Nastavení hledání (Stránka 3 z 4)

Násobky štěstí I./25.

A vyspal jsem se opravdu dobře.
Ráno mě Paní Gita vytáhla z klece a po ranní hygieně, snídani a tréninku mě poslala přebudovávat naše bydlení.
Znamenalo to vybudovat kompletní koupelnu se vším všudy a nějakými věcmi navíc. To "navíc" opět přijela instalovat firma. Teď, když jsme měli dost financí, nešetřila Paní na vybavení a hračkách. Dokonce si je nechávala vyrábět podle vlastních návrhů a měla velmi velkou fantazii.
Když jsem nemohl pracovat v koupelně, zařizoval jsem naše soukromé bydlení. Velký pokoj jsem přebudoval na pohodlný obývák, menší na ložnici. Musel jsem přestěhovat velkou postel Paní a mou klec. Mezi klecí a postelí jsem na rozkaz Paní instaloval skládací stěnu.

Velké změny postihly i kuchyňku, kterou dřív používala děvčata.

Původní ložnici Paní jsem vybavil novou postelí a nůj pokojík novou klecí.
Pracoval jsem každý den. Paní měla teď často službu a tak jsem byl téměř každý den doma sám.

Doma.
Ano, už jsem tu byl doma a cítil jsem se tu jako doma. Byl to domov plný bolestí, něžností, přísnosti i laskavosti. Zjistil jsem, že se o samotě o Paní bojím a že se mi po ní stýská. Stýskalo se mi po jejím "Ahoj Dášeňko, co dělá... a následovalo označení části mého těla, které dostalo předešlé dny co proto.
Jen v neděli si mě Paní užívala celý den v herně. Myslel jsem, že bude už po té době vyhladovělá, ale zřejmě jsem se zmýlil. Hrála si se mnou jako kočka s myší. Hodně bolesti, ale žádné stopy. Podobně jako před Setkáním Královen.
Začínal jsem se bát budoucích dnů.

Konečně jsme byli zabydleni v novém, ale koupelnu jsme používali ještě naši starou. Do nové jsem se po odchodu firmy nesměl ani podívat. Byl jsem zvědavý, co tam je tak světoborného, ale koupelna byla zamčená. Zkusil jsem se podívat klíčovou dírkou, ale ta byla něčím zalepená a tak jsem nakonec kapituloval.
Byl jsem čím dál nadrženější, protože mě Paní neumožnila ani orgasmus, ani mě neposadila na odšťavňovač. Naopak mě týrala tím, že byla něžná, hladila mě, vzrušovala a když jsem byl večer v kleci, ukazovala mi, jak si dělá sama dobře, nebo jsem to musel poslouchat jako v rozhlasové hře za plentou. Vždy mě ale nejdřív připoutala ke kleci, nebo mě svázala do kozelce. Pokaždé si kontrolovala, jestli mám erekci.
Měl jsem ji pokaždé. Vždy se usmála a řekla: "Jedna nedovolená erekce. Píšu si!" A něco si zapsala do sešitu.
Posledních několik dní jsem chodil s očima sklopenýma k zemi, protože jen pohled na Paní v jejím vyzývavém oblečení mi způsoboval další čárku do sešitku.

Až jednoho rána mě Paní ráno vzbudila brzy, nařídila mi kompletní velký program na čistícím stroji a znovu mě nahého zavřela do klece.

Za chvíli mi začalo být chladno.

Najednou ke mně dolehl zvuk kroků. Klapot dvou párů střevíčků a měkké capkání.
Kroky prošly kolem ložnice a zamířily do obýváku. Pak se vrátily jedny střevíčky. Byla to Paní Gita a byla nádherná. Měla na sobě černé šaty po kolena s vetkanými třpytkami. Na nohou měla černé střevíčky a vlasy upravené do bohatého účesu. V jedné ruce měla košík a v druhé svůj oblíbený popoháněcí bičík.
Položila před klec košík s mým liščím kostýmem, otevřela dvířka a řekla: "Obléknout a upravit! Měřím ti čas."

Už jsem ho na sobě dlouho neměla a tak mi oblékání a strojení trvalo trochu déle. Když jsem ohlásila své "Hlásím se do služby, Paní Gito.", jen kývla hlavou.
"Sedm minut a třicet šest vteřin. Na tom budeme pracovat. Teď mazej do kuchyně. Uvař dvě kávy, občerstvení je v chladničce.

Tak rychle, jak mi nohy stačily a střevíčky dovolily, jsem kvačila do kuchyňky. Jen o chviličku později jsem vešla do obýváku s plným tácem. Překvapeně jsem se zastavila ve dveřích.
V jednom křesle seděla Paní Gita a ve druhém Paní Jil s nohama položenýma na břiše otroka, ležícího na zemi.
Rychle jsem se vzpamatovala, pozdravila návštěvu a naservírovala kávu a pochutiny na stolek. Pak jsem si klekla k nohám Paní Gity a čekala.
Dámy si povídaly o všem možném a mě si nevšímaly.
Asi po půl hodině mě Paní Gita oslovila:"Dášeňko, Paní Jil přijela nejen za mnou, ale i za Tebou. Prý ti něco dluží a něco bude chtít ona od tebe. Myslím, že budeš překvapena."

Asi jsem se zatvářila zmateně, protože se obě dámy začaly smát.

"Paní Jil se svou čubkou budou nějaký čas bydlet v apartmánu a ty budeš aktivně účasten společné výchovy vás obou." Řekla Paní Gita a ukázala na mě a na čubku Paní Jil.

"Teď oblékneš čubku do stejného kostýmu, jako máš sama a to se vším všudy." Podala mi balíček a pokynula mi rukou.
Všimla jsem si ocasu a zeptala se na hygienu. Paní Jil řekla, že má čubku vypucovanou. Začala jsem ji tedy oblékat.
Čubka byl o trochu vyšší než já a hubenější. Měl šedé oči a špičatou bradu. Obávala jsem se, jestli mu věci nebudou malé. Dámy ale vybraly výborně velikost a tak šlo zezačátku vše v pohodě. Problém nastal při nasazování umělých prsou. Čubka měla chlupatý hrudník. Paní Gita se usmála a vytáhla voskové depilační pásky. Poručila mi, abych stojící čubku pevně chytla za ruce za zády a podala balíček Paní Jil. Ta zručně brala jeden pásek za druhým a lepila je čubce na hrudník. Cítila jsem, jak se čubka chvěje. Paní Jil se na mě podívala a strhla najednou dvě pásky. Čubka se vypnul a zařval jako tur. Ještě ani nedozněl jeho výkřik, když přišel o další chlupy. Za chviličku už měl prsa holá. Tedy skoro holá. Pár chlupů tam zůstalo. Ale ty mu Dámy zručně vytrhaly malými kleštičkami. Čubka fňukal a tekly mu slzy. Třásl se čím dál víc. Omyla jsem mu holou hruď roztokem a za jeho jekotu mu přilepila falešná prsa.
Pak přišel další problém. Čubka se bránil ohonu. To Dámy rozzlobilo. Paní Gita si čubku bez velkých cirátů ohnula přes koleno, a Paní Jil mu začala cpát kolík do zadku.
Sice nešetřila lubrikantem, ale i tak to muselo čubku bolet, protože prý měla "panenskou prdel". Když navíc Paní Gita ukázala Paní Jil jak se hruška uvnitř zajistí, byl čubka vyřízený a jen sténal a kňučel.
Paní Gil to rozčílilo. Sklonila se k tváři čubky a až příliš klidně pronesla:"Drahá čubko. Podepsal jsi kontrakt na půl roku s tím, že si s tebou mohu dělat co chci. Tohle je jen začátek. Zatím jsi se jen oblékal. Vlastně oblékala. Když máš sukni, jsi TA čubka. JASNÉ?"
Čubka se nadechla a po chvilce rezignovaně hlesla. "Ano, Paní Jil."

"To jsem ráda. Teď se dooblékneš a potom začne zábava. Těšíš se, viď!" Škodolibě se usmála a zahýbala s čubčím ocasem.

Násobky štěstí I./23.

Ani nevím, jak jsem usnul.
Když mě Paní Gita zavřela do klece, byl jsem plný dojmů a potřeboval jsem si spoustu informací přebrat. Neměl jsem ani hlad a tak se mi to v hlavě koulelo sem a tam... A najednou bylo ráno a já měl otevřenou klec. Ani nevím kdy ji Paní otevřela.
Odepnul jsem se z řetízků a šel se ohlásit.
Paní seděla v kuchyni u stolu a pila kávu. Klekl jsem si a omluval se, že jsem neslyšel otvírání klece.
Usmála se. Byla dnes rozzářená jako slunce.

"To je v pořádku, Dášeňko. Potřeboval sis odpočinout a já taky. Otevřela jsem klec na dálku, abych tě nevzbudila. Jdi spáchat hygienu a přijď se nasnídat."

Když jsem se vrátil, měl jsem nachystanou snídani v miskách na zemi u jejích nohou. Klekl jsem si k miskám a začal jíst. Paní mi najednou položila nohy na záda.
"Mmm! Vyhřívaná podložka! To je příjemné!" Zavrněla a dala mi dost času, abych v klidu dojedl.
Pak ze mě sundala nohy a naaranžovala si mě proti sobě.
"Tak co říkáš na víkend, Dáší? Měla jsi nějaké potíže?"

Odpověděl jsem, že vážné ne, spíš drobné a hlavně technického rázu.
Začali jsme probírat co a jak a výsledkem byl seznam nutných úprav a dodělávek. Pak přišlo na řadu téma "lidi".
"Myslím, že se nám to celkem povedlo. Ale stále je co zlepšovat. Bohužel, jeden hlupák se pokusil nám zábavu sabotovat. No, asi ho už neuvidíme."

"Myslíte Sysla, Paní Gito?" Optal jsem se.

"Koho?"

"Sysla. Toho sádelníka, který neustále někoho prudil. Použila jste ho na ukázku mycího stroje."

"Ahá. Ano, toho myslím. Jeho chovatelka - Sysel - hihi - se mi moc omlouvala za potíže, které způsobil a slíbila, že už ho sem nikdy nevezme."

"Vím, Paní Gito. Také mi to řekla. A co Miss? Po tom posledním večeru..."

"Myslíš kuřáka? Ten si to prý moc užil. Při odjezdu zářil jako sluníčko a jeho Paní taky."

Dopila kávu, nechala mě umýt nádobí a vyrazili jsme plánovat úpravy přímo na místo. Cestou mě zatáhla do sálu, kde mi zkontrolovala záda. Jezdila mi prsty po šrámech a libovala si, jaká je to hezká omalovánka. Přitom mi ukázala včerejší hračky. Tři vibrační hračky, které spolu "komunikují". Proto se udělala prakticky ve stejnou chvíli jako já. Podala mi je a nařídila, abych je umyl a dal nabít.
Pak jsme procházeli celý areál. Kobky byly tentokrát čisté a deky v nich vzorně srovnané.
Pokoje hostů byl jiný příběh. Ale byl jsem přesvědčen, že vše za odpoledne zvládnu.

Když jsme ukončili prohlídku, začali jsme uvažovat nad plánovanými úpravami. Byla potřeba stálá recepce a nová cesta ke kobkám. K tomu vybourat velký otvor na dveře pro cateringové boxy, kvůli snadnější manipulaci s nimi.
Vrátili jsme se do kuchyně. Paní Gita na chvilku odešla a vrátila se s malou krabičkou, kterou postavila na stůl. Sedla si na židli a nařídila mi stoupnout si před ní. Stáhla mi tepláky a odemkla klícku.

"Všimla jsem si, že se ti dělají otlaky na šourku, tam kde na něm leží klícka. S tím musíme něco udělat." Znova mi promnula pytlík.
"Ruce za záda a nehýbat se!" Řekla ostře a otevřela krabičku. bylo v ní několik různě velkých dutých válečků.
Vyndala ten skoro nejmenší. Pak vytáhla šňůrku, nad koulemi mi udělala smyčku a šourek silou natáhla a zkroutila. Bolest vystřelila přes boky až do ledvin. Zaúpěl jsem.

"Copak? Něco je v nepořádku?" Zeptala se Paní sladce.
Měl jsem zatnuté zuby a nemohl jsem mluvit.
Paní mi po stažených koulích přejela nehty. K bolesti v ledvinách se přidala bolest na kůži.

"Ááááúúú!" Zakňučel jsem.

"No, to je dost, že ses se mnou rozhodla komunikovat!" Zmáčkla mi prsty každou kouli zvlášť. Podklesl jsem v kolenou.

"No tak, no tak! Přece mi tu nebudeš hrát divadlo! Včera ses mi při výprasku udělala!" A ještě víc zabrala.
"Áárrrrghhh!" Vylétlo ze mě. Už mi požár bolesti zasahoval doprostřed zad.

"Ale Dášeňko. Pokud tě něco bolí, musíš to říct po našem. Já kromaňonsky neumím!" A cvrnkla mi do obou koulí.

"Ííííí- áááá!"
"Tak tohle bylo v jazyku oslů?" Škodolibě se mi Paní posmívala.
"Teď ti na tuhle ozdobu nasadím závaží. S tím budeš chodit. Musím ti trochu natáhnout pytlík, abys neměla bebí, víš?!"
Zacukala za šňůrku.

"Ííí-úúú!"
"Jsem ráda, že to taky tak vidíš!" Zasmála se a přiložila ke zkroucené kůži rozevřené závaží. Opatrně ho secvakla a zkusmo jím pootočila. Pak oba díly sešroubovala. Sundala mi šňůrku, zvedla celý šourek i se závažím nahoru a pustila. Byl to velmi nepříjemný pocit, když se mi něco takového houpalo mezi nohama. Paní se chvilku bavila rozhoupáváním mých koulí a pak mi natáhla tepláky.

"Klícku teď nedostaneš. Ale jestli si sáhneš na ptáka, budeš si potom dlouho léčit zadek!" Řekla a poručila mi jít udělat oběd.

S roztaženýma nohama jsem se začal zaobírat obědem. Tepláky trochu zachytily váhu závaží...

"Mazej si pro sukni, Dášo!"
To zaúpění jsem z pusy nevypustil. Bylo jen v mé hlavě, ale Paní slyšela i nevyřčené.

"A víš co? Vem si na sebe celou lišku, jen místo kalhotek tu oranžovou sukni! Ještě jsem tě v tom neviděla."

Když jsem se vrátila, vylepšená o poprsí, podprsenku, sukni, velký huňatý ohon a střevíčky, Paní si jen mlaskla.
"Nóóó, to je hezká lištička a nějaká nadržená, když tak drží nohy od sebe!"
Otočila si mě a prohlédla.

"Jsi ráda, že máš tak hezké oblečení, lištičko?"
Pochopila jsem a zavrtěla ohonem. Ale tím zavrtěním se rozhoupalo i těžké kyvadlo pod ptákem. Cítila jsem, že mi vytryskly slzy.

"Hodná lištička. Jdi vařit."

Ten den byl strašný. Na klícku se dalo zvyknout. Na rozbitá záda, nebo zadek také, ale na vlny bolesti při každém kroku, sehnutí, nebo jen rychlejším pohybu těla ne.
Když mi Paní Gita odpoledne sundala závaží líbala jsem jí nohy opravdu vděčně. Zrovna mi vyndala i ocas a tak jsem stihla do večera udělat všechny hostinské pokoje.
Po večeři a večerní hygieně mě Paní dovedla do klece a poprvé v ní připoutala za ruce.
Dlouho jsem nemohl usnout.

Násobky štěstí I./21.

Opět ranní honička.
Po přípravě snídaně jsem opět oblékl kostým služky a snažila se vše udržet v provozním pořádku. Stejně tak mé pomocnice.
Doplňování náplní do čisticích strojů, které dostaly opravdu zabrat a mizela v nich pěna i pálivé přísady do výplachů. Dopoledne se na mě obrátila jedna z Dam, jestli stroje umí i programy pro ženy. Když jsem jí řekla že ano, umožnila jí Paní Gita použít náš soukromý stroj. Bylo to zvláštní, pomáhat do stroje poutat krásnou ženu. Myslela jsem, že bude raději chtít asistenci Paní Gity, ale chtěla výslovně mě.
Prý ji mám bedlivě sledovat, aby se jí něco nestalo.
Připevnila jsem dolů jiný modul, než používám běžně já
Sama si vybrala program.
Jeden z "pětkových". Ty obsahují kompletní hygienu a různé masáže a bylinné sprchy.
Seděla na sedátku a byla trochu nervózní. Uklidňovala jsem ji, že je lepší, když se uvolní a nebude zatínat svaly, aby ji masáž nebolela.
Zapnula jsem program a pečlivě sledovala dění. Stroj perfektně fungoval. Bylo vidět, že po prvním leknutí se Dáma uvolnila a dokonce se začala usmívat. Když už se program blížil ke konci, všimla jsem si, že zavřela oči a začala zrychleně dýchat.
Rychle jsem na ovladači prodloužila právě probíhající sekvenci na nekonečno a připravila se na rychlé ukončení.
Dáma začala vrnět jako kočka. Pak přidala tiché vzdechy, které se zrychlovaly a zesilovaly až...
"MMMMMMMM, HMMMMMM...."
Měla zatnuté zuby, stažené svaly břicho jí pulzovalo. Ještě několil prudkých stahů a ... zvadla.
Vypnula jsem stroj a šla k jeho uživatelce. Vydýchávala a ještě jí tělem občas proběhlo zachvění. Začala jsem uvolňovat popruhy. Za dvě minuty byla opět volná.
Seděla ještě chvíli, než otevřela oči. Měla je unavené, ale rozesmáté.
Pomohl jsem jí se osušit a obléknout.
Když opět nabyla své důstojnosti, vzala mě za ruku a odvedla k Paní Gitě.
"Drahá hostitelko. Vracím ti Dášeňku. Je to jeden ze tří pokladů tohoto domu. Prvním jsi ty, druhým Dášeňka a třetím váš úžasný stroj. Přeji vám oběma jen dobré a pokud mě omluvíte, na chvíli se vzdálím."
Paní Gita na ni nechápavě hleděla.
Pak si nechala vyprávět co se stalo.
Vylíčil jsem jí co se stalo a Paní Gita se usmála.
"Děkuju ti i já. Tahle Dáma neměla jednoduchý život a díky jednomu idiotovi nemohla dosáhnout orgasmu. Pokud by chtěla znovu použít náš stroj, buď tam s ní. Máš to jako úkol nade vše důležitý."
Vrátila jsem se do sálu a prošla i další místnosti. Dámy si plně užívaly poslední celý den na tvrzi. Chovala jsem se jako šedá myška a až na pár přátelských pozdravů mě nic nezdržovalo od mých povinností.
Oběd byl tradičně důstojný a klidný.
Odpolední zábava byla víc roztroušená, protože Dámy se nahrnuly do velké koupelny a tím si utvořily vlastní program. V koupelně to vypadalo jako při povstání vodních nymf.
Do vířivky pro čtyři se jich nahrnulo šest, oba čisticí stroje jely naplno, tři dámy se bavily skotskými střiky a jedna dokazovala na zemi ležícímu otrokovi, že i mokrým ručníkem se dají udělat jelita.
Zbytek Dam byl pravidelně rozprostřen po herně a sále.
Zajímalo mě, jak je Syslíkovi. Přeci jen by byla špatná reklama, kdyby odsud musel jet vleže.
Ale strachovala jsem se zbytečně.
Byl naražen na kolík dojičky a jeho Paní mu při této "zábavě" četla levity a to podporovala karabáčovou masáží hrudníku a stehen.
Raději jsem šla pryč.
Později jsem potkal Paní Jil - Dámu, která si tak užila náš stroj. Přitočila se ke mně a tiše se se zeptala, jestli jsem TO někomu vyprávěl.
Po mém ujištění, že pouze Paní Gitě a že jiné osobě bych to neřekl, se rozzářila.
" A můžu ještě někdy...?"
"Samozřejmě, Paní. Mám vám být kdykoli k dispozici."
"Ne, dnes už ne. Ještě to pořád nemám srovnané v hlavě. Myslela jsem někdy."
"To se musíte domluvit s Paní Gitou." A zaveršovala jsem: "Otroci jsou malí páni, Paní Gita řídí sprchování."
Rozesmála se zvonivým nakažlivým smíchem. A podle pravidla "My o Paní Gitě a Paní Gita za dveřmi.", se Paní Gita objevila, přilákána smíchem.
Paní Jil se jí hned zeptala na "někdy" a zopakovala můj verš.
Paní Gita se zasmála a prohlásila, že kdykoli.
Když Paní Jil odešla, poslala mě Paní Gita udělat "pořádek" v kobkách.
Prošla jsem všechny a až na dvě bylo vše v pořádku. V jedné jsem musela složit deku a doplnit vodu, druhá byla horší. Její obyvatel chrstl obsah kbelíku na zeď, kbelík rozšlápl a rozerval deku.
Podle čísla kobky to byl Sysel. Zeď byla naštěstí natřená omyvatelnou barvou, tak jsem vše postříkala čistícím sprejem a spláchla vodou.
Vyměnila jsem deku i kbelík.
Paní Gitě jsem oznámila nápravu i s číslem kobky.
Jen kývla hlavou a hlesla: "Dík. Teď večeře."
Chápala jsem ji. Bylo to pro ni dost velké vypětí a že někdo zneužil pohostinství ji silně rozladilo.
Připravila jsem večeři a šla nachystat večerní zábavu.
Dnes večer si program vymyslel sbor Dam. Když ho domlouvaly, strašně se smály.
Po večeři si nechaly předvést všechny otroky a ty rozdělily pomocí losů na dvě poloviny. Jedna polovina dostala sukně, druhá trička.
Dámy vyhlásily volbu Miss a Missák tvrze. Soutěže byly zdrojem veselí a vrcholem byl závod Missáků se závažím pověšeným na koulích. Missky zase měly za úkol zamést část podlahy koštětem přivázaným za zády.
Nastal čas vyhlášení vítězů. Miss tvrze byl vyhlášen otrok, který dělal králíka v kleci a Missákem byl mladík asi dvacetiletý, který přijel s Paní Olgou a dvěma mými pomocníky.
Vítězové byli vyhlášeni, ostatní odvedeni do kobek a někdo pustil hudbu.
Dámy vyzvaly vítěze, aby si spolu zatančili.
Postavili se proti sobě. a začali se pohybovat.
Z davu Dam vystoupila drobná starší žena a začala je komandovat:
"No ták! Tohle je přeci ploužák. Pěkně k sobě... Ty chytni kočku pěkně za zadek a přitiskni se k ní. Přece na takovýhle oplodňovák nebudete trsat."
Pár se k sobě přiblížil, ale moc jim to nešlo.
Dáma znovu zaútočila:"Tak snad pán políbí dámu, ne?"
A začala skandovat: "Polibek, polibek..."
Ostatní Dámy se přidaly a skandovaly svorně s ní.
"POLIBEK, POLIBEK...!"
Oba tančící byli rudí až za ušima a když se slovo "POLIBEK" změnilo na "FRANCOUZÁK", vypadalo to, že pod sebou studem propálí díru.
"No a když je vám spolu tak dobře, proč nedáš dámě kytku?" Řekla jiná dáma a podala mladíkovi karabáč držadlem dolů, takže převislé prameny evokovaly kytici.
Mladík předal "kytku" a Dámy ho začaly nabádat, aby se k partnerce měl. Sáhnout do vlasů, na bok, na kozy, na zadek...
" Takový romantický večer... Co tak vylízat přítelkyni pekáč?"
Na to dvě Dámy strhly Miss na trestnou truhlu a roztáhli jí nohy. Třetí jí zvedla bolestivě koule a na prostor mezi nimi nakreslila fixou ono hranaté sluníčko.
Další Dámy přitáhly Missáka, podrazily mu nohy a obličej zabořily do rozkroku Miss.
"Tááák! A pořádně lízat! Tak sladkou píču jsi ještě nelízal."
"A ty koukej pěkně vzdychat. Ukaž jak se ti to líbí!"
Dámy byly všechny jak utržené ze řetězu. Miss rudá studem vzdychala a kňourala, Missák lízal.
Pak Miss na rozkaz dam předvedla orgasmus a Dámy je oba vyměnily. Missákovi připevnily nad klícku dildo a prohlásily, že teď by měla pro změnu slečna pána pěkně vykouřit.
Nechtělo se mu do toho. Vždy uhnul hlavou a vzdoroval tak dlouho, až se jedna z Dam postavila za něj a švihla ho párkrát bičíkem.
"Jak to, že nechceš kouřit? To přeci dělá každá děvka!"
"Je... je... ke to hnusný, Madam." Odvětil otrok.
"Aha, chápu, ta guma má odpornou pachuť, že?"
Přisvědčil kývnutím hlavou.
"Drahá, půjčíš mi klíčky?" Oslovila vyjednavatelka majitelku Missáka. Ta jí podala klíčky od klícky a Missák byl rychle odemčen.
"Tak! Když ti nechutná guma, tak maso bude lepší, že?"
"Prosím, to... ne..." Špitl Miss.
"Tak buď kuřba, nebo tady zůstaneš měsíc v péči Paní Gity. Vyber si!"
S odporem přiblížil hlavu k rozkroku Missáka. Jedna z dam už držela měkkého ptáka proti němu.
"Ták, otevřít pusinku a pěkně žužlat!"
Dámy mu nacpaly ptáka do pusy. Bylo vidět, že se mu občas zvedá žaludek.
"Pěkně dovnitř, ven, dovnitř ven. Olízni toho žaluda. Pěkně ho pošimrej jazykem!" Dámy ho komandovaly a cloumaly mu hlavou.
"Podívejte, dámy, jak mu ten pták ztvrdnul. To je pěknej klacek!" Řekla silnější odbarvená Dáma, stoupla si za Miss a nemilosrdně mu natlačila hlavu na ptáka. Musel ho mít až v krku.
Po chvilce začal Missák vzdychat. Dámy škodolibě přesně počkaly na chvíli, kdy mu zacukaly koule a znova Miss zarazily ptáka až nadoraz do krku. Počkaly asi deset vteřin, strhly ho zpět a ucpaly mu pusu.
"Spolknout! Přece takovou dobrotu nevyplivneš!" Bylo vidět, jak nešťastník bojuje sám se sebou a se svým žaludkem.
"Za chvilku seděl pod křížem, jeho Paní mu podávala skleničku vína a tiše s ním mluvila.
Missák byl odstrojen a přemístěn do kobky.
Dámy se ještě chvíli bavily o právě proběhlé akci a pak, jako by někdo vypnul přívod energie a Dámy se po vyzvednutí svých otroků z kobek odebraly do svých pokojů. Byla skoro půlnoc. Osaměli jsme s Paní Gitou. Pomocníci šli uklidit koupelnu a ordinaci.
Paní Gita se spokojeně opřela do opěradla trůnu.
"Tak co, Dášeňko. Jak se ti to líbilo? Co ty a muži?"
"Paní Gito, prosím, tohle ne. Tohle bych opravdu nedala."
"Dobrá. Zatím to nechme. Třeba později. Možná budeš nakonec kouřit ptáky ráda."
Nic jsem na to neřekla a s dovolením Paní šla po své práci.
Uklidila jsem sál, připravila kontejner na výměnu a šla jsem také do hajan.

Násobky štěstí I./19.

V pět hodin ráno jsme už byli oba po snídani a v sedm nám cateringová služba dovezla první zásilku.
Byla to sada jídel pro první den. Občerstvení pro hosty formou švédských stolů, připravené do společenské místnosti vedle pokojů hostů.
Paní si oblékla pohodlné vínové šaty se zlatou jehlicí s miniaturou stočeného zlatého biče jako ozdobou.
Já měl na sobě černý páskový postroj s kuklou. Na nohách jsem měl těžké černé boty Rozkrok mi kryly černé kožené slipy, vepředu dost vycpané.
Čekali jsme v recepci.
O půl desáté cinkl zvonek.
Došel jsem k vratům a otevřel špehýrku v brance.
Před vraty stála vysoká štíhlá, asi čtyřicetiletá zrzavá dáma s poněkud dlouhým nosem a rovným obočím. Za ní stál o hlavu menší pán zhruba stejného věku s dvěma kufry v rukou.
"Dobrý den. Co ci račte přát?"
"Jdeme na revizi studně."
Odpověděla dáma smluveným heslem.
Otevřel jsem temně vrzající branku a s úklonou pozval oba dál, načež jsem branku s bouchnutím zavřel.
Pán sebou trhl a dáma se usmála.
Paní Gita vsázela hodně na efekty. Tvrdila že vystrašený a nejistý otrok je nejlépe zpracovatelný.
Dovedl jsem pár do recepce, kde se dámy ujala Paní Gita. Já se ujal už trochu nesvého pána. Dovedl jsem ho do šatny, kterou jsem zvenku zavřel. Uvnitř byl návod jak se chovat.
Otrok se měl svléknout do naha, věci dát do truhly, nasadit si svůj, nebo přidělený uzamykatelný obojek, na nohy si vzít kožené sandále, kleknout si a čelem k truhle čekat.
Když byl hotový, měl říct "Hotovo.".
Pak jsem vešel já, nasadil mu na hlavu kuklu bez průzoru a nacvičenou trasou ho odvedl do podzemního vězení.
Po zamčení na řetěz jsem mu sejmul kuklu a dal koňskou houni. To byla další škodolibost Paní Gity. Tyhle houně byly sice velmi teplé, ale také velmi kousavé.
Zavřel jsem ho v kobce s trochu poblikávající žárovkou. Také nápad Paní Gity. Pán byl při sestupu do podzemí dost nervózní a když jsem mu sundal kuklu, měl doslova strachem vyvalené oči. Ukázal jsem mu, kde má vodu na pití a kbelík pro případ potřeby.
Mezitím se Paní Gita ujala dámy. Zapsala ji do knihy hostů, označila její kufry a odvedla ji do jejího pokoje. Cestou jí ukázala kde co je a dáma byla velmi nadšená.
Já po ubytování otroka rychle odnesl dámě kufry do pokoje podle označení. Překvapení se povedlo. Dáma vkročila do pokoje, kde na ni čekaly její kufry. Koukala na ně a pak se otočila na Paní Gitu: "Teda, drahá, zaměstnáváš skřítky, nebo umíš čarovat?"
Paní Gitu to potěšilo a když mě později potkala vyprávěla mi to.
Asi dvacet minut po vysoké dámě se opět ozval zvonek. Tentokrát to byla drobná dáma už po šedesátce, s dlouhými bílými vlasy spletenými do složitého účesu. Byla živelná, veselá a měla s sebou tři otroky. Jednoho jsem ubytoval v kobce a druhé dva mi byli přiděleni jako pomocníci.
Úkoly byly předem rozděleny a tak vše běželo jako na drátkách.
Madam Olga, jak se dáma jmenovala, se omlouvala, že nestihli přijet včas, protože měli drobnou závadu na autě.
Paní Gita ji uklidnila, že se nic nestalo a opět ji provedla a ubytovala. Dva mí pomocníci měli podobné postroje jako já. Tady se dal poznat vojenský život Paní Gity.
Po jedenácté se začaly návštěvy jen hrnout a měli jsme plné ruce a nohy práce. Po jedné hodině odpoledne už jsme byli všichni. Patnáct dam a sedmnáct otroků.
Ve dvě odpoledne se všichni sešli v sále k slavnostnímu zahájení.
Tedy sešly se dámy. Čtrnáct otroků bylo vyvedeno společně na jednom dlouhém řetězu. Vedl od obojku k obojku.
Osobní otroci byli seřazeni do řady, před kterou jsme stáli my tři služební.
Dámy už byly usazeny ve svých křeslech.
Paní Gita vstala ze svého trůnu a zazvonila malým zvonkem.
"Dámy, je mi ctí vás všechny přivítat na prvním Sněmu Královen. Po obědě vám ukážu výhod a nevýhody našeho ubytování a mohly bychom začít s nějakou zábavou. Buďte tu jako doma a užívejte si plně svých výsad."
Potlesk byl bouřlivý a vestoje.
Paní Gita nám pokynula a my odpoutali otroky z řetězu. Každý z nich měl připravenou rohožku po levé ruce své Paní.
Pak jsme začali roznášet jídlo. Polévka s játrovými knedlíčky a potom grilovaný losos s bramborovou kaší a salátem. Dva mí pomocníci byli velmi obratní a jelikož uměli lépe servírovat, než já, staral jsem se o přípravu jídel na talíře a poté o snášení použitého nádobí. Otroci dostali do misek kaši, nakrájený kuřecí řízek a k tomu dřevěné lžíce. Dámy hodovaly na porcelánu stříbrnými příbory.
Po obědě a asi hodinové debatě si každá dáma vzala svého otroka a Paní Gita začala s prováděním. Při odchodu ze sálu se otočila: "Dámy, budu potřebovat dva dobrovolníky na předváděčky. Má některá z vás udatného, hmmmm, zlobíka?"
První se ozvala černovlasá mladá dáma. "Nabízím svého. Má vroubek." a ukázala na vysportovaného třicátníka.
Ten na ni vrhnul prosebný pohled. Její zavrtění hlavou mu asi zkazilo náladu.
Paní Gita si otroka prohlédla a kývla hlavou. "Který máte pokoj?"
"Šestku."
Druhá se přihlásila dáma kolem pětatřiceti s krátkými hnědými vlasy.
"Tady, lenivec potřebuje dostat do těla."
Paní Gita se usmála, když spatřila oplácaného, na ježka ostříhaného čtyřicátníka s podloulým obličejem s povislými syslími tvářemi.
Všiml jsem si, že se snaží dát své Paní rukou nějaké signály. Ale ta je elegantně přehlédla a usmála se také.
Paní Gita kývla a řekla: "Když do těla, tak do těla." A zdálo se mi, jako by se na mě krátce usmála.
Celý průvod došek k pokoji s číslem šest a Paní Gita požádala jeho obyvatelku o odemčení.
Potom všichni vešli dovnitř. Bylo tam hodně těsno, ale klečící otroci měli vše z první ruky a dámy z nadhledu.
Paní Gita začala předvádět, jak se klec ovládá. Novému obyvateli klece se do ní ale moc nechtělo. Až jeho Paní sáhla do skříně, vytáhla cosi smotaného a švihla tím otroka po zadku. Ten zavyl a zajel do klece. Pak už vše připomínalo mou lekci v ovládání klece, jen s tím rozdílem, že dámy vše dost jedovatě komentovaly. Ihned přišly na prima vychytávku. Ve chvíli, kdy byl nešťastník natažen ma hrušku, začala jedna dáma rychle něco šeptat černovlásce. Ta začala tleskat a křepčila jako malá holčička: "Jé, to bude skvělé!" Dáma odběhla a za chvilku byla zpět. Se zvláštním strojem. Postavila ho na zem, přivázala ke dveřím klece. Strojem prostrčila dlouhou tyč směrem do klece a na ni vevnitř našroubovala dildo. Majitelka otroka mu bez řečí namazala zadek lubrikantem, aniž by reagovala na jeho "Ho he e-e..." a kývla na majitelku stroje. Ta protlačila tyč tak daleko, až špička dilda zajela do řitního otvoru lapeného pokusného králíčka. Pak utáhla dva šrouby a stroj zapnula. Stroj začal otrokovi šukat zadek.
"To není na 220? Zeptala se jedna z dam.
"Je, ale má to i autonomní baterii. Vydrží asi dvacet minut. To na zkrocení hajzlíka stačí."
Dámy se výborně bavily. Jedna dokonce prohlásila, že kdyby se subjekt v kleci ještě otáčel, vypadal by jako kuře na grilu. A dobře se bavil také druhý pokusný králíček. Seděl proti svému kolegovi a dělal na něj ksichty. Toho si všimla Paní Gita a jak stála nade mnou, mrkla na mě a ukázala na posměváčka bradou. Pak se sklonila a zašeptala: "Navrhneš program?"
Mně svitlo a zašeptal jsem: "Paní Gito, prosím 999!" Koukla na mně a začala se hodně škodolibě usmívat. Tenhle program jsem si už raky vyzkoušel a přiznávám, že tomu škodolíbkovi jsem ho přál.
Asi po deseti minutách už jednotvárná zábava začala dámy nudit a tak byl nešťastník vysvobozen. Celý uslzený si klekl před svou Paní a sliboval, že už svůj prohřešek nikdy neprovede. Paní ho pohladila a něco mu pošeptala. "Vážně, Paní?" Zeptal se nevěřícně. Její upřený pohled podepřený úsměvem mu dodal tolik radosti, že své Paní zlíbal ruce a nohy.
Paní Gita zatleskala a prohlásila, že jdeme dál.
Celá skupinka došla do velké koupelny. Paní Gita je nechala si vše prohlédnout a pak zavolala na druhého králíčka.
Paní představila "univerzální myčku hraček" a požádala "dobrovolníka", aby přistoupil ke stroji. Ale posměváček se začal vzpínat a že nechce. Prosil, sliboval... Jeho Paní už bylo trapně. Podívala se na Paní Gitu a kývla.
Paní Gita mávla a hejno otroků bleskem připoutalo sádelníka do stroje.
Snažil sebou trhat, ale samosvorná pouta nepovolila.
Paní Gita předvedla, jak se nastavuje a spouští program. Pak jako by na něco zapomněla, sáhla do skříňky mezi stroji a cosi vytáhla.
"Myslím, dámy, že tento otrok nám dokázal, že si slitování a úlevy nezasluhuje. Proto navrhuji zostření experimentu dlouhým roubíkem, aby kolegovi nezáviděl. Dámy byly pro a mnoho z nich si ještě dělalo z upoutaného legraci. Dvě dámy mu nacpaly roubík ve tvaru kuličky, vytažené do asi 10 cm dlouhého penisu tím celý do pusy a zapnuly pevně za hlavou.
Potom Paní Gita komentovala celou show, při které všechny dámy nadšeně pokřikovaly a štěbetaly mezi sebou.
"Dámy, prosím pozor. Po zapnutí je stroj plně automatický a sám sklápí hledí při riziku zásahu očí."
Navolila program a stiskla na ovladači zelené tlačítko.
"Stroj si sám nastaví subjekt do správné polohy." Komentovala, když se stroj dal do pohybu a roztáhl syslíka do velkého X.
"Pak začne mytí." Plivance pěny pokryly tělo.
"Následuje oplach..."
"A nyní sledujte, dámy. Automatický výsuvný výplachový systém najde anální otvor, namaže áááá... zasune sondu. Ta se po zastavení asi v polovině nafoukne a utěsní otvor."
"Dámy pokřikovaly na upoutance jedna přes druhou:"Jaké to je? Máš ho tam pořádně? No řekni!" Jeho Paní tomu nasadila korunu, když škodolibě pronesla: "Je tak plný zážitků, že nemůže mluvit!"
Paní Gita je utišila a pokračovala: "Jak vidíte podle vyvalených očí a pomalu se vzdouvajícího břicha, je subjekt plněn výplachovou kapalinou. Ta může být hojivá i trestná. Myslím, že rozdíl poznáte podle chování subjektu samy."
Syslíkovo břicho se začalo zmenšovat.
"A začalo vysávání obsahu střev." Celý cyklus se může opakovat i patnáctkrát, podle znečištění vysávané kapaliny."
Břicho znovu začalo růst. Pochopil jsem, čemu se vždycky Paní Gita tolik smála. Současně s velikostí břicha se totiž zvětšovaly i oči čištěného subjektu.
Po chvíli program skončil a začala jeho druhá část.
Stroj vymněnil výplachový nástavec za dildo a nekompromisně ho zastrčil do zadku. Ve chvíli, kdy se dildo začalo pohybovat nahoru a dolů, spustil se i program ostřikující citlivé body na přirození, bradavkách, chodidlech, podpaží a podkolenní.
Po dalších jedenácti minutách bylo hotovo. Otroci ho sundali ze stroje jako pytel. Plakal. Nikdo ho nelitoval. Jeho Paní ho nechala odvést do podzemní kobky.
Potom jsme ještě navštívili naši hernu a lékařský sál. V herně dámy zaujala dojička, ale dohodly se, že nějakou legraci si nechají na zítra.
Potom Paní Gita vyhlásila do večeře volnou zábavu. Dámy se rozprchly i se svými otroky po celém areálu. Brzo bylo slyšet ze všech stran spoustu zvuků.
Paní Gita si nás tři služebné duchy svolala k poradě.
Měla vymyšleno několik soutěží a několik worshopů.
My jsme museli vše připravit.
Večeře byla opět řešena švédskými stoly.
Po večeři poprosila Paní Gita dámy, aby se posadily na své trůny, seřazené do půlkruhu a položily své nohy na taburetky. Každá dáma měla v ruce symbol nějaké velmi nepříjemné zábavy. Jako rákosku, bič, připínací dildo, jehly, provaz a další. Otroci měli se zavázanýma očima najít svou Paní podle vůně nohou. Pokud si myslel, že našel, měl nohy políbit. Když uhádl, dostala jeho Paní pět bodů. Když neuhádl, byly body připsány dámě, kterou si vybral a byla mu poskytnuta péče podle obrázku v ruce dámy. I při obdržení "zmýleného" měl zavázané oči.
Po třech kolech byly dámy řádně vysmáté a otroci načichaní.
Nejvíc si užila dáma, která měla na obrázku peříčko. Dokázala ulechtat 4 otroky k pomočení a dva do lehké mdloby.
Paní Gitu si vybrali tři čmuchalové a její sada rákosek měla hostinu.
Oba pokusní králíci se též zůčastnili, ale za "zásluhy" jim bylo umožněno si při mýlce vybrat dámu vlevo či vpravo, pokud by mělo dojít k dalšímu týrání jejich kadidírek. Nakonec to nebylo třeba. Klecový králíček poznal 3x svou Paní, i když vždy seděla jinde.
Syslík si jednou vybral karabáč, pak peříčko a nakonec australský bič.
Zábava se rozproudila, víno i jiný alkohol mizel z lahví a ubývalo i chlebíčků.
Viděl jsem i jak si dvě dámy navzájem půjčily otroky. Společnost se rozešla dlouho po půlnoci. My tři jsme sklidili ze stolů a vše zabalili do kontejneru.
Do postele jsem upadl o půl čtvrté ráno.

Násobky štěstí I./17.

Ten den byla Paní Gita jaksi divná. Zádumčivá, duchem nepřítomná...
Dokonce mi dala volno a tak jsem si šel srovnat a uklidit osobní věci. Tepláky, dámské spodní prádlo, huňatý ocas. Čtvery dámské střevíce a už troje různě velké prsní vycpávky. Moc toho nebylo. Určitě dost málo na milionáře.
Když jsem přišel vařit oběd, stále tam seděla u studené kávy. Asi dopoledne plakala.
Nevěděl jsem, co mám dělat. Zkusil jsem jí přinést rákosku a bičík, ale jen zavrtěla hlavou. Uvařil jsem tedy oběd a dal si záležet.
Snědla sotva pár soust. Klekl jsem si tedy na své místo a čekal.
Bylo už k večeru, když se překvapeně rozhlédla a zjistila že tam jsem také.
Podívala se na jídlo před sebou a pak na mě.
"Jedls?"
Zavrtěl jsem hlavou.
"Ty jsi trubka, viď!" Řekla, ale znělo to divně. Nebylo to od srdce.
"Pojď si sednout ke stolu najíst se. A naber si dost."
Sama se dala do studeného oběda.
"Safra, ty sis dnes dala záležet, kuchtičko!" Pak se zamyslela.
"Už týden přemýšlím, co mi na tobě chybí a právě jsem na to přišla. Ty nemáš jméno! Ale jaké jméno ti dám? Je ti jasné, že vstupem do tohoto domu se z tebe stal někdo jiný!"
Znovu se zamyslela a pak se usmála. "Já už vím! Budeš Dagmara. Dáša. Dášenka. Dášeňka." A krátce se zasmála. "A jelikož je možné, že tě budu muset třeba na veřejnosti oslovit mužským jménem, tak ti budu říkat Dag. To jsem ale hodná paní, viď?!"
"Ano, Paní Gito. Jste úžasná. Děkuji Vám za nové jméno."
"Rádo se stalo, Dášenko." Usmála se a zase jí radost zmizela z tváře.
Sklidil jsem ze stolu, umyl nádobí a nabídl Paní Gitě její oblíbený čaj v hrnečku s růží. Napila se a dlouho se na ten hrnek dívala.
"Tenhle je poslední ze sady, kterou přinesl můj muž den před tím, než..."
Dlouho si hrníček prohlížela.
"Umyj ho, zabal a dej ho někam hodně daleko ode mě. Je už plnoletý. Včera tu se mnou byl osmnáct let..."
V tu chvíli mi to docvaklo. Opatrně jsem hrníček zabalil a uložil do dřevěné krabičky.
Pak jsem si klekl k nohám Paní a čekal.
Po chvíli vstala a odešla. Vrátila se v šatech. Krásných šatech. Na stůl vyndala sýr, šunku, zeleninu a poručila - vlastně požádala mě, abych to nakrájel.
Pak přinesla demižon červeného vína a dvě skleničky.
"Dáme si trochu do nosu. Dnes si to zasloužíme oba." Pak se zamyslela. "Když se opiju, nemám cit. Odnes hračky a zamkni sál i hernu. Nechci ti ublížit."
Když jsem se vrátil, nalévala víno. Pobídla mě, ať si beru a dolévám dle libosti.
Vypila skleničku, pak druhou. Začala být rozverně útočná. Po třetí skleničce zlítostivěla a po páté už byla značně vláčná.
Bál jsem se, aby si neublížila. Odvedl jsem ji na záchod, trochu ji opláchl a uložil do postele.
Uklidil jsem vše po hostině a vrátil se do ložnice. Lehl jsem si na kožešinu kryjící klekátko a začal dřímat.
Do bdělého stavu mě přivedl hlas Paní.
"Františku, nelež na zemi, nastydneš! Pojď ke mně."
Vlezl jsem k ní do postele. Objala mě rukama, přehodila si přes mě nohu a začala odfukovat.
Když jsem ráno otevřel oči, už byla Paní vzhůru. Tiše jsem ji pozdravil a popřál dobré ráno. Koukala na mě a po chvilce, jako by si dodávala odvahy, se zeptala: "Vyváděla jsem?"
"Ne, Paní Gito."
"Ukaž záda a nohy. No jo, nic. Máš na mě asi dobrý vliv."
"Tak půjdem uklidit po tom včerejšku. Dnes tě v tom nenechám."
"Není třeba, Paní Gito. Vše je umyto a připraveno."
"Nelži! Vím jak dokážu řádit, když se opiju!"
Vyskočila z postele a odběhla do kuchyně. Přišla za chvíli zpět a kroutila hlavou.
"Byl jen jeden chlap, který mě dokázal takhle ukočírovat."
Sedla si znovu na postel.
"Jsou situace, kdy i Paní potřebuje pevnou ruku. Budu ráda, když budeš na mě dávat pozor. Ber to jako svůj nejhorší úkol."
Pak se zvedla a nemilosrdně mě za obojek stáhla z postele.
"A teď už je Paní Gita zpět a má pro tebe spoustu práce a také nějaké povyražení." Mrkla na mě a plácla mě po zadku.
Ulevilo se mi.

Násobky štěstí I./15.

Další den mě Paní vytáhla později. Bylo jisté, že také spala dlouho.
Po hygieně a snídani mi sundala obvaz z hrudníku a podbřišku. Poprvé jsem se mohl podívat. Při převazech mi Paní zakrývala oči. Na obou místech jsem měl krásné černé G s korunkou nahoře. Podivil jsem se, protože dosud jsem měl jizvy vždy buď světlé, růžové (fuj, zas ta odporná barva), nebo červené.
Paní si toho všimla. "Čerstvou ránu jsem ti natřela tetovací barvou. Až se ti to dokonale zahojí, ještě to vylepšíme." Pak sáhla do skříňky a přede mě dala krabičku, převázanou růžovou mašlí.
Na mašli byl přidělán lístek s nápisem "Pro mou kurvičku." Zase jsem se začal červenat.
"Tak se nečervenej a rozbal si to!" Pobízela mě poťouchle hlasem jako med Paní.
Rozvázal jsem mašli a sundal víko.
Uvnitř byly složené růžové kalhotky, podprsenka, rtěnka a vycpávky do podprsenky. A taky podlouhlá věc v jiné malé krabičce.
Byl jsem jako opařený.
"Ne. Prosím, Paní, to ne!" Pípnul jsem nesměle.
"Ale ano. Buď tohle, nebo masáž, jakou jsi dostal první den. Vyber si. Jen mi ta masáž bude samotné trvat déle. O moc déle!" Bylo mi do pláče. Jako otrok jsem byl otrok, pes, hračka, ale muž. Teď už nebudu ani to. Ale představa rozbitých chodidel a elektrických šoků mě vyděsila.
Svlékl jsem si tepláky a oblékl si kalhotky. Pod mašličkou se jasně rýsovala klícka s mým uzamčeným ptákem. Pak jsem sáhl po podprsence.
"Počkej, předbíháš!" Plácla mě Paní po ruce. Vyndala dvě vycpávky. Vypadaly jako dvě opravdová ňadra.
Otřela mi hrudník vlhkým tampónem, vzala jedno ňadro do ruky a natlačila mi ho na hruď. Přilepilo se. Naštěstí jsem nikdy meměl na hrudi chlupy.
Pak přilepila druhé. Vytáhla podlouhlou krabičku. Z ní vytáhla velikou stříkačku s obrovskou tlustou jehlou. Byla jako brčko. Vzala do ruky umělou bradavku, namířila jehlu proti ní a...
"NÉÉÉÉÉ!!!" Zařval jsem strachy.
Ucukl jsem, klekl na kolena, sepjal ruce a úpěnlivě prosil o slitování.
Paní Gita stála nade mnou a dívala se na mě přes svůj vyvinutý hrudník.
"Ty jsi ale neposlušná kurvička! Koukej vstát. Budeš držet a ani necekneš! No, ceknout si můžeš, ale cuknout nesmíš!"
Zvedl jsem se a celý jsem se třásl strachy v představě bolesti, která mě čekala. Z očí mi tekly slzy jako hrachy.
Paní mě preventivně přitiskla zády ke zdi. Pak nasadila jehlu na umělou bradavku. Zavřel jsem oči a zaťal zuby.
Ale žádná bolest nepřišla. Jen tlak kolem mé živé bradavky. Pak pocit, jako kdyby mi něco mou bradavku natahovalo. Otevřel jsem oči. Paní Gita zrovna vytahovala jehlu ven.
Nasadila ji do druhé bradavky a VYTÁHLA píst. Údivem jsem otevřel pusu.
Paní Gita vytáhla jehlu z gumové bradavky a strčila mi ji před oči. "Je TUPÁ, ty trubko!"
Pak se začala smát. Chechtala se na celé kolo. Když se uklidnila, začala vysvětlovat.
"V kozenkách máš zabudované podtlakové čepičky. Měla ses vidět. Ty veliké oči. Ta křídově bílá pleť... No hotová japonská gejša!"
A znova se zasmála.
"Tak, hoď na sebe podprdu."
Navlékl jsem se do té růžové příšernosti a za peskování Paní ji i zapnul.
Paní odstoupila a zálibně si mě prohlížela. Pak vytáhla rtěnku a natřela mi rty.
Pak vytáhla větší krabici a z ní dámské střevíčky na podpatku.
"Ani nevíš, co jsem pro tebe musela naběhat. Víš jak blbě se shání pětačtyřicítky střevíčky?"
Obul jsem si střevíčky. Naštěstí měly nízké podpatky.
"Na vysoké taky postupně dojde. Ale až časem."
Sakra, ona mi snad čte myšlenky!
Potom mi podala krátkou sukni a volnou halenku s krátkými rukávy.
Když jsem byl oblečený, postavila mě ke zdi a několikrát vyfotila.
Pak si mě dlouho prohlížela.
"Pojď se podívat jak ti to sluší!"
Paní mě odtáhla do ložnice k velkému zrcadlu.
Zděsil jsem se. Ze skla na mě koukala lehká holka, o kterou bych si kolo neopřel.
"Tak co, jak se sama sobě líbíš?" Potutelně se ptala Paní.
Sklopil jsem oči a lehce zavrtěl hlavou.
"No já vím, ještě pár drobností to chce, ale to doladíme! Teď pojď, něco ti předvedu!" A odtáhla mě do sálu.
Ukázala na pagodovitou lavici.
"Tady si klekni. Polož se tělem sem. Neboj, kozy si nepomačkáš. Ruce do dolních otvorů a... Je to!" Ve chvíli kdy to dořekla mě něco sevřelo za zápěstími. Pak mi Paní rychle natáhla popruhy přes bedra, stehna a lýtka a už jsem mohl leda zpívat a mrkat.
Paní přišla přede mě. Přidřepla a významně mi ukázala silnou rákosku.
"Dneska jsi mi dvakrát odporovala. To si čubka jako ty nesmí dovolit. Ale jelikož se mi jako racajda líbíš, budu tě šetřit. Dostaneš dvacet rákoskou a budeš si je počítat. Navíc po každé ráně řekneš "Jsem vaše kurvička, Paní Gito." Je ti to jasné?
Nečekala na odpověď a přesunula se k mému zadku, vykasalai sukni, stáhla kalhotky a začala mi rozehřívat zadek slabými údery.
"Připravena?"
Aniž čekala zasadila první ránu.
Zadkem mi projela bolest.
"Jedna." Řekl jsem.
"A?"
Další rána.
"A???"
Něco ve mně prasklo.
"Jsem vaše kurvička, Paní Gito."
"No vidíš, že to jde! Tak znova od jedničky a nahlas!"
Když jsem odrecitoval větu po dvacáté, přiletěla další rána.
Napočítal jsem ji znova jako dvacátou.
"No vidíš, že ses něco naučila!"
Odpoutala mě, já klekl, políbil jí ruku a poděkoval za trest.
"Ty mě dnes překvapuješ, děvče! Zahlaholila a dodala: "Co takhle oběd?"
Na můj zmatený pohled se zasmála.
"No nekoukej a mazej vařit!"
Po obědě mi Paní sundala vycpávky a vysvětlila jak o ně pečovat. Překvapilo mě, jak moc se mi podtlakem zvětšily bradavky. Pak mi dovolila se převléknout do tepláků, ale kalhotky jsem si musel nechat.
Odvedla mě do menší místnosti hned vedle sálu.
"Tahle místnost ti dá zabrat. Rozvod vody, elektřiny, odpad a potom vše do dvou metrů bíle vykachlíkovat." A začala mi podrobně vysvětlovat co a jak.
Večer jsem opět zalézal do klece unavený jako pes.

Násobky štěstí I./14.

Ráno mě probudila erekce. Ale zase jsem usnul. Po třetím ptačím budíčku už jsem ale neusnul.
Přemýšlel jsem, co a jak budu dělat. K zedničině jsem se moc nedostal.
Kolem desáté přišla Paní Gita. Vtáhla mě z klece a po ranní hygieně mě nechala připravit pozdní snídani.
Vše se vrátilo do starých kolejí. Dopoledne škola, oběd, práce v sále a vězení, večeře a nakonec test análních kolíků. Pak večerní hygiena, jednou za dva až tři dny zostřená výplachem střev. Pak klec a spánek. Pokud byla Paní ve službě, odpadala škola, ale měl jsem o to víc práce.
Po dvanácti dnech bylo hotovo.
Paní mě dovedla na půdu, kde byl v lepence zabalen nábytek. Trvalo mi skoro celé odpoledne, než jsem ho snesl dolů.
Pak vše vybalit.
Byly to masivní stoly, zdobené řezbou. Zajímavostí bylo, že měly dvojitou desku. Pokud se vrchní deska sundala, objevila se podobná, ale s otvory pro hlavy otroků. Židle byly též masivní a nádherně vyřezávané. Měly pohodlné područky a vysoká opěradla. Trůny pro bohyně.
Největší a nejtěžší trůn byl uprostřed délky stolu, zády k levé zdi. Patřil Paní Gitě. Seděla tak jako císařovna uprostřed svých vazalek a vazalů. Večer jsem byl strašně unavený a usnul jsem hlavou v misce s jídlem.
Paní mě probudila bičíkem. Nechala mě, abych se umyl a zahnala mě do klece.
Při mytí jsem si všiml, že neustálé cvičení bradavek už nese své ovoce. Měl jsem je už jednou takové než dřív.
V kleci jsem se málem zapomněl zapnout na řetízky. Naštěstí mi to Paní připomněla. I když s dodatkem, že to bylo naposled.
Další den jsem byl vyvlečen z klece brzo ráno. Rychlá hygiena, ještě rychlejší snídaně a pak čekání.
Klečel jsem na zemi, lokty opřený o zem a Paní se mnou procvičovala domácí pravidla. Za dobrou odpověď jsem směl Paní políbit obě nohy. Za špatnou jsem dostal tři rány karabáčem na záda.
Bylo kolem deváté, když se ozvalo troubení auta. Paní mi rozkázala, abych šel do sálu a otevřel okno.
Stál jsem u otevřeného okna a sledoval jak na nádvoří couvá nákladní auto.
Řidič zajel až k oknu. Vyskočil z kabiny, otevřel boční vrata v korbě a začal malým hydraulickým ramenem vykládat krabice a bedny.
Strkal je oknem až dovnitř a já je paleťákem přesouval ke stěnám, aby bylo místo pro další.
Když bylo auto prázdné, nebylo v sále k hnutí.
Paní s řidičem vyřizovala papíry a já přemýšlel, co by mohlo v kabicích být.
Auto odjelo a Paní přišla do sálu. Pověsila si bičík na zápěstí levé ruky a začala třídit co kam odvézt, nebo odnést.
Některé krabice do vedlejšího sálu, něco k Paní do ložnice, dvě malé krabice k mé kleci, až zbyla asi jen pětina zásilky. Paní mě při stěhování řádně proháněla a popoháněla bičíkem.
Začalo vybalování, sestavování, šroubování a opět popohánění bičíkem.
Byl tam masivní ondřejský kříž ze silných fošen, stejně vyřezávaný a lakovaný jako stůl a židle. Dále dlouhá truhlová lavice, něco jako veliký dřevěný buben, dvě velké desky na zeď s variabilním systémem háčků.
V bedýnkách byly svícny, lucerny, příbory a porcelán.
Jedna bedna byla plná okovů a pout.
V jedné byly nástroje, které budou později pověšeny na desky na stěnách.
Jedna bedna obsahovala konstrukci, kterou Paní označila jako vyčkávací klec.
Byla to úzká a vysoká klec, do které se sotva vešel stojící člověk. Paní si ji přála postavit do rohu vedle vstupu do podzemí.
"Vidíš, tady vevnitř bude zavřený otrok a bude sledovat vynesení rozsudku o jeho trestu, nebo svého předchůdce při výkonu trestu. To bys neřekl, jak to pomáhá!"
Při té představě mi přejel mráz po zádech.
Ještě chvíli jsme vybalovali až si Paní všimla, že je za oknem tma. Podívala se na hodinky.
"Jů, ono už je zítra! Tak šup, šup, honem do pelíšku."
Zastavila se v kroku. "Teda já do pelíšku a ty do klece."
Koupelnou jsme doslova proběhli, ale trénink bradavek jsem udělat musel. Dvojitý, protože oběd nebyl.
Bez večeře jsem zalezl do klece, připl se a usnul. Byl jsem tak unavený, že mi ani kručení v žaludku nevadilo.

Násobky štěstí I./12.

"Vstávat, vstávat lenochu!"
Paní mě vyhnala z klece. Podle hodin byly čtyři ráno.
"Dnes mám službu, takže se vrátím až zítra. Otlučeš dvakrát takovou plochu, co včera. Nezapomeň na trénink a večer do 20:00 být v kleci. V lednici máš chlazené hotovky, jen si je ohřeješ. O večerní hygieně zadáš program 112."
Proletěl jsem koupelnou a udělal Paní snídani.
Než odjela, ještě mi ohmatala šourek. Byl trochu oteklý, ale s tím asi Paní Gita počítala, protože mi večer dala klícku s větším kroužkem.
Ještě mi připomněla mé povinnosti a odjela.
Den proběhl celkem v klidu, jen jsem se pořád po očku ohlížel, jestli někde Paní nestojí.
Omítky jsem otloukl ještě víc, než mi Paní přikázala a program 112 byla obyčejná dvojitá sprcha. Po ní jsem zalezl do klece jak jezevec a usnul.
Ráno mě vzbudila Paní vcelku vlídně. Pochválila mou práci, zkontrolovala bradavky a oteklý šourek, nechala mě vyčůrat, vrátila mě do klece a šla spát. Já si také ještě chvíli zdříml a po probuzení jsem čas trávil přemýšlením nad svěřenou prací.
Když se mi bude dařit, tak za 3 - 4 dny budu mít otlučeno. Pak ještě okartáčovat a můžu nahazovat. Starosti mi dělal kout vedle dveří. V omítce byla prasklina ve tvaru nízkých dveří.
Když si pro mě Paní Gita přišla, už mi kručelo v břiše. Bylo po poledni.
"Tak jak se ti lenošilo, hafí? Nemáš už z ležení modřiny?"
Vytáhla mě z klece a prohlížela si jelita po včerejším nářezu.
"No jo, úplně přeleželý. S tím budeme muset po obědě něco udělat!"
Po obědě a tréninku jsem Paní řekl o mém nálezu.
"Vážně? To mě zajímá. Moc zajímá! Jdeme se tam podívat."
Když jsme stáli u oné zdi, vrtěla Paní hlavou. "Jak to, že jsem si toho nikdy nevšimla?"
"Byla tady hromada harampádí, Paní Gito." Odvětil jsem.
"Zkus to trochu osekat. Ale opatrně."
Začal jsem s přesahem obíjet omítku. Ukázala se klenba a zazdívka.
"Opatrně udělej malý otvor. Podíváme se tam." Na Paní byla znát nervozita.
Vysekal jsem asi šest cihel a Paní nakoukla dovnitř. Když vytáhla z otvoru hlavu, byla najednou nedočkavá.
Začala mě pobízet k rychlejší práci. Podařilo se mi vybourat celý dveřní otvor i s částí podlahy, ve které byly zazděné tř schody.
Paní zatím přinesla ještě dvě baterky.
Šel jsem první dolů a cestou obíral spoustu pavučin. Schody se stáčely doleva dolů. Pomalu jsem sestupoval, až se přede mnou otevřel větší prostor. Byla to chodba s řadou dveří na každou stranu. Opatrně jsem našlapoval a pomalu šel chodbou. Otevřel jsem první dveře po pravé straně. Přede mnou se otevřela malá komůrka Asi metr a půl široká, dva a půl dlouhá. Byla prázdná.
Naproti to bylo stejné. Postupně jsme nahlédli do všech kójí. Bylo jich dvacet. Uvědomil jsem si, že chodba musí některým směrem vycházet mimo obrys budovy. V čelní stěně chodby byly dveře. Za nimi bylo další točité schodiště dolů, i nahoru. Paní se mi přimáčkla na záda a já ucítil jak jí buší srdce.
"Jdeme zpátky. Musíme se lépe připravit!" Šeptla mi Paní do ucha. Otočili jsme se a já šel opět první.
Když jsme došli ke schodům, všiml jsem si, že těsně vedle nich leží něco na zemi. Shýbl jsem se a zkusil předmět zvednout.
Na to, jak to bylo malé, bylo to sakra těžké. Byl to kvádr asi o velikosti krabice na boty. Ale vážil snad čtyřicet kilo.
Paní mě předběhla a vyšla po schodech nahoru první. Já za ní vysupěl s předmětem v rukách.
"Co to táhneš za krám?" Obořila se na mě Paní.
"Nevím, Paní Gito. Ale je to strašně těžké." Položil jsem věc na zem. Byla to plechová krabice s už nečitelným nápisem na víku. Visací zámek byl zrezlý a tak mi nedalo moc práce, dostat ho pryč. Velice opatrně jsem odklopil víko. Pak mě něco srazilo k zemi. Byla to Paní Gita, která omdlela a svalila se na mě.
Šetrně jsem se vyprostil zpod jejího těla, zvedl ji a naložil na kolečko. Na něm jsem ji dovezl do ložnice a položil na postel. Po troše namáčení studenou vodou a pár políčcích přišla k sobě.
Podívala se mi do očí. "Tys to taky viděl?"
"Ano, Paní Gito. Viděl. Pokud dovolíte, dojdu pro tu krabici."
"Ano, běž. Já se musím dát dohromady. Je mi nějak slabo."
Za chvíli už trůnila krabice na židli u postele v ložnici. Když Paní vyrovnala obsah na postel, ukázalo se, že v ní bylo čtyřicet čtyři plochých žlutých cihliček o velikosti větší čokolády. Na každé byl dvouhlavý carský orel.
Paní se na mě podívala. "Stal se z tebe nejbohatší otrok široko daleko."
"Ne, Paní. Jen otrok nejbohatší Paní." Řekl jsem a klekl si před ní.
"Jsem v k službám, nejbohatší Paní Gito."
"Ty mi odporuješ! Potřebuješ lekci!" Řekla Paní se smíchem. "Tak dobrá. Půl na půl. A můžeme vždy kousek prodat a tím nenápadně financovat opravu našeho ráje."
Plácli jsme si.
Pak Paní vstala a přikázala mi, ať jdu po čtyřech za ní. Dovedla mě do herny.
Tam se na mě chvíli dívala. Pak mi přikázala, abych otevřel skříň u stěny.
"Mám dnes chuť na potrestání nějakého milionáře." Řekla a ukázala na podivný předmět. Vypadal jako stojan na vrtačku, ale vyšší. Dva metry vysoká trubka, přivařená k železné desce. Na ní byla sada různě velkých objímek a pout. Několik centimetrů před ní byla přivařená kratší trubka, na které byl nahoře připevněn trojúhelníkový příčník s hranou nahoře. Na konci příčníku na straně u velké trubky byl připevněn velký kolík, na druhé dvě ocelové lišty spojené šrouby. Od kratší trubky vedla hadice k jakémusi pedálu.
Paní mě přikázala, abych si stoupl nad krátkou trubku, zády k dlouhé. Nejdřív mi k trubce připevnila krk širokým ocelovým obojkem, místo mého koženého. Pak mi do objímek mírně za zády připevnila ruce a pak nohy. Sundala mi klícku a namazala zadek lubrikantem. Nemohl jsem moc hýbat hlavou, ale viděl jsem, jak šlape na pedál. Po několika šlápnutích se mi opřel kolík o svěrač a zajel dovnitř. Když tam byl celý, opřela se mi o stydkou kost ostrá hrana příčníku a mírně mě přizvedla. Pak mi Paní sevřela přirození mezi dvě železa a byl jsem jak sama řekla "Perfektně připraven".
Něco dělala za mými zády a já nevěděl co. Neco tam syčelo.
Pak přišla přede mě.
"Otroku. Jelikož jsi dnes prokázal velkou loajalitu, odměním tě slavnostně svým podpisem, kterým budeš navždy hlásat, že patříš jen mně. Teď si trochu pohraju a pak... Hmmmmm!"
Tohle začalo být vážné. Tímhle tónem se mnou Paní ještě nemluvila.
"Ty se mnou nemluvíš, otroku?"
Vyštěkla.
"No, když nemluvíš, tak nemluvíš!"
Odněkud vytáhla roubík a vrazila mi ho do pusy. Zapnula mi ho za hlavou a já od té doby mohl jen význnamně mlčet a důrazně valit bulvy.
Vytáhla karabáč a začala mi opracovávat zadek a záda. Musela v tom mít velikou praxi, protože ani jednou netrefila konstrukci. Po chvíli už mě záda pálila a zadek také.
Mé důrazné "MMMMMMMMM" na ni neudělalo žádný dojem.
Nemohl jsem se ani hnout. Pak přišla se zvláštní úzkou plácačkou a ... Švihla mě jí přes přirození. Mé "MMMMMMM!" už nemohlo být důraznější. Ta bolest byla příšerná. Navíc jsem měl celý vercajk otlačený od klícky.
Pak se napřáhla znova a udeřila mě přes obě bradavky najednou. A začala: vercajk, břicho, bradavky... a pořád dokola. Myslel jsem že zešílím. Pak vzala bičík na psa a začala mě bít do boků od podpaží až na stehna. Tělo jsem měl v jednom ohni.
"Tak, rozcvička by byla za námi, otroku. Teď sladká odměna. Samozřejmě pro mě!" Sáhla za mě a vytáhla rozžhavené cejchovací železo ve tvaru písmene G s korunkou nahoře.
"Od teď už mě máš s sebou napořád!" Řekla a přiložila mi železo na podbřišek nad přirození. Moje tělo se pod přívalem bolesti napjalo a pak už nic nevím.
Světlo. Žluté světlo žárovky.
Odkud to jde? Teď ho něco zastínilo. Hlava s dlouhými černými vlasy. Sklání se ke mně.
"Odpočívej, hafí. Bylo toho moc a teď si musíš odpočinout. Kdybys potřeboval jídlo, řekni si."
To byl hlas Paní Gity. Mé Paní Gity.
Něco mi došlo.
"Cejch?" Zeptal jsem se.
"Dva." Odpověděla mi Paní.
"Na podbřišku a na levém prsu."
Pokusil jsem se zvednout hlavu.
"Ne. Teď bys je neviděl. Ošetřila jsem ti spáleniny, aby se ti nezanítily.
"Děkuji, má úžasná Paní Gito." Zamumlal jsem a opět usnul.

Násobky štěstí I./10.

Tentokrát mě probudil chlad.
Paní asi bylo v noci chladno, tak ze mě stáhla deku, na které předtím ležela.
Slyšel jsem její chrupkání a odfukování.
Po nějaké době bylo chladno už nepříjemné. Začal jsem se čas od času třást. To bylo taky to jediné, co mi pouta dovolovala.
Za oknem se rozsvětlilo. Slunce sem ještě nedosáhlo, protože okno vedlo na nádvoří.
Asi v sedm hodin se probudila Paní Gita.
Zívla, protáhla se jako kočka a podívala se na mě.
"Jejda. Já jsem ti vzala v noci deku. Ale to ti určitě nevadilo, viď!"
"Ne, Paní Gito. Nevadilo."
Usmála se a začala mě nehty jezdit po břiše.
Začal se mi plašit papoušek v kleci.
"Ale i tak zajistím, aby ti příště zima nebyla. Večer jsi hřál jako žehlička."
Přejela rukou k mé levé bradavce. Vzala ji mezi prsty a promnula. Pak totéž provedla s pravou. Nespokojeně mě přes obě plácla.
"Ty čudlíky máš moc malé. Špatně se berou do ruky." Sedla mi na břicho, předklonila se, opřela se rukama vedle mé hlavy a vystavila mi své bradavky před obličej. Měla je jak špunty od kopaček.
"No, lízni si. Pěkně cucej. To mám ráda!"
Chvilku jsem si hrál střídavě s jejími čudlíky jazykem a nakonec jsem se vždy přisál a brnkal jazykem o špičku.
Paní to rozdráždilo. Nacpala mi pod hlavu deku a sedla mi na obličej a jezdila po něm vlhkou frndou.
Znovu mě chytila za bradavky a tvrdě mi je žmoulala. Snažil jsem se ji lízat, ale moc to nešlo. Bál jsem se, že mi obrátí nos. Začala vzdychat a pak z ní vyletělo vášnivé "JOOOOOOOO". Zarvala mi za bradavky tak silně, že jsem zařval přímo do její pochvy. Začala sebou trhat a ještě víc ubližovala mým bradavkám.
Řval jsem bolestí. Najednou mi Paní dosedla plnou vahou na otevřenou pusu a zaječela: "Řvi! Řvi ty hajzle..." Nadechla se a já cítil jak mi teče do pusy její šťáva. "Polykej, musíš to všechnooo.. uh."
Ještě mi pustila do pusy několik dávek a zvadla.
Cítil jsem stahy v jejím břiše. Pak se chvíli uklidňovala a zvedla se ze mě.
Odepla mi pouta a musel jsem za ní po čtyřech do koupelny. Ukázala na čistící sedadlo.
"Sklop sedátko a postav se doprostřed. Jen se osprchuješ." Vzala sama ovladač a něco navolila. Z trysek začala stříkat voda. Pak pěna a zase voda. Když program zkončil, vzal jsem připravený ručník a osušil se. Nové tepláky mi Paní připravila na židličku u dveří.
Oblékl jsem se a v kleče čelem ke zdi čekal, až sama vyjde ze sprchy.
Bolely mě bradavky.
Když byla Paní hotová, vyzvedla si mě a šli jsme snídat.
Po snídani jsem byl odveden do dalšího pokoje, kde jsem měl v kleče na krátkém řetězu počkat.
Pokoj byl spartánsky zařízený. Masážní lůžko, stolek s mazáním , skleničkami a připraveným džbánkem vody.
Paní přišla asi za půl hodiny a s ní malá droboučká žena s rudými vlasy.
"Hafí, tohle je paní Vlaďka. Ode dneška tě bude učit jak masírovat tělo. Budeš ji poslouchat na slovo. Jestli ne, rozsekám ti zadek."
Potvrdil jsem příkaz a poděkoval.
Paní si lehla na břicho na lehátko a má učitelka mi začala vysvětlovat jak masírovat kterou část těla a jakým směrem. Názorně mi vše ukázala a když mě vzala za ruce, aby mi ukázala jakým tlakem pracovat, zjistil jsem, že má dost velkou sílu. Při výuce se ke mně občas přitiskla a já měl co dělat sám se sebou.
Když jsme zkončili, měla Paní namasírovaná záda a já opět bolavo v klícce. Paní vstala z lůžka, oblékla se a pidívala se mi do tepláků. Neřekla nic a šla vyprovodit Vlaďku, se kterou jsem se rozloučil.
Opět jsem na řetězu čekal co bude dál.
Paní přišla a hlasem jako med prohlásila: "Pojď za mnou. Něco ti ukážu."
Došli jsme do herny. Paní mě nechala svléknout a dala mi náramky na ruce. Ty zahákla na lanko a vytáhla mě až na špičky.
Pak sáhla na věšák pro asi dva metry dlouhý bič.
"Víš ty zmrde, co jsi provedl?"
Nestihl jsem odpovědět.
"Jak to, že se ti postavil?"
A celou větu zopakovala, jen s tím že mezi slova vkládala rány bičem všude, kam dosáhla.
"Pamatuj si, že postavit se ti smí jen když já to dovolím. Jasné?"
Opět série ran.
Snažil jsem se říct, že je mi to jasné, ale nenechala mě domluvit. Vrazila mi facku a řekla abych držel pysk.
"Ufff. Tak to by bylo to nepovolené ztopoření. Teď dál. Každý den, třikrát denně, vždy po jídle si budeš pět minut masírovat bradavky. Ukážu ti jak. Chci abys měl za tři měsíce cecíky jako kojná."
Spustila mě dolů a nechala obléknout.
Byl akorát čas jít vařit oběd.

Násobky štěstí I./8.

Probudilo mě světlo.
"Vstáááávat, jde se do práce!" Zazněl místností rozverný hlas Paní.
Otevřel jsem oči a vyškrabal se na všechny čtyři.
Paní otevřela klec a dovolila mi odepnout řetízky a vylézt ven.
"Pokud se zdržím mimo domov, máš povinnost být nejpozději ve 20:00 v kleci a připnutý. Za nedokončenou práci tě samozřejmě čeká trest. Teď se oblékni a pojď za mnou."
Opět mě vedla spletí místností a chodeb, až jsme došli do velké místnosti plné haraburdí a s oprýskanou omítkou. Měla vysoký klenutý strop, ze kterého trčelo několik háků.
Paní otevřela okno.
"Tyhle krámy vyházíš ven a necháš jen technické, nebo použitelné věci, jako jsou kladky, řetězy a podobné. Pod oknem je kontejner. Použitelné věci složíš támhle do rohu a suť neteš a nahrneš pod okno."
Odešla pryč a já přistoupil k oknu. Najednou mě napadlo, že bych mohl utéct. Ale pak ten nápad vystřídala myšlenka, že kdybych mohl utéct, určitě bych byl na řetězu.
Otočil jsem se, vzal do rukou starou plesnivou matraci a vyhodil ji ven. Za ní šly kusy rozbitého nábytku. Asi za dvě hodiny bylo harampádí venku.
Pustil jsem se do suti. Když i ta byla pod oknem, sedl jsem si do výklenku okna a dýchal čerstvý vzduch z venku. Bylo tam modré nebe, zpívali ptáci...
"Je dobře, žes to nezkusil!" Zaznělo od dveří. "Z nádvoří by ses stejně nedostal. Neboj, časem budeš moct sám ven a možná i mezi lidi. Ale teď to nejde. Svlékni si ty špinavé tepláky, vem je opatrně do ruky a pojď za mnou."
Paní mě vyvedla opět do koupelny.
Tepláky jsem dal do označeného pytle a byl jsem opět vyvěšen za ruce ve sprše jak srneček a vydrhnut. Samozřejmě, že se to neobešlo bez trochy škodolibého trápení.
Když jsem byl čistý jak nemluvně, Paní mě spustila níž a začala mě ohmatávat. Pak vytáhla krejčovský metr a dlouho na mně cosi měřila. Na zvědavé pohledy odpovídala jen tajemným úsměvem.
Když byla hotová, osvobodila mě a podala mi čisté tepláky.
Pak mě zavedla do kuchyně. Řekla, že dnes jsem dlouho pracoval, tak mi udělala večeři výjimečně sama.
Položila přede mě misku se zeleninovým salátem.
Poděkoval jsem a zhltl obsah jako malinu.
Vzala misku, dala ji do dřezu, že ji mám umýt až ráno. Pak mě vyzvala, abych se postavil. Sáhla mi do rozkroku. I když jsem měl tepláky, poznala, že mám opět ztopořeno.
"Hmmmm, kdypak jsi naposledy stříkal?"
"Před čtyřmi dny, Paní Gito."
"A chtěl bys, hafí?"
"Ano, paní Gito."
"Ale mě se zdá, že je to moc brzy."
"Ještě pár dnů počkáme. Teď umýt a do klece. Dnes chci spát sama!"
Když jsem zalezl do klece a ta se zavřela, najednou jsem si začal vše uvědomovat. Bolavý zadek, ještě stále citlivá chodidla, zamčené přirození... A do toho se mi vedral stesk po Paní Gitě. Kruté, rozverné, vášnivé, přísné i racionální, ale hlavně krásné ženě s úžasným šarmem. Přikryl jsem si hlavu dekou a rozbrečel se. Pláč mě vehnal do hlubokého spánku.
Ráno mě opět probudilo světlo.
Opět božský hlas Paní Gity.
Začal další den. Hygiena, snídaně, škola, oběd, práce, zkouška kolíku, večeře, klec a pořád dokola.
Jen rákosku střídaly jiné bicí nástroje a jiná místa jejich působení. Osmý den v mém novém bydlišti mě Paní Gita zaměstnávala tak, že jsem se odpoledne sotva vlekl. Když jsem vlezl do klece, byl jsem úplně vyřízený. Navíc mě už začal pobolívat podbřišek. To se mi stávalo, když jsem se nemohl dlouho vystříkat.
Devátý den byla Paní nějak roztržitá a pořád někam odcházela. Navíc mě držela v místnostech, ze kterých nebyl možný pohled na nádvoří a večer jsem se musel umýt v kuchyni. Osobně mě doprovodila do klece a tajnůstkářsky mi prozradila, že zítra mě čeká překvapení.
Tu noc jsem spal málo a špatně.

Násobky štěstí I./6.

Pohlédla na mě unavenýma očima a usmála se. Klepnutím dlaně o postel mi naznačila, kam se mám přesunout.
Opět jsem vylezl na postel. Cítil jsem, jako bych měl něco udělat a tak jsem si klekl na posteli a začal:
"Paní Gito, prosím o..." Nedopověděl jsem. Natáhla se ke mně, položila mi prt na rty a zavrtěla hlavou.
"Ne, dnes ne. Nějak nemám náladu. Lehni si vedle mě a povídej mi něco o sobě."
A tak jsem začal. O škole, o podniku, kam jsem se měl po vojně vrátit a vůbec vše, na co jsem si vzpomněl.
Poslouchala, občas se zeptala na nějakou podrobnost a pak začala ona. O zděděném statku, o manželovi, kterého jí v armádě zabil náklaďák, o tom, jak z přebudování statku na pozemský BDSM ráj byla zbudována jen malá část, o dcerách, u kterých také zjistila stejné choutky, jako měla sama a dovolovala jim, aby si občas užily se svými živými hračkami a najednou byl večer. Paní se podívala na budík a prohlásila:"Hajdy do koupelny! Jdi první. Po čtyřech bys to měl zvládnout."
Slezl jsem z postele a po čtyřech se hrnul do koupelny. Paní mi vždy otevřela dveře a když jsem procházel, plácla mě po zadku. Náhle se rozesmála. Začala se smát, až se za břicho popadala a musela si podepřít prsa.
Nechala mě dojít do sprchového koutu, opět mě na rozporce vytáhla pod strop a začala umývat. Když mě vydrhla jako starý hrnec, sáhla do krabice s různými hračkami a vytáhla kovový doutník s dírkami na konci.
Pak sáhla pode mě a vyndala mřížku sprchového sifonu. Kovový doutník našroubovala místo sprchové hlavice.
"Tohle neznáš?" Usmála se nad mým udiveným pohledem. "To je anální sprcha. Přeci jen budu tvou prdel potřebovat dnes čistou." Namazala ji lubrikantem a vrazila mi ji do zadku. Pak pustila vodu. Během pár minut jsem byl čistý jak láhev na minerálku.
Spustila mě dolů a opět po čtyřech nahnala zpět na postel. Pak odešla do koupelny sama.
Když se vrátila, nesla košíček s nějakou kožešinou.
"Dřív jsem mívala vždy psa, který se mnou spal v posteli, abych nebyla sama. Už půl roku žádného nemám. Tak jím budeš dnes ty. Tak šup na všechny čtyři!" Zaujal jsem požadovanou polohu a čekal, co bude dál. Vytáhla z košíku asi dva metry dlouhý řetěz, jeden konec připnula k oku na noze postele a druhý mě k obojku. Pak vytáhla kožešinu. Suše jsem polkl. Kožešina byla asi půl metru dlouhý huňatý ocas, který měl na straně, kde měl být pes kovový kolík na tenoučkém krčku. Paní namázla kolík lubrikantem a strčila mi ho do zadku. Pak s ním něco udělala a já cítil, že se uvnitř mě roztáhl.
"No? Co dělá slušný pejsek, když má radost?"
Nechápavě jsem se na ni podíval.
"Vrtí ocáskem, ne?!" Založila si ruce v bok a vyprsila se. Zahýbal jsem zadkem. Ohon se pohnul. Cítil jsem, jak se houpe a energii přenáší na kolík v mém zadku.
"Pořádně! Ať vidím ocas poletovat až k bokům!"
Hýbal jsem boky a zadkem jako o život, až se rozchrastil řetěz vedoucí od mého obojku.
"Hodný, sedni a zůstaň!" Řekla Paní vesele a odešla. Vrátila se s dvěma miskami. Položila je vedle postele a řekla:"Pejsku, bašta! Šup dolů!" A trhnutím za řetěz dodala váhu svým slovům.
Slezl jsem z postele a podíval se do misek. V jedné byla voda a v druhé směs těstovin s mletým masem. Člověk by neřekl, jak je těžké dostat z poloprázdné misky špagety. Nakonec jsem vše snědl, napil se a sedl si k miskám. Paní vytáhla mokrý hadr a omyla mi upatlaný obličej. Pak mi řekla, abych vyskočil na postel a zůstal na všech čtyřech. Nastavila mi hlavu a postoj, dala mi do pusy plastovou kost a pak vytáhla foťák a fotila mě v různých pozicích. Nakonec mi zkontrolovala klícku a několikrát mě cvrnkla do koulí. Opět se rozesmála.
"Hihi, chovej se jako pes, vyhazuješ zadníma jako kůň." A znova mě crvkla.
Pak odnesla nádobí a vrátila se v noční košilce.
Nahnala mě do hlav postele, k hrudníku mi nahrnula polštář, lehla si a hlavu mi položila na bok.
"Hmpfff, sakra, jsi moc tvrdý." Nespokojeně zavrčela. Natáhla se a podložila si hlavu malým polštářkem.
"Zhasni a už se nevrť!" Přikázala a zavrtěla se sama.
V nastalé tmě jsem ucítil, jak se mě dotkla ruka. Přejela po noze, pak zepředu mezi nohy. Chytla můj ocas (ten chlupatý) a protáhla ho mezi stehny.
"Dobrou noc pejsku." Pípla a začala odfukovat. Já byl tak unavený, že jsem za chvíli usnul také.