Nastavení hledání (Stránka 3 z 7)

Násobky štěstí V./13.

"Je právě nula hodin a dvacet jedna minut!" Štěbetala mi Alice do ucha, zatímco já se svíjel pod náporem výbojů. Nechala mě se kroutit asi tři minuty, pak mi popřála dobrou noc a se zachichotáním se nade mnou převrátila na druhý bok.
Ráno jsem zaspal a dostal další šoky.
Alici to velmi potěšilo.
Vytáhla mě z klece a nechala kleknout vedle.
"Dobré ráno, Dagu. Jaký máš dnes náhled na mou nabídku?"
"Alice, já..."
Přiletěla facka.
"Co jsi říkal, otroku?"
"Omlouvám se, Madam Cat. Svůj názor jsem nezměnil."
"Zásadový otrok, to jsou mi věci!"
Postavila se až ke mně a přitiskla mi břicho na obličej. Začala mi čechrat vlasy a hrát si s mýma ušima. Pak mě za vlasy surově vzala, zvrátila mi hlavu a tvrdě mi řekla, že si mám lehnout na břicho na postel.
"Dnes tedy dostaneš jednadvacet na lýtka. Připraven?"
Aniž čekala na mou odpověď, začala mi sázet rány v přesně propočítaných intervalech. Po osmi už jsem křičel nahlas a kroutil se jako had.
"Ale to není hezké!" Prohlásila, přestala s vyplácením. Pevně mě připoutala a do pusy mi narvala roubík se širokou manžetou.
"Tak tedy znovu! Neboj, budu se snažit, abys svého rozhodnutí litoval."
A začala znovu od jedné. Perfektně si mě vychutnávala. Roubík mi ucpal pusu tak, že jsem mohl dýchat jen nosem. Poslední rány už jsem vnímal přes rudou mlhu před očima.
Odvázala mě a zbavila roubíku. Znovu mi nasadila natahovák šourku i s kolíkem a nechala stát před postelí.
Lehla si místo mě a zaujal ji mokrý flek na polštáři.
"Ale, tady někdo plakal štěstím, že?"
Lehla si na záda, roztáhla nohy a vytáhla vibrátor. Začala si dělat dobře.
Netrvalo dlouho a křečovitě se zazmítala v orgasmu. Pak vstala a přešla ke mně.
"Dagu, můj vibrátor potřebuje očistit. Otevři tlamu, zakloň hlavu, vyplázni jazyk a nadechni se."
Když jsem to udělal, zasunula mi vibrátor až do krku a několikrát s ním povyjela ven a dovnitř.
Vytáhla ho ven a nechala políbit.
Cítil jsem, že mám trochu podrážděný krk. Lýtka mě bolela a pálila.
"Udělej snídani, převlékni postel a dnes si vezmeš obleček služky bez punčoch." Zavelela a šla se vysprchovat.
Po snídani mě poslala za Paní Gitou.
Ta si ihned všimla mých lýtek.
"Vzdoruješ?"
"Ano, Paní Gito."
"Jestli ti můžu poradit, nevzdoruj. Tohle je jen začátek toho, co tě čeká."
"Rozumím, Paní Gito." Řekl jsem hrdě.
"Aha. No, myslím, že budeš moc a moc litovat. Teď mazej makat nahoru."
Opět jsme se pustili do práce v podkroví.
Zdvihání materiálu a nutné podřepy byly pro mě velmi bolestivé a já už před obědem začal uvažovat, jestli mi stojí za to takhle trpět.
Rychle jsem ale tu myšlenku zahnal.
Před obědem mi byl sundán natahovák.
Pracovali jsme pak až do večera ve dvou, protože Nána byla odeslána do scifárny.
Večer se ze mě už únavou a bolestí lil pot.
Když nás Dámy zavolaly dolů k večeři, byli jsme oba utahaní jako mezci.
Nahnaly nás do koupelny. Blonďák dostal sprchu a já program na zvýšení libida.
Večeře byla společná. Dostali jsme do misek míchaná vajíčka a chléb.
Po večeři si Dámy udělaly pohodlí a s nohama na našich zádech debatovaly až do pozdního večera.
Po návratu domů mi Madam Cat prohlédla šourek a přivázala mě nahoru na postel.
Než usnula, dlouho mě vzrušovala, hladila a pusinkovala. Usnula přitulená k mým zádům.

Násobky štěstí V./11.

Za deset šest už jsem byl připraven na výboj kamkoliv.
Ale nepřišel žádný.
V šest se otevřela klec a já šel udělat obvyklé ranní kolečko.
Dopoledne měly Dámy ještě své soukromé programy, po obědě měl být program společný.
Na odpolední program měli otroci a otrokyně nastoupit nazí, pouze s úzkým obojkem. Týkalo se to i Nány, Blonďáka a mě.
Stáli jsme nastoupení na stupínku a čekali na zahájení odpoledne Paní Gitou.
Dámy byly tentokrát oblečeny ve westernovém stylu a na jednom ze stolů byly dvě velké tašky plné věcí.
Paní Gita oficiálně přivítala všechny Dámy i otroky na letošním rodeu. Mělo mít několik soutěžních disciplin a u většiny z nich si Dámy otroka a tedy partnera losovaly.
První soutěží bylo "cejchování".
Hrálo se na dvě kola. V prvním kole si polovina Dam vylosovala otroky, kteří měli plnit funkci jezdeckých koní.
Zbytek otroků měl hrát roli "dobytka".
Jezdkyně měly v rukou cejchy, což byly rákosky s gumovým razítkem jako cejchem na konci.
Každá Dáma měla jiný cejch a musela jím ocejchovat co nejvíc dobytka.
Nesměla však žádný kus označit dvakrát.
Naopak dobytek se měl snažit se označení vyhnout.
Jak koně, tak dobytek se měli pohybovat po čtyřech.
V prvním kole jsem byl vylosován jako cejchovaný.
Sažil jsem se vyhýbat, ale bylo mi to houby platné. Během chvilky jsem měl na sobě cejchy všech sedmi Dam. Včetně Madam Cat.
Ve druhém kole jsem dělal koně Madam Lili.
Vyhoupla na mě a chovala se jak šílená.
Pobízela mě boledtivými švihy bičíku a navíc mě kopala do slabin. Pot se ze mě jen lil, ale jako první jsme měli hotovo.
Dovezl jsem Madam Lili k jejímu křeslu a po políbení její ručky jsem se musel opřít bokem o zeď, protože jsem se třásl vysílením.
Madam Lili si toho všimla.
"No, seš šikovná půlkobyla. Jen bys potřebovala trénink. A zvonečky do bradavek, abych slyšela tvůj rytmus."
Paní Gita se chopila biče a všechny nás nahnala do velké koupelny, kde už byla připravená Lady Cat s hadicí a všechny nás zbavila lepivého potu.
Po návratu do sálu nás Dámy kromě dvou nahnaly do kobek se zhasnutými světly.
Netrvalo dlouho a otevřely se dveře mé kobky. Dovnitř cizí Dáma strčila jednu z otrokyň, bleskurychle ji připoutala a odešla.
V záblesku světla jsem si všiml, že má v puse roubík.
Čas se vlekl. Občas jsem slyšel kroky, jak odváděly, nebo přiváděly obyvatele sousedních kobek.
Pak se otevřely dveře naší kobky.
Dovnitř vešla Lady Cat. Beze slova mě odpoutala od kruhu a jako zvíře táhla nahoru.
Napříč sálem bylo ve výši pasu natažené lano. Lady mi spoutala ruce kovovými pouty a ty zacvakla do druhých pout, které visely z nataženého lana.
Pohladila mě po tváři a usmála se. Pak mi zmáčkla tváře proti zubům a do pusy nemilosrdně natlačila široký roubík s koženým štítkem. Zapla mi ho za hlavou a popleslala mě po tváři.
"Teď dostaneš na tělo deset kolíčků. Můžeš běhat jak chceš, ale nesmíš si sednout, kleknout, ani lehnout. Tvou soupeřkou bude Paní Běta. Má za úkol kolíčky sestřelit bičem a má na to pět minut. Když to nedokáže, vyhráls."
Odstoupila ode mě a uvolnila prostor statné Dámě se širokými boky, nevelkým poprsím a vlnitými blond vlasy. Na rtech s krvavě rudou rtěnkou jí pohrával úsměv.
Paní Gita mi dala na tělo kolíčky a odpočítala začátek.
Uviděl jsem prudký pohyb a uskočil do strany.
Bič mě zasáhl do boku, ale bez úspěchu. Nemít roubík zařval bych bolestí.
"Sakra, ty seš ale divoký tele!" Zasmála se Paní Běta a znovu se pohnula.
Uhnul jsem na druhou stranu a lehce se přihrbil.
Bič prosvištěl nade mnou.
Třetí rána mě zasáhla do stehna. Pak začaly rány pršet tak rychle, jak se Dáma stihla napřahovat.
Křičel jsem do roubíku, sténal, funěl jako lokomotiva.
Šrámy na mém těle přibývaly.
Tekly mi slzy bolestí. Už jsem ani neviděl, když se ozvalo spásné "STOP!"
Paní Gita oznámila, že jsem vyhrál, protože jsem uhájil čtyři kolíčky.
Lady Cat mě odpoutala a sundala mi náramky. Roubík mi však nechala.
Poděkovala mi a odvedla mě zpět do kobky.
Sedl jsem si na podlahu, opřel se hrudníkem o lůžko, hlavu si položil na předloktí a usnul.
Probudil mě zvuk otevíraných dveří.
Lady Cat nás oba odpoutala a odvedla zpět do sálu. Tam nám Dámy vyndaly z tlamiček roubíky a poručily nám, abychom se šli opět umýt. Tentokrát držela hadici v ruce Madam Lili.
Velice si to vychutnávala a každého pořádně ostříkala. Záležet si dala na genitáliích a bradavkách.
Další kolo se odehrávalo v chodbě.
Na jednom konci byly umístěny tři trestné kozy, na druhém byl stůl a cosi pod plachtou.
Opět nás nahnaly do kobek.
Tentokrát jsme i přes dvoje dveře a schodiště slyšeli občasné bolestivé výkřiky.
Když přišla řada na mě, bál jsem se. Strašně jsem se bál.
Dvě Dámy mě rychle pevně a nemilosrdně připoutaly na pravou trestnou kozu, čelem ke zdi. Nemohl jsem se ani pohnout.
Vedle mě byla připoutaná štíhlá rusovlasá otrokyně.
Cítil jsem, jak mi někdo uchopil šourek a něco na něj navlékl. Pak jsem dostal do zadku nevelký, ale dlouhý kolík.
"Dagu, teď je z tebe terč na střelbu z kuličkové pušky. Na koulích máš přidělaný terč, který má místo desítky otvor a vespod má zavěšený zvoneček. Takže si to hezky užij, že nemusíš nic dělat!" Řekla mi Lady Cat a zasmála se.
Z druhého konce chodby se ozvalo ostré cvaknutí a do zadku mi něco narazilo. Kulička trefila terč a bylo to cítit jen jako slabé klepnutí, doprovázené cinknutím zvonečku.
Pak druhé, třetí. Další kulička zasáhla základnu análního kolíku. Zároveň se vedle mě ozvalo ženské zaječení.
Dívka vedle mě řvala jako by ji na nože brali. Nebo braly?
Její jekot ještě ani nedozněl, když se mi bolestí zatmělo před očima a já zařval jako tur.
Kulička mě trefila do šourku a vystřelila mi bolest do ledvin a po páteři až do hlavy. Nebýt připoutaný, snad bych proletěl stropem.
Další kulička mě štípla do stehna. Další výkřiky jsem vyloudil hned dvakrát za sebou, když kuličky zasáhly má chodidla.
"Vibíš, říkala jsem, že bude zpívat i na jiné zásahy!" Řekl kdesi vzadu ženský hlas.
"Tak to prověříme!" Odpověděl jiný hlas.
"Dámy, ale tím odstupujete ze soutěže." Ozval se hlas Paní Gity.
"To nevadí, aspoň bude švanda!"
Vedle mě se ozvalo několikeré bolestné zaječení.
Dámy se začaly předhánět, která udělá lepší zásah.
Chodidla, stehna, šourek, podkolenní...
Neskutečný příval bolesti. Dívka i já jsme řvali a hýkali prakticky nepřetržitě.
Najednou však dívka vypískla a utichla.
"Dost, stačí. Jestli si chcete ještě hrát, vyměňte terče." Poznal ksem hlas Paní Gity.
Dámy si něco chvíli šuškaly. Zatím se dvě z nich staraly o omdlelou otrokyni.
Odpoutaly ji a přivedly k vědomí.
Slyšel jsem, jak se omlouvá, že omdlela.
"No, rozmyslím si, jak tě za to selhání potrestám. Ale vidím, že budeš trénovat snášení bolesti. Jdi se umýt a pak vytřeš tu pochcanou podlahu." Ten hlas byl ostrý jako břitva.
Ozvaly se kroky a Dámy obestoupily mou maličkost a začaly počítat zásahy na mém těle. Kterási z nich vyslovila názor, že tak krásně nastřílený terč by měl být vystaven během hostiny.
Netrvalo dlouho a čtyři otroci mě stále připoutaného odnášeli i s trestnou kozou do sálu, kde mě nainstalovali na stupínek tak, aby můj zadek trčel směrem k velkému stolu.
Lady Cat mi trochu povolila pouta a dala mi napít. Poděkoval jsem jí.
Zvedla levou nohu a dala ji na má záda. Nastavila mi kundičku a sukni mi hodila přes hlavu.
"Pěkně poděkuj tam dolů a lízej!"
Opakoval jsem poděkování a se zvrácenou hlavou lízal ze všech sil.
Někdo mi začal něčím jezdit po zadku. Byly to nehty. Ale byly něžné a pták mi okamžitě ztvrdl.
Byl jsem nadržený jako starý vlk.
Lady Cat se udělala a postříkala mi celý obličej.
"Tak a teď tu budeš čekat, dokud ti nedonesu jídlo."
Rozběhla se hostina, doprovázená bujarou zábavou. Z řeči a zvuků jsem mohl jen odhadovat co se děje.
Slyšel jsem ženské vzdechy, občasné údery plácaček a rákosek, zvuk soulože, jásot Dam, když se jim povedl nějaký dobrý šprým, sténání otroků...
Bylo to jako sledovat porno z rádia.
Navíc si kdekterá z Dam plácla do mého vytrčeného zadku, nebo mi promnula bolavý šourek.
Vysílením jsem nakonec usnul.
Probudila mě ne moc silná facka.
"Nespi!"
Lady Cat stála u mé hlavy.
Postupně mě odpoutala.
"Po čtyřech za mnou!"
Slezl jsem z kozy a hopkal směrem, který mi udávalo natažené vodítko.
Cestou jsme se stavili v koupelně.
Doma jsem byl nahnán do klece a Lady Cat mi osobně připnula řetízky.
Usnul jsem jako špalek. Na břiše s nohama roztaženýma jako přejetá žába.

Násobky štěstí V./9.

Spal jsem špatně a stejně jsem byl před šestou vzhůru.
Po otevření klece jsem udělal snídani a čekal.
Madam Cat se vzbudila až za hodinu potom.
Otočila se na posteli a mžourala na mě.
"Co šílíš, Dagu. Máš ještě spát."
"Nějak nemůžu znovu zabrat, Madam Cat."
Slezla z postele a odepla mě ze stoličky.
"Pojď si sednout ke mně."
Sedl jsem si vedle ní.
"Co tě trápí? Bolí tě něco?"
"Ne, nic, Madam Cat." Odpověděl jsem suše.
"Aha. Tak jdem."
Připla mi vodítko a táhla mě tak, jak byla k bytu Paní Gity.
Paní seděla na židli a Nána předváděla délku jazyka. Paní Gita jí ho totiž přišlápla k druhé židli.
"Dobré ráno, Gito."
"Dobré ráno, Cat. Co nám neseš?"
"Oé áo aa a."
Dámy se zachichotaly.
"Mám k tobě prosbu, Gito. Potřebovala bych s Dagem něco vyřešit ve scifárně."
"Ale jistě, Cat. Náno, jdi na to."
Nána se postavila a směšně kroutila pusou.
Došli jsme do scifárny.
Madam Cat něco domlouvala s Nánou.
Bylo mi jasné co. Nechá si mě upravit. Budu dělat vše, co bude chtít. Ale nebude mě to trápit. Sundal jsem si střevíce a tu trochu oblečení.
"No, vidím že jsi rozhodnutý. Tak jdi! Ale pamatuj, že jsem tě měla ráda takového, jaký jsi."
Bylo mi smutno.
"Náno, co moje vzpomínky? Zůstanou mi."
"Ano, ale budeš je vnímat, jako bys je viděl ve filmu."
"Chci být poslušným a oddaným své Madam Cat. Chci snést vše, co na mě chystá."
Políbil jsem své Madam ruku a šel. Postavil jsem se na značky a rozpažil.
Stroj se dal do pohybu. Uchopil mě a nasadil mi přilbu.
Hlavou mi začaly vířit tisíce myšlenek. Nezávisle na časové ose.
Létaly sem a tam. Znovu jsem viděl to, co nás spojovalo. Výlety, milování, svatba, doktorka, Aliciny oči, oči Madam Cat. Stejné oči, stejný úsměv, stejné něžné prsty... Trvalo to strašně dlouho. A pak se mi v hlavě usídlil klid.
Najednou mi přišlo líto, že přijdu o část z toho. Ale už se nedalo nic dělat.
Najednou nebylo nic. Hrála příjemná hudba.
Stál jsem na zemi.
Proti mě stála nahá Alice.
Byla nádherná. Oči jí svítily a na rtech jí pohrával úsměv.
Něžně mě odsunula stranou.
"Co to děláš, Alice?"
Zabodla oči do mých.
"Jsem na řadě. Nechám si taky upravit mozek. Nechci ti ubližovat víc, než uneseš."
Koukal jsem na ni a byl najednou rozhodnutý, že to nesmím dopustit.
"Ne. To nechci. Nedělej to."
"Dagu, já respektovala tvé rozhodnutí. Buď prosím tak laskavý a respektuj ty to mé."
Její hlas byl jasný a rozhodný.
Začal jsem se stydět za svou slabost. Ustoupil jsem.
Postavila se na mé místo.
"Jdi dál, ať tě nezasáhnou ramena."
Ustoupil jsem ještě několik kroků.
Stroj zahučel. Najednou jsem ty zvuky hydromotorů a serv slyšel jako umíráček.
Po tvářích mi tekly slzy. Viděl jsem, jak bezcitný stroj unáší milovanou živou bytost.
Stál jsem tam. Viděl jsem Alici v pevném sevření ocelových ramen.
Nekonečně dlouho.
Stroj postavil Alici zpět na zem a stáhl se do parkovací polohy.
Alice otevřela oči.
"Dagu, drahý, ty tu na mě čekáš?"
"Ano, Alice. Čekám."
Usmála se a prohrábla si vlasy.
"Mám hlad. Půjdeme si dát snídani."
Vzala mě za ruku a odváděla pryč.
Snídani jsem chtěl udělat novou, ale předešla mě.
Posadila mě na židli ke stolu a že novou snídani udělá sama.
Byla luxusní, ale nějak mi nešla do krku.
Dohodli jsme se, že když máme nečekané volno, půjdeme se projít.
Oblékli jsme se jako muž a žena.
Vyšli jsme z Tvrze.
Šli jsme cestou skrz háj, pak jen úvozem, napůl zavátým sněhem.
Vystoupali jsme na malý vršek.
Alice se ke mně přitulila, objala mě a pokožila mi hlavu na prsa.
"Víš, že jsme poprvé spolu sami dva venku?" Špitla.
"Ano. Vím."
"Nebyl jsi v pokušení utéct?"
"Jen první tři dny. Pak už dostaly události takový spád, že bych byl sám proti sobě. Napřed Paní Gita s její výchovou a mateřskou péčí, pak ty a moje láska k tobě. Do toho všechny události kolem toho.
Bylo to jako tornádo. "
"Takže už utéct nechceš?"
"Ne."
"Ani ode mě?"
"Nikdy bych ti neutekl. Asi bych byl zklamaný, možná znechucený, ale neutekl bych. Miluju tě."
"Já tě taky miluju. A proto tě zvu na tvůj oblíbený oběd."
"Ty víš, co mám rád?"
"Vím. Široké nudle s tvarohem a cukrem, polité rozpuštěným máslem."
"Kdo ti to řekl?" Zeptal jsem se dost překvapeně.
"Ty! Tenkrát v Maďarsku!" Rozesmála se.
"A já tě zvu na tvou oblíbenou večeři, lásko."
"Ale ty nevíš, jakou mám oblíbenou večeři."
"Vím! Fondue z vína a tří sýrů. S francouzskou bagetou místo chleba."
Zírala na mě jako na strašidlo.
"Kdo ti to řekl? Nána?"
"Ne."
"Řekni, nebo to z tebe budu muset dostat násilím!"
Zasmála se.
"Ne a ne a ne. Jdeme domů."
Oběd byl pohlazením po těle i po duši.
Odpoledne v posteli.
Ne s milováním, ale jen s povídáním o všem možném.
Večeři jsem měl na starosti já. Náš mrazák byl úplnou pokladnicí.
Sadu na fondue jsem si půjčil od Paní Gity.
Po večeři jsem šel udělat kávu. Zrovna jsem ji zalíval, když jsem si vpomněl na včerejšek. Otřásl jsem se.
V tu chvíli mi něco došlo! Jak to, že jsem se otřásl hnusem, když mi to mělo být jedno!
Doběhl jsem pro Alici a za ruku ji táhl k Paní Gitě.
Seděla v obýváku a hřála si nohy o Nánina záda.
S omluvou jsem vtrhl dovnitř.
Paní Gita ani nezvedla oči od knihy a pronesla: "To je nějaký nový sport? Vlečení někoho ke Gitě?"
"Ne, Paní Gito. Omlouvám se, ale potřeboval bych mluvit s Nánou."
"Posluž si."
"Náno, co to bylo ráno za program, který jsi nám dal do psychohelmy?"
Nána zvedla obličej z koberce a úplně nezáludně pronesla: "Normální relaxační program. Oba dva jste měli stejný."
V né hlavě se zažehl plamen. Všechno mi bylo najednou jasné.
Otočil jsem se na Alici
"Ty zákeřná mrcho!" Zařvalo něco ve mně a ta slova vyletěla ven jako zařvání lva.
Dívala se na mě s vyzývavým úsměvem, který jsem tolik miloval a změnila jím můj vztek v smích a vyznání lásky.
"Hmmm, jedna zákeřná mrcha, to je pět trestných bodů... A vyznání lásky mínus pět trestných bodů... To bude velký trest!"
Chvíli jsme na sebe koukali a pak mě Alice políbila.
Jako z jiné galaxie se ozvalo: "Nanynko, vidíš ty dva blázny? Co bys jim řekla?"
"Já ummmmm muml..."
Ohlédli jsme se a viděli Nánu, jak šilhá na nohu Paní Gity, která končila v puse nacpaným palcem.
Omluvili jsme se Paní Gitě a šli si užít čistě soukromého večera.

Násobky štěstí V./8.

Alice mi spala stulená v náruči celou noc. Opatrně jsem jí zvedl ruku z mého boku.
"Co je?"
"Ráno, jdu udělat snídani."
"Huš! Lež a hřej!"
Poslušně jsem tedy ležel a hřál.
Znovu jsem usnul. Zdál se mi bláznivý sen.
Když jsem se probudil podruhé, byla Alice pryč. Našel jsem ji v kuchyni. Dělala zrovna tousty.
Usmála se.
"Dobré ráno Alice. Jak ses vyspala?"
"Báječně. Jen mi ráno chtělo utéct topení."
Nasnídali jsme se v kuchyňce.
"No, drahý, zpět do služby."
Vytáhla obojek z kabelky a nasadila mi ho.
Ukázala před sebe na zem.
Klekl jsem si a políbil nastavenou ručku.
"Vem si pracovní oblečení a mazej za Paní Gitou! A nezapomeň si nasadit klícku."
"Klíček vám ihned donesu, Madam Cat."
"Nemusíš. Já už ho mám. Klícku stačí secvaknout."
Ukázala mi drobný klíček, zavěšený na řetízku na krku.
Na mé poličce mě opravdu čekala nová klícka. Na destičce měl vygravírován v kruhu nápis MAJETEK MADAM CAT a uprostřed kroužku byla kočičí hlava.
Nasadil jsem si kroužek a klícku nasunul na dva trny. Tiché cvaknutí a bylo to. Vše bylo dělané na míru.
Nahlásil jsem se Paní Gitě.
Bylo třeba připravit devět pokojů, sál, koupelnu a tři herny.
Obvyklé kolečko catering - odpady - pošťák a před polednem bylo hotovo.
Odpoledne měla přijet malá společnost, která chce využít prostory Tvrze pro soukromou skupinovou hru.
Společnost přijela hromadně. Rychle se ubytovali a chovali se celkem tiše.
Jejich Královna byla rozevlátá žena neurčitého věku, trochu poblázněná všelijakými zónami, bylinkami a nevím čím ještě. Ubytovali se a pak šli na prohlídku.
Paní Gita z nich byla div živá. Měli mít zajištěno ubytování a stravu a to bylo vše.
Odpoledne si Paní Gita přišla pro Madam Cat a pro mě.
"Lidi, pojďte se mnou. Tomu neuvěříte!"
Dovedla nás do sklepní mučírny, kde jakási Dáma oblečená do rádoby historických šatů lehce pleskala po zádech holohlavého svalnatého muže koženkovými důtkami.
Muž křičel jako smyslů zbavený.
Královna si nás všimla.
Paní Gita se omluvila, že nechtěla rušit.
"Ne, v pořádku. Jako ředitelka máte právo vědět, co se tu děje. Náš otrok právě dostává tvrdý výprask..."
Její slova zanikla ve smíchu nás všech.
"Co... Čemu se smějete?"
"Tomu tvrdému výprasku." Odpověděla Madam Cat, která sotva popadala dech.
"A jak by tedy měl podle vás takový výprask vypadat?"
"To, co máte na sobě má být některé období ve starověkém římě?"
"Ano. Proč se ptáte?"
"Za co má být váš otrok trestán?"
"Za útěk."
"Hmmm, tak za útěk by ho čekalo nejspíš ubití těžkým bičem, nebo ukřižování pro výstrahu." Řekla Paní Gita.
"A tohle?"
"Něco vám ukážu. Náš otrok, tedy vlastně otrokyně dostala před třemi dny čtyřicet ran rákoskou na prsa. Dášo, ukaž se."
Ukázal jsem oteklá barevná prsa, každé se strupem po Luciině mstě.
Královna se chytla za srdce a zapotácela se.
"Děvče zlatý. Kdo ti to udělal? To je hrůza!"
"Dostala ode mě jen malý dárek."
Řekla Madam Cat jako by nic.
"Vy, vy se bičujete doopravdy?"
Vyjekla se zděšením Královna.
"Poslyšte, co vy jste vlastně zač?"
Královna zaváhala a pak ze sebe vypáčila: "My jsme štáb, který chce natočit nízkonákladový film o historii útrpného práva."
Paní Gita se zamyslela. "Takže předpokládám, že tento muž je pouhý herec."
"Ano."
"Tak by neměl tolik přehrávat."
"Ale vždyť jeho to opravdu bolí!"
"Pokud ho tohle bolí, skutečný výprask by nevydržel."
"No dovolte, jsem chlap a něco snesu. Ano, tady trochu přehrávám, ale vydržím dost!" Řekl vazoun, který byl odpoután a šel k nám.
"Ani desetinu toho, co dostal jeden zdejší otrok za své provinění."
"A co dostal?"
"Sto ran rákoskou na zadek."
"Tsss, to zvládnu taky!"
"Chcete to zkusit?" Zasvítily oči Madam Cat.
"Pokud je dostanu od vás, tak určitě."
"Jarmile, já bych to nedělala." Varovala ho Královna.
"Klid, to zvládnu!"
"Výborně! Cat, trochu ho ale šetři."
Madam Cat mě poslala pro své nářadíčko.
Vrátila jsem se cobydup a podala jí tubus.
Vytáhla svou oblíbenou rákosku.
"Lehnout na břicho, ruce do klády."
Zacvakla mu ruce do klády a nohy připoutala k okům na trestné lavici.
"Uvolni zadek. Připraven?"
"Ano, slečno..."
"Já jsem Madam Cat. Jsem mazlivá kočička ... s drápky!"
V kratičké pauze mezi slovy švihla muže přes zadek. Ukázal se červený pruh a muž zaječel.
"Počítej si je, hrdino, abych tě neošidila!"
Švih!
"Jááááujííí!"
"Co bude?"
"D-dvě..."
Snažil se, ale nevydržel. Sedmé jelito rozhodlo.
"Nenenene, né, já už nemůžu." Řekl muž a schoval hlavu mezi natažené paže.
"Dost! Proboha už toho nechte! Vždyť ho zabijete!" Vykřikla Královna.
"To bych musela víc přitlačit a přidat spoustu úderů navíc. Ale to by umřel spíš hrůzou, než na následky bití."
Odpověděla jí Madam Cat.
"Já se nebojím. Ale tohle strašně bolí." Vmísil se do hovoru herec, který opatrně vstával z trestného stolu.
"Můj otrok nedávno podstoupil takovou torturu, že tohle by vzal jen jako rozcvičku."
Paní Gita už to nevydržela a prohlásila že jde na kafe. Kdybychom cokoli potřebovali, Nána je ve scifárně.
"Co je scifárna?"
"Naše centrum pro milovníky a milovnice drsných hrátek ve stylu sci-fi. Dokonce obsahuje i přístroj na tvorbu krátkodobé hypnózy."
"Jé, můžu to vidět? Sci-fi miluju!" Vmísila se herečka, která předtím "bičovala" vazouna.
Odvedli jsme je do scifárny. Herečka se rozplývala úžasem.
"Co tam máte za možnosti?"
Nána vytáhl sešit, ve kterém měl zapsány různé programy v návaznosti na hry hrané ve Tvrzi.
"Jů, to je paráda! Můžu si to zkusit?"
"Ano, jaké máte přání?" Zeptala se Nána.
"Tady tu čtyřku. Únos mimozemšťany, lékařské experimenty... Je to bezpečné?"
"Ano. Budou tu svědci, kteří vám potvrdí, že téměř vše proběhlo jen ve vaší hlavě. Pokud si to budete přát, mohu vše nasnímat na kameru."
"No, tak ano. Musím být u toho nahá?"
"Z bezpečnostních důvodů ano. Ale nemusíte se bát, kazetu z kamery dostanete jen vy."
Herečka se rozhlédla po svých přátelích, pokrčila rameny a svlékla se.
"Co mám dělat?"
"Dojděte do sálu a stoupněte si na značky. Dál budete přesně plnit příkazy, které dostanete."
Herečka došla na "start" a postavila se na značky. V sále se setmělo.
Ozval se výstražný tón a hlas v neznámém jazyce potom se rozblikala různá světla kolem herečky.
"Vstoupila jste do zakázané zóny. Identifikujte se!" Zahřměl hlas jakoby odevšad.
"Já... já jsem Helena ... Jsem herečka..."
"Neznám! Pozor, narušitel, pozor, narušitel!"
Na herečku zamířilo několik světlometů.
"Rozpažte a nehýbejte se!"
Manipulátor ji chytil do klepet a vřískající zvedl ze země. Nasadil jí psychohelmu a herečka zvadla.
Asi deset minut ji tak držel a pak ji opatrně položil na nemocniční pojízdné lůžko, lehce vyšperkované scifi rekvizitami.
Herečka se probudila.
"Pomozte, pomozte mi prosím. Oni mě unesli. Dělali se mnou hrozné věci. Bodali do mě, řezali... Pomoc!" Došla k nám a klesla na zem.
"Nastavil jsem konec na průchod portálem dveří." Řekla Nána.
Královna i vazoun na to zírali s pusami dokořán.
Královna opatrně pomohla herečce na nohy.
"Pojď. Půjdeme."
"Kam, paní? Já to tu neznám."
"Domů. Půjdeme domů."
Prošly portálem a herečka se zastavila. Otočila se na nás a s vyvalenýma očima se zeptala: "Zdálo se mi to, nebo jsem opravdu byla unesena?"
Nána jí podal malou kazetu.
"Tady je záznam. Jestli se na něj chcete podívat, tak si sedněte ve sklepě označeném cedulkou "VIDEOSÁL". Vložte kazetu do přehrávače a dívejte se."
Přešli jsme do videosálu.
Usadili jsme se do křesel a já pustila ovladačem video.
Vše bylo precizně natočeno, včetně zvukových a světelných efektů.
"Heleno, jestli chceš, nechám ti to trochu sestříhat a budeš mít parádní film!" Řekla Královna a celá vzrušená sledovala konec děje.
"Jo a úplně náhodou vznikne nejmíň dvacet kopií. Nene. Tohle půjde do mého soukromého archivu. A to, co mi z toho zůstalo v hlavě si ještě dnes sepíšu. Ten kdo to vymyslel je neskutečný génius. Víš, že jsem opravdu vše fyzicky cítila? Jak mi bodali jehly všude, i tu jejich prohlídku, nástroje vsunuté..." Zatřásla hlavou. To se nedá popsat. To bys musela zažít.
Vytáhl jsem kazetu a předal ji majitelce v uzamčené krabičce s číselným zámkem.
"Kód je uvnitř. Tak si ho nejdřív přečtěte, než zámek uzamknete." Řekl jsem jí.
"Děkuji. Tohle bude můj poklad."
Vydali jsme se nahoru. U večeře byla celá společnost tichá a zamlklá. Po večeři přišla šéfka společnosti s tím, že odjedou už dnes. Prý přehodnotila své plány a bude raději natáčet něco o zvířátkách. Jen Helena se usmívala a řekla, že tohle určitě nebyla její poslední výprava do naší scifárny.
Šéfka však byla férová a zaplatila za předem dohodnuté služby.
Madam Cat dala vazounovi jako dárek svou rákosku.
Rozpačitě si ji prohlížel a poděkoval za největší lekci svého života.
"Kdybys potřeboval zase naklepat zadek, stačí říct!" Odpověděla mu se smíchem Madam Cat.
Těsně po odjezdu společnosti přijela Paní Gábina a divila se, že je tu prázdno.
Paní Gita s Madam Cat jí vyprávěly, co se tu dělo.
Paní Gábina se smála, až se za břicho popadala.
Madam Cat se svedla, omluvila a odtáhla mě do herny.
"Kleknout!"
Klekl jsem si před ni.
"To se ti líbilo, co? Očumovat nahý ženský."
"Madam Cat, já..."
"Jsem smilný prase! To jsi chtěl říct?"
"Ano, Madam Cat!"
"No skvěle! A ještě to drze přiznáváš!"
"Madam Cat..."
"Jdeme!"
Dotáhla mě zpět.
"Milé Dámy a milí otroci. Můj otrocký zmrd si pro vás připravil malé překvapení. Ukáže vám, jak si připravuje slavnostní kávu. Gito, prosila bych černou kávu do půl hrnku.
Sundala mi klícku.
Gita udělala kávu a podala ji Madam Cat.
Ta ji postavila přede mě.
"Dnes to nebudeme zdržovat, takže se přede všemi třikrát vyhoníš a vystříkáš.
Samozřejmě do kávičky."
Bylo mi strašně trapně. Už jsem se naučil snášet bolest, být podojen, dokonce po sobě uklidit semeno jazykem, ale tohle bylo něco jiného.
Dámy se pohodlně uvelebily a sledovaly mé snažení.
"No ne, Cat, on se červená!" Zasmála se Paní Gita.
"No, nechci mu pořád ubližovat fyzicky. Potřebuje i trénink psychické odolnosti."
Honil jsem ze všech sil, ale nešlo mi to.
"Copak? Takové vzácné obecenstvo a ty se ani neuděláš? Nebo ti mám donýst vibrátor?"
"Omlouvám se, Madam Cat, ale nejde to."
"Aha. Tak to ti budu muset pomoct. Mám tu novou hračku."
Ukázala mi zvláštně zakřivený kolík, spojený kabelem s pogumovaným kroužkem. Musel jsem si kolík zavést do zadku a kroužek nasadit kolem celého přirození.
Madam Cat zapnula spínač na kabelu a mně začalo být hezky. Byl to nádherný pocit blížícího se orgasmu.
"Pamatuj! Ani kapku vedle!" Připomněla mi Madam Cat.
Najednou tu byl orgasmus. Silný a bouřlivý. Dávky mého semene tekly do kafe.
Začal jsem se uklidňovat.
"Tak si dáme druhé kolo!" Řekla Madam Cat a znovu vše zapnula.
Druhý orgasmus byl stejně silný a semene bylo jen o trochu míň.
Třetí byl už únavný, ale dostal ze mě ještě jednu dávku řídkého.
"No vidíš, že to šlo. Teď si vyndej ten kolík, sundej kroužek, vem to kafe a pojď ke stolu."
Sedl jsem si na židli a postavil hrnek před sebe. Byl jsem rudý jako rak a nejraději bych byl neviditelný.
"No a k tak luxusní kávě patří brčko!"
Podala mi brčko a popřála dobrou chuť.
Přemlouval jsem se ke konzumaci.
"Dagu, jestli máš pocit, že máš v kafi málo mlíka, zkus požádat kamarády, ať ti vypomůžou."
Začal jsem srkat tu hnusnou kapalinu.
S vypětím všech duševních sil jsem vše vypil, podporován skandováním Dam.
"Hodný Dag." Řekla Madam Cat a podala mi skleničku. Bylo v ní víno.
Vypil jsem ho na dva loky.
Dámy začaly řešit co s načatým večerem.
Nakonec Dámy hrály karty a my, otroci je obsluhovali.
Když jsme se chystali s Paní Gitou ke spánku, nechtělo se mi mluvit.
Byl jsem psychicky na dně.
"Dnes jsi byl moc šikovný, Dagu. Mám z tebe radost. Ale neboj. Bude ještě spousta podobné zábavy. Teď jdi spát. Zítra ruším budíček a můžeš se vyspat do sytosti."
Poděkoval jsem jí a zalezl do klece.

Násobky štěstí V./6.

Už jsem byl v polospánku, když mě zabrněly bradavky.
Potichu jsem vylezl z klece a šel se umýt. Večer jsem to jaksi nezvládl. Vytanula mi přitom věta, ať se podívám do zrcadla. Měl jsem tělo, nohy i přirození poseté otisky rtěnky. Naštěstí to šlo umýt. Vydrhl jsem se a šel udělat snídani. Tentokrát jsem musel doběhnout do velkého mrazáku. Potřeboval jsem pro Madam Cat kuřecí vývar. Ten jsme měli ve zmražených kostkách.
Ještě jsem vzal ve skladu jedny sušenky a sklenici kyselých okurek.
S vonícím vývarem jsem se vplížil do ložnice. Madam Cat ještě spala.
Už jsem byl zacvaklý na stoličce, když se obrátila na posteli a začenichala jako pes.
Když viděla, že jsem připoutaný, slezla, došla si na WC a až cestou zpět mi odemkla pouta.
Naservíroval jsem jí snídani a klekl si ke své.
Madam snědla celou snídani, vypila kávu a sledovala, jak dojídám já.
"Děkuji. Včera jsem to trochu přehnala."
Přivřela oči a vypadalo to, že opět usne.
"Dagu?"
"Ano, Madam Cat?"
"Zdálo se mi to, nebo ti ta hubená mrcha prosekla kůži?"
"Nezdálo, Madam Cat."
"Hmmm, musíme si na ni dát pozor."
"Myslím, že to nebude potřeba. Asi se tu už neukáže."
A vyložil jsem Madam Cat nápad Madam Lady na putovní dar "40 na kozy" pro nejsurovější účastnici pobytu.
"Tsss. Teda Dagu! Jen dostaneš dáreg, hned ho pošleš dál."
Zamyslela se, pak na mě upřela oči doširoka otevřené.
"Takže trestem pro tebe by vlastně bylo, příště ti nic nedat. Ty pacholku vypočítavej!"
A rozesmála se.
"O fialové kozy. To je dobrá soutěž..."
Odkopla přikrývku.
"Vstávej. Chci být u toho, až budou odjíždět."
Oblékli jsme se a šli k Paní Gitě.
Tam už bylo taky živo. Tedy spíš jak na srazu zombíků.
Paní Gábina se podívala na nás dva a utrousila: "Jak to vy dva děláte? Jste čiperný jak veverky. Já si připadám jak vyždímaný hadr."
Paní Gita taky nevypadala moc dobře a Justa s Jil měly hlavy opřené o dlaně a zíraly do kávy.
Madam Cat na mě mrkla a ukázala bradou k mrazáku.
Za chvíli už voněl vývar i v této kuchyni.
Oživlá Paní Gábina si pomlaskávala a tvrdila, že si mě měla koupit ona.
Obživlé Dámy se svými domlouvátky postaraly i o zrychlení pohybu otroků a vše se rozeběhlo jako dobře namazaný stroj.
Nána se vydala do svého království a já s ostatními otroky uklízel, až se z nás kouřilo.
Že mladé Dámy byly v noci divoké svědčilo několik zlomených rákosek a prutů. Naštěstí nebyly naše.
Také jsme našli nějaké spodní prádlo a použité prezervativy.
Než se však Dámy probudily, měli jsme uklizené i učebny a čekali jsme v jídelně.
Madam Lada přišla jako správná šéfka, tedy první.
S úsměvem, oběma otroky na vodítkách a lehce, jako baletka.
"Dobré ráno všem. Co máme dobrého?"
Podívala se na nabídku, nabrala otrokům do misek, vzala jim i jednorázové lžíce, pak nabrala sobě a sedla si ke stolu na záda většího otroka.
Ten jen sykl.
"Jo, děravá paměť bolí." Okomentovala to Madam Lada a v klidu se dala do snídaně.
Začaly se trousit mladé Dámy s otroky.
Jejich chování však bylo málokdy tak graciézní jako vystupování jejich šéfky.
S kruhy pod očima, popelavými tvářemi a evidentním nechutenstvím vždy snědly trochu jídla a odešly. Překvapila mě maličká Slečna Hana. Ta byla jak z cukru. Podívala se na mě, šibalsky mrkla a našpulila rty jako k polibku. Usmál jsem se na ni též.
Její otrok šel trochu zeširoka.
Zamyslel jsem se nad tím a...
"Jo, až do rána..." Dopověděla mou myšlenku nahlas a zasmála se.
Nabrala sobě i otrokovi jídlo na talíře a dala je na tác, který otrok nesl.
"Proč máte uměláky i tady?" Podivila se.
"To jsou krmítka, slečno Hano." Odpověděl jsem a jedno sundal z police.
Pozorně si ho prohlédla a zeptala se, v jakých objemech jsou.
Vyndal jsem další dvě velikosti.
"Jé, kde se dají koupit?" Zavýskla a otrok zvedl oči k nebi.
"Tady. Máme jich dost ve všech velikostech."
Našeho rozhovoru si všimla Madam Lada a přišla se také podívat.
Obě si okamžitě nakoupily a k nákupu strhly i několik dalších Dam.
"Vidíš? Já se tím udělám, pak ti do toho dám snídani, abys na mě myslel i při jídle!" Rozjela se jinak decentní slušňačka Anička.
Vzpomněl jsem si přitom na královskou snídani s příchutí Paní Gity.
Ještě než se Madam Lada odebrala balit, vzala si mě stranou a důkladně si mě oměřila. Na mé otázky proč, mi neodpověděla a jen si data zapsala.
Snídaně vydány, výdejna uzavřena, šli jsme připravit recepci a šatnu.
Odchod a odjezd proběhl stejně živelně jako příjezd.
Osaměli jsme. Dámy nás poslaly uklidit pokoje.
Vše bylo ale celkem v pořádku a tak jsme měli brzy hotovo a mohli se vrátit ke Královnám.
Paní Gita seděla pohodlně opřená v křesle a zadumaně na nás koukala.
"Dámy, všimly jste si něčeho?" Řekla zadumaně.
"Nevím?" Hlesla Paní Jil.
"Naši otroci už bravurně zvládají všechno kolem provozu Tvrze. A Dag je navíc dobrý obchodník."
Madam Cat se rozesmála. "Kdyby jen to! On prodal i svých 40 na kozy."
Dámy zvědavě zvedly oči k ní.
Musel jsem převyprávět celou historku s vytáhlou Lucií a její "výhrou".
Dámy se řehnily.
Madam Cat se zvedla a omluvila náš odchod s tím, že se s odjíždějícími Královnami chceme před odjezdem rozloučit.
Dovedla mě do naší ložnice. Ukázala na mou rohožku.
Klekl jsem si a čekal.
Sundala mi obojek a položila ho na noční stolek.
"Pojď se natáhnout, drahý." Řekla a vyhoupla se na postel a do polosedu.
Zaujal jsem místo vedle ní.
"Jak ti je? Co tvé koule?"
"Trochu je cítím, Ma... Alice."
Usmála se.
"Madam Lada tě chválila. Líbilo se jí, jak ses zabejčil. Jen tě prosím, nepřežeň to. Nerada bych tě zmrzačila."
"Pokusím se, lásko."
Začal jsem ji hladit, laskat její prsa, břicho, stehna. Vzrušeně dýchala. Roztáhla nohy.
"Pojď do mě."
Představa soulože s naraženými koulemi mi nepřipadala příjemná a tak jsem se sklonil k jejímu klínu a začal opatrně pracovat jazykem.
Najednou jako by zešílela. Převrátila mě na záda a sedla mi kundou na obličej. Vzala moje ruce a dala si je na svá prsa.
"Mačkej, štípej, chci tvou sílu cítit."
Začal jsem mordovat její ňadra plnou silou. Křičela, sténala až zavyla a sesula se mi na hlavu celá. Do pusy mi stříkala svou šťávu a břicho jí pulzovalo.
Těžce dýchala. Pak se zvedla, celá zpocená a tiše poděkovala.
Opět jsme seděli vedle sebe. Ale mlčeli jsme. Něco mě napadlo.
"Alice?"
"Ano, miláčku?"
"Jestli chceš, nechám se u Nány ve scifárně upravit. Budeš to mít bez práce."
Dlouze se mi podívala do očí.
"Ty můj blázínku. To já přece nechci. Já chci tvou osobnost. Nechci loutku. Když tě trápím, nutím tě se přemáhat a snášet mé rozmary, je to vzrušující, protože tam uvnitř je můj úžasný chlap. Ten co kvůli mně málem umřel a já s ním. Když jsem Madam Cat, miluju tvůj styl chování, tvůj odpor. Baví mě hledání tvých slabostí..."
Políbila mě. Dlouze.
Pak koukla na hodiny.
"Dámy za chvíli odjíždějí. Jdem se rozloučit."
Nasadila mi obojek.
"K noze a po čtyřech!"
"Ano, Madam Cat."
Rozloučení bylo srdečné a rychlé. Dámy se měly opět v pátek vrátit.
V obýváku Paní Gity proběhla tradiční afterpárty a večerka už mě zastihla v mé kleci.

Násobky štěstí V./5.

Znáte ten pocit, kdy se vzbudíte půl minuty před budíkem?
Přesně tak jsem se vzbudil já a měl tak čas se připravit na elektrický pulz.
Tentokrát jsem nevykřikl.
Vyplížil jsem se z klece jako duch.
Když jsem o půl hodiny později sedal na vyčkávací stoličku, broukla Madam Cat ať si nesedám.
Seskočila z postele a popřála mi dobré ráno.
Mé zakrákání okomentovala větou: "No, dnes by z tebe zpěvák nebyl."
Vrátila se z WC a nechala si naservírovat snídani. Já tentokrát směl jíst kaši lžící.
"Víš, Dagu, dlouho jsem přemýšlela a došla jsem k tomu, že pokud budeš mít cestu ven z Tvrze, budeš muset chodit definitivně v ženském oblečení.
Už prsa prostě neutajíš. Už v Německu jsem si toho všimla. Ale ty už to prakticky ovládáš, takže to nebude problém."
Napila se kávy a pokračovala:
"Příští týden zajedeme k Paní Gábině do ordinace. Nemusíš se bát, tentokrát to bude vyšetření téměř bez bolesti."
Dojedla snídani a pochválila ji.
"Dnes si vezmeš na sebe jen volné triko a černé boxerky. Dokonce ti sundám klícku."
Jak řekla, tak učinila.
Sama si vzala jen kuklu s maskou, ale mimo to krásné vypasované šaty a střevíčky na jehlách.
Připla mě na vodítko a vedla k bytu Paní Gity.
Tam už snídaly Dámy. Gábina, Justa, Jil i Gita, s otroky u svých nohou.
"Dobré ráno Dámy." Řekla Madam Cat a já totéž jen zachrčel.
"Jé, naše gumová panenka. A je živá!" Zasmála se Paní Gita.
"Jo, živá. Ale nemůže mluvit a ani kloudně sedět."
Odpověděla jí Madam Cat.
"Otrok může sedět jen když má v zadku kolík, nebo je to nutné pro zkoušení jeho výdrže a oddanosti."
To se s milým úsměvem ozvala Paní Gábina.
"To je taky pravda." Přisvědčila Madam Cat.
Poručila mi kleknout a zůstat.
Dámy se vesele bavily o včerejšku i o tom, co dnes bude následovat.
Dopoledne bude probíhat opět vyučování a odpoledne kurzy pro mladé Dámy bez otroků. Večer hostina na rozloučenou pro všechny.
Čekal jsem nějaké pracovní úkoly, ale nedostal je. Madam Cat se rozhodla projít. Se mnou na vodítku korzovala celou Tvrzí. Potkávali jsme mladé Dámy, které Madam Cat s úsměvem zdravily. Mě si ani nevšimly. Jen Madam Lada si dala políbit ručku a zeptala se, jestli chci i bonbon do pusy, když jeden cucám v zadku. Obě Dámy se tomu zasmály.
Madam Lada si toho všimla.
"Myslíš, že jsme na tebe zlé? Neboj, zatíímco my jsme si s tebou užívaly, užívala si tvá Madam Cat s našimi otroky. I s mými."
Otočila se na své dva otroky. "Ukažte, co jste si vysloužili!"
Oba se otočili a ukázali svá záda a zadky. Byly plné šlinců, modřin a jelit. Některá byla krvavá.
"Teď řekněte za co jste byli potrestáni."
"Zapomněli jsme na narozeniny naší božské Madam Lady." Řekl ten vyšší.
Madam Cat mi trhla za obojek. "Tak si to příště vyměníte, ne?"
Uviděla děs v mých očích a zasmála se.
"Ale neboj, po obědě budeš zase hlavní hvězda. Máme vymyšlenu báječnou zábavu."
Po obědě a siestě mě Madam Cat dovedla do sálu.
Postavila mě na stupínek a počkala, až se všechny Dámy ztiší.
"Milé Dámy. Dovolte, abych vám představila mého otroka Daga.
Včera vám udělal gumovou pannu, tak se nedivte, že chraptí."
Dámy se zasmály.
"Divily jste se, že jste v obleku nenašly koule, ani ptáka. Je to ale prosté. Otrok ve stresu, navíc se zachlazeným rozkrokem zatáhne koule a částečně i ptáka do podbřišku a za určitých okolností až úplně do břicha. Pak už stačí gumové kalhotky a máte bezpohlavní hračku hotovou."
Dámy zatleskaly.
"Dag má ode mě slíbeno dvacet ran na spodní stranu prsou. Jak jste si všimly, má slušná prsa na takovou exhibici.
Ale on můj dárek nechce. Já poprosím Madam Ladu, aby ho donutila o dárek dokonce požádat."
Svlékla mi triko i boxerky a nechala Dámy se pokochat mým tělem.
Nechala mě lehnout na trestnou lavici na záda a připoutala mě. Nohy mi ohnula nahoru a s patami u zadku je doširoka roztáhla a zajistila lany.
Do mého rozkroku zíralo dvacet žen.
Madam Lada se mi podívala do očí a hodně nahlas řekla: "Otroku. Tvá Paní tě poctila dárkem. Přijmeš ho?"
"Ne, Madam Lado."
"Dobrá."
Otočila se k publiku a něco jim ukázala.
"Tenhle malý přístroj mění mužské NE v otrocké ANO, PROSÍM.
Vezmu tyto dvě destičky s otvory, odjistím zámečky a otevřu je. Prsty levé ruky obejmu šourek mezi varlaty a tělem a varlata odtáhnu a otočím.
Silně mě zatáhla za koule, až jsem hekl.
"Nyní uzavřu obě destičky kolem šourku a stisknu. Vidíte, jak se šourek stresem stáhl? Už nevisí, ale kůže je tuhá jako krupon. Pojďte si osahat."
Dámy šly a já cítil množství prstů na šourku.
"To nám dokazuje, že otrok se vědomně, nebo podvědomně bojí. Je proto znovu čas na otázku.
Otroku, chceš přijmout dar své Paní?"
Představa dvaceti ran rákoskou na tak citlivá místa mě doháněla k zoufalství.
"Prosím ne, Madam Lado." Zachraptěl jsem staženým krkem.
"Jak chceš..."
Podíval jsem se na stranu a uviděl Madam Cat. Stála tam, ruce založené a se zájmem sledovala počínání Madam Lady.
"Otrok odmítl, budeme tedy pokračovat.
Zde mám ctyři šrouby s asi centimetr dlouhým hladkým tenkým dříkem na jedné straně. Zastrčím šrouby dříkem do destičky a jemně zašroubuji.
Jak vidíte, jsou šrouby na druhé straně naříznuté. Nasadím do nich tyto klíčky a otáčím dál. Je nutné dbát na pravidelnost utahování."
Ucítil jsem tah na koule.
"Dosažení přirozené délky šourku nám otrok oznámí. Dobře poslouchejte."
Tah se zvětšoval až přešel do bolesti.
Zamručel jsem bolestí.
"Ano. To je ta chvíle. Chvíle pro třetí pokus.
Otroku, chceš přijmout dar své Paní?"
"Ne! Nechci!"
"Tak od této chvíle nebude brán na tvé projevy zřetel. Jen tvá Paní může vyslyšet tvé prosby a ukončit to, co přijde."
Začala utahovat šrouby. Bolest začala sílit. Zatnul jsem zuby. Ne, nepoddám se. Ať mi ty koule třeba urvou. Zatnul jsem svaly v celém těle.
"Právě sledujete fázi přemáhání bolesti. Otrok zatíná zuby a svaly."
Znovu utáhla. Bolest mi prošlehla jasným plamenem do ledvin. Prohnul jsem se v zádech.
Další utažení. Zakřičel jsem bolestí.
Bolest byla horší a horší a já křičel a křičel.
"Otrok se přestal ovládat - to je fáze planých výkřiků. Trpí, ale nechce se poddat."
Další zesílení bolesti. Další a další.
Slyšel jsem ozvěnu svého řevu.
"Zde jsme došly na konec. Ale pouze konec šroubů, ne konec přesvědčování."
Otočila se ke stolečku. Ta chvíle mi stačila, abych se srovnal s bolestí a trochu se uklidnil.
"Otrok se zklidnil a proto nadadíme třetí destičku a nyní už jemně utahujeme..."
Bolest se nejen vrátila, ale byla mnohem silnější. Zase jsem začal řvát a slyšel jsem sám sebe jak prosím, ať už mě nechají.
Nový příval bolesti. Už mi to bylo jedno, jestli dostanu dvacet na kozy, nebo padesát. Začal jsem prosit. Zoufale prosit o dar Madam Cat.
Bolest zesílila. Už šlehala až do mého mozku. Před očima jsem měl barevné kruhy.
Jako z dálky jsem slyšel hlas Madam Cat.
"Nabízím ti čtyřicet ran na kozy. Chceš?"
"Anoanoanoano, prosííím."
"Dobrá. Ještě chvíli počkáme, aby sis to mohl rozmyslet..."
"Ne, prosím, chci je hned!"
"Dámy, vidíte tu jemnou práci? Vůbec se nezapotíte, nemusíte nikoho mlátit..."
Z rudé mlhy se ozval potlesk.
Bolest polevila a zůstala jen tupá bolest.
Někdo mi rozvázal a natáhl nohy. A připoutal k lavici.
Nade mnou se objevily tváře Madam Cat a Madam Lady.
"Tak vidíš. Z deseti je čtyřicet. Těchdeset bych ti dala já. Ale těch čtyřicet ti dají mladé Dámy a ty nejsou moc zkušené..." Řekla Madam Cat.
Zahákla mi karabinky do bradavek a stáhla mi prsa k hlavě.
"Dámy, zde je rákoska. Každá dáte Dagovi jednu ránu na jedno prso." Představíte se mu a on vám poděkuje.
Objevila se řada žen.
První vzala rákosku maličká, drobná slečna s velkými brýlemi.
"Já jsem Slečna Hana!" A rychle za sebou mě švihla přes obě prsa.
Vzpomněl jsem si na její včerejší větu "...co šuká až do rána."
Zlo a bolest dostalo jméno a tvář.
Přemohl jsem bolest a poděkoval.
"A já jsem Týna."
"Auuu, děkuji, Slečno Týno."
"Ahoj Dagu, já jsem Slečna Lucie. A tuhle ruku jsi měl v prdeli."
Ukázala mi ruku pihovatá vytáhlá dívka a škodolibě mě švihla tak, že se trefila koncem rákosky doprostřed prsa.
"Já ti dám, mít větší kozy než já!"
Přemohl jsem chuť vykřiknout a tím jí trochu zkazil náladu.
Poděkoval jsem jí s milým úsměvem.
Anežka, Sára, Barbora...
Stříkal ze mě pot a měl jsem co dělat se ovládnout.
Konečně byl dar předán a přijat.
Madam Cat mě odpoutala a pomohla mi vstát. Klekl jsem si a oběma Dámám poděkoval.
"Tak. A teď zbývá těch třicet tři. Ale já je měním na mnoho." Řekla Madam Cat a kývla na Madam Ladu. Strhly mou vyděšenou tělesnou schránku zády na stůl a Lady Anna zavřeštěla: "Děvčata, na něj!"
Mladé dámy se shlukly kolem mě a... Začaly mě líbat. Všude po těle, po stehnech...
"Tak už ho nechte. Za ty dva dny je zralý na špitál..." Ozvala se Madam Cat.
"Nebo na cvokhaus." Zasmála se Madam Lada.
Znovu jsem stál na nohách.
Dámy mě dovedly ke stolu a opatrně posadily na polstrované křeslo.
"Dnes večer jsi hostem mladých Dam, Dagu. Tak si to hezky užij. Už ti nebudeme ubližovat. Večerku máš dnes zrušenou, ale zítra v šest..."
"Rozumím, Madam Cat a děkuji. Budete tu se mnou?"
"Ne. Dnes jsi hlavní hvězda ty. Přinesu ti oblečení. Hlavně seď."
Večer byl příjemný. Mladé Dámy si chtěly povídat. Tedy spíše ze mě tahaly rozumy. Ale už jsem se naučil, co říkat a co ne. Jejich otroci po mně žárlivě pokukovali, když jsem se s jejich Dámami fotil.
Ale jak už to bývá, zájem o mě opadl a když jsem osaměl, přišla Madam Lada.
"Můžu?" Řekla a ukázala mi na prsa.
Zvedl jsem triko a nadzvedl mé otékající kozičky.
Podívala se na ně a poděkovala.
Za Lucii se omlouvám. Je chorobná sadistka. Proberu to s ostatními a asi ji vyloučíme.
"Děkuji, Madam Lado. Možná by stačilo, kdyby taky dostala dárek. Mycí stroj také psychicky nezvládala..."
Madam Lada se mi podívala do očí.
"To je nápad! Putovní dar o fialové kozy!" Rozesmála se a vstala.
Zatleskala.
"Dámy! Po uvážlivém a dlouhém rozhodování jsme se dohodli, že další obdarovanou putovním darem čtyřiceti ran na prsa se stává:"
Chvilka napjatého ticha.
"Slečna Lucie! Jako jediná totiž dokázala proseknout Dagovi kůži. Dar jí bude předán za měsíc na tomto místě. Prosím potlesk pro Lucii!"
Lucie seděla jako zařezaná a zírala na usmívající se Madam Ladu jako na přízrak smrti.
Její kamarádky se na ni škodolibě zakřenily.
Madam Lada se opět usadila vedle mě.
"Myslím, že dar asi předán nebude."
Zašeptala ke mně.
Po jedenácté večer jsem se omluvil že půjdu spát. Dámy mi popřály dobrou noc a sladké sny. Prý se mám podívat nahý do zrcadla.
Cestou jsem se zastavil u Paní Gity.
Seděla s ostatními Královnami v obýváku v družné zábavě.
Klekl jsem si vedle Madam Cat.
"Už jste skončili?"
"Jen já, Madam Cat."
"Budeš tu s námi?"
"Pokud mohu, tak ano."
Madam Cat mi nalila skleničku vína.
"Přitáhni si křeslo. Dnes už klečet nebudeš."
Poděkoval jsem a přitáhl si křeslo.
Zábava v úzkém kruhu Královen byla mnohem příjemnější, než v sále.
Spát jsem šel ve dvě ráno. Až když jsem uložil Madam Cat.

Násobky štěstí V./3.

Probudilo mě pohlazení a polibek. Bylo to tak báječné.
"Dobré ráno miláčku."
"Dobré ráno lásko."
"Jak ses vyspal?"
"Výborně, Alice. A Ty?"
"Báječně."
Posadil jsem se na posteli a protáhl se.
Alice toho využila a nasadila mi obojek.
"Tak koukej vstávat a mazat udělat snídani. Sobě do krmítka. Už jsi dlouho necvičil."
Rychle jsem se opláchl a udělal snídani. Donesl jsem ji do ložnice ve chvíli, kdy se Madam Cat vracela z koupelny.
Podívala se na mě, sjela mě pohledem několikrát od hlavy k patě a kývla hlavou.
Nechala si naservírovat snídani a mně poručila vysrknout tu svoji.
Dojedla snídani, vstala a přešla přede mě. Musel jsem políbit její podbřišek.
"Dagu, jak často se holíš?"
"Každý den, Madam Cat."
"Zdá se mi, že večer míň a míň drhneš."
"Ano, Madam Cat. Vousy mi hodně prořídly."
"Hmm, no asi dopadneš jako Čubka i v tomto směru. Ale neboj. Kulky a ptáka ti nechám, abys měl víc problémů sám se sebou."
Představil jsem si Čubku s velkým poprsím a pak to samé na sobě. Přejel mi po zádech mráz. Mimoděk jsem zatnul pěsti. Jsem přece chlap!"
"Ne. Nejsi. Jsi můj zmrd, otrok a hračka. Už si na to zvykni!" Štěkla Madam Cat.
Sakra, ona mi snad čte myšlenky!
"Číst myšlenky neumím. Ale i tak vím nad čím přemýšlíš!"
Hrála si s mými bradavkami a pak mi začala mačkat prsa.
"To je paráda. Já si ráda hraju. Ale teď půjdeš do velké koupelny a dokonale umyješ dobíjecí vak. Dej ho pořádně proschnout a potom ho namažeš, aby materiál nevysychal."
Vak ještě obsahoval můj pot a asi i moč, podle toho jak páchl. Pečlivě jsem ho vymyl a rozevřel rozpěrkami, aby mohl vysychat.
Vrátil jsem se k Madam Cat a ohlásil splnění úkolu.
Musel jsem pomoct Madam Cat s oblékáním jejího kostýmu. Pochopil jsem, proč jsem ji nepoznal. Boky, zadek a poprsí měla totiž vycpané.
"Teď si dáš čistící program a půjdeme vítat hosty."
Program byl tentokrát krátký a tak jsme už za půl hodiny byli v recepci.
Paní Gita byla vyšňořená jako pávice.
Paní Jil se na Madam Cat podívala a uznale kývla.
"No, to je paráda. Takhle bych tě nepoznala ani já."
"Děkuji. Nepoznal mě ani vlastní manžel." Odpověděla Madam Cat a zasmála se.
Dámy začaly řešit návštěvu, kterou jsme očekávali a s ní spojené provozní záležitosti. Klub MChO (Mladých Chovatelek Otroků) si objednal dvoudenní pronájem prostor s plným možným servisem. Madam Cat si mi sedla na ramena, aby nemusela stát. Dámy ji okamžitě napodobily.
Ozval se zvonek.
"Dagu, mazej otevřít." Vyštěkla Paní Gita a rozvážným krokem Dámy se vydala za mnou. Už jsem nebyl Dášeňka, Dáša... Už jsem byl Dag.
Doběhl jsem k vratům. Skrz špehýrku jsem se zeptal kdo je a dostal smluvenou odpověď.
Otevřel jsem dvířka a dovnitř se začaly hrnout mladé Dámy se svými otroky a otrokyněmi. Za nimi vstoupila starší Dáma s prošedivělými vlasy, sepnutými velkou sponou ve tvaru dvou proti sobě klečících otroků. Měla příjemnou a usměvavou tvář.
Poslední vstoupili dva starší otroci.
Hlouček se zastavil na nádvoří.
Naše Dámy se přivítaly s onou starší Dámou - předsedkyní klubu a vyzvaly celou společnost ke vstupu a ubytování se.
Dámy se nahrnuly dovnitř a my měli spoustu práce. Naštěstí měla každá svého otroka, nebo otrokyni, takže na služby jako pomoc při zouvání, nebo svlékání kabátů nás nebylo třeba.
Členky byly ubytovány a my byli pozváni na rokování Dam o možnostech využití Tvrze, které začalo prohlídkou prostor.
Madam Lada, jak se předsedkyně jmenovala, byla unešena. Nejvíc se jí líbily sklepní učebny a hned se ptala, jestli budou přítomny všechny profesorky. Odpověď, že ano, ale že přijedou až dnes večer ji také potěšila.
Velice ji překvapila velikost školní třídy a její vybavení.
Ovšem pravé nadšení vzbudilo vybavení sálu a velké koupelny.
"No, na zítřek jsme měly mít ukázku potrestání za neschválenou soulož a já se trochu obávala kvality vašeho hygienického vybavení."
Nechala si vysvětlit jak fungují čistící stroje a ostatní vybavení a zeptala se, jestli může sama stroj vyzkoušet.
Paní Gita jí řekla že ano a že v našem klubu je to pravidlem, aby majitelka otroka sama stroj vyzkoušela, než na něj otroka posadí.
"To je dobrý nápad. Mohu sem začít posílat členky, až si sama vše vyzkouším?"
"Zajisté. Budu zde já se svým otrokem jako dozor. Ostatní budou k dispozici s průvodcovskými službami."
"Nádhera. Na koho se mám obrátit s případnými problémy provozního rázu?"
"Určitě na Daga. Ví o Tvrzi nejvíc." Ukázala Paní Gita na mou maličkost.
Madam Lada si mě změřila pohledem.
"Není to sice moc krásná dívka, ale proč ji trestáte mužským jménem?"
Madam cat zvedla bičíkem mou sukýnku. "Je to sameček, jen mu po drobném zákroku rostou prsa."
"Ach tak. Uvažujete o kompletním předělání na ženu?"
Madam Cat se rozesmála. "Ne. Takhle je to zábavnější."
Madam Lada se rozesmála s ní. Sáhla mi na prsa, která byla téměř ve výši její brady a prohlásila: "Je možné si s ním hrát, nebo je to výhradně privátní otrok?"
"Pokud nedojde k nechráněnému sexu, nebo akci s rizikem nákazy pohlavní chorobou, či trvalému poškození, nejsem proti." Řekla Madam Cat.
"Výborně. Nemusíte se bát, nepoškodím ho. Možná jen trochu změní barvy. Pokud mohu, využila bych ho po dobu dnešního používání čistících strojů. Poprosím však o klíček od jeho pasu cudnosti."
"Samozřejmě. Dagu, jsi teď zapůjčen Madam Ladě." Řekla Madam Cat a předala jí klíček.
To bylo vše.
Madam Lada si mě připnula na vodítko a obcházela se mnou všechny členky svého klubu.
Postupně jim sdělovala časy, kdy se mají po dvou a bez otroků dostavit do velké koupelny.
Nakonec jsme došli do koupelny.
Madam se zeptala co má dělat. Řekl jsem jí, že se má nahá posadit na sedátko a ruce i nohy dát do třmenů a područek. Připoutal jsem ji a ukázal možnosti. Vybrala si program a sama spustila.
Byla trochu nervózní, ale po chvíli se uklidnila. Ze stroje vstávala s úsměvem.
"To je nádhera! Cítím se jako znovuzrozená. Co ty? Taky půjdeš?"
Poděkoval jsem, ale odmítl, protože jsem dnes už jednu kůru absolvoval.
"Aha. Ale musíš uznat, že ten stroj je úžasný."
"Ano, Madam. Je skvělý. Ale ve špatných rukou může i zabít."
"Jak by mohl zabít?"
Vylíčil jsem jí své zkušenosti a Madam na mě koukala s nevěřícným pohledem.
"Doktorka? Vždyť je to báječná žena. Mě samotnou vyléčila. Její transplantační sanatorium je luxusní. Já mám za sebou transplantaci srdce."
Opatrně jsem jí řekl, kde sháněla orgány k transplantaci.
"To není pravda!" Vykřikla a dívala se mi do očí. Pak své sklopila a trochu se zapotácela.
Zachytil jsem ji a posadil zpět na stroj.
"Omlouvám se, Madam. Asi vám to měla říct má Paní."
"Ne. Jsem ráda, že jsi mi to řekl ty. Děkuji ti. Neboj, budu zase v pořádku. Musím za ní zajet a popovídat si s ní od plic."
"To už nepůjde, Madam. Je mrtvá. A její spolupracovnice a další členové tlupy také. Těch pár zbylých je ve vězení."
Znovu se na mě podívala. Pak sklonila hlavu a rozplakala se.
Přidřepl jsem k ní a obejmul její ramena. Byla najednou hrozně maličká.
Hladil jsem ji po vlasech, dokud se trochu neuklidnila.
Zvedla zarudlé oči a vzlykla.
"Můžu vám nějak pomoct, Madam Lado?"
"Asi ne. Jsem pitomá domina, která se dala utáhnout na vařené nudli. Já jí půjčila skoro všechny peníze z klubové pokladny. Když tady zaplatíme účet, jsme na mizině."
"Madam, myslím, že teď musíme vyřešit jiný problém. Za pár minut tu budou první dvě vaše členky. Nesmí vás vidět uplakanou. Dokážete chvíli stát?"
Překvapením otevřela pusu.
"To asi zvládnu. Co chceš dělat?"
"Támhle je skříňka a v ní je sada líčidel. Musíte ze sebe udělat zase šéfovou. Až Dámy přijdou, já je na váš rozkaz připoutám a pak si mi sednete na záda. Pokud jste zvyklá otroky bít, poslužte si."
Kývla hlavou.
"Dobrá. Budu dělat naštvanou, abych vysvětlila své zarudnutí v obličeji. Klekni si."
Klekl jsem si před ni. Políbila mě na čelo. Pak odstoupila a vyťala mi facku, že jsem si lehl.
"Promiň. Bylo to nutné." Řekla tiše, nastavila si mě na pohodlný posez a udělala si na mých zádech pohodlí.
Přišly první dvě mladé Dámy. Madam jim vysvětlila o co jde a vstala z mých zad. Vstal jsem a šel je připoutat ke strojům. Obě si všimly obtištěné ruky na mé tváři a významně na sebe pohlédly. Když jsem šel zpět na své místo, všiml jsem si své tváře v zrcadle. Po včerejším průplesku jsem tváře ještě cítil a facka Madam Lady mi udělala na tváři nádherný obtisk.
Dámy se postupně na strojích vystřídaly a když odešla poslední, postavila se Madam Lada přede mě a podívala se mi do očí.
"Je čas rovnat účty. Teď dáš facku ty mně!"
"Ne, Madam. To neudělám."
"A co když řeknu tvé Paní, že jsi neposlušný?"
Pokrčil jsem rameny.
"Podá si mě tak, že na to dlouho nezapomenu."
"Takže tu facku!"
"Ne. Neuhodím vás, Madam."
Nastavila vyzývavě tvář.
"To je rozkaz, otroku!"
Napřáhl jsem se a ona zavřela oči. Viděl jsem, jak zatnula svaly.
Klek jsem si před ni. Chvíli čekala na facku a pak otevřela oči.
"Madam Lado, prosím o trest za nesplnění rozkazu."
Koukala na mě. Dotkla se mé tváře.
"Ty zvíře! Já tě budu tvé Paní závidět!"
"Madam, myslím že jste ještě neobědvala a už je skoro čas na večeři."
"Tak jdem. Kde teď najdu tvou Paní?"
"Možná v jídelně, nebo v našem obýváku, Madam."
"Chci s ní mluvit."
Madam Cat zrovna večeřela. Zvedla oči od jídla a všimla si mé tváře.
"Zlobil?"
"Děsně. Odmítl splnit rozkaz!"
Madam Cat zrudla jako pivoňka.
Madam Lada se zasmála.
"A já jsem mu za to moc vděčná. Dovol, abych ti vyjádřila srdečné díky za zápůjčku. Je úžasný a zaslouží si odměnu."
Počkala, až to Madam Cat pobere a tiše jí požádala o sukromou schůzku s ní Paní Gitou a mnou.
Madam Cat tiše přikývla a já jen dodal, že by u toho měla být i Paní Justa, nebo Fred, až přijedou.
Domluvili jsme se na devátou večer v našem obýváku a byl jsem vrácen Madam Cat.
Po večeři jsem Madam Cat vysvětlil o co šlo a řekl jsem to i Paní Gitě.
Sešli jsme se nakonec o trochu dřív.
Madam Lada nedělala žádné ciráty a po seznámení s Paní Justou a Fredem ze sebe doslova vysypala vše, co řekla mně a přidala pár detailů.
Paní Justa se poradila s Fredem a pak Madam Ladě oznámila, že se tím nebudou zabývat, protože celé transplantační centrum bylo zlikvidováno, většina pachatelů nežije, nebo je ve vězení a není možné stoprocentně prokázat čí transplantovaný orgán původně byl.
Doporučila jí, aby o případu pomlčela a hlavně se s tím sama vyrovnala, protože je sama poškozenou.
Madam Lada se omluvně usmála a všem poděkovala. Chtěla odejít, když najednou vystartovala Madam Cat.
"Moment! Za co dostal Dag tu facku?"
"Tu dostal místo mě. Jsem tvému Dagovi dlužná."
Otočila se a odešla.
"No to mi budeš muset vysvětlit." Broukla Madam Cat na mou adresu.
"Omlouvám se, Madam Cat, ale neudělám to."
"Odbojný otrok. Já si ho piplám a první ženská ho zkazí!" Zaúpěla Madam Cat, ale bylo vidět že se pod maskou její oči smějí.
"A vůbec! Máš po večerce. Mazej spát. Jestli ráno zaspíš, víš co tě čeká."
Zamnula si bradu.
"Mno, s tím, co jsem na tebe přichystala, asi nezaspíš..."
Mávnutím ruky mě vyhnala.
Odporoučel jsem se a přes koupelnu to vzal rovnou do klece.

Násobky štěstí V./2.

Probudil mě tah na vodítko. Nechápal jsem co se děje. Sáhl jsem po směru tahu a nahmatal napnuté lanko.
Sakra, vždyť jsem se neodepnul!
Druhou rukou jsem skontroloval ostatní lanka.
Přitom můj pohled zachytil čas na hodinách.
Šest hodin a osm minut! Já zaspal budíka!
Nemilosrdný tah neustával. podařilo se mi přetočit se na všechny čtyři.
Naviják mě táhl k desce v čele klece, ze které vyjel roubík a pomalu mě na něj pusou natáhl jako ponožku. Přímo před očima jsem měl displej hodin.
Roubík se mi v puse nafoukl a na displeji se objevil nápis:
ODPOČET TRESTNÉ ELEKTROLÉČBY
60:00 UVOLNĚTE SE A VYCHUTNÁVEJTE TREST.
Začalo mě mravenčit přirození a bradavky. Zesilovalo se a rozlévalo do okolí. Mravenčení se změnilo na tisíce drobných jehliček, pak na pálivou bolest, až začaly kontrakce svalů.
Ty způsobily, že jsem se nosem trochu odtáhl od desky a tak mi naviják zkrátil lano.
Proud začal slábnout, až zcela zmizel a asi po minutě začal znovu sílit. Už jsem byl sice připravený, ale stejně jsem si nemohl pomoct a zakňučel jsem do roubíku.
Vlny byly čím dál rychlejší a silnější. Poslední vlna došla na maximum, kdy jsem se klepal jak ratlík a huhlal do roubíku výkřiky bolesti a najednou přestala. Současně s ní mi něco zatlačilo na čelo. Pak se na displeji objevil nápis:
OPUSŤTE KLEC!
Roubík splaskl a lanko povolilo. Já se rychle odepnul a vylezl z klece.
Honem do koupelny, osprchovat pot, do kuchyňky, vyrobit snídani...
U postele jsem přistál se spožděním 33 minut.
Madam Cat chrupkala jako o půlnoci.
Sedl jsem si tedy na vyčkávací stoličku, která mi okamžitě připoutala ruce a nohy.
Začal jsem se uklidňovat. S uklidněním přišla bolest. Uvědomil jsem si, že mě bolí svaly, koule a prsa. Bolí a svědí. A já se nemohl podrbat, protože mé ruce byly v poutech na boku opěradla.
Takhle jsem trpěl skoro hodinu, než Madam Cat otevřela oči.
Podívala se na mě. Usmála se, ale hned zvážněla.
"Dobré ráno otroku. Zaspals?"
"Dobré ráno Madam Cat. Ano, zaspal jsem."
"Jaká byla elektroléčba?"
"Bolestivá, Madam Cat."
"Výborně. Roubík funguje zřejmě dobře, protože jsi mě nevzbudil."
"Ano, Madam Cat. Funguje dokonale."
"To jsem moc ráda. Jaké jsi měl spoždění se snídaní?"
"Třicet tři minut, Madam Cat."
"Takže píšu jeden černý puntík a třicet tři." Vytáhla notýsek a zapsala si to.
"Teď tě musí všechno svrbět. Je to děs, co? Chceš podrbat?"
"Ano, Madam Cat. Prosím o podrbání."
"Ale je ti jasné, že kvůli tvému podrbání musím slézt z postele, obout si pantoflíčky, vstát a dojít k tobě!"
"Ano, Madam Cat."
"A čím mi za to zaplatíš? Co může otrok dát své Madam?"
Svrbění bylo tak příšerné, že bych v tu chvíli dal cokoliv a taky jsem to řekl.
"Hmmm, to zní jako výzva. Co bych si tak mohla přát?!" Zamyslela se, aby prodloužila mé utrpení.
"Já nevím, Madam Cat." Přiznal jsem se.
"Ale já už vím. Zaplatíš dvěma černými puntíky. Bereš?"
"Ano, Madam Cat. Beru."
"To se mi líbí. Ukázková smlouva s ďáblem. Neví čím zaplatí, ale podepíše smlouvu!"
Vstala a odemkla mi stoličku.
"Vstaň a rozpaž."
Začala mě drbat. Bylo to úžasně příjemné. Promasírovala mi svaly i prsa a mně začalo být krásně.
"Doufám, že snídaně bude aspoň k jídlu!"
Sedla si na postel a já jí opět dala tác na nožkách přes nohy.
"Tak, koulej taky jíst."
Dal jsem se do své snídaně.
"Myslím, že dnes ta tvá káva není tak kvalitní, jako včera, ale vydrž."
Při vzpomínce na včerejší kávu se mi zahoupal žaludek. Asi to na mně bylo i vidět, protože se Madam Cat zasmála.
Dojedl jsem snídani a čekal na rozkazy.
Stejně jako včera jsem byl odeslán za Paní Gitou.
U Paní Gity už seděla Paní Jil.
Usmály se na mě a Paní Jil se zeptala, jak se mi daří u nové Paní.
Odpověděl jsem, že výborně.
"No ještě aby sis stěžoval!" Ozvalo se za mnou.
Madam Cat stála za mnou.
"Dobré ráno Dámy. Jak jste se vyspaly?"
Obě odpověděly že výborně a Paní Gita mě i Blonďáka poslala s Nánou.
Tentokrát jsme zamířili do podkroví.
Dámy se shlédly v bičovém centru a my ho měli vybudovat.
Prohlédli jsme krov a začali vymýšlet co a jak.
Měřili jsme, kreslili a počítali množství nutného materiálu.
Podkroví bylo plné prachu a tak jsme vypadali jako čerti, když jsme šli k obědu.
Proto jsme nejdřív proběhli koupelnou.
Převlečení a čistí jsme se ohlásili Dámám.
Dostali jsme oběd a po obědě se Dámy rozhodly pokračovat v obýváku.
Usadily se kolem konferenčního stolku a já s Nánou jsme jim vysvětlovali, co jsme vyměřili a zjistili.
Dámy byly spokojené a hned začaly vymýšlet, jak by tam nás a nejen nás potrápily.
Nebylo moc příjemné to poslouchat.
"Hihi, podívejte se na Daga. Vypadá, jako by ho bolely zuby!" Rozesmála se Madam Cat a ostatní dvě Dámy se přidaly.
Paní Jil se poťouchle zakřenila a prohlásila, že tak vypadáme všichni. A kdybychom věděli, co nás zítra čeká, dnes bychom asi neusnuli strachy.
Jsou věci o kterých nemusím vědět ani v náznaku. Tohle byla slušná podpásovka.
"No, myslím, že víme, co jsme potřebovaly vědět a otroci musí pracovat." Ozvala se Paní Gita. Dámy souhlasily a poslaly nás připravit všechny pokoje pro hosty.
Když jsme ohlásili splnění úkolu, přikázaly nám se svléct a dostali jsme poutací opasky, ke kterým nám Dámy připoutaly ruce, na hlavu daly deprivační kukly a položily nás před křesla místo podnožek.
Ticho, tma a teplo od nohou Madam Cat na zádech způsobily, že jsem usnul.
Někdo mě surově vrazil ruce do podpaží a zvedl mě. Mohl jsem se jen dohadovat kam.
Sotva jsem pletl nohama a tam mě spíše nesli, než táhli. Nakonec jsem byl připoután ke křeslu a byla mi sundána kukla.
Mžoural jsem do světla jako krtek.
Byl jsem v našem pokoji, ale to křeslo bylo předtím v jedné z mučíren.
Přede mnou stála Madam Cat a pěkně naštvaná.
"Někdo ti dovolil spát, zmrde?"
"Ne, Madam Cat."
"Tak jak je možné, že jsi usnul?"
"V noci jsem spal dvě ho..."
Facka mi nedovolila větu doříct.
"Chtěl jsi asi říct, že ten pravý důvod je, že jsi otrok k ničemu. Nebo snad na baterky?"
"Ano, Madam Cat."
"Výborně. Teď si na tobě aspoň vyzkoušíme pár novinek."
Otočila se na zbylé dvě Dámy.
"Myslím, že se ještě pořádně neprobudil. Dámy, trochu ho propleskneme." A začala mě fackovat. Pak ji vystřídala Paní Jil a nakonec Paní Gita, která mi řekla, že jí dělám ostudu.
"Když chceš tak moc spát, potřebuješ spacák. Otroci, přineste ho."
Nána s Blonďákem byly zpět v cuku letu. Přinesli jakousi silnou fošnu, na které byl přidělán gumový vak. Odvázali mě z křesla a spoutali mi nohy. Takto spoutaného mě šoupli do vaku, do pusy mi dali náústek s trubičkou a vak zapnuli. Ucítil jsem, jak přes něj utahují řemeny. Jako z dálky ke mně dolehla slova Madam Cat:
"Tohle je dobíjecí vak. Snad ti dobije baterky víc, než ranní elektroléčba. Můžeš u toho klidně spát."
Začal jsem cítit drobné brnění po celém těle. Začal jsem se potit a brnění zesílilo. Pak mi výboj zatnul do křeče lýtka a uvolnil. Následovala stehna, pak bicepsy, záda, břišní svaly, celá prsa a nakonec přirození.
Házel bych sebou jako blázen, ale nešlo to popruhy byly pevné.
Do uší se mi ozval hlas Madam Cat. Někde tu byly malé reproduktory.
"Vidím, že nespíš, když sebou tak házíš. Všichni tu totiž sedíme kolem tebe a koukáme jak se ti daří. Jsem zvědavá, co uděláš až tě vytáhneme. Ale to bude za dlouho."
Další série křečí.
"Vidíš. Teď mě napadlo, že ti stále dlužím deset ran zespodu na kozy. Ale to odložíme. Tvoje tělo sice bojuje, ale nakonec budeš mít cecky jako Čubka. A čím větší cecky, tím větší problémy pro tebe a místa na hraní pro mě, nebo někoho jiného."
Vlna křečí za vlnou. Začínal jsem propadat zoufalství. Tma, horko, pach vlastního potu a k tomu neustálá bolest.
Bylo to nekonečné. Navíc Madam Cat znala mé běsy a touhy a zneužívala toho.
"Dagu, když teď poprosíš o dvacet ran zespoda na kozy, tak to možná vypnu a budeš moct jít spát. Teda až po těch dvaceti."
Zabejčil jsem se. Ne. Nezlomí mě. Vydržím to až do konce.
Ještě že jsem měl kousátko s trubkou v puse.
No jo, kousátko. Jak bych si o těch dvacet asi řekl?
"No, když nechceš, nechceš."
Asi ten pytel nějak ovládala. Impulzy se soustředily na chodidla, přirození a prsa.
Už jsem do trubky ječel jako šílený.
Znovu a znovu, až...
Popruhy povolily a někdo otevřel pytel.
Vemte ho a doneste do koupelny. Pěkně ho pověste za ruce.
Nána s Blonďákem provedli rozkaz rychle a úsporně.
Madam Cat šla za námi. Ve chvíli, kdy Nána s Blonďákem odstoupili, na mě začala stříkat vodu z trysky na skotské střiky. Zase jsem ječel, protože voda bila do mých nervů jako miliony kladiv.
Voda přestala téct.
Přišla ke mně, zvedla mi hlavu za vlasy a políbila mě.
"Tak co? O co si řekneš?"
"O další kolo v pytli, Madam Cat." Zašeptal jsem, protože už jsem neměl sílu.
Usmála se, pohladila mě po vlasech a vlastnoručně mě vyfrotýrovala.
"Opatrně ho doneste do pokoje a položte na postel.
Uložili mě a přikryli dekou. Madam Cat přišla asi za čtvrthodinu. Usměvavá. Sedla si vedle mě a sundala mi obojek.
"Co ti to ta Madam Cat provedla, ty můj miláčku?"
"Trochu mi dobila baterky, lásko."
"To je dobře. Dnes se budeme celou noc tulit, abych ti to vynahradila. Víš že tě miluju?"
"Taky Tě miluju, Alice."
"A co Madam Cat?"
"Tu miluju taky, budeš se se mnou muset o ni dělit, drahá."
"Jen se neboj. My se o tebe popereme."
Alice se ke mně přitulila a obejmula mě. Začal jsem ji hladit, laskat a dráždit. Sundala mi klícku.
"Pojď si trochu užít, ty můj trpiteli. Nebo si lehni na záda."
Pomohla mi se převalit a začala si hrát s mým ptákem. Když ztvrdnul, nasedla si na něj a rajtovala jako husar. Netrvalo to moc dlouho a já se udělal zároveň s ní. Zhroutila se na mě.
Oba zpocení a mazlaví jsme vydýchávali a nakonec i oba usnuli.

Násobky štěstí IV./21.

Budík jsem měla chuť rozšlápnout.
Vstala jsem a šla se umýt. Alice se vlekla za mnou.
Dávala jsem jí přednost ve sprše. Ona zase dávala přednost mě.
Začaly jsme se škádlit.
Nakonec jsme skončily ve sprše obě.
Ale připoutané a ostříkané hadicí Paní Gitou.
"Já vám dám, budit mě. Tohle vás bude ještě mrzet!" Povykovala Paní a ostrým proudem zasahovala naše citlivá místa jako na střelnici.
Přestalo ji to bavit až když přišla Do koupelny Paní Jil s Blonďákem.
Paní nás odpoutala a vyhnala do kuchyňky udělat snídani pro všechny.
Po snídani mě Paní poslala s Nánou do scifárny, abychom se pokusily zprovoznit motogenerátor.
Už včera jsme k němu nanosili sto litrů nafty v kanystrech a dnes nastal den D.
Rozebraly jsme palivové potrubí, vyčistily, vyměnily filtry a nalily cerstvou naftu.
Motor měl tři možnosti startování. Elektrickým startérem, vzduchovým startérem a nouzově klikou se setrvačníkem.
Chtěly jsme postupně vyzkoušet všechny možnosti.
Tak jsme rozebíraly, mazaly, skládaly.
Prní pokus byl elektrickým startérem.
Žhavení, magneto a ... Motoru se dlouho nechtělo, ale nakonec s kašláním naskočil. Nejdřív nepravidelně, ale postupně se chod upravil.
Nána zkusila připojit generátor. Motor se zajíkl, ale s nižšími otáčkami pokračoval v práci.
Měřiče se probudily k životu.
Zajásaly jsme. Nechaly jsme motor chvíli v zátěži běžet, aby se ohřál a my mohly vyměnit olej.
Po výměně oleje jsme zkusily i zbylé dvě možnosti startu.
Vše fungovalo a tak jsme motor zastavily, uklidily nářadí a šly se umýt.
U oběda jsme ohlásily, že vše funguje a dostaly jsme pochvalu.
Umyla jsem nádobí po obědě a čekala další rozkazy. Nána šla zpět do scifárny a Alice někam do sklepa.
Paní Gita byla vážná. Poručila mi, abych si klekla před ni a pozorně poslouchala.
"Dášeňko, teď ti povím velmi důležité věci. Asi se tě i nepříjemně dotknou, ale s tím se musíš vypořádat sama.
Už když jsem Týně řekla, že polovina tvrzr patří Tobě, věděla jsem, že to byla chyba. Po po objevení nařízlých hadiček jsem se nevratně rozhodla a ještě v Německu se domluvila s jistou mladou a velmi šikovnou Dámou a jí svou polovinu Tvrze prodala."
Paní Gita se zhluboka nadechla a pokračovala: "Prodala jsem ji však i s tebou. Je mi to moc líto, ale byla to podmínka oné Dámy."
Nevěřícně jsem na Paní Gitu zírala a mozek mi nechtěl pobrat, že má zbožňovaná Paní mě prodala jako housku, nebo vysavač.
"Proč? Co jsem provedla, Paní Gito? Já nechci. Patřím přece Vám a jsem ženatý s Alicí!"
"Alice i ty jste mými otroky. Můžu s vámi nakládat podle svých představ." Odtušila Paní Gita.
"Tvoje nová Paní se jmenuje Madam Cat. Dnes přijela a chce si převzít svůj majetek, včetně tebe."
Všechno se ve mě zároveň bouřilo i hroutilo. Ta příšerná zrada. Tolik námahy a bolesti pro nic...
"Madam Cat je ubytovaná v pokoji číslo jedna. Ty se teď svlékneš, dostaneš pouta na ruce a nohy a já tě k ní odvedu.
Budeš ji poslouchat tak, jako mě. Jestli mi uděláš ostudu, už tě nechci znát.
Madam mi totiž dala velkorysou nabídku, že zde můžu i s Nánou dál bezúplatně bydlet jako správkyně jejího majetku. Teď se svlékni."
Svlékla jsem se a svršky ledabyle pohodila do kouta. S nimi jsem zahazovala vše, co jsem milovala.
V hlavě jsem měla prázno. Jen tam duněla slova "prodala i s tebou". Už jsem měla cenu jen nějakého přívažku.
"Chcete bochník chleba?"
"Ano prosím."
"A s otrokem, nebo bez?"
Zacvaknutí pout jsem vnímala jako z jiného světa.
Trhnutí vodítka mě přinutilo udělat krok. A další.
Paní Gita mě dovedla k pokoji. Zaklepala a vešla dovnitř. Já za ní jako slepý a hluchý pes.
Dovedla mě doprostřed pokoje a poručila kleknout.
V křesílku seděla štíhlá dáma, celá v latexu, s kočičí maskou na hlavě a obličeji. Na rukou měla rukavice, které končily dlouhými drápy na prstech. V ruce měla karabáč.
"Drahá, vedu ti tvého nového otroka. Ví o všem na Tvrzi a je manuálně zručný."
"Výborně! Děkuji ti." Řekla nosovým hlasem s cizím přízvukem a vstala.
Obrátila svou pozornost na mě.
"Jak se jmenuješ, otroku?"
"Paní mi říkala Dášeňko, nebo Dagu, ale říkejte mi jak chcete, Paní."
Udělala krok ke mně a nečekaně mě švihla přes biceps karabáčem.
"Otrok mi nebude říkat, co mám dělat!"
Druhá rána přes druhý biceps.
"Pro tebe jsem vždy pouze Madam Cat. S mým jménem na rtech se budeš budit i usínat. Je ti to jasné, otroku?"
"Ano, je mi to jasné, Madam Cat."
"Každý den zapíšu tvé odměny a tresty. Trestání bude vždy veřejné. O trest poprosíš a za jeho vykonání poděkuješ. Rozumíš tomu?"
"Ano, Madam Cat. Rozumím tomu."
"V případě mé nepřítomnosti, nebo v případě potřeby, se bude o tvůj výcvik starat Paní Gita."
"Rozumím, Madam Cat."
"V pořádku. Vstaň."
Postavila jsem se do pozoru s rukama na břiše.
Přišla ke mně. Začala mi rýt drápy do kůže.
"Dag... To je skoro jako anglicky pes. To je vtipné. Pes, který musí snášet kočičí vůli. My, kočky, si totiž můžeme dělst co chceme! A vy, psi nám to musíte trpět!"
Zaryla mi drápy do kůže nad klíckou.
"C.c.c...!"
Odemkla mi klícku a otočila se na Paní Gitu: "Děkuji, drahá, už si poradím sama!"
Paní Gita se otočila na podpatku a odešla.
Madam Cat mi poručila si lehnout.
"Prý máš šikovný jazyk. Tak se předveď!" Řekla, rozepnula si zip v rozkroku a sedla mi na obličej. Začala mi rajtovat na obličeji a přitom mi drápy ryla všude, kam dosáhla.
Kroutila jsem se jako had, sténala a křičela.
S orgasmem mi zaťala drápy do boků.
Skloněná nad mým tělem rozdýchávala a mě začala být povědomá vůně její kundy. Ale nemohla jsem nad tím dlouho přemýšlet.
Madam Cat vstala, zapnula si zip a otevřela klec.
"Nasadit klícku, zalézt do klece. Rychle!"
Podpořila to další ránou karabáčem.
Vlezla jsem do klece a zapnula si lanka.
"Tak se mi líbíš, otroku! Za odměnu ti něco ukážu."
"Začala se pomalu svlékat. Rukavice, vysoké boty na jehlách, kalhoty, vrchní část a pak otočená ke mně zády, kuklu s maskou.
Otočila se a já byla blízko mrtvici.
Místo Madam Cat tam stála Alice.
"Alice..." Vydechla jsem nevěřícně.
Sáhla na stůl a mnou projelo několik výbojů.
"Oprav se!"
"O... omlouvám se, Madam Cat."
"Výborně. A už si na to zvykni, Dagu."
Otevřela klec.
"Vylez ven!"
Odepnul jsem lanka a vylezl ven.
Postavil jsem se. Vše mi začalo docházet.
Sundala mi klícku a obojek.
"Když budeš bez obojku, jsem tvá milující Alice. Když s obojkem, budu tvá přísná Madam Cat. Rozumíš?"
Vzal jsem jí z ruky obojek a nasadil si ho.
"Rozumím, Madam Cat. Ale stejně miluju jak potvoru Alici i bestii Cat."
"V tom případě je svět v pořádku."
Oba jsme se začali smát.

KONEC ČTVRTÉHO DÍLU

Násobky štěstí IV./19.

Probudila jsem se po čtvrté hodině a od té doby jsem koukala do stropu.
Alice pravidelně odfukovala a mně se tentokrát nechtělo dřív dělat snídani.
Přemýšlela jsem, co budu muset dělat.
Stále ještě jsme neměli hotový třetí vstup do kobek od šatny otroků. Paní Gita to vymyslela tak, že otrok se svlékne a nahý sjede ke kobkám skluzem, tedy šikmou plechovou rourou na igelitovém pytli.
Roura měla mít průměr sedmdesát centimetrů, takže bylo nutné vykopat šachtu přes osmdesát centimetrů v průměru.
Z myšlenek mě vyrušila Alice, která se probudila a chtěla se tulit a mazlit.
Začala jsem jí oplácet dotyky a tiše trpěla, protože se mi v kleci zavřený pták postavil.
Alice jako by mi četla myšlenky. Tiše se mi omluvila a dala mi hubičku.
Vstaly jsme a šly se umýt.
Navrhla jsem Alici, že bychom měli Paní Gitě udělat nějakou dobrou snídani.
Alice se usmála a přikývla.
"Ale co? Palačinky už jsou ohraný."
Navrhla jsem bábovku.
"A umíš ji?"
Odpověděla jsem, že se kouknu do kuchařky.
Slovo dalo slovo a za hodinu už trůnila bábovka na stole. Alice ji chtěla ve veselých barvách a zamíchala do ní potravinářské barvivo.
Hezky jsem ji pocukrovala a přikryla utěrkou.
Paní Gita přišla jako na zavolanou.
Měla kruhy pod očima a rysy ztrhané.
Usadily jsme ji ke stolu a nabídly kávu a bábovku.
Vzala do ruky nůž a zakrojila si.
Vytáhla ukrojený kousek a chtěla se do něj zakousnout. Najednou zbystřila, zaostřila a začala se smát. Chechtala se a řehtala jako blázen. Z očí jí stříkaly slzy a nakonec si opřela čelo na ruku položenou na desku stolu.
Ramena se jí otřásala smíchy.
Pomalu se uklidňovala. Zvedla hlavu a přejela nás pohledem.
"Tak nevím, jestli vás dvě mám potrestat, nebo odměnit."
Asi jsme měly obličeje tak překvapené, že se začala znovu smát.
"Teď byste se měly vidět. Čučíte jak trubky."
Zvedla ruku a ukázala nám kousek bábovky. V ploše řezu byl obrázek pěsti se zdviženým prostředníčkem.
"Tohle bych od milujících otrokyň nečekala." Vrtěla Paní hlavou a stále se smála.
Začala jsem koktat omluvu, ale zvážněla umlčela mě.
"To si vyřídíme později. Teď k důležitému. Alice, Nána už chystá auto. Pojedeš s ní do firmy a pomůžeš jí. Potřebuje prý se poradit o některých věcech se ženou a nejlépe přímo v továrně."
Otočila se na mě. "Dášo, ty půjdeš ven a pokusíš se vyčistit a zprovoznit výdech od dieselagregátu. Až to bude hotové, ohlásíš to a popovídáme si o pečení bábovky."
Nasucho jsem polkla a poděkovala za rozkazy.
Uklidily jsme po snídani a já šla na ten výdech.
Navalená jako pumpa s pilou, sekerou, krátkým žebříkem a krumpáčem jsem obešla Tvrz a došla k vykotlanému stromu.
Odřízla jsem nejdřív kus, který trčel nad výdechem.
Potom jsem obřezávala a osekávala hmotu kolem silného děrovaného pláště. Musela jsem vytahat i zbytky pařezu. Tam jsem zjistila, že děrovaný plášť byl přidán později a mezi ním a ocelolitinovým výdechem je asi deseticentimetrová vrstva zatvrdlé a zamrzlé hlíny a kořenů.
Celý plášť držel na dvanácti velkých šroubech. Musela jsem si dojít do Tvrze pro další nářadí a sníst oběd.
Vybavena kladivem a dlouhými klíči, nastavenými trubkou jsem kryt uvolnila, ale zvednout jsem ho nedokázala. Už jsem přemýšlela nad pákami a podkládáním špalíky, když se objevila Lady Anna a Paní Jil s otroky.
Jako na zavolanou.
S oběma otroky jsme kryt zdvihli a shodili vedle výdechu. Rychle jsem vše odhrabala a očistila a dali jsme kryt opět na své místo.
Byla jsem zpocená a nohy se mi po té námaze třásly.
Poděkovala jsem všem a vydala se zpět.
Ohlásila jsem Paní Gitě splnění úkolu a požádala o povolení se jít umýt.
Paní Gita mi to dovolila a tak jsem šla.
Řádně vymydlená jsem se hlásila v kleče v obýváku.
Paní Gita mi poručila svléct se do naha a zaujmout pozici na všech čtyřech.
Ucítila jsem, jak vzala doruky mè koule a vytáhla je dozadu. Dotek chladného kovu na šourku a stehnech.
"Vstaň a narovnej se!" Štěkla na mě.
Vstala jsem, ale narovnat jsem se nemohla. Humbler mi surově stáhl koule dozadu.
"Tak co bude?"
"Víc to nejde, Paní Gito."
Rána na zadní stranu koulí mě instinktivně prohnula dozadu. Příšerná bolest mě však opět vrátila do předklonu.
"Vidíš, že to jde. Budeš muset cvičit."
Znovu mě švihla přes koule, až se mi před očima roztančily jiskry.
Spoutala mi ruce za zády, připnula k poutům vodítko a řekla že se jdeme projít. Pomalu, vycházkovým krokem mě prováděla Tvrzí. Byly jsme všude. Už jsme byly zpět u obýváku, když se vrátily Dámy z procházky.
"Taky na špacíru, Gito? Máš hezkou opičku." Komentvala to Lady Anna.
"Ano, Dáša potřebuje trochu protáhnout pytlík." Zasmála se Paní Gita.
"A nebude mu potom plandat klec?"
"Myslíš, že by mohla?" Opáčila Paní Gita a svrnkla mě prsty do koulí.
Už mě bolely nejen koule, ale i celé tělo od procházky v předklonu.
"No dobrá..." Paní Gita mi sundala humbler.
"Máte někaký návrh na zábavu, Dámy?"
Všechny tři daly hlavy dohromady a pochichtávání mě varovalo, že vymyslely zase něco obzvlášť nepříjemného.
Vzaly nás za obojky a odtáhly do naší koupelny.
Vymyslely si na nás opravdu prima zábavu.
Otroka připoutaly na Potěšitele, jeho Paní si mu sedla nad obličej. Otrok ji měl orálně uspokojit a během toho jej zbylé dvě Dámy lechtaly.
Byl to opravdu plán hodný Královen.
Než se mi podařilo uspokojit Paní Gitu, málem jsem zešílela, pomočila jsem se, byla jsem ubrečená a bolely mě hlasivky.
Ale když jsem viděla, co to dělalo s otrokem Lady Anny, sama jsem se neubránila smíchu.
Trochu zklamaná byla Paní Jil. Blonďák nebyl skoro vůbec lechtivý.
Vyřáděné Dámy rozhodly, že si uděláme prima večírek.
A byl opravdu prima.
Pozdě v noci mě hodila Paní Gita na postel, přivázala, připevnila mi na hrudník opaskem uměláka a začala na něm rajtovat. Byla trochu opilá a nezničitelná. Rajtovala na mně snad hodinu. Potom mě odvázala, použila mé břicho jako polštář a začala chrápat jak starý chlap.

Násobky štěstí IV./17.

Probudilo mě cumlání a olizování bradavky.
Paní Gita buď spala velmi krátce, nebo vůbec.
"Alice. Hej, Alice!"
"Hmmm, ano, Paní Gito?"
"Odvaž Dáše nohy."
"Ano, Paní Gito."
Povolia mi pouta na rukou i nohou.
"Dášo, lehni si mezi nás na záda!"
Poslušně jsem se přesunula.
"Uvaž Dáše ruku místo těch nohou, aby se nemlela!"
Alice mi připoutala pravou ruku, paní Gita levou.
Obě si položily polštářky na mé paže a majetnicky ruce přes můj hrudník.
Paní Gita si ještě chvíli hrála s mými bradavkami, než usnula.
Mně to chvíli trvalo, protože nerada spím na zádech. Uspal mě až střídavý dech obou žen.
Dvě ženy v jedné posteli se mnou. To bylo pro mě dřív nepředstavitelné.
Teď se ke mně choulily. Dvě mazlivé kočky, které se mohly lusknutím prstů změnit v dračice dštící rány a bolest.
S těmi myšlenkami jsem usnula.
Probudilo mě cvrnkání do bradavek. Do obou bradavek.
Otevřela jsem oči a uviděla, jak se obě ženy baví.
"Alice, víš že už mi došlo, proč to ty chlapy baví?"
"Když jste mi to řekla, Paní Gito..."
"Vem dášinu kozu do ruky. Cítíš ten uklidňující dotek! Je to prima proti stresu!" Paní Gita se zasmála.
Obě mi lehce mačkaly a hnětly prsa.
Už jsem je měla stejně velká jako Alice.
"Budeme muset vstávat. Odvaž Dášu i Nánu a přijďte za mnou do koupelny."
Paní Gita odkráčela a Alice mě přilehla. Začala mě líbat.
Pak mě i Nánu rychle odvázala a klusaly jsme do koupelny.
Paní Gita byla zrovna ve sprše.
Postupně jsme se vystřídaly Oblékly a šly si udělat snídani.
Lady Anna už nás čekala s otrokem i Tomášem a Paní Jil s Blonďákem přišla chvilku po nás.
U snídaně jsme probrali provozní věci a šli uklízet sál. Tedy Tomáš, Blonďák a já.
Alice s Nánou chystaly snídaně pro hosty.
Tomáš se ze mě snažil tahat rozumy. Asi mu Lady už dala nabídku, která se neodmítá.
Snažila jsem se mu to vysvětlit, ale na některé věci ještě nedozrál.
Trochu ho uklidnilo, když jsem mu řekla, že Lady je jinak moc hodná Dáma, která se o svůj majetek stará.
Ale také si chce někdy hrát.
Uklidili jsme sál a šli se podívat dál.
U jedněch dveří mě zezadu chytla silná ruka a ucpala mi pusu. Do ucha se mi ozvalo "Děkuju, Dášeňko!" a ruka mě pustila.
Ohlédla jsem se.
Za mnou stála Lady Anna a usmívala se. Kývla jsem na ni a šla dál.
Tentokrát bylo potřeba uklidit jen jednu hernu a tak jsme byly brzy zpět.
Paní Gita byla spokojená, protože spokojení hosté odjížděli s úsměvy a plnými břichy.
Poslední odcházela Dáma, která "poškodila" psí kostým. Ptala se na ceny různých hraček a hlavně lízacího křesla.
Prý ho od včerejška miluje a její otrok nenávidí, což je ideální stav.
Při vyslovení ceny sice tiše zaúpěla, ale prohlásila, že ho musí mít, i kdyby Madam na psovi jezdila!"
Srdečně se s námi rozloučila a odešla s otrokem na vodítku, protaženém jeho rukávem.
Naše malá společnost osaměla.
Sesedli jsme se v obýváku a probírali proběhlou akci. Bylo znát, že to nebyly "Královny", ale jak se vyjádřila Paní Gita, jen tlupa "Hraběnek".
Nicméně byla to bezproblémová parta.
Přiblížil se večer.
Před sedmou večer přijela ohlášená Paní Justa, Fred a muž v uniformě.
Paní Justa nás uklidnila, že "pan kapitán" nebude dělat naší společnosti problémy, jen má podezření na spojitost s jiným případem v Německu.
Nechali si ukázat naříznuté hadičky a Paní Gita mu dala i sepsanou "výpověď" mechanika.
Přečetl si ji, usmál se a podal Paní Gitě jiný papír. Alice jí ho přeložila a konstatovala, že je to vlastně stejná výpověď.
Paní Gita předložila příchozím svůj plán.
Příchozí se poradili a plán trochu pozměnili.
Bez našeho vědomí se totiž Paní Justa chopila iniciativy a jedny noviny přinesly hrůzostrašný článek o společnosti čtyř Dam čtyř mužů, kteří zemřeli při autonehodě kdesi v horském průsmyku. Na fotce u článku byl šrot s SPZ auta Paní Gity.
Koukali jsme na to jako telata na nová vrata.
"No nazdar!" Odfoukla si Paní Gita.
"Takže komedie má nového režiséra, ale nevím kdo tedy velí."
"Velí plukovník Frederik. Jako ostatně vždy." Odpověděla Paní Justa.
Paní Gita se otočila na Freda.
"Tak žádám o rozkazy, ať to tu můžu zpacifikovat."
"Je to jednoduché, Paní Gito. Vy a vaši lidé se schováte někde poblíž a Paní Justa bude se mnou hrát roli smutných pozůstalých, kteří zařizují zapečetění Tvrze. Týna o našem povolání ví, takže jí to nebude divné. Až to bude potřeba, zavoláme vás. Zřejmě přijedou ráno, protože dnes v 18:11 vyjeli."
Paní Gita chtěla zasalutovat, ale pak si uvědomila realitu a jen poděkovala.
Fred se usmál a kývl hlavou. Trojici jsme pohodlně ubytovali a seděli s nimi dlouho do večera.
Když jsme odcházely spát, zastavila Paní Gita Justu: "Justo, mě tu něco nepasuje. Kdo ti řekl o těch hadicích? A nevykrucuj se."
Paní Justa se podívala, jestli ji někdo neslyší a tiše řekla: "Anin otrok je naše tajná spojka."
"Takže..."
"V tom servisu jsme už čekali dřív, než jste tam dojeli."
"Ufff. Teď si připadám jako loutka."
"Ne, jen se chováš předvídatelně."
"Díky, Justo. A promiň, že jsem na tebe tak vybafla."
Justa se usmála a mávla rukou.
Tu noc jsme spali špatně a krátce.

Násobky štěstí IV./15.

Alice mě vzbudila.
Opět velmi něžně.
Vstaly jsme a spáchaly hygienu a ohlásily se Paní Gitě.
Snídani jsme dostaly do krmítek. Prý jsme obě zlajdačely a je čas nám ukázat, kde je naše místo.
Při snídani mi na mysl vytanula vzpomínka na kastelána. Možná by se mu takové krmítko také hodilo.
Řekla jsem to Paní Gitě. Ale moc jsem nepochodila. Paní mi řekla, že to myslím dobře, ale nefungovalo by to.
Paní Soňa na kastelána vymýšlela vždy nějaké překvapení, aby musel překonávat sám sebe. Aby si musel poradit sám se sebou v bezvýchodné situaci. Prý mi sežene nějaké učebnice o psychologii, abych snáze chápala, o co vlastně jde.
Paní s Alicí odjely a já zůstala sama s Nánou. Naštěstí ne na dlouho. Přišla Lady Anna s otrokem a chvíli po ní i Paní Jil.
Udělaly jsme jim snídaně a Lady mě pochválila za snahu o lepší držení těla.
Opět jsme skončily u psychologie.
Kolem desáté přijel catering a hned po něm sběr odpadu.
Hosté byli naštěstí ohlášeni až odpoledne. Měla jsem tak čas připravit recepci a Nána šla vyházet sníh.
Paní Gita s Alicí přijely po jedenácté hodině. Obě zamyšlené, ale zdálo se mi, že Paní Gita se začala trochu usmívat.
Byla jsem pochválena za připravenou recepci a obsluhu Dam.
Alice mi pomohla s výdejem obědů a jíst jsme směly vsedě z talíře.
Po obědě jsme připravily tabuli v sále a šly čekat do recepce.
Hosté se začali sjíždět po půl třetí. Navyklým způsobem jsme vítaly a ubytovávaly. Tentokrát bez pomocníků, ale zase bylo hostů méně. A také přijeli jen samotní muži, přátelé oslavenkyň.
To byl trochu nezvyk, ale vypořádaly jsme se s tím v pohodě.
Poslední však přišli až v sedm večer a tak se kvůli nim zdrželo zahájení oslavy.
Lady Anna byla hodně naštvaná, protože posledním byl její kamarád.
Namachrovaný frajírek se žvýkačkou.
Předal Lady dárek a ležérně se rozvalil u stolu. Dámy dělaly, že ho nevidí a otroci i pánové si ho měřili dost ošklivými pohledy.
"Co je?" Vybékl frajírek a přehodil žvýkačku z koutku do koutku.
Lady to nevydržela a vážně se na něj podívala. "Tomáši, necítíš se trochu trapně? Nerada bych se za tebe styděla."
"Jasně, Ančo. Co říkáš na dárek? Dobrý, ne?"
"Ještě jsem ho nerozbalila, ale vím co v něm je. Už mockrát jsem ti říkala, že satén nesnáším."
"A co uděláš? Nabacáš mi?" Zachechtal se svému vtipu.
Lady se usmála.
"Když budu chtít a použiju tvůj dárek, budeš ještě prosit, abych ti rozsekala zadek na mraky, nebo z tebe udělala hračku a děvku pro všechny co tu jsou."
"Tsss. Bych to chtěl vidět!"
"Opravdu? Opravdu to chceš vidět a zažít? Je tady skoro třicet svědků."
"Jasně, do toho du."
"Dámy, pánové, otroci. Jste mými svědky, že použiju jen obsah balíčku a jednu postel, aby se Tomáš moc neunavil."
Přítomní hlasitě přisvědčili a ti, co Lady znali, se i uchechtli.
"Gito, prosím, potřebovala bych sem dostat postel."
"Samozřejmě, Aničko." Odpověděla Paní Gita a poslala mě pro vojenskou postel a matraci.
Lady si ji nechala instalovat pod kladku na stupínek a kývla na Tomáše.
"Svléknout."
"Co?" Překvapeně vyjekl Tomáš.
"SVLÉKNOUT!" Zařvala Lady tak, že zazvonily skleničky.
Tomáš se začal svlékat.
"Do naha! Věci si dej támhle na skříňku! A vyplivni tu žvýkačku."
Nahý Tomáš se snažil stydlivě ukrývat přirození.
"Lehni si pěkně na záda na tu postel a dobře se dívej!" Řekla mu Lady sladce a rozbalila balíček.
Bylo v něm kompletní saténové povlečení dvou postelí.
Vzala jedno prostěradlo a začala ho trhat na pruhy. Ty svázala a stočila do provazu. Nechala si však i kratší kusy.
Laškovně přisedla na postel a svázala Tomášovi ruce za pelestí. Hned nato mu spoutala k sobě nohy a poměrně volně mu od nich natáhla provaz do nohou postele. Pak na konci dlouhého provazu vyrobila malý katovský uzel. Spustila si kladku dolů a provlékla jí lano. Pokrčila Tomášovi nohy tak, že zdvihl kolena asi o dvacet centimetrů.
Pod koleny mu protáhla druhý konec provazu a uvázala kolem kolen. Katovskou smyčku navlékla na koule a zatáhla. Pak vytáhla kladku tak, že se provaz napjal, ale Tomáše to ještě nebolelo, protože nadzvedl pánev.
Vzala druhé prostěradlo přeložila ho na čtvrtiny, nadzvedla Tomášovi nohy a prostěradlo uložila pod paty.
Pustila Tomášovy nohy, ktreré začaly po kluzkém materiálu ujíždět a natahovat šourek.
"Hééé hmmmm!" Vypustil ze sebe.
"Tak si to Tomášku hezky rozmysli a až se všichni napapáme, tak si popovídáme o tvém zítřejším zúčtování. A teď buď zticha, nebo dostaneš roubík!"
Lady došla zpět ke stolu a omlouvila se za krátké zdržení, které bude jistě vynahrazeno zajímavým představením.
Hosté jí zatleskali a hostina byla zahájena.
Už po pár minutách začal ale Tomáš sténat a kňourat, že ho to bolí. Nikdo mu ale nevěnoval pozornost.
Ani když začal nadávat, ani když prosil.
Lady si ho trochu všimla až když začal slibovat. Ale ještě ho nechala podusit.
Tomášovi se viditelně třásly nohy od námahy a občas jsem zaregistrovala křeče ve velkých svalech. Bojoval jako lev, ale měl proti sobě fyziku použitou vysokoškolským mozkem. K jeho smůle mozkem se sadistickým zaměřením.
Už však netrvalo dlouho a začal křičet, že si s ním můžou dělat co chtějí, jen ať ho Lady odváže.
Vstala, došla k němu a vytáhla notes.
Něco si zapsala.
"Takže se přiznáváš k nevhodnému chování u stolu?"
"Ano, přiznávám. Prosím, rychle mě odpoutejte!"
"Moc mluvíš. Kde jsme to... Aha! Přiznáváš se a prosíš o trest?"
"Grrr, ď ... ť... Anooo, prosím o trest. Moc prosíííím."
"O jakýkoliv trest, ať fyzický, či psychický, nebo kombinaci obou?"
"Jo... jo... Ano... Jakýkoliv. Pro... prosííím!"
Tomás byl zbrocený potem. Břišní svaly, lýtka, stehna, sedací svaly, to vše se vzpíralo tak těžké práci a pulzovalo v křečích. Do toho musel neskutečně trpět bolestí od vytahovaných koulí.
"Výborně. Zeptáme se ještě ostatních, jestli souhlasí. Pokud jen jedna osoba odmítne, asi si ty kuličky urveš."
Obrátila se na obecenstvo, naznačila kývnutí hlavou a mrkla jedním okem.
Obecenstvo souhlasilo, ale některé Dámy si daly na čas s rozhodnutím.
To už Tomáš nahlas plakal.
"Vypadá to, že všichni souhlasí. Nebude ti vadit, když ten uzel rozříznu?"
A než se kdo nadál, chytla provaz a uzel velkým nožem přeřízla.
Tomáš spadl zadkem na postel a zařval, protože mu Lady zkušeným hmatem sundala smyčku a do šourku se nahrnula krev.
"Tak si hezky odpočiň a zítra budeš hlavní hvězdou večera!" Slíbila mu Lady a za Tomových bolestivých výkřiků mu promasírovala otékající šourek.
Pak se vrátila ke stolu a dál se bavila, jako by se nic nestalo.
Tomáš ležel a jen tiše kníkal.
Tiše jsem se zeptala, jestli ho nemám přikrýt, aby nenastydl.
"No to by tak scházelo. Ještě by ke zhmožděným koulím chytil rýmičku!" Rozesmála se Lady, ale kývla, že to mám udělat a tiše se zeptala, jestli máme houni.
Přisvědčila jsem a Lady poručila houni.
Bylo mi jasné, kam tím směřuje.
Houně je strašně kousavá a nemoci se podrbat je také peklo na zemi.
Přikryla jsem tedy Tomáše, který usnul. Byl strašně unavený.
Pozdě večer jsme ho i s postelí přenesly do pokoje Lady, aby ho měla v noci pod kontrolou.
Přitulila jsem se v kleci k Alici a doufala, že mi nikdy nic takového nepřichystá, protože ona naopak satén milovala.