášnivý a horký a... Začal mi tvrdnout pták. Nejdřív jsem se lekl, ale když jsem si uvědomil, že nemám mučící klícku, uklidnil jsem se. Ale zároveň mě napadla jiná myšlenka.
"Přestaň prosím. Přestaň. To nám Paní nedovolila! Potrestá nás."
"Naopak můj Pane. Paní Gita mi to nařídila a já musím poslechnout."
Pomalu sklouzávala polibky dolů, až mezi nohy. Stáhla mi kalhotky a začala olizovat ptáka jako zmrzlinu. Když začala kouřit, byl jsem najednou v ráji.
Netrvalo dlouho a já stříkal jako nikdy v životě. Cítil jsem ty mohutné dávky.
Alice ale nepřestávala a nakonec mě vysála jako rozmočený kornout zmrzliny. Přestal mě tlačit podbřišek a koule. Alice se vynořila zpod pokrývky. Na puse měla několik bílých kapek. Strhl jsem ji na sebe a znova líbal. Najednou mi ta hořká pachuť nevadila.
"Mám rozkaz tě kdykoliv zbavit tvé tíže, můj Pane." Zašeptala mi do ucha.
"A co ty? Necítíš také svou tíži?" Optal jsem se jí.
"Cítím, ale já to mám teď zakázané. Dobře se vyspi, můj Pane." Mrkla na mě a přitulila se k mému rameni.
Usnul jsem jako špalek. Po obědě jsem chtěl vstát, ale Alice mě nepustila. Až večer do koupelny. Už jsem šel po dvou.
Návrat sil byl rychlý a další den ráno už jsem se ohlásil do služby. Alice se ohlásila též.
Paní Gita nám nasadila obojky, pásy cudnosti (Alici bez dilda) a nahnala nás umýt nádobí. Potom udělat snídani a krmila nás tak, že jsme museli střídavě olizovat její prsty u nohy, namočené do jídla.
Pak si položila nohy na naše záda a začala nám vykládat program na další dny.
Byla zrovna v nejlepším, když se ozval zvonek.
Odešla k vratům a vrátila se za chvíli. Ne však sama. Slyšeli jsme mužské hlasy a zvuk jako když naráží kov na kov. Za necelou hodinku pro nás Paní Gita přišla. Zavázala nám oči a vedla nás k pokoji. Tam nám strhla pásky z očí a my zírali na krásnou klec pro dva, trůnící místo mé původní klece.
Na kleci byl mosazný ozdobný štítek s nápisem: Klec za svobodu. S díky Rudolf.
Alice se rozesmála: "Rudolf je třída!"
Paní Gita vytáhla dopis a četla.
"Drahá Alice a Dášeňko. Jsem zase svobodný. Děkuji za to vám dvěma. Proto vám posílám novou klec, abyste se tolik nemačkali. Ještě jsem přibalil pár drobností, aby se vaše Paní nenudila a vy též.
Váš bývalý otrok, dnes opět Rudolf."
Paní Gita vytáhla bičík a oba nás pleskla po zádech.
"Tak to vyzkoušíme! Zalezte dovnitř a zapnout řetízky. Navíc tam máte každý dva od obojku do kroužků v bradavkách.
Poslušně jsme zalezli dovnitř a zapnuli se podle rozkazu.
Paní Gita si pročítala manuál a v jednu chvíli zamručela uznáním.
"Víte na co jsou ta lanka k bradavkám?
Na tohle!"
A stiskla tlačítko na ovladači. Bradavkami mi projela stupňující se vlna od brnění až po tisíce jehel a zase odezněla. Alice kníkla bolestí a překvapením.
"To kdybyste mě zase v noci vzbudili, chásko. Nebo to můžu použít jako budík.
Tak se hezky uvelebte a dejte si šlofíčka. Žádné lumpárny! Přijdu si pro vás, až vybalím dárky."
V kleci byla pohodlná matrace. Chtěl jsem se k Alici přitulit, ale v okamžiku, kdy jsem přelezl do její poloviny klece a položil ruku na její bok, jsme oba dostali slabý výboj do bradavek a rozsvítilo se malé červené světélko na mé straně. Stáhl jsem se tedy zpět. Ale nepomohlo to. Výboje jsme dostávali zhruba každou minutu. Nebyly moc bolestivé, jen nepříjemné a obtěžující.
Paní Gita se vrátila asi za hodinu. To už jsem se Alici několikrát omlouval. Alice v jednu chvíli chtěla jedno lanko ze své bradavky odpojit, ale zabránil jsem tomu. Bylo mi jasné, že by to zřejmě bolelo nás oba.
Paní Gita se podívala na červené světélko a zeptala se, co to má znamenat.
Odpověděl jsem, že jsem se chtěl k Alici jen přitulit a takhle to dopadlo.
"Nene, tulení nebude. Já vám to neřekla? Jejda, to mě ale moooc mrzí!" Řekla Paní tónem který jasně dokazoval, že nám to neřekla schválně.
"Divím se, že jste si ta lanka nesundali. Zkuste to. Nebo víte co? Dášeňko, Ty odepneš jedno své lanko a zapneš ho do bradavky Alice. Ta udělá totéž.
Tak šup!"
Nechtělo se mi, ale odepnul jsem jedno své lanko. Ozval se pípák. Alice si také odepla lanko a já se přiblížil k ní, abych jí lanko zapnul do bradavky. Ve chvíli, kdy jsem to udělal, zaječela Alice bolestí a nedosáhla na mou bradavku. Rychle jsem jí chytil za ruku a připojil její kabel místo svého.
Alice přestala ječet. Byli jsme těsně u sebe. Tělo na tělo.
"Paní Gita zatleskala. Tak a teď ten druhý kabel. Šup šup!"
Tentokrát jsem schytal šoky já, protože Alice pod dojmem posledních minut velmi zrychlila své pohyby. Když se mi povedlo zaklesnout svůj kabel k ní, šoky přestaly.
Ale teď jakýkoliv pohyb jednoho z nás způsoboval bolestivý tah na bradavky toho druhého.
"Jů, to se mi líbí! To je tak těsné pouto jako... jako... manželství? Takže když vám nařídím manželskou noc, bude to vypadat takhle. Těšíte se? Já moc!"
Zamnula si ruce. Pak vypnula klec a otevřela ji.
"Odpojit a ven! Už bylo toho mazlení dost!"
Nahnala nás do kuchyně, abychom uvařili oběd.
Na oběd přišla i Paní Jil s čubkou.
Paní Jil byla růžovoučká, usměvavá a čubka něl záda samý šrám a chodil poněkud zeširoka.
Ihned po usednutí Paní Jil na židli, si klekl před ní a nastavil záda. Paní Jil si naně odložila rukavičky a bičík.
Paní Gita jí po obědě vyprávěla o nové dvojkleci a jejích možnostech. Pak jí předala balík s jejím jménem.
"Co v tom asi je? Ptala se Paní Jil."
"Nevím. Strýček Rudolf podaroval všechny."
Když Paní Jil rozbalila papír a otevřela víko, vytáhla jakýsi leták a rozesmála se. Paní Gita se jí podívala přes rameno a něco jí zašeptala do ucha.
Paní Jil kývla a usmála se. Paní Gita přede mě a Alici položila dvě stejné krabice s našimi jmény a poručila je rozbalit.
V ktabicích byly krásně vyvedené velké pásy cudnosti v tělové barvě. Můj měl falešnou frndu a Alicin měl připevněné dildo.
Dámy se na sebe podívaly, vrhly se na nás a za chvíli už před nimi postávali na všech čtyřech pejsek a dvě fenky. V krabicích totiž byly i masky ve tvaru psích čumáků a ouška. Masky měly uvnitř rozvěráky, takže mluvit nepřicházelo v úvahu. Zajímavý byl ocas, který byl připoután lanky k varlatům.
Dámy se skvěle bavily. Ještě víc se bavily, když nás šly "venčit".
Došli jsme až do velkého sálu. Tam mi Paní Gita přivázala vodítko ke kruhu ve zdi a něco pošeptala Alici, která byla pejskem. Ta mi najednou vylezla na záda a vrazila mi dildo do zadku. Jen jsem zakňučel. Pak jsem už kňučel a vyl dlouho, protože ohnutím ocasu na má záda mi lanka natáhla kulky k zadku a já intuitivně prohnul hřbet a vyšpulil zadek.
Paní Gita se smála a tvrdila, že takhle nadrženou fenu snad ještě neviděla Alice mi chvíli jezdila dildem v zadku. Bylo to nepříjemné a trochu to bolelo, ale kulky mě bolely příšerně.
"Ták, to by stačilo. Šetři síly. Ještě tě čeká druhá čubka." Stáhla ze mě Paní Gita Alici jako nadrženého psa. Vedle mě se ozvalo zavytí.
Ohlédl jsem se. Alice právě piglovala čubce zadek, který trčel vysoko nad prohnutá záda. Dámy to komentovaly oplzlými výrazy a slibovaly Alici, kterou překřtily na Rexe, že se nemusí bát a že si přijde na své.
Dámy si po ukončení páření usmyslely psí výcvik. A po něm aportování. Házely nám klacíky z umělé hmoty a my je museli nosit zpět V klacíku bylo totiž kovové jádro a naše čumáky měly v sobě magnet. Po víc jak dvou hodinách už jsme s Alicí sotva pletli všemi čtyřmi. Paní Gita si toho všimla a prohlásila, že fenky přiváží, aby neutekly a budou si hrát jen s pejskem. Vytáhly do prostoru truhlo lavici, Alici sundaly čenich i pás cudnosti, položily ji na záda na lavici a připoutaly s mohama od sebe. Alici se to moc nelíbilo a začala se cukat. Ale Paní Gita si na ni prostě sedla a utáhla popruhy. Pak s Paní Jil přinesly dřevěnou bednu, na které byla kovová krabice, postavená na úzkou dlouhou stranu. Z čelní strany trčely dvě tyče. Paní Gita strčila alici do pochvy prst a zakroutila jím. Pak otevřela kufřík, který stál u zdi a vytáhla z něj dvě dilda.
Nacvakla je na tyče, trčící z krabice a potřela lubrikantem. Pak potřela Alici přirození i zadek a přisunula bednu mezi její nohy.
Zavedla do Alice obě dilda a postavila se k její hlavě.
"Rexíku. Doufám, že oceníš mou laskavost. Ošukal jsi dnes dvě feny a tak si taky zasloužíš ošukat. A myslím, že jsi říkal, že máš rád kundolízky. Tak těm dvěma ukaž, jak se to má dělat!"
Kývla na Paní Jil a ta zapnula stroj. Ten se okamžitě rozběhl. Dilda měly protichůdné pohyby a připomínaly parní stroj.
Paní Gita si vyhrnula šaty a přidřepla nad Alici. Pak sukni pustila, takže jsem nic neviděl. Chvíli si nehnutě užívala s přivřenýma očima.
Paní Jil si stoupla za ní a začala jí hladit ňadra a dráždit bradavky. Paní Gita se po chvíli prohnula dozadu a tiše zasténala. Opatrně slezla z Alice a její místo zaujala Paní Jil. Té Paní Gita provlékla ruce pod lokty a silou stáhla paže dozadu. Paní Jil začala hýbat pánví, až se v obličeji zpotila a břicho jí zapulzovalo. Také opatrně odstoupila a obě pozorovaly Alici. Ta vzdychala, kvílela a najednou se vzepjala v poutech a zvadla. Hlava se jí otočila na stranu a jen slabý pohyb hrudníku svědčil o tom že žije.
Dámy vypnuly stroj, odpoutali Alici a nechávaly jí dojít dozvuky orgasmu. Když otevřela oči, podívala se na obě dámy a tiše poděkovala. Pomohly jí na nohy. Pak společně odstrojily i nás a přes koupelnu jsme došli až do obýváku, kde jsme dotali opět své pásy cudnosti.
Paní Gita nám poručila udělat všem silnou kávu a pohodlně se rozvalila v křesle
"Strýček Rudolf je třída!" Zopakovala Alicin výrok a usmála se.
Večer byl poklidný, společný a v dobré pohodě. Čubka dělal podnožku, já s Alicí jsme dostali poradní hlasy pro plánování úpravy sklepů a Dámy velely a lenošily.
Pozdě večer Paní Gita zavelela k odchodu do hajan.
Uložila nás do klece a sdělila nám, že dnes povoluje tulení, když jsme byli tak šikovní.
Poděkovali jsme, Alice se mi stulila k břichu a usnula.
Já ihned po ní.

Násobky štěstí I./32.

Ráno nás Paní Gita vzbudila brzy.
Vyhnala nás do koupelny a pak do kuchyně, udělat snídani. Opět pro všechny.
Snídaně opět proběhla v poklidu a začali jsme se loučit.
V tom Paní Doktorka jako by si vzpomněla, zeptala se, jestli jsou Dámy spokojené s mycími stroji a jestli by si je mohla prohlédnout znovu.
Paní Gita souhlasila a odvedla všechny do velké koupelny. Paní Doktorka si oba stroje zkoumavě prohlížela a nakonec přikázala mně i Alici, zbavené pasu cudnosti, abychom si na stroje sedli.
Sotva jsme to udělali, vrhli se všichni na nás a bleskově nás připoutali.
V mžiku jsme byli bezmocní.
Paní Gita odstoupila a pokynula Paní Doktorce. Ta přistoupila nejdřív ke mně, prohmatala mi koule a bolavý podbřišek a něco si zapsala.
Pak přešla k Alici. Prohmatala jí prsa, pak přirození, znovu si něco zapsala a kývla. Paní Gita mi sundala klícku a Paní Gita mi do močové trubice zasunula hadičku. Už jsem věděl, co mě čeká a začal se bát. Koutkem oka jsem uviděl obličej Alice. Byl bílý.
Stroj mi zatím čistil střeva. Důkladně.
Paní Doktorka přešla k Alici a také jí zavedla hadičku do močového měchýře.
Paní Gita si stoupla tak, abychom na ni oba viděli.
"Drahouškové. Požádala jsem Paní Doktorku o poslední dárek pro vás dva.
Relaxujte a užívejte si to. Opět budete mít šanci až za dost dlouho."
Pak se uvelebila na kříž a vytáhla uměláka.
Paní Jil si jí stoupla za hlavu a obnažila její i svá ňadra.
Paní Doktorka trpělivě počkala, až stroje dokončí čištění a pak došla ke mně. Do ucha mi zašeptala: "Myslím, že stopět procent bude stačit, ne? Nebo chceš stodeset?" Můj vyděšený pohled ji rozesmál. Přistoupila k Alici a také jí něco šeptala.
"Tahle rajda prý chce ještě víc! No přece ji nezahanbíš, ty ochránče!"
Ukázala nám displej na kterém stálo: 115% a za tím byly tři rudé vykřičníky.
Pod tím 240 minut.
Stiskla obě spouště a stroje nás začaly plnit. Tlak rostl jak ve střevech, tak v měchýři. Alice to zažívala zřejmě poprvé a sténala. Když stroj přestal s plněním, začal vibrovat. Celá ta bolavá hmota se mi natřásala. Potom opět začal plnit. Bylo to nesmírně bolestivé a já myslel že prasknu. Tlak se ustálil a já sténal také.
Naše sténání evidentně dvě mazlící se Dámy vzrušovalo. Paní Doktorka se otočila k otrokovi, z jeho rukou vzala tác a položila ho na stolek, který otrok předtím přinesl.
Vzala z něho jednu z velikých jehel. Vzala mě za pravou bradavku, vytáhla jí, promnula a pomalu se sadistickou důsledností začala propichovat. Zařval jsem z posledních sil, protože se mi nedostávalo dechu jednak kvůli stlačeným vnitřnostem a jednak bolestí, která prostupovala celým tělem.
Jehla prošla skrz. Do jehly má mučitelka vložila jakýsi kužel a vším začala pohybovat zpět. Kužel mi roztahoval bradavku azůsoboval strašnou bolest. Nakonec se zarazil o velkou plochou objímku.
Ta bestie ale tahala dál. Objímka tam zůstala a nakonec z druhé strany trčel ven jen kousek trubičky. Nasadila na ni něco jako podložku a vše zanýtovala kleštěmi. Měl jsem v bradavce trubičku s půlcentimetrovou dírou!
Totéž zopakovala na levé bradavce.
Přesunula se k Alici a provedla jí totéž. Alice už neměla sílu křičet. Jen sténala.
Doktorka se opět vrátila ke mně. Řekla, že mi včera zapomněla dát třetí dávku, tak dnes dostanu dvě.
Sedla si na malou stoličku přede mě a já ucítil šílenou bolest na varleti a po chvíli druhou. Opět se posunula i se židličkou k Alici a vytáhla stříkačku s velmi dlouhou jehlou. Nemohl jsem se už udržet a zaječel, že je zrůda a ať už ji nechá být.
Doktorka se zarazila. Odhodila stříkačku a vytáhla tu na implantování čipu. Levou rukou chytla surově alici za stydký pysk a vrazila jehlu dovnitř. Alice sebou zacloumala v poutech.
Opět přešla ke mně a také jsem dostal čip. Už jsem byl bolestí šílený. Když mi vrážela jehlu do šourku, měl jsem před očima barevné kruhy.
Vstala, přešla k mazlícím se Dámám a něco polohlasem sdělovala Paní Gitě.
Ta kývla hlavou a řekla: "Pokud je to jen dočasné, souhlasím a samozřejmě doplatím."
Na to Doktorka odpověděla, že to je pozornost podniku a přešla ke svému kufříku. Vytáhla z něj dva průhledné váčky s kapalinou uvnitř a hadičkami a dvě jehly. Nasadila jehly na hadičky, váčky zavěsila nad mou hlavu na rám stroje, nechala z jehel vyjít vzduch a pak mi je vrazila zeshora do dvorců. Povolila ventilky a do mě začala proudit pomalu kapalina.
K bolesti bradavek se přidalo pálení pod kůží na prsou.
Oba jsme už jen sténali. Doktorka posttčila ke mně stolek, opřela se o něj břichem a začala mi osahávat břicho a koule. Mé sténání zesílilo, protože i lehký dotek na břichu bolel. Něc vyštěkla a za ní se objevil otrok s ptákem trčícím z kalhot. Vyhrnul doktorce sukni, strhl kalhotky a surově ji zezadu začal šoustat.
Trvalo to jen chvilinku, než Doktorka směšně zakuňkala a zvadla jako hadrová panenka.
Dámy se přestaly věnovat samy sobě a pozorovaly, jak se Doktorka probouzí a mátožně se s pomocí otroka staví na nohy. Zablekotala, že je čas odjet. Vypotácela se ven a za ní otrok s jejími věcmi. Když procházel kolem Alice, cosi jí strčil do ruky a mrkl. Nato rychle zmizel a zavřel za sebou dveře. Osaměli jsme. Zůstalo s námi jen tiché tikání stroje, občas vystřídané zabzučením čerpadla, jak dorovnávalo tlak v našich vnitřnostech. Alice už měla veliké břicho a na něm dvě červené čáry od krve z bradavek.
Bolest byla všude. celý vesmír se skládal z bolesti a tikání.
Tik... tik... tik...
Když se rozezněl signál o ukončení programu, stroj vyčerpal a vytáhl vetřelce ze střev, ale hadičku z močového měchýře musela vytáhnout Paní Gita. Když mi vytáhla jehly z prsou a odpoutala mě, spadl jsem na zem jako pytel brambor. Paní Gita se ke mně starostlivě sklonila.
"Počkej, dovezu vozík a odvezeme tě."
"Ne. Nejdřív Alici. Zachraňte ji. Prosím...!"
"Tak jo, ale ty se zatím nehýbej a odpočívej!"
Uviděl jsem nohy obou dam a pak celé dámy, jak přivezly servírovací stolek a po odpoutání na ni bezvládnou Alici uložily.
Odvezly ji. Pokoušel jsem se plazit, ale nešlo to. Třesoucí se bolavé tělo nechtělo poslouchat mozek, který se zmohl jen na barevné kruhy před očima, pak slepičí program a ... nic.

Násobky štěstí I./30.

Probudil jsem se do leknutí.
Byl jsem na posteli sám.
Po včerejšku mě bolelo břicho. Cítil jsem strašné sucho v krku a trochu mě pálila močová trubice. Měl jsem hlad a navíc jsem měl pocit "plných koulí" a strašné nadrženosti. Jako bych se nemohl dlouho vystříkat. Ale po událostech posledních dní...
Taky se mi chtělo čůrat.
Kdybych mohl, kroutil bych se. Ale já nemohl. Nohy jsem měl připoutány mírně roztažené a ruce spojené, ale připoutané za hlavou.
To bylo zvláštní. Když jsem usínal, byl jsem připoután za obojek a za spojené nohy. A poměrně volně.
Olízl jsem si rty. Měchýř tlačil víc a víc.
Pomyslel jsem si, že pokud se počůrám, bude mě to asi dlouho a hodně bolet. Odhodlal jsem se zkusit hlasově projevit.
Asi po třetím zavolání se otevřely dveře a v nich se objevila Paní Gita.
"Á, miminko se nám vyspinkalo!" Prohlásila s potutelným úsměvem.
Pak vešla a za ní vstoupila Paní Doktorka s tlumočnicí.
"Jak se cítíš?" Otázala se Paní Doktorka ústy tlumočnice.
Vylíčil jsem své pocity. Paní Doktorka ze mě stáhla deku a rukou mě vzala za koule a promnula je.
Zabolelo to a já syknul.
"Klid. Když budeš trpělivý, bude z tebe nadsamec." Nechala mi přetlumočit. Pak se otočila a z rukou tlumočnice vzala injekční stříkačku. Její obsah mi opět přesunula do zadku.
"Tento preparát trvale zvyšuje produkci sperma a zároveň dojde i ke zvětšení varlat a násobnému zvýšení libida."
Myslel jsem, že už to nevydržím. Potřeboval jsem na záchod a ona se tu rozplývá.
Konečně mě Paní Gita odpoutala a povolila jít na záchod.
To byla úleva! Ale jen od moči. Nadrženost a pocit plných koulí nezmizel.
Došel jsem zpět do ložnice.
Dámy o něčem diskutovaly. Vyčkal jsem až domluví a zahlásil se.
Paní Gita mi podala pás cudnosti, jaký jsem ještě neviděl.
"Nasadit a zacvaknout."
Provedl jsem rozkaz. Byl to velmi zvláštní pás cudnosti. Odděloval varlata od sebe a tím natahoval kůži šourku. Klícka byla ale velká a pohodlná. Můj barevný papoušek se do ní vešel bezbolestně.
Paní Gita zkontrolovala správnost a pevnost zacvaknutí a s úsměvem se zeptala, jestli mě nic netlačí. Odpověděl jsem že ne, že pás se zdá být pohodlným.
Usmála se a kývla na Paní Doktorku. Ta něco pošeptala překladatelce.
Dívka se rozzářila a vykročila ke mně.
Pohladila mě po tváři. Obejmula mě. Přitiskla se ke mně a já uslyšel její vzrušený dech.
"Obejmi mě. Obejmi mě pevně! Líbí se ti má prsa? Neboj se, teď si můžeš hrát..."
Otočila se zády ke mně, vzala mé ruce a položila si je na ňadra. Začal jsem hladit ty oblé bochánky s hroty bradavek. Cítil jsem. jak se mi hrne krev do tváří a do...
"Úúúúú!" Zakňučel jsem bolestí, protože ztopořený pták narazil na dno klece a způsobil, že objímky nad koulemi se rozjely od sebe. Bolest prošlehla mými boky do ledvin a nohy mě neudržely. Šel jsem do kolen a z očí mi doslova tryskaly proudy slz.
"Madame, vše funguje jak má." Slyšel jsem kdesi nad sebou dívčí hlas.
"Báječné! Dokonalé! Děkuji!" Ozval se hlas Paní Gity.
"Nemá smysl si strkat ruce do rozkroku. Až ti pták splaskne, povolí i mechanismus klícky. Ještě bys mi chtěl hladit prsa?"
"Ne, prosím, už ne." Pípl jsem tiše a snažil se soustředit svou mysl na práci, na zdění, na omítání...
"Vstaň. Umýt, nasnídat se a za půl hodiny se budeš hlásit ve velkém sále v páskovém postroji!" Vyjela Paní Gita zostra. Úsměv a laskavost byly ty tam.
Dámy odešly. Rychle jsem se umyl, ustrojil a najedl a v sále jsem byl včas. Cestou jsem si všiml, že už jsou dvě hodiny odpoledne. Něco mi musely dát na spaní, protože takhle dlouho jsem ještě v limbu nebyl. Navíc mě ve spánku připoutaly jinak, než otrok večer.
Vešel jsem do sálu a ohlásil se.
Překvapilo mě, že stoly byly srovnány i se židlemi v koutech a ve stojaté kleci byl zavřený čubka.
Dámy stály u okna, o něčem debatovaly a otrok ležel na zemi na zádech. Jeho polohu kontrolovala a jistila noha Paní Doktorky, obutá do střevíčku se zvláštním podpatkem s trnem dozadu, položená špičkou na břiše a podpatkem na mohutném pásu cudnosti.
Dámy mě přehlížely jak družstevní lány. Čekal jsem trpělivě v pozoru na "svém" místě za dveřmi.
Dámy ještě chvíli debatovaly a pak mi Paní Gita pokynula, abych přišel k ní.
"Dnes budeš relaxovat a pozorně se dívat, co čeká odbojníky." Řekla mi a přikázala vytáhnout čubku z klece. Otevřel jsem klec a čubka na mě vypadl. On spal! Spal ve stoje.
Naštěstí mi přiskočil na pomoc otrok a tak jsme čubku společně položili na zem.
"Omlouvám se, Dámy, ale čubka spí." Zadeklamoval jsem v pozoru.
"Inu, měl náročnou noc. S psychokuklou toho moc nenaspíš."
Paní Doktorka došla zvolna k čubce a švihem potvrzujícím dlouholetou praxi zasáhla čubčí levé varle. Všiml jsem si, že čubka má podobný pás cudnosti jako já, jen s očky na objímkách nad koulemi.
Čubka se bolestí schoulil do klubíčka a zaječel.
Paní Doktorka se k němu rychle sklonila a připnula mu ke každé kouli krátké lanko, spojené s poutem na noze.
Vzala si od překladatelky nabízenou rákosku a doslova třískla čubku přes nabídnutý zadek. Čubka zareagoval a našponoval se. Tím se natáhla lanka a vytáhla čubčí koule od rozkroku.
Čubka znova zaječel a smotal se do klubíčka. Další třísknutí rákoskou. A další a další. Čubka poslušen instinktu vytrčoval a skrčoval nohy. Řval jako pominutý. Paní Doktorka stála nad ním a usmívala se. Asi po dvaceti třísknutích se postavila obkročmo nad čubku a položila rákosku na otrokovy předpažené ruce. Vzala z nich široký řemen, doplněný úzkými řemínky a lanky se svorkami a také třmeny.
Paní Gita přistoupila blíž, lehce pleskla tušírkou čubku do tváře.
"Vstávat na všechny čtyři! Paní Doktorka si chce zajezdit na koníčkovi. Všechny příkazy ti bude dávat bez použití hlasu, aby ses naučil reagovat. Pokud se budeš snažit, zkrátí ti pobyt v psychokukle. Čubka jen zahuhlal, protože když otevřel pusu, aby odpověděl, vrazila mu do ní Paní Gita roubík ve tvaru písmene T. Od příček roubíku vedly opratě, které okamžitě přešly to levé ruky Paní Doktorky. Čubka se postavil na čtyři. Paní Gita odstoupila a vystřídala ji tlumočnice. Rychle připnula k uzdě lanko vedoucí z nosu čubky a to těsně před chřípím spojila sponou ve tvaru ležaté osmičky.
Pak zapnula čubce pod hrudníkem pás a připnula svorky na bradavky. Čubka zahuhlal, pokusil se sáhnout si na bradavky a přitom zapomněl, že stojí na všech čtyřech. Dopadl na lokty a čelo. Ještě byl snad ve vzduchu, když na jeho zadek dopadla tvrdá rána rákoskou. Paní Doktorka si ji vzala zpět hned po položení pásu na čubčí záda. Čubka zahuhlal a s důrazným "MMMMMM! HMMMMMMM!" se vydrápal do správné pozice. Hodně mu v tom pomohla také uzda, která mu zvrátila hlavu dozadu. Čubce tekly z očí slzy.
Paní Doktorka se ohlédla a divadelním gestem ukázala na čubí zadek. Překladatelka vytáhla malý kufřík a otevřela ho před Paní Doktorkou jako prodejce parfémů. Ta se chvíli rozmýšlela a pak ukázala prstem. Překladatelka přikývla. Položila kufřík na stolek a vytáhla kovový anální kolík a přidělala k němu mohutný koňský ocas. Ukázala celek Paní Doktorce a ta jen naznačila bradou, kam patří. Překladatelka kolík namazala lubrikantem a bez nějakých cirátů ho vrazila do čubího análu. Ten začal kroutit hlavou. Nevím, jestli to byl výraz nechápání situace, nebo nesouhlasu. Každopádně zapadl do nenávratna.
Paní Doktorka odstoupila od čubky, pokochala se celkem a usadila se na čubčich bedrech. Zvedla nohy a vložila je do třmenů. Zavrtěla se a napřímila. Překvapila mě vyrýsovaná muskulatura svalů na jinak štíhlé postavě. Paní Doktorka na sobě měla totiž elastickou kombinézu, doplněnou krátkou sukénkou.
Pokrčila levou nohu a lehce přitáhla a pootočila zápěstí. Čubka se prohnul doleva a položil doleva i hlavu. Totéž provedla doprava. Pootočila chodidla a drápkem na podpatku lehce zaryla do kůže na žebrech čubky. Akci podpořila trhnutím pánví. Čubka pochopil a vyrazil vpřed. Opatrně, aby si neudělal bolest v rozkroku, lezl krátkými kroky po podlaze. Za chvilku už měl pravidelný krok a jeho cvičitelka ho opět pobídla. Čubka trochu zrychlil, ale asi málo, protože přišla další pobídka a třetí byla zdůrazněna opět třísknutím do zadku, který už byl pruhovaný jelity a na dvou místech se ukázaly kapičky krve. Čubka vyrazil, ale jak natáhl nohu, lanko mu mocně zatáhlo za kouli. Všiml jsem si, že lanka trochu pruží, ale asi ne moc. Čubka se sbalil do klubíčka a složil se na bok. Bylo to tak rychlé, že jezdkyně nestihla vytáhnout nohu ze třmenu a ocitla se na podlaze též. Čubka ležel na boku, obě ruce v klíně a hýkal do roubíku. Pomohl jsem Paní Doktorce na nohy a ta mi poděkovala pokývnutím hlavou.
Pak přistoupila k nešťastné čubce a bez milosti ho začala bít. Krutě a rafinovaně. Ránu vždy umístila na nejcitlivější místa A čím déle, tím citlivější. Čubka se válel po podlaze ve snaze uniknout vlnám bolesti. Celá scéna vyvrcholila opět ránami do už tak rozbitého zadku, které opět nutily čubku natahovat nohy a ubližovat si sám. Korunou byly dva mistrné údery, kterými strhla svorky z bradavek.
Čubka omdlel.
Na pokyn odstrojil otrok čubku, který mezitím přišel k vědomí. Hodil si ho přes rameno jako pytel a odnesl. Já šel s ním do jejich pokoje. Tam přibyla kovová židle s pouty a vedle ní velká helma bez průzoru. Otrok čubku bleskurychle usadil a připoutal. Ten se nezmohl na odpor. Jen když uviděl přilbu, začal se třást. Nebylo mu to moc platné. Dostal malý rozvěrák mezi zuby a byla mu nasazena přilba. Kabel od ní otrok zapojil do otevřeného kufříku s dvěma digitálními displeji a několika ovladači. Pak přístroj oživil, nastavil jakési údaje a zapnul.
Čubka se začal v poutech hýbat. Zatínal prsty do područek, snažil se otáčet hlavu, hysterie se zvyšovala... a najednou opadla. Slyšel jsem těžké oddychování. Přilba se pomalu začala sklánět dopředu. Otrok mi ukázal na levý displej, který odpočítával. Když se vynuloval, najednou se čubka napnul jako by dostal ránu. Tlumené zařvání ve mně vzbudilo lítost.
Neměl jsem čas nic říct, protože mě otrok vzal kolem ramen a vyvedl ven z pokoje. Vrátili jsme se do sálu. Paní Gita se mě zeptala, jestli jsem se poučil.
Odpověděl jsem, že ano.
"No, tak se podíváme." Řekla s úsměvem. Zamrazilo mě v zádech.
Na rozkaz jsem roztáhl nohy. Paní Gita se sklonila k mému břichu a chytla mě za koule. Každou rukou za jednu.
"No, moc pěkné! Co bys řekl takové prima erekci?"
Vzpomněl jsem si na bolest a trochu se omeškal s odpovědí.
Paní Gita se napřímila a vyťala mi mohutnou facku. Pak druhou a další.
"Já ti nestojím za odpověď, zmetku? Tak co bude?"
"Pokud si přejete mou erekci, Paní Gito, tak chci erekci."
Další facka.
Tváře už mi hořely.
"Tak aby bylo jasno. Pokud se tě zeptám a budeš mít na výběr, vybereš si VŽDY tu pro tebe nepříjemnější variantu. Rozumíš?"
"Ano, Paní Gito. Rozumím."
"Tak znova: Chceš míd dnes erekci?"
"Ano, Paní Gito, chci erekci."
"Výborně. Dášeňka pochopila."
Otočila se a odešla k oknu.
Přistoupila ke mně krásná tlumočnice. Začala mě hladit.
Sundala si těsnou halenku a ukázala mi svá ňadra a hned nato se zbavila sukně a kalhotek. Pak se ke mě přitiskla a začala mě líbat. Sklouzli jsme na zem.
Ještě během toho jsem cítil nastupující bolest.
Položila si mě na záda.
"Prý rád lížeš? Mám ráda kundolízky."
Sedla mi nad obličej a přitiskla přirození na pusu. Začal jsem ji opatrně lízat. Moje erekce se sesílila a s ní i bolest šlehající až do ledvin. Začal jsem se kroutit. Ne já. To bolest kroutila mým tělem. Lízal jsem jako o život. Dívka navíc začala hýbat pánví a jezdila mi po obličeji vlhkou kundou. Bolest byla šílená. Řval jsem do té sladké škvíry, kroutil se, zaťalprsty do něčeho měkkého, zaslechl zaječení a najednou... Nic.
Probudil mě mokrý hadr na tváři. Bolely mě strašně koule a v puse jsem měl sladko. Pootočil jsem hlavu.
Nade mnou se skláněla Paní Gita a omývala mi obličej.
"Vy mladí nic nevydržíte. Necelých pět minut a oba v limbu." Bradou ukázala vedle mě.
Otočil jsem hlavu. Dívka ležela vedle mě a ji pro změnu přiváděla k vědomí Paní Doktorka.
V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem něco předtím zmáčkl. Pohled mi potvrdil mé obavy. Na ňadru ležící dívky se rýsovaly pruhy po mých prstech, zakončené tmavějšími skvrnami.
Konečně přišla dívka k sobě. Trochu nechápavě se rozhlédla, pak tiše sykla a přejela si psty po červených pruzích.
"Já... Já se moc omlouvám. Nechtěl jsem ublížit..." Začal jsem blekotat. Dívka se usmála. S pomocí Paní Doktorky se posadila, natáhla se ke mně a pohladila mi tvář.
"Děkuju." Řekla tak něžně, že jsem měl co dělat, abych utlumil začínající erekci."
Dámy už opět stály nad námi a já se též snažil postavit.
Když se mi to podařilo, pomohl jsem na nohy i dívce a shýbl se pro její oblečení. Když jsem jí ho chtěl podat, dostal jsem ránu bičíkem.
Prst Paní Doktorky jasně ukazoval, kam oblečení patří. Do koše.
Dívka sklopila oči.
Paní doktorka jí něco řekla a bičíkem ukázala na mě.
Dívka kývla hlavou a otočila se ke mně.
"Paní Doktorka říká, že jsem měla příkaz ti udělat erekci. Můj orgasmus povolen nebyl. Za trest dostanu padesát ran rákoskou. Od tebe."
Otevřel jsem pusu.
"Ale to nejde. Já tě nechci bít. Nechci ti ubližovat."
Dívka posmutněla. Pak něco řekla Paní Doktorce.
Ta jí odpověděla a ukázala na buben a trestnou lavici u zdi.
"Prý sis vybral špatně." Řekla dívka.
Postoupila k Dámám a tiše tlumočila.
Otrok zatím vytáhl buben i lavici doprostřed místnosti a když dívka domluvila, připoutal ji k bubnu a bradu jí podložil polštářkem.
Pak mě Paní Gita vzala za obojek a odtáhla k lavici. Připoutala mě k ní a také mi podložila bradu. Viděl jsem přímo do očí překladatelky, které byly ani ne půl metru od mých.
Paní Gita se sklonila mezi nás a řekla:
"Otrok, který odmítne vykonat příkaz, zaslouží trest. Měl jsi dát padesát ran, dostanete je ale oba.
Abyste se nehádali, vystřídají se všechny stojící osoby, včetně otroka."
Zíral jsem na obličej dívky a postřehl za ní pohyb.
Zasvištění a náraz. Dívka zavřela křečovitě oči a zatnula zuby.
V tu chvíli zasáhla rákoska můj zadek.
Zareagoval jsem stejně jako má spolutrpitelka.
Pak už padala rána za ranou. Žádný "hrací" výprask pro potěšení Paní, ale neustálý příval bolesti.
První jsem vykřikl já.
Bylo mi stydno. Kousek přede mnou statečně trpěla dívka a ani nehlesla. Chvíli před koncem jsem se neudržel a bolestí se pomočil.
Když nás odpoutali a postavili vedle sebe, oběma se nám třásly nohy.
Paní Gita nám poručila vše uklidit a pak přijít za Dámami.
Při úklidu jsem zjistil, že moč neudržela ani dívka.
Uklidili jsme, vytřeli celou podlahu a oba se ohlásili u Dam.
Slovo si vzala Paní Doktorka.
"Když je jeden ochoten trpět pro druhého, říká se tomu láska. Milující se lidé mají spát vedle sebe, i když jsou to oba otroci. Proto ode dneška do konce našeho pobytu budete vy dva bydlet spolu."
Uvědomil jsem si, jak strašné je pro dívku klesnout z pozice asistentky do pozice otrokyně. To, jak sebou trhla to potvrzovalo. Navíc musela vše překládat.
Vždyť ona vlastně musela překládat i domluvu o svém trestu!
Paní Doktorka domluvila a podala otrokovi dámský pás cudnosti s kovovým dildem směřujícím dovnitř.
Otrok surově vrazil koleno mezi nohy, nasadil jí pás a uzamkl. Klíče podal své Paní.
Pak nás Dámy odvedly k mé kleci. Dívka do ní musela vlézt hlavou napřed a já pak obráceně. Můj pás cudnosti byl spojen lankem s jejím obojkem a její pás cudnosti s mým obojkem. Bylo nám v kleci těsno.
Navíc jsme měli jen jednu deku a jeden podhlavník.
Dámy nám popřály dobrou noc a odešly.

Násobky štěstí I./28.

Spal jsem tvrdě a zdály se mi příjemné sny. Probuzení také nebylo špatné. Vzbudil jsem se chvilinku před tím, než Paní Gita rozlepila oči. Když mě uviděla v kleci vzorně na všech čtyřech, usmála se a pronesla medově: "Dášeňko, jsi čím dál lepší." Pak se zamyslela a dodala: "Dnes budeš dopoledne pracovat a odpoledne bude zábava."
Asi jsem při slovu "zábava" zbledl, protože mi hned potvrdila, že pro mě to asi moc velká zábava nebude.
Vytáhla mě z klece a po snídani jsem se vrhl do práce. Dopoledne uteklo jako voda.
Těsně před obědem jsem zaslech ženský křik a podle hlasu to byla Paní Jil.
Vypadalo to jako volání o pomoc. Vystartoval jsem jako raketa za hlasem. Ve chvilce jsem byl u naší bývalé ložnice.
Nakoukl jsem dovnitř a uvidělPaní Jil ležet na posteli na zádech a Čubku, jak jí sedí na prsou a cpe jí ptáka mezi rty. Ta se svíjela a snažila se uniknout, ale marně.
Přiskočil jsem k Čubce zezadu a ranou mezi krk a čelist Čubku ochromil. Svezl se na bok, hlavu přitisklou k rameni a levou rukou se snažil si dosáhnout na pravou stranu krku. Skopl jsem ho na zem a otázal se Paní Jil, jestli je v pořádku.
"Jo, jsem. Jen jsem se nechala hloupě překvapit. Děkuju za rychlou pomoc, Dášeňko."
Pomohl jsem jí vstát z postele a zeptal se, co uděláme s čubkou.
"Svaž ho pevně do kozelce. Pak si to s ním vyřídím."
"Nechcete si dád s námi oběd, Paní Jil?" Zeptal jsem se a vázal čubku jako balík. Syčel na mě, že si to vypiju. Zatím jsem byl vždy já v poutech a tak jsem neměl zkušenost s poutáním. Ale když byl z čubky balík na podlaze, navíc připoutaný ke kruhu, Paní Jil znovu poděkovala a řekla, že oběd asi ne, ale kávu by si dala.
U oběda Dámy polohlasem řešily nastalou situaci. Paní Gita mi nasadila sluchátka, takže jsem krom hudby nic neslyšel.
Po obědě mi Paní Gita nařídila donést svázanou čubku do naší koupelny. Nadával a sliboval mi ty nejhorší možné způsoby pomsty.
Na rozkaz jsem ho rozvázal a připoutal zády k nerezové konstrukci.
Mně Paní Gita připoutala na mycí stroj a zapla program. Povšiml jsem si, že to je dvouhodinový zážitkový program.
Čubku zatím Paní Jil otočila i s křížem čelem ke mně a položila asi v úhlu třiceti stupňů.
Paní Gita se postavila kousek od kříže, založila si ruce na prsou a tvrdě prohlásila: "Zatracený zmetku. Dovolil sis nejdřív napadnout mě a když se ti to nepovedlo, napadl jsi svou Paní. Jake jsi k tomu měl důvody?" Na podepření otázky švihla čubku úzkým řemínkem přes břicho.
Čubka zakňučel a naštvaně vyštěkl: "Do hajzlu s váma, děvky. Kdybych mohl, narval bych vám čuráka až do krku a pak bych..."
"...se vystříkal, že? To nepůjde. Ale poradíme se, co s tebou uděláme." Otočila se k Paní Jil a něco jí tiše říkala. Co, to jsem neslyšel a ani nebyl schopen vyhodnotit, protože mi v tu chvíli mezi klystýry začala tryska masírovat vodním proudem místo, za kterým byla má prostata.
Užíval jsem si to. Z rozjímání mě vytrhl hlas Paní Gity: "Poradily jsme se a tvůj program bude následující: Každý třetí den tvrdý výprask rákoskou, bez ohledu na stav trestaného subjektu.
Výchova k absolutní pokoře a poslušnosti.
Odstranění touhy po uspokojení.
Rozuměl jsi tomu?"
Dámy asi nečekaly nic jiného, než nadávky a tak když se čubka nadechoval, vrazila mu Paní Jil do pusy zvláštní dutý roubík. Čubka mohl křičet, ale nebylo mu rozumět.
Paní Gita vytáhla dlouhý umělák a vrazila ho skrz roubík co nejdál do krku čubky. Paní Jil mu stáhla hlavu do záklonu a Paní Gita zastrčila uměláka nejméně o pár centimetrů dál.
"Tak co?" Štěkla Paní na dávící se čubku. "Jaké to je, mít čuráka v krku? Ne, nic neříkej. Vidím že pláčeš štěstím. Tak když se ti to tolik líbí, dopřeju ti co nejvíc!" A začala čubce jezdit umělákem v krku. Když umělák po chviličce vyndala, zrovna jsem měl co dělat sám se sebou, protože mě stroj plnil až k nesnesení. Slyšel jsem jen hlas Paní Jil: "To se ti povedlo, drahá, ale myslím, že těch tvých dvacet pět centimetrů budu muset překonat! Ták, hezky zaklonit, ááá po-ma-lu ho tam šoupneme! Ještě kousek, ještě... Jé, máme třicet centimetrů! A šlo to lehce! I přes zvuky mého stroje jsem slyšel čubino "gl-gl-gl-gl", jak mu tentokrát Paní Jil šukala krk.
"Taková škoda, že ten umělák nemá co stříkat!"Posmívala se Paní Gita.
"Jo, s tím by se mělo něco dělat!" Odpověděla jí Paní Jil.
"Ale teď už bylo orálu dost. Chlapec by si chtěl přijít na své."
Paní Jil se přesunula mezi čubčiny roztažené nohy a zakryla mi výhled. Podle jejích pohybů mi došlo, že čubku vzrušuje a honí mu ptáka. Netrvalo dlouho a čubka zahekal. Pak změnil tón a začal přes roubík hýkat a nakonec ječet. Paní Jil nepřestávala, i když zvuky, které čubka vydával byly už známkou velkého utrpení. Trhal nohama i rukama v poutech a Paní Gita si za jeho hlavou hladila prsa, břicho a zajížděla rukou i mezi stehna.
Paní Jil skončila, dámy se vyměnily a Paní Jil otřela čubčí mrdku dovnitř roubíku.
"To byl rajc, zmetku, co? A jedeme dál."
Řekla Paní Gita a vrazila čubce tenký zahnutý umělák do zadku. Cvíli ho tak dráždila a pak zopakovala totéž, co udělala s čubčím ptákem Paní Jil.
Jelikož se postavila trochu stranou, viděl jsem, jak těsně po čubčím "výstřiku" sevřela levou rukou velmi silně jeho ptáka a po žaludu trčícím z pěsti začala jezdit rukou obalenou krajkovými kalhotkami.
Opět agónie. Čubka byl na konci sil.
Paní Gita přestala. Trochu zvedla kříž nahoru a dala ho do vodorovné polohy. Uvolnila nějaké západky, ramena kříže pootočila o devadesát stupňů na vnější strany nohou a zvedla čubčí nohy nahoru. Znovu vše zajistila a na mě svítil bílý zadek.
To netrvalo dlouho, protože Dámy vytáhly rákosky a začaly zadek přebarvovat. Hýkání a křik se brzy ozvaly znovu. Viděl jsem, jak Dámy bijí systematicky od podložky až na lýtka. Vynechaly jen podkolenní. Údery jsem ani nepočítal. Můj program spěl pomalu ke konci. Byl jsem promasírovaný, několikrát vyčištěný tak, že jsem to předtím nikdy nezažil a masáže prostaty vzbudily mou touhu a velmi mě vzrušovaly. Snažil jsem se vzdorovat, abych se neudělal. Zavřel jsem oči a přemýšlel nad prací ve tvrzi.
Když utichl svist rákosek a hýkání čubky, vyrušilo mě to. Otevřel jsem oči a přede mnou stály usmívající se Dámy.
"Dášeňko, já ti zapomněla říct, že dnes máš povolený orgasmus. Promiň mi to." Řekla Paní Gita. "Ale když už jsi to tak dlouho vydržel, tak toho využijeme.
Na chviličku odešla a vrátila se s podivnou hadicí s jakýmsi válcem na konci. Hadici mi nasadila na penis a stiskla tlačítko na válci.
Pak mi přenastavila program a šla se s Paní Jil dál bavit výpraskem čubky.
Mně bylo krásně. Stroj perfektně nacházel mé erotogenní zóny a dráždil mě až k nesnesení. Tep se mi zrychloval, přidalo se mravenčení v prstech, které postupovalo k tělu. Horko, pocit úplného a maximálního štěstí a ... Pak mě někdo políbil. Tlačilo mě za očima a nemohl jsem zaostřit. Potom se vrátilo světlo a zvuk. Z mlhy se vynořily obličeje Dam.
"Už se vrací", řekl obličej Paní Gity.
"No, hezky si to načasovali. Jeden omdlel bolestí a druhý při orgasmu." Řekl obličej Paní Jil.
"Jak ti je, Dášeňko?"
"Úžasně, Paní Gito. Tohle jsem ještě nezažil."
"To jsem ráda. Protože až si chvilku odpočineš, budu ti muset udělat trochu nepříjemností. Tak vydýchávej a my jdeme pokračovat."
Sehnula se a sundala mi z penisu hadici. Divil jsem se, že nespadla, ale když ji sundávala, zjistil jsem, že držela podtlakem. Z hadice vyndala průhledný váleček, ve ktetém byla trocha mého spermatu. Po předešlých dnech ho moc nebylo.
Dala váleček do podivné velké injekční stříkačky a doplnila zbytek válečku bílou řídkou hmotou. Pak stříkačku zasunula do toho dlouhého uměláka, kterého předtím cpaly čubce do krku.
"Tak vidíš, hajzlíku." Sklonila se Paní Jil nad obličej čubky. Abys nemyslel, že tě budeme dnes jenom bít, dostaneš dárek. Pravou mrdku od negra. Těšíš se, viď!" Na ta slova mu bez cirátů znovu narvala uměláka až do krku. Chvíli mu šukala krk a pak všísilou stiskla píst stříkačky. Čubka se napnul, jako by byl v posledním tažení a z nosu mu vystříkla bílá pěna. Paní Jil vytáhla uměláka a roubík a pozorně sledovala čubino kuckání a každý pokus o vyplivnutí ihned mařila a bílou hmotu vracela zpět do pusy bezmocné čubky.
"Ken to hezky spolykej! Taková vzácnost se neplive, víš!"
Když se čubka po spolykání všeho uklidnil, zatáhly dámy mezi námi plentu a přešly ke mně.
"Vím, že si trest nezasloužíš, tak tě dnes výjimečně prosím, abys udělal pokusného králíka. Souhlasíš?"
Paní Gita vypadala netrpělivě a vzrušeně. Po tom megaorgasmu jsem jí byl tal vděčný, že by mě ani nenapadlo prosbu odepřít.
"Ano, má úžasná Paní Gito. Jsem vám plně k dispozici!" Řekl jsem a všiml si přelétnutí úsměvu na tvářích obou Dam.
"Tak se uvolni, začneme." Řekla mi Paní Gita a něco nastavovala na ovladači stroje.
Když jsem sám stroj na její pokyn zapnul, ucítil jsem tlak na konečník. Něco se do mě zasunulo a začalo se to zvětšovat. Zároveň mi to anál masírovalo, takže povoloval dál a dál, ač trochu nepříjemně, až bolestivě. Pak jsem ucítil něco ve střevech. Pohybovalo se to dál a dál a já začal mít pocit plného břicha. Stále to ve mně rostlo a bobtnalo. Cítil jsem i tlak na bránici.
Najednou zvětšování ustalo a předmět v análu se začal zmenšovat a zmenšovat, až nakonec vyjel ven. Zůstal mi pocit maximální plnosti. Nebolelo to, ale bylo to velmi nepříjemné.
Dámy mě odpoutaly a nechaly mě slézt ze stroje.
Pocit v břiše přehlušoval vše. Paní na mě mluvila, ale já nechápal co říká. Asi jsem včas neodpověděl, protože mi dala facku. Nebyla velká, ale byl jsem tak rozhozený, že jsem si klekl a začal brečet. Dámy mě vzaly pod křídly a zvedly ze země.
Dovedly, či spíše dotáhly mě do herny, kde mě připoutaly k výslechpvé židli.
Začaly na mě dotírat s otázkami. Když jsem neodpověděl, přiletěla facka, nebo štípanec do bradavky. Měl jsem intenzivní pocit, že musím ma velkou a nedokázal jsem se soustředit. Na jakoukoli otázku jsem odpověděl tak, jak jsem to cítil. Bylo mi hrozně a otázky pršely snad dvě hodiny. Pak mi Paní uvolnila pravou ruku a dala mi podepsat nějaký papír.
Podepsal jsem ho bez váhání, bylo mi vlastně jedno, co podepisuji.
Pak mě Dámy odpoutaly, odtáhly zpět do koupelny a usadily na čistící stroj.
Už jsem ani nechápal, co se se mnou děje.
Stroj začal znovu pracovat a za chvíli už jsem klečel úplně vyčerpaný před svou Paní.
"Tak jak se ti to líbilo, Dášeňko?" Ptala se Paní Gita.
Po pravdě jsem jí vylíčil své pocity. Stála nade mnou, usmívala se a když jsem skončil, podala mi papír a zapalovač.
"Tohle jsi dobrovolně podepsala, Dášeňko. Byl to jen pokus a tak můžeš papír sama spálit."
Podíval jsem se na papír a četl:

Já, jménem ..... ..... se dobrovolně a trvale vzdávám své identity a vstupuji do služeb Paní Gity ..... jako univerzální hračka, společník a otrok bez nároku na vlastní názor a vlastní uvědomění.
Paní Gita ..... má právo mě použít dle vlastních potřeb, bez jakýchkoliv omezení.
Podepsán:
Můj podpis

Koukal jsem na ty řádky a pak papír i zapalovač vrátil Paní Gitě a políbil jí nohy.
Sklonila se, zvedla mě za bradu a dívala se na mě zvláštním pohledem.
Pak cvakl zapalovač a list papíru vzplál.
"Nepotřebuju ho. Tím co jsi teď udělal jsi mi to potvrdil. Děkuju ti."
Paní Jil stála vedle a tiše špitla "Neuvěřitelné!"
Pak jako by se Dámy probudily. Nařídily mi odpoutat čubku, donést ho do klece a připoutat ve stabilizované poloze.
Když jsem se vrátil, dostal jsem bohatou večeři a byl jsem připoután na postel Paní Gity.
Usnul jsem, jako když mě do vody hodí.