Násobky štěstí (Stránka 3 z 3)

Násobky štěstí II./8.

Probudila jsem se v kleci a sama.
Paní Gita lehce chrápala a Alice se neklidně vrtěla.
Přemýšlela jsem, co bude dál. Všechno mě bolelo a zároveň jsem tím divokým sexem přišla dočasně o libido.
Zkusila jsem usnout. Ale bála jsem se usnout příliš tvrdě, abych si nevysloužila trest. Tak jsem se dočkala chvíle, kdy Paní Gita vstala a vytáhla mě z klece.
Dovedla mě do koupelny a usadila na stroj.
Na hlavu mi natáhla silnou gumovou kuklu s tvrdým plochým roubíkem.
"Včera sis pěkně zašukala, tak dnes bude Alice odpočívat a ty mě budeš bavit. Mám pro tebe speciální program."
Pevně mě připoutala a já myslela, že už vše začne, ale Paní mi zacvakla cosi do bradavek a já cítila silný bolestivý tah.
Potom se mi něco zahryzlo do předkožky a já se pokusila o zvuk, ale bylo z toho jen utlumené zahuhlání.
O stydkou kost se mi opřelo cosi tvrdého a nepříjemně to tlačilo.
"Tak. Příjemnou zábavu, má prcalko!"
Paní mi to řekla sice nahlas, ale já to přes kuklu sotva slyšela.
"Ty neumíš poděkovat, rajdo?"
Paní zněla rozzlobeně a zároveň natěšeně. Nevěděla jsem, jak mám poděkovat, tak jsem ze všech sil zahuhlala "Ééééhúúú-úúú."
"No, vidíš že to jde."
V tu chvíli se stroj spustil. Během chvilky mě perfektně vyčistil a potom to přišlo. Místo trysky mi do zadku začalo vjíždět něco hrbolatého a dlouhého. K tomu mi začal předmět na stydké kosti vibrovat a zvyšovat a snižovat tlak. Začalo mě to vzrušovat.
Cítila jsem, jak mi tvrdne pták.
Ale zároveň jsem dostala impulz do bradavek. Čím víc mi pták tvrdnul, tím silnější byly impulzy a věc v zadku se zvětšovala.
Pak začala jezdit sem a tam. Bolelo to. Cítila jsem pohyb v celém břiše a vyhuhlávala svou bolest do roubíku.
V jednu chvíli jsem do něj zatnula zuby a roubík se zvětšil. S tím se zvýšila rychlost šukání mého zadku a změnil se rytmus impulzů.
Silná ruka mě chytla za šourek.
Promasírovala ho nad koulemi, obejmula ho a stáhla dolů. Pak ho pustila, ale místo úlevy přišlo mohutné plácnutí.
Nebýt pevně přikurtovaná vyletěla bych stropem.
Roubík už mi vyplňoval celou pusu. Ta věc, která mi devastovala zadek, si k posunu přidala ještě otáčení a přesto jsem byla stále vzrušená.
Další rána do koulí a další a další.
Do zadku už mě braly křeče a já cítila, že se blíží mé vyvrcholení.
Už zbývalo jen několik vteřin, když vibrace ustaly, umělák mi vyjel ze zadku a znovu mi tam vjela tryska. Zaplnila mi střeva a vyjela ven.
Cítila jsem horko ve střevech a navíc mi něžné ruce pohladily bradavky a chvilku je mnuly. Potom přehmátly na můj ocas.
Cítil jsem na těch místech horko.
Pak pálení a pak začalo peklo. Všude, kde se mě ruce dotkly, jsem měl pocit, že mě pálí plamenem.
Pokusila jsem se zmítat.
Nic nepomáhalo a došlo to až do bodu, kdy jsem neudržela svěrač.
Pekelný plamen mi projel svěračem a já se počůrala. V tu chvíli ze mě teklo všemi možnými otvory, protože jsem navíc slintala kolem roubíku a slzela.
Mé tělo se nekontrolovatelně zmítalo, když do mě znovu zajela tryska a naplnila mi střeva.
Znova vyjela ven a já uslyšela hlas Paní, který mi přikazoval, abych to pustila ven.
Po předchozí zkušenosti mi Paní svůj rozkaz podpořila opětovným zmáčknutím koulí.
Kupodivu se mi tentokrát ulevilo. Tedy aspoň mému zadku. Bradavky a ocas pálily stále.
Začala sprcha a pak trysky.
Roubík splaskl, bradavky byly uvolněny a pouta rozepnuta.
Paní mi stáhla kuklu a já viděla, že přede mnou stojí vyzývavě vzpřímená.
Chytila mě jednou rukou za bradu a ukazováčkem druhé mi přejela pod očima. Pak ukazováček olízla.
Zavřela oči a zamručela, jako by ochutnávala kdovíjakou dobrotu.
"Mmmm. Mňam. Pravé slzy bolesti. To je pro mě elixír.
Víš, vždycky mě rajcuje, když pro mě můj otrok pláče."
Sklouzla jsem na zem a políbila jí obě nohy.
"Děkuji Vám, úžasná Paní Gito." Řekla jsem nahlas.
"No proto." Řekla vlídně a dodala: "Tohle byla ukázka trestného programu. Trval osm minut.
Teď jdeme do kuchyně."
Musela jsem Paní udělat snídani a když jsem byla hotová, čekala jsem vzorně na svém místě.
Paní si mezitím odběhla a když se vrátila, držela v ruce balíček.
Něco za mými zády kutila a pak přede mě na podlahu přilepila na přísavku velikého uměláka.
"Tohle je nový způsob krmení takových hraček, jako jsi ty, Dášenko. Ten umělák je plný tvého jídla. Já ti teď spoutám ruce za zády a ty to všechno musíš dostat ven. Až se tak stane zazní zvukové znamení. Tak se do toho dáme!"
Spoutala mi ruce za zády a já se sklonila k tomu gumovému ptáku.
Obejmula jsem ho rty a stiskla.
Do pusy mi vystříkla trocha jogurtu.
Začala jsem žužlat a sát a postupně jsem vydolovala další dávky.
Pak už nic neteklo.
"Musíš si ho zarazit dál, rajdo. Po pravdě si ho budeš muset asi narvat až do krku. Máš na to ještě pět minut. Potom dostaneš každých třicet vteřin jednu rákoskou!"
Paní Gita se dobře bavila, ale já ne.
Umělák nešel zmuchlat, jak jsem si myslela a tak jsem se málem několikrát pozvracela.
Schytala jsem sice tři rány rákoskou, ale nebyly moc silné.
Konečně zazněl signál. Čekala jsem pípnutí, nebo cinknutí, ale ozvalo se: "Uch och, ty jsi ale divoká kurva!"
A to tak oplzlým hlasem, že se mi udělalo nevolno.
Paní Gita se rozesmála.
"Uklidit po snídani a potom se mi ohlásíš v obýváku!"
Odešla z kuchyně a já začala umývat nádobí.
Paní mi na lince nechala i návod na údržbu krmítka, tak jsem vyčistila vše a šla se Paní ohlásit.
Paní mě odvedla do ložnice a připoutala do klece, včetně bradavkových řetízků. Nařídila mi klid a odpočinek a odešla.
Tak uběhlo dopoledne.
Oběd mi Paní dala v misce do klece a Alici nakrmila.
Odpoledne se vleklo a mně se hlavou honily všelijaké myšlenky.
Večer nás Paní opět nakrmila, vyvedla obě do koupelny a nechala se osprchovat. Potom mi nasadila velký pás cudnosti a Alici také.
Znovu nás připoutala každou zvlášť, lehla si vedle Alice a začala oddychovat.
Nemohla jsem dlouho usnout, ale nakonec se mi to povedlo.

Násobky štěstí II./10.

Vzbudily mě impulzy.
Všude byla tma. Impulzy sílily.
Začaly být hodně nepříjemné. Pak přišla bolest. Žhavé jehly se mi zabodávaly do bradavek.
Zaskučela jsem bolestí.
"Co blbneš?" Ozval se hlas Alice.
"Bra-da-vky... bo-lí... prosíííím!" Vypáčila jsem ze sebe. Bolest mi svírala celý hrudník. Poléval mě pot a slyšela jsem svůj křik.
"Paní Gito! Co je Dášeňce?"
Odpovědí bylo ticho.
Pocit, že mi někdo upaluje bradavky se začal zmírňovat. Impulzy začaly slábnout.
"Funguje to krásně, že?" Ozvalo se od dveří. "A to jsem byla jen u dveří do sklepa."
Paní Gita stála ve dveřích a ve tmě se slabě rýsovala její silueta.
Rozvláčným houpavým krokem došla k posteli.
Odepnula můj obojek od Aliciny nohy a poručila mi si lehnout na záda doprostřed postele.
Sedla si nad můj obličej a přitiskla svou vlhkou škvíru na můj nos.
Cítila jsem její vůni a druhý pocit byl, že mi něco dělá s bradavkami.
Sundala mi kostičky a začala je mnout.
"Alice, zvedni Dáše nohy a připni na lanka do hlav. Výborně. Teď mi dojdi pro láhev vína. Je u dveří do sklepa. Když se vrátíš bez ní, dostaneš sto rákoskou."
Slyšela jsem jak Alice odešla.
"A ty pěkně lízej!"
Začala jsem pracovat jazykem, když na mé kulky dopadlo švihnutí bičíku. zacukala jsem sebou.
Další švihnutí.
Po čtvrtém už jsem vykřikla.
I když byla má pusa ucpaná vlhkou kundou, slyšela jsem ozvěnu svého výkřiku.
Jak to? Vždyť... Do uší mi zdálky dolehlo další zaječení.
Alice!
"Lízej pořádně ty čubko, nebo uvidíš!"
Pustila jsem se do lízání a ladění poštěváku a pysků. Snažila jsem se nemyslet na sténání z chodby.
Výkřiky ale ignorovat nešlo. Čím jsem byla nervóznější, tím horší byly rány na mé koule a třísla.
Už jsem křičela, abych přehlušila výkřiky z chodby, ale vlhká kunda utlumila vše. Paní chytila do rukou mé bradavky a začala je tvrdě masírovat.
S tunýlky v nich jsem měla pocit, že mám čtyři bradavky.
Mé výkřiky a pohyby jazykem doplnilo zmítání celého těla.
Paní Gita se začala třást a po chvilce mi začala do pusy stříkat svou šťávičku.
Bylo jí hodně.
Bolest ale neustávala a Paní Gita se zdála být neukojitelnou. Začala mi rejdit po obličeji, až sebou silně trhla a svezla se ze mě.
Ležela na boku, nohu položenou na mém krku a hrudi.
Slyšela jsem jak vydýchává.
Do pokoje se vpotácela Alice. Došla k posteli, klekla si před ni a jakoby z posledních sil podávala Paní Gitě láhev vína.
Paní Gita rozsvítila lampičku.
Vzala láhev a ukázala prstem na postel.
"Lehnout."
Alice si lehla kousek ode mě.
Byla zpocená a zálo se mi, že se chvěje.
Paní Gita jí sundala z bradavek kostičky.
"Holky, dáme si trochu vína?" Navrhla Paní Gita.
Alice už ale usnula.
"No, tak ho vypijeme spolu, kundolízko." Usmála se na mě a podala mi láhev, kterou mezitím odzátkovala.
Napila jsem se. Víno přerazilo chuť a vůni klína Paní Gity.
"Alou do koupelny!" Poručila a šla za mnou.
Po cestě mě lehce plácala plácačkou po ramenech.
Rychle jsme se osprchovaly a Paní Gita prohlásila, že kdyby to šlo, nechala by mi prodloužit jazyk.
Otřásla jsem se a polekaně se na ni ohlédla. Rozesmálo ji to.
"Máš štěstí a já smůlu, že to nejde."
Poslala mě nahou do kuchyně.
Přišla chvilku po mně a nesla láhev s vínem. Vyndala skleničky a do misky nasypala mix oříšků a do druhé kousek sýra.
"Ber si, Dáší. Jako doma."
"Děkuji, Paní Gito. Jsem tu doma. Už si nedokážu představit žít jinde a jinak."
Paní se zaleskly v očích slzy. Brada se jí zkrabatěla. Pak vstala. Došla přede mě.
"Vstaň!"
Postavila jsem se.
Vyťala mi šílenou facku, která mnou smýkla na linku.
Potřásla jsem hlavou, abych rozehnala hvězdičky.
"To je za svévolné mluvení!"
Paní si mě přitáhla zpět a objala mě. Tiskla se ke mně a hladila mi vlasy, záda a přitom jsem slyšela její vzlyky.
Po chvilce mě pustila. Odtáhla se, zhluboka se mi podívala do očí a jako by mě zkoumala. Pak si utřela slzy a tiše řekla: "Děkuju!"
Ukázala mi na židli.
Sedla jsem si a Paní mi dolila víno až po okraj skleničky.
"Po setkání, které nás teď čeká, budu mít pro tebe velké překvapení! A teď pij a jez. Vytáhla ještě nějaké dobroty a nabídla mi.
Do dveří vběhla Alice.
Omlouvala se, že usnula.
Paní se usmála a ukázala jí na židli.
Když se Alice posadila, Paní se nadechla a jako by udělala nějaké těžké rozhodnutí vyštěkla: "Co mám s takovou hračkou dělat? Mám ji potrestat, nebo dát někam na výchovu?"
Alice zbledla. Klekla si na zem a sepjala ruce.
"Paní Gito. Prosím o jakýkoliv trest, jen mě nedávejte pryč."
"Dobrá. Ale bude to trest, na který do smrti nezapomeneš!"
"Děkuji, Paní Gito." Vydechla Alice a políbila jí nohu.
V tu chvíli jsem už klečela vedle Alice a prosila o shovívavost pro Alici.
Paní Gita se napřáhla a já zavřela oči v očekávání další monstrfacky.
Místo ní přišlo pohlazení a slova: "Trest bude vykonán dle mého rozhodnutí. Ty s tím nic nezmůžeš, ani kdybys přijala stejný trest."
Po zádech mi přejel mráz. To pohlazení bylo horší než jakýkoliv trest.
Paní Gita nás vyzvala, ať si zase sedneme a Alici řekla ať si podá skleničku.
Také jí nalila plnou a pozvedla svou skleničku k přípitku: "Tak na tresty!" A vypila ji na ex.
Potom se zadumala a už nepromluvila.
Jen všem rozlila zbytek vína a po jeho vypití nás poslala do klece, dospat noc jako správní milenci - tedy v poloze 69.

Násobky štěstí II./12.

Bylo pět hodin, když nás Paní Gita vyhnala z pelechu.
Hygiena, snídaně, a čekat až se vzbudí hosté.
První ke snídani přišla pevně stavěná vysoká Dáma v bílých šatech. Vedla si dva otroky.
Nabídla jsem jí snídani a zeptala se, jestli její otroci budou jíst normálně, z misky, nebo pomocí "krmítka".
Chvilku na mě koukala a pak se zeptala, co je to to krmítko.
Vyndala jsem jedno krmítko a vysvětlila jeho funkci.
Paní Kláru to velmi zaujalo a okamžitě chtěla mluvit s Paní Gitou. Ještě než se tak stalo, přišla další Dáma a ještě s decentním zívnutím všem popřála dobré ráno. Paní Klára jí cosi pošeptala do ucha a ukázala na krmítko.
Nově příchozí se zasmála a kývla.
Mezitím Alice doběhla pro Paní Gitu.
Paní Gita přišla ve chvíli, kdy do jídelny přicházely další dvě Dámy.
Paní Klára požádala všechny Dámy, aby zaparkovaly otroky přede dveřmi a přišly na poradu.
Dámy se okamžitě shlukly a o něčem rokovaly s Paní Gitou. Ta nakonec řekla "Jak si přejete, Dámy. Zařídíme."
Kývla na mě a nařídila přinést celou bednu krmítek a rychle je umýt, naplnit snídaní - kojeneckou mišmaší - a devět jich připevnit na podlahu uprostřed jídelny.
Zatím se všechny Dámy najedly a čekaly.
My jsme vše připravily a ohlásily to Paní Gitě.
Ta vytáhla foťák.
Paní Klára zatleskala a zvolala: "Otroci, nástup na krmení. Po čtyřech!"
Všichni se začali hrnout k výdejnímu pultu.
"Kam to lezete, hloupé hlavy? Sem. Pěkně každý k jednomu kokotu."
Rychle jim vysvětlila princip fungování krmítek a prohlásila, že ten kdo bude první, získá pro svou Paní a tím pádem i pro sebe hodnotnou cenu.
Bylo vidět, že se otrokům do toho nechce, ale několik pobídnutí bičíkem a už to šlo. Občas se ozval zvuk zoufale kroceného dávení.
Na pravém křídle se krmil Čubka. Prsa mu visela až k podlaze. Však si ho všichni ostatní otroci prohlíželi a bohové vědí, co se jim honilo v hlavách.
Teď tam však zaručeně měli gumové čuráky. Všichni.
Dámy je pobízely, slibovaly, vyhrožovaly, nabízely.
Nejlépe na to šla mladá Dáma s copy.
Chvíli svého otroka pobízela, ale pak se sklonila a něco mu pošeptala do ucha.
Otrok na chvilku pustil krmítko z pusy a tiše se zeptal: "Opravdu, Paní?"
"Opravdu. Slibuji!"
Otrok se zhluboka nadechl, zavřel oči a nasoukal se na krmítko jako když had polyká kořist. Netrvalo dlouho a známý hlas potvrdil prázdnost krmítka.
Otrok copaté Paní se celý chvěl a bylo na něm vidět, že se musel hodně přemoci. Oči mu ale zářily.
Netrvalo dlouho a všichni otroci byli po snídani.
Paní Gita slavnostně předala copaté Dámě výhru. Zabalenou krabici, ovázanou zlatou stužkou.
Ta poděkovala, opatrně rozvázala stužku, sundala balicí papír, koukla se pod víko, usmála se a významně pozvedla krabici nad hlavu.
"Dámy a přítelkyně. Dovolte, abych vám sdělila, že jsem svému otrokovi slíbila, že pokud vyhraje, už nikdy doma nebude muset jíst z misky."
Podívala se na otroka u svých nohou.
"Takže milý otroku, je čas splnit slib. Od teď už se budeš stravovat jen ... KRMÍTKEM!"
Nato otevřela krabici a v ní bylo velké krmítko v růžové barvě.
Otrok vyděšeně vytřeštil oči, a z jeho úst vyletělo: "NÉÉÉÉÉ!"
To ovšem zaniklo v řehotu Dam i škodolibých otroků.
Chtěly jsme použitá krmítka sebrat a umýt, ale jedna z Dam okamžitě vyštěkla: "Já jedno koupím." Jiná zas chtěla dvě.
Škodolibým otrokům zamrzl úsměv na rtech.
Během chvilky byla všechna použitá krmítka prodána.
My s Alicí jsme potom musely ukázat, jak se krmítka rozebírají a čistí.
Dámy se potom chopily svých zaražených otroků a odešly z jídelny.
Paní Gita se posadila, ztěžka vydechla a prohlásila, že bude muset objednat další krmítka, protože takový úspěch nečekala.
Nechala nás uklidit po snídani a poslala Alici si dvě hodiny zdřímnout.
Já musela být k ruce, kdyby hosté něco potřebovali.
Když Alice přišla, připravily jsme oběd v sále.
Ten proběhl v poklidu a Dámy se šly odpoledne bavit po svém.
Paní Gita nám nařídila přestavět sál do podoby soudní síně a zároveň pro výkon trestů.
V pět hodin odpoledne se opět sešly Dámy, doprovázené svými otroky. Zvědavě si prohlížely sál.
Paní Gita se postavila na stupínek a nahlas vyzvala Dámy ke chvilce pozornosti.
"Dámy, vy víte proč jsme se sešly. Mezi vašimi otroky je několik hříšníků, kteří budou souzeni, odsouzeni a potrestáni. Prosím, abyste si vylosovaly soudkyni pro tento den. Později budeme losovat i exekutorku ke každému trestu. Já budu přísedící a poradkyně vylosované soudkyně."
Vytáhla černý váček a nabídla každé Dámě. Dámy vytahovaly své losy v podobě bílých, nebo jedné černé hrací kostky.
Černou kostku si vytáhla Paní Klára.
Paní Gita ji usadila za stůl a sedla si vedle ní.
Paní Klára se okamžitě ujala svého úřadu a požádala o první případ.
Paní Gita nám ukázala na malého mužíka a gestem přikázala jeho předvedení. Draply jsme ho za ruce, předvedly a donutily ho kleknout. Byl tak polekaný, že se ani nebránil.
Paní Gita zdvihla papír před sebou a četla.
"Prvním hříšníkem je otrok zvaný Puk.
Své Paní ukradl punčochy a byl přistižen při pokusu nedovoleného ukájení se na nich."
Paní Klára se zamračila. Naklonila se k Paní Gitě a chvíli spolu o něčem tiše rokovaly.
Pak Paní Klára zvolala:
"Otrok Puk se tímto odsuzuje k provedení orgasmu a následnému provádění postorgasmického honění ptáka rukou v silonové punčoše v délce půl hodiny. Dále k dennímu i nočnímu nošení punčoch a to i na veřejnosti. Bez výjimky! Odvést. Další prosím."
Puk koukal jako puk, jako omámený se nechal odvést ke zdi a připoutat ke kruhu, kde měl čekat na vykonání rozsudku.
Paní Gita ukázala na poněkud sádelnatého otroka. Opět jsme ho přivedly.
Paní Gita se opět chopila slova:
"Druhý je otrok Čuňas. Je obviněn z lenosti, odmítání služby a pokusu o útěk."
"Útěk?" Zeptala se nevěřícně Paní Klára. Odpovědí jí bylo jen přikývnutí Paní Gity
Opět následovala tichá porada obou Dam.
Spudkyně se napřímila a zabodla pohled do klečícího otroka.
"Tak lenost a útěk... Hmmm..."
Otrok se viditelně třásl.
"Otrok se odsuzuje k dvě stě ranám mokrým řemenem, padesáti ran baštonády na každé chodidlo a vypálení značky do oblasti na stydké kosti. Odvést. Další."
Paní Gita ukázala na mladíka, blonďatého hezounka.
"Otrok Pajík. Přistižen při krádeži sladkostí a pochutin na oslavě narozenin, kde byl se svou Paní. Následně se strachy doslova podělal."
Soudkyně vytřeštila oči.
"On poškodil pověst své Paní?"
"Ano, Paní Soudkyně."
Opět porada obou Dam.
"Otrok Pajík se odsuzuje k připoutání na mycí stroj a provedení trestného programu o délce jedné hodiny s účinností osmdesát procent. Za správné provedení mi ručíte vy, Paní Gito. Odvést, další."
Připoutali jsme mladíka a vrátily se do středu sálu.
Paní Gita ukázala na Čubku.
"Otrok Čubka. Odmítl tréninkové metody své Paní a ..."
"Paní Soudkyně, prosím o stažení tohoto udání. Čubka sám požádal o potrestání a zvýšil své úsilí. Čubko, ukaž kozy!" To předstoupila Paní Jil.
Čubka ukázal prouhatá fialovočervená prsa.
"V pořádku. Gratuluji vám k vašim výchovným úspěchům, paní Jil." Odtušila poněkud kysele Soudkyně.
Paní Gita ukázala na ... nás dvě. A naznačila, kam si máme stoupnout a pak kleknout.
Klečela jsem vedle Alice. Vzala jsem ji opatrně za ruku a povzbudivě se usmála. Byla nervózní. Já taky. Nebyla jsem si vědoma žádného velkého prohřešku.
"A nejtěžší případ dnešního dne. Otrok Dášeňka a otrokyně Alice. Oba se prohřešili odmítnutím splnit výkon trestu na druhém, pokusili se o svévolné převedení cizího trestu na svou osobu a navíc ve společnosti více Dam."
Klečela jsem a nechápala.
Soudkyně vstala, opřela se rukama o stůl a střídavě nás pozorovala.
"Tak takovou věc jsem ještě nikdy nesoudila. To bude chtít exemplární trest."
Chvíli přemýšlela a pak se zamračila.
"Otroku a otrokyně. Vás trest bude doživotní. Jelikož nejde o banalitu, jakou je výprask, předstupte a podepište tyto listiny občanským jménem a příjmením."
Obě jsme přistoupily a podepsaly. Byly jsme v šoku, tak jsme si ani listinu nepřečetly.
Opět jsme si klekly.
"Tímto vás odsuzuji k vytetování speciálních značek na podbřišky, pravá ňadra a k přehrání záznamů vašich čipů na pan a paní Rabovi. Doklady vám dodám do třech týdnů."
Rozezněl se pokřik, jásot, potlesk a ... Alice omdlela.
Rychle jsem ji propleskla a když otevřela oči, chvíli si mě prohlížela a zašeptala: "Jeden druhému otrokem i pánem..."
Soudkyně utišila dav a prohlásila: "Mimo manželů Rabových tímto snižuji všem odsouzeným tresty na polovinu a jejich výkon odkládám na zítra!"
Vstaly jsme a poděkovaly Soudkyni a hlavně Paní Gitě.
Všechny Dámy se shlukly kolem nás a gratulovaly k tak bezprecedentnímu trestu. Paní Gita mi pošeptala, že zbytek náležitostí dořešíme později.
Otroci se také přidali ke gratulacím, vyjma těch, kteří byli připoutáni ke zdi a později odvedeni do kobek.
Najednou jsem zjistila, že mi ruku tiskne strýček Rudolf.
"Jsem moc rád, že to takhle dopadlo."
"Já to pořád ještě nechápu." Odpověděla jsem.
Naklonil se ke mně a zašeptal: "Paní Gita má velmi vyvinutý talent pro divadlo..."
V tu chvíli mi všechno došlo.
Obrátila jsem se k Paní Gitě.
Mrkla na mě a řekla: "Tak! A teď obě předklonit a vykasat sukně ma záda. Rukama opřít o zeď. Dámy. Prosím vás o výprask pro štěstí!"
Každou z nás přetáhla bičíkem přes zadek. Pak předala bičík další Dámě. Dámy nám každá dala jednu, nebo víc ran a kolečko se otočilo několikrát.
"Otočit! A políbit ruce všem gratulujícím Dámám."
Když jsme poděkovaly, byly jsme vysvlečeny do naha zbaveny pásů cudnosti, posazeny na "trůny" a pevně připoutány.
"Správný otrok i otrokyně musí zobat Paní z ruky." Řekla Paní Gita a nabídla mi na dlani kuličku hroznového vína.
Když jsem otevřela pusu, připleskla mi kuličku fackou na tvář. "Jezusky, promiň, snad to nebolelo?" Řekla jedovatě a hranou druhé dlaně mi strčila do nosu lentilku.
"Kdo si chce sáhnout na novomanžele, prosím!" V tu chvíli se na nás začaly sápat ruce. Tahaly, štípaly, hladily, byly všude. Alice vedle mě vzrušeně dýchala.
V jednu chvíli dav odstoupil, Paní Gita mě odpoutala, přinutila kleknout mezi Alicina stehna a řekla: "Pěkně svou ženu vylízej! Ať si to pamatuje celý život!"
A já se snažila. Alice už byla tak rozdělaná, že stačila jen chvilka a já měl co dělat, abych spolykal její šťávu.
Pak mě Paní opět připoutala a vyzvala Alici, ať mě pěkně vykouří.
Bylo to úžasné. Ve spojení s emocemi mi její olizování uzdičky a vysávání ptáka udělalo orgasmus jako hrom. I když semene jsem moc neměla.
Nakonec nás odpoutaly, mojí pravou bradavku spojily s Alicinou levou řetízkem, na kterém vysela cedulka: NOVOMANŽELÉ, SÁHNI SI PRO ŠTĚSTÍ
Paní Gita nás obě políbila a řekla, ať si vezmeme sukýnky. Dnes už nebudeme mít žádné povinnosti. Ale do půlnoci si může na nás sáhnout kterákoliv z Dam a kamkoliv.
Než se tohle všechno událo, opět vyrostl uprostřed sálu stůl, my byly posazeny do čela a začala hostina. Hudba hrála jen z reproduktorů, ale nám to nevadilo. Sice to byl tanec vždy ve třech, nebo více lidech, ale měli jsme volnost povídat si s kýmkoliv o čemkoliv.
Půlnoc tu byla coby dup.
Na svatební noc nám Paní Gita vyhradila jeden z pokojů, sundala nám řetízek a povolila jakékoliv postelové aktivity.
Takže celou zbylou noc jsme strávily vášnivým ... spánkem.
KONEC DRUHÉHO DÍLU

Násobky štěstí III./2.

Ještě rozjímala v posteli.
Poslala nás do koupelny a pak do kuchyně.
Po snídani jsme vyrazily uklidit sál a připravit snídaně pro ostatní.
První přišel strýček Rudolf. Nasnídal se a řekl, že až ostatní odjedou, chce s námi mluvit.
Paní Gita v tu chvíli přišla do jídelny.
Já s tebou také chci mluvit, Rudolfe.
Rudolf klekl a políbil Paní Gitě oba střevíčky.
"Jsem k vašim službám, Madame."
"Vstaň. Tady máš obálku a poděkuj Paní Justě."
Rudolf otevřel obálku a vytáhl z ní listiny. Pozorně je přečetl a zavýskl jako by vyhrál první v loterii.
"Děkuji, děkuji všem. Už jsem opravdu zase svým pánem. Tohle jsou doklady, kterými mě doktorka vydírala a měla mě ve své moci. Teď už opravdu mám život ve svých rukou!"
Jako by se chvilku opájel svým štěstím, držel listiny na hrudníku.
Pak je zase vzal a vrátil Paní Gitě.
"Proč mi je dáváš?"
"Já, já vám věřím, Madame. Pokud chcete, spalte ty papíry. Pokud ne, dobře si je uschovejte. Mají obrovskou finanční cenu a taky cenu mé existence. Už budu navždy vaším otrokem. Ne proto, že to chcete, ale protože vás zbožňuji jako nadpozemskou bytost.
Venku stojí kamion s mnoha objednanými součástmi vybavení do sklepů a krytu. Až ostatní odjedou, můžu je začít vykládat."
Paní Gita po té řeči stála jako socha.
Bylo vidět, že jí to vyznání sebralo.
Pohladila Rudolfa po vlasech, popleskala ho po tváři, dotkla se trička.
"Sundat!"
Rudolf ze sebe strhl triko.
"Kalhoty taky! I slipy!"
Za chvilku stál Rudolf nahý v pozoru.
Paní Gita ho osahávala jako handlíř koně.
"Dobrá. Přijímám. Ale za prvé: zvětšit a propíchnout bradavky, jako mají Alice a Dáša.
Za druhé. Dostaneš klícku, nebo pás cudnosti. Ještě si rozmyslím co.
Za třetí: Pokud budeš mimo tvrz, budeš mít klícku a klíček v zapečetěném pouzdru.
Za čtvrté: Tady mají otroci ženská jména. To dostaneš, až tě líp poznám.
Teď se oblékni a připrav se na odpolední práci. Jasné?"
"Ano, Madame. Jasné. Děkuji za vaši laskavost."
"V pořádku. Je ti doufám jasné, že když budeš tady, budu s tebou budu zacházet stejně, jako s ostatními otroky."
"Ano, Madame. Naprosto jasné. Děkuji za to."
Paní Gita ho odeslala do pokoje a my se věnovaly dál své práci.
Paní Gita dál stála a v očích se jí objevily slzy. Otočila se na podpatku a rázně odešla.
Podívaly jsme se s Alicí na sebe. Alice chtěla něco říct, ale zabránil jí v tom příchod Paní Justy. Vlastně příjezd. Přijela na svém obrovi jako na koni.
Ale byla asi v dobré náladě a nechala ho, aby si sedl normálně ke stolu.
Obr pozdravil a poděkoval celkem obstojnou češtinou. Mně i Alici to zarazilo.
Paní Justa se zasmála. "Musí se učit, aby vám rozuměl. A nejlepší motivace je výhrůžka, že ho bude učit osobně vaše Paní." A zasmála se.
O kom se mluvívá...
"To není problém. Po půl roce bude umět i árie!" Ozvalo se od dveří vesele.
Obr zbledl.
Paní Gita požádala Paní Justu, aby jí následovala. Obě odešly.
Obr zatím zhltl tři porce snídaně a spokojeně vypil litr kávy.
Dámy se opět vrátily a obě se usmívaly.
Paní Justa sjela pohledem svého otroka a něco mu tiše řekla.
Obr vykulil oči, nadechl se, jako by chtěl protestovat, ale rázná facka ho ihned usadila. Sklopil oči a tiše ze sebe vypravil: "Ano, pany, ja omlouvam se."
"Paní Justa tu s námi ještě pár dnů zůstane. Má tu nějaké povinnosti a vám se bude hodit pár silných rukou na dnešní odpoledne a následující dny."
Odpověděly jsme Paní Gitě že rozumíme a hleděli si svého.
"Říkejte mu Fred. Slyší na to." Řekla Paní Justa, jako by nám četla myšlenky.
"Rozumíme, Paní Justo." Odvětily jsme a pozdravily Freda, aby si zvykl na naše hlasy.
Paní Justa kývla na Paní Gitu a odjela na Fredovi z jídelny.
Do jídelny se připotácela Miss Flame a její rozčepýřené vlasy vytvářely dojem, že jí hoří hlava.
Táhla za sebou na vodítkách dva otroky. Jedním z nich byl Puk.
Lezl sice po kolenou, ale s nohama od sebe. Asi ho ještě přirození bolelo.
Asi určitě. Nechala si naložit snídani a oběma otrokům nechala naplnit krmítka. Sedla si do křesílka, poručila otrokům umístit krmítka těsně před něj, popřála otrokům dobrou chuť a když se začali soukat na krmítka, každému položila na hlavu jedno chodidlo. Sama se chystala jíst též.
"To by chtělo houpací křeslo..." Nadhodila Paní Gita.
"Jé! A máte ho?"
Paní Gita mě poslala pro houpací křeslo. Přesedla si do něj a otroci ji pohyby hlav u snídaně pěkně houpali.
Dámy se tomu vesele smály a pronášely vtipné průpovídky na adresu obou otroků.
Třeba: "Do krku a ven, chci se houpat celý den."
"Žužláním gumáka k spokojenosti Paní."
"Houpy, houpy, houp, otrok srká hloub."
A podobné. Příchozí Paní Kláru ta situace velmi zaujala a prohlásila, že to bude muset někdy taky zkusit.
Snídaně trvala velmi dlouho, protože se Dámy dobře bavily.
Ale nakonec všechny, co měly odjet odjely.
Paní Jil si nechala od Paní Gity vysvětlit postup při zvětšování bradavek a já musela na pruhovaných Čubčích prsou ukázat, jakou silou se má trénovat.
Čubka už vypadal veseleji a ani moc neskučel.
Jen se mu trochu rozšířily oči, když uslyšel tréninkový plán.
Čubka se vůbec změnil od doby, kdy jsem ho musela zpacifikovat. Vypadal, jako by se bavil. Bylo to zvláštní.
V jednu chvíli požádala Paní Gita Paní Jil o to, aby jí Čubka donesl ze sálu křeslo a když odešel, obořila se na Paní Jil:
"Drahá, víš, že tvůj otrok je sketa?"
Paní Jil otevřela pusu a překvapeně se otázala, co tím myslí.
"Chce se pomstít tobě i nám všem."
"Jak?"
"Takhle." Ozvalo se ode dveří.
Stála v nich Paní Justa a za ní Fred, který před sebou držel spoutaného Čubku.
Paní Justa před Paní Jil položila přívěsek, který byl ale rozlomený. zevnitř trčely části jakési elektroniky.
"Tohle je lokátor. Vysílá impulzy, které lze pomocí speciálního zařízení sledovat. Uložil ho po příjezdu do sálu a teď si ho přišel vyzvednout. Velice ho překvapilo, že je rozbitý."
Paní Jil zrudla jako krocan.
"Ty..." A začala Čubku bít bičíkem.
Paní Justa ji však zarazila.
"Ne! vím o jiném způsobu."
Fred odtáhl Čubku do velké koupelny a připoutal ho na mycí stroj.
Paní Gita mu aplikovala cévku a spustila program.
Čubka byl bledý, protože věděl co ho čeká.
"Od koho máš ten vysílač?" Zeptala se Paní Justa.
"Od nikoho."
"Rozmysli se, dokud to nebolí!"
Zatím probíhal jen čistící program a i s tím měl čubka co dělat.
Začalo plnění.
"Hu-huaaa, já nechci. Pusťte mě!"
"Kdo ti dal ten vysílač?"
"Ááá, nikdo."
Čerpadlo pomalu zvyšovalo tlak.
Stejná otázka, stejná odpověď.
Paní Gita nahlas komentovala co jí ukazoval displej.
"Patnáct procent, třicet, čtyřicet, padesát, šedesát, sedmdesát..."
Čubka kapituloval.
"Dal mi ho brácha. Já jsem dělal tipaře na bohatý domy. Nechal jsem tam pípák a oni to potom vybrali. Lidi kolem BDSM si nebudou stěžovat policii..."
"Ty svině!" vyprskla Paní Jil.
"No, myslím, že je čas na kávu, řekla Paní Justa a vytáhla nás z koupelny. Dovedla nás do jídelny.
"Justo, někdo ho musí hlídat..." Začala Paní Gita.
Paní Justa jí naznačila, že máme být potichu a zula si střevíčky.
Zuli jsme se všichni.
Potichu jsme došli ke dveřím koupelny.
Čubka tiše sténal.
Asi po deseti minutách začal řvát. Nechali jsme ho.
Paní Justa nás zase potichu odvedla do jídelny. Obuli jsme se a normálně se vrátili do koupelny.
"Tak jak se ti to líbí? Přidáme pár procent? Nebo pár minut?"
"Co, co chcete?"
"Pravdu. A celou. Jak velká je tlupa zlodějů, jaká je organizace útoku, kdo vede akci, kdy má být akce..."
Áuuu, to nemůžu. Oni by mě zabili."
"Paní Gito, prosím ještě zvýšit tlak a možná přidáme elektrické šoky..." Otočila se Paní Justa na Paní Gitu a mrkla jedním okem.
"Hmmm, ale to by mohl zdechnout." Oponovala Paní Gita.
"To už je jedno. Mluvit nechce, tak ať si to užije. Takové dvě, tři hodiny..."
"Néééé, já nechcíííí!" Zaječel Čubka, když viděl, jak Paní Gita bere do ruky ovladač. Šíleně se potil a břicho měl jako by spolkl celý meloun.
"Devadesát procent nárůst jedno procento každých deset minut?" Řekla nevzrušeně Paní Gita a začala hýbat rukou těsně nad ovladačem.
"Ve středu. Ve středu v jedenáct večer. První jdou dva chlapi v uniformách. Jako policie. Omráčí toho, kdo jim otevře a pak tam vlítne dalších osm lidí. Za chvíli je hotovo. Já nechci umřít! To moc bolííí!"
Paní Gita nám ukázala displej ovladače, usmála se a šibalsky mrkla.
Ukazoval třicet procent.
Nastavila ukončení programu a po vypnutí stroje Fred Čubku spoutal a odvedl do jedné z kobek.
"Jil, musíš tu zůstat do čtvrtka. Venku ti hrozí nebezpečí." Obrátila se Paní Gita na Paní Jil.
"Ano, zůstanu."
"A teď se jdeme naobědvat a udělat nějakou práci." Zavelela Paní Gita a odvedla nás do jídelny.
Po obědě najel Rudolf s velkým náklaďákem k oknu nejblíž vchodu do sklepů.
Vytáhl válečkové dopravníky, pospojoval je a v osm večer byly všechny bedny a balíky ve sklepě.
Umyli jsme se, navečeřeli a když jsme se sešli v obýváku, poručila Paní Gita Rudolfovi, aby se svlékl. Oměřila si jeho přirození tak samozřejmě, jako by to dělala stokrát denně.
Vybrala kroužek, nasadila a do zámku kroužku zasunula malou klícku.
Rudolf měl poměrně velké přirození a bylo na něm vidět, že se mu klícka zdá malá.
"Vysvětli mu to Dášeňko!" Poručila mi.
"Čím menší klícka, tím menší potíže s ranní erekcí." Řekla jsem.
"Aha. Já to jen vyráběl, nikdy neměl na... na... na..."
Byl rudý v obličeji a styděl se.
"Na čuráku!" Pomohla mu Paní Gita.
"Na... na čuráku."
"No vidíš. A už máš i ženské jméno. Budu ti říkat Nána. Jasné, Náno?"
"Ano, Madame."
"A dost povídání. Dášo, Nánu připoutáš do nohou mé postele a vy dvě do klece. Lehnete si jedna hlavou k nohám druhé. Pásy cudnosti spoutat krátkým řetězem a dobrou noc!"
Odporoučely jsme se do ložnice. Připoutaly Nánu a samy zalezly.
Bylo toho dost a usnuly jsme jako nemluvňata.